Xboxweb.cz

Česká herní scéna o sobě dává průběžně vědět celému hernímu světu a často velice úspěšně. Máme tu hry jako Factorio, Mashinky nebo Space Engineers, ukazující, že u nás dělat hry umíme a také, že máme zajímavé nápady na témata. To ostatně moc velká novinka není, protože i v minulosti byla řada her, které si dokázaly získat celosvětový respekt. Mafie se zapsala do srdcí několika generací hráčů, a i v dnešní době je to skvělý zážitek.

A právě na tento úspěch se pokusí navázat po delší době další velká a na vývoj finančně náročná hra, Kingdom Come, jejíž příběh o vývoji zná z paměti snad již každý hráč. Po několika peripetiích, kdy už to občas vypadalo, že se hotového produktu ani nedočkáme, můžu s klidem konstatovat, že plná verze je zde, obsahuje české titulky a také část české historie s dobovými reáliemi. Český dabing zatím nedorazil (a je otázkou, zda se tak stane), ale dle mého to vůbec nevadí.

Středověk byl zajímavým místem k životu, obzvlášť na počátku 15. století, kdy zemřel Karel IV., velký to panovník českých dějin, a na jeho místo nastupuje jeho syn Václav IV. Ten moc chutě k panování nezdědil a radši se někde „vylil jak váza“ nebo si užíval dámskou společnost. A když váš bratr touží po moci, k problémům není daleko. Opráski sčeskí historje jsou jasným důkazem toho, že Zmikund, tedy pardon, Zikmund, není mírumilovný vladař, chce mít velký vliv, a toho se v té době bez nějaké té války s bandou žoldáků těžko dosahovalo.

Oproti tomu si kovářův syn Jindřich žije poklidným životem, skoro jako Václav IV., jenom není synem panovníka, ale kováře. Bohužel žije ve Skalici, jež je vyhlášena těžbou stříbra, které se jako platidlo pro žoldnéře velice dobře hodí. Zikmundovo vojsko tak jednoho dne klepe na brány Skalice a úplně obrací vzhůru nohama docela poklidný Jindřichův život. Příběhová stránka může na první pohled působit obyčejně, protože ústředním tématem je pomsta. Celý příběh má však několik zvratů, a hlavně spoustu odboček, detailů a situací, díky nimž si ho jisto jistě užijete. Postavy jsou skvěle napsané a vůbec nejsou ploché. Co se scénáře týče, nezbývá než smeknout, protože tady byla odvedena víc než dobrá práce.

Kdo z vás viděl nějakou část hry z úvodu, možná mu přišel jako nuda. Několik prvních hodin je takový hodně pomalý rozjezd, který možnosti hry neukazuje ani zdaleka. Až po prologu, kdy se vydáme směr Rataje všechno začne fungovat naplno a Kingdom Come se odhalí v plné kráse. Kdo má rád rozmáchnutá RPG se spoustou vedlejších úkolů, bude zde jako doma. Jejich náplň je velmi rozmanitá, zábavná a jednoduše nebudete moct přestat s plněním úkolů.

Ano, jsou zde i klasiky typu odnes něco někam, ale naštěstí jich není moc. Mírnou vadou na kráse může být právě nelinearita při plnění úkolů, kdy si můžete zadané věci plnit dle svého pořadí a tempa, což může občas hru dostat do situací, které nedávají úplně smysl. Při plnění úkolu vám tak mohou postavy sdělovat věci, které již dávno víte, jelikož podle nich jste je zjistit ještě neměli. Nestává se to často, takže na výsledném skvělém dojmu se vůbec nepodepisují a když už, jsou spíše úsměvné.

Rovnou a bez mučení se přiznávám, že RPG nejsou moje nejoblíbenější parketa, jelikož nerad rozděluji body do dovednostních stromů, protože nikdy nevím, co si vybrat. Kingdom Come naštěstí funguje na systému známém třeba ze Skyrimu, kdy body získáváte jednoduše prováděním činností. Stačí tak mluvit s lidmi, abychom byli lepší v konverzaci, cvičit lukostřelbu a šerm pro lepší schopnosti v této oblasti a tak dále. Pro někoho jako já, je to ideální věc, která skvěle funguje, a navíc si po získání nějaké úrovně u dovednosti můžeme odemknout perk, který nás posune zase někam dál v té dané dovednosti.

RPG systému sekunduje systém, kdy je třeba dbát na Jindřichovi potřeby spánku a jídla. U spaní stačí lehnout do postele (v závislosti na kvalitě lože pak Jindra spí různě dlouho), u jídla si dát něco dobrého do žaludku. Křečci by ale mohli přijít zkrátka, jelikož potraviny se časem kazí a jak tušíte, nechcete jíst zkažené jídlo. Stejně tak se chcete vyhnout zraněním a nemocem. Není nic příjemného krvácet v lese, v inventáři být bez obvazu a čekat, až vás pomalá smrt neúprosně dostihne. Taky koukejte, kam šlapete, protože pád do strže nebo hradního příkopu (prostě jsem v noci na tu louč zapomněl a radši sem nadával, jaká je kolem tma) vám způsobí smrt na první dobrou.

Ano, už jsem tady. Je mi jasné, že vás všechny zajímá názor na soubojový systém. Ten je úplně jiný, než co jsem kdy hrál a zároveň je na něm nejvíce vidět zlepšování hlavního hrdiny. Z počátku jste prostě kluk, který meč s bídou udrží v ruce, takže nějaký zkušenější soupeř si vás dá jako nic. Je třeba, aby se vám dostal pod kůži a víc než kdy jindy, zde platí ono okřídlené těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Souboje jsou spíše taktické a pomalejší, takže je potřeba při nich dávat pozor, v čas uhýbat nebo se krýt a útoky řetězit do komb. V opačném případě vám velice rychle dojde stamina a bez ní je váš konec zpečetěn. Variací je zde spousta a záleží i na typu protivníka, jakého si vyberete ke konfrontaci. Jinak se bojuje v lapkou a jinak s opancéřovaným rytířem.

