RECENZE: Marvel’s Midnight Suns

Publikováno: 28.12.2022, 19:00

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Taktických tahových strategií ve stylu legendárního XCOMu se v poslední době vyrojilo poměrně dost, nicméně pokaždé, když se nějaký titul objeví, je chtě nechtě srovnáván s nekorunovaným králem žánru. Když ale přijdou samotní autoři legendy s tím, že se pokusí posunout ověřené mechaniky někam dále, a navíc to všechno naroubují na jeden z nejpopulárnějších fiktivních světů všech dob, vzbudí tím velká očekávání.

Přesně to je případ Marvel’s Midnight Suns, za kterým stojí tvůrci XCOMu ze studia Firaxis Games. Ti si dali poměrně odvážný úkol vytvořit taktickou tahovku, ve které vám hlavní hrdinové nemohou umřít, útočí na nepřítele s pomocí sady vlastních kartiček a zároveň nezklamou skalní příznivce či náhodné kolemjdoucí.

Využití superhrdinské licence je rozhodně velmi chytrý tah, neboť filmy z Marvel Cinematic Universe patří dlouhodobě mezi ty nejnavštěvovanější nejen v tuzemských kinech. O tom, že je tato licence dvousečnou zbraní, by nicméně mohli vyprávět vývojáři Marvel’s Avengers, která sbírala vesměs průměrná či lehce nadprůměrná hodnocení. Zkrátka využít popularity jiných nemusí vždy přinést kýžené ovoce.

O to více mě těší, že v Marvel’s Midnight Suns pracují s licencí citlivě a ku prospěchu věci. Hlavní hrdina Hunter stojí trochu mimo dění a můžete si ho či ji přizpůsobit k obrazu svému. Také příběh, který vás žene za porážkou nejen známé zlé organizace Hydra, ale také vaší matky Lilith se nese v duchu superhrdinských klišé, avšak mnohem větší motivací pro vás bude rozšiřování party superhrdinů a jejich interakce s Hunterem. Na své cestě za porážkou ultimátního zla se potkáte nejen se známými hrdiny, jako jsou Wolverine, Iron Man, Spider-Man či Doctor Strange, ale také těmi méně známými jako Magik či Nico Minoru.

Každý z nich má svou vlastní osobnost odkazující nejen na komiksy, ale také na filmy a seriály – nepřekvapí vás například ustavičně hláškující Tony Stark, lehce povýšený Blade nebo neustále vzteklý Wolverine. Se všemi můžete navíc udržovat jak přátelské vztahy, tak rivality, ať už splněním mise, na které jim záleží, nebo třeba procházkou v lese, rybařením či drobnou pozorností. S postavami lze navázat i hlubší vztahy, avšak na romance ve stylu Mass Effectu zapomeňte. Dialogů je ostatně ve hře možná až příliš. Hra je ukecaná od hlavy až k patě a chvíle, kdy vám nebude nikdo nic vykládat či našeptávat, si budete spíše užívat – Marvel’s Midnight Suns totiž dření licenci až do absurdních detailů.

Pro fanoušky univerza Marvelu budou interakce s oblíbenými postavami, které navíc můžete v rámci jednoduchého dialogového systému ovlivnit, božskou manou, kterou budou hltat plnými doušky. Avšak pokud máte k tomuto světu spíše vlažný vztah nebo vás dokonce ze židle ani trochu nenadzvedne, budete marně hledat tlačítko, kterým neustálé a překvapivě dlouhotrvající konverzace přeskočíte, či alespoň urychlíte. Naštěstí alespoň cutscény přeskočit lze. Ačkoli se to může zdát jako drobnost, v rámci průměrné herní doby, která atakuje hranici 60 hodin, se už o maličkost rozhodně nejedná. Pokud byste titul chtěli dohrát do konce se vším všudy, vyhraďte si na to přibližně 90 hodin.

Konverzace a prozkoumávání světa je vyhrazeno pro Hunterův pobyt v Opatství, které slouží jako základna a výchozí bod pro vaše dobrodružství. Kromě zmíněných konverzací zde můžete plnit jednoduché úkoly, vyzdobit si komnaty, pohladit pejska, vylepšit repertoár schopností nebo si v lesíku nasbírat houby a uvařit si z nich vylepšující lektvar pro příští bitvu. Možností, jak trávit čas mezi bitvami, je poměrně dost, avšak jen málokterá z nich je vyloženě zábavná. I přes snahu vývojářů působí základna poměrně pustě a prázdně, přičemž nepomáhá ani střídání dne a noci.

Hlavním tahákem je každopádně soubojový systém, který je v duchu XCOM her tahový. Na rozdíl od nich jste ovšem ve svých akcích limitováni dostupnými kartičkami schopností, které si můžete před bitvou namixovat podle vašeho herního stylu. Kupříkladu může být váš Hunter jak zdatným tankem, tak účinným léčitelem, přičemž podobně to funguje i u ostatních superhrdinů, avšak míra variability je v jejich případě o poznání menší. Navíc všechny schopnosti nemůžete používat hned ze startu, ale je potřeba nepřátele trochu předem naklepat. Volba hrdinů je také důležitá a může vám průchod hrou dost usnadnit, ale také ztížit. Při některých misích nemáte moc na výběr, avšak v těch ostatních už volba tříčlenného týmu závisí jen na vás.

Těch není v Marvel’s Midnight Suns příliš mnoho, avšak jejich různé kombinace a schopnosti zajišťují dostatečnou variabilitu. Stejně tak dokáže občas oživit souboj i nějaký ten antihrdina, jako kupříkladu Venom, a nechybí ani úkolové mise, kde musíte v tahovém limitu zničit několik artefaktů či zabránit vrtulníku, aby vzlétl. Na střední obtížnost hra poskytuje adekvátní výzvu, a pokud špatně přiložíte prioritu nepřátelům či úkolům, opakování se nevyhnete. Naštěstí zde nemohou vaši hrdinové zemřít podobně jako v jiných XCOM hrách, což mi ale osobně nevadilo. Superhrdinové ovšem mohou padnout, což se jim sem tam přihodí, především kvůli obrovské početní přesile, která vás čeká téměř při každém souboji. Protivníci jsou sice povětšinou slabí, avšak v každém kole jich na bojiště doběhne hned několik, takže máte neustále plné ruce práce.

Kladné body si hra také odnese za variabilitu prostředí, a především za různé překážky, které lze využít při likvidaci nepřátel. Někdy se zkrátka hodí rozbít výbušný sud uprostřed skupiny nepřátel či využít útoku, který protivníka odhodí přímo do elektrického vedení a způsobí mu dodatečné poškození. Také zmíněný karetní systém nepůsobí rušivě a velmi příjemně oživuje souboje. Každý hrdina má totiž na výběr z osmi karet, přičemž během svého tahu budete mít vždy co udělat, především díky možnosti si dvě karty během něj vyměnit. Karty jsou primárně dvojího typu – jedny vám dobíjí ukazatel hrdinství, jiné ho zase spotřebovávají.

Poměrně velká škála kombinací nechává plně ve vašich rukou, jak si namícháte hrdiny a kartičky, aby vás při soubojích nic nepřekvapilo. Ve svůj prospěch můžete využít i pohybu, který je sice pro všechny hrdiny společný, avšak zároveň můžete tímto způsobem i interagovat s prostředím, takže se lze několika nepřítel zbavit i bez toho, aniž byste využili jedinou kartu.

Grafická stránka Marvel’s Midnight Suns je jednou z Achillových pat titulu. Ne že by byla grafika vyloženě ošklivá, nicméně dnešní standardy jsou přeci jen trochu někde jinde. Že vývojáři nezískali licence na skutečné obličeje herců z MCU, bych ještě překousl (ostatně jsou jim nápadně podobní), ale nízká úroveň detailů a celková (ne)kvalita mě trochu vytrhávala z herního zážitku. V zápalu tahového boje vám to ani tak nepřijde, ale v klidu domovské základy a během cutscén jsou veškeré nedostatky odhaleny naplno. A vzhledem k tomu, že hra vás přímo vybízí, abyste ve volném čase co nejvíce interagovali ze superhrdinskými kolegy a objevovali Opatství, nelze nad tímto nedostatkem jen tak ohnout nos. Částečně to zachraňuje alespoň hudební podkres, který je variací na známé skladby z filmů, ale něco skutečně originálního a zapamatovatelného byste hledali jen těžko.

Marvel’s Midnight Suns je v jádru poctivá XCOM strategie, které nic zásadního nechybí a navrch k tomu skvěle experimentuje s kartičkovým systémem ovládání postav na bojišti. Pro fanoušky Marvelu má hra ještě navíc nadstavbu o známé superhrdiny a celou řadu možností interakce s nimi