O něco lépe na tom je střelba z luku, i když bez mířidel a s třasořitkou, který s bídou natáhne tětivu zpočátku výkony Robina Hooda neočekávejte. Nechybí ani stealth, který je klasický v tom smyslu, že se k někomu připlížíte zezadu a sejmete ho. I tiché zabíjení však dostalo místní specifika spojená s hlukem (stráže opravdu dobře slyší, takže dávejte pozor) a s oblečením. Toho bylo i ve středověku kupodivu dost a dalo se různě vrstvit. Tichošlápka tak neuděláte pomocí plátěné zbroje za denního světla, ale obutím tichých bot, černého nebo alespoň tmavého oblečení a bezměsíčné noci, kdy se vaše šance rapidně zvyšují. Oblečení není důležité jenom pro plnění úkolů, ale hraje svou roli i při komunikaci, kdy si podle něj na vás lidé dělají názor. Nejsou to jenom PR řeči, ale opravdu funkční herní mechanika. Lidé jinak reagují na rytíře v blyštivém zbroji než na trhana zapáchajícího jako prasečí chlívek.

Pro správu šatstva je tu krejčí, k výrobě lektvarů alchymie a pro péči o zevnějšek kádě s vodou nebo sofistikovanější lázně, kde si za poplatek mimo koupele můžete dopřát i romantickou chvilku. Určitě využijete služeb kováře, jelikož nic nevydrží věčně, včetně zbraní. Meč si člověk při troše šikovnosti může nabrousit sám, ale je to docela věda a chyba může klidně znamenat zničení výborného kousku zbroje. Když už jsem zmínil šikovnost, rozhodně ji budete potřebovat při páčení zámků. Já jsem například asi hodně nešikovný a úspěšné vypáčení známku jsou pro mě Vánoce. Nicméně, že je to úplně špatný systém bych neřekl, jenom po hráčích chce jistou dovednost. Aspoň nikdo nemůže říct, že by byl trapně jednoduchý.

Technická stránka Kingdom Come budila a budí největší emoce, takže vzhůru do ní. Začal bych systémem ukládání, na který si je třeba dávat pozor a počítat s ním. Hra se ukládá automaticky na předem daných místech, což jsou většinou ukončení úkolu nebo spaní, což několikrát přidělalo pár vrásek na čele. Navíc většina ukládání je před dialogovou částí, takže rozhovory je nutné opakovat, i když se dají urychlit. Trn z paty by mohla vytrhnout sejvovice, po jejímž požití můžete hru uložit na libovolném místě. Není jí však neomezené množství a je otázka, jak moc za ni budete chtít utrácet a také ze sebe dělat alkoholika.

Co se grafické stránky týče, těžko jednoznačně říct verdikt. Hra běží na značně upraveném Cry Enginu a dokáže nabídnout opravdu skvěle nasvětlené scény, západy slunce, déšť nebo večerní procházky s loučí. Na druhou stranu se tu pár chybek, jako textury procházející skrz sebe, najde. Objeví se i nějaké horší textury a celou hrou provází doskakování textur. Z počátku může být otravné, když se na postavě najednou objeví nebo zmizí čepice, kolo se zakulatí až později a jablko není kulaté nikdy. Nicméně neviděl bych to tragicky a grafiku bral jako příjemnou.

Rozporuplné jsou také animace postav. Některé z nich nemají moc širokou paletu výrazů, jako třeba hlavní postava Jindřicha nebo mlynářova dcera, kteří se tváří skoro pořád stejně. Na druhou stranu další z nich jsou krásně zpracované, a to i na původním Xbox One. Dokonce jsem měl asi štěstí při hraní, jelikož bugů, díky nimž bych nebyl schopen pokračovat dál, jsem potkal minimum. Jednou mi hra nedovolila projít dveřmi, jednou spadla do dashboardu a párkrát se na pár vteřin zasekla, aby se pak dále rozběhla, občas se někde někdo zasekl a pár žebříků se dalo pokořit jenom s kompromisem a trochou důvtipu. Framerate by také mohl být lepší, zejména při náročnějších scénách není úplně ideální. Nicméně to všechno si myslím že je u takto rozsáhlé hry pochopitelné, navíc se chyby dějí náhodně, a o to těžší je pak celou hru odladit.

Zmínit musím zpracování české krajiny, vesnic a hradů, které je prostě skvělé. Uspořádání vesnic dává smysl, kat bydlí za městem, funguje režim dne a noci a díky zasazení si člověk připadá, jako by na daných místech byl. Občas se dají objevit i takové detaily, až se člověk pousměje no a kadibudky jsou tu taky. Vrcholem designu byl pro mě les, který také dává smysl a není to jenom nějaká sbírka náhodně rozmístěných stromů. Opomenout nesmím ani na zvukovou stránku, protože středověké „odrhovačky“ mají své kouzlu. Velikost mapy se sice může zdát jako menší (a opravdu i je), ale zase není nikam moc daleko a když už náhodou ano, je tu rychlejší chození nebo kůň. U koně si dovolím poznámku, že na rovné cestě se jezdí pěkně, přes les nebo nějaký složitější terén už je to kvůli překážkám o něco složitější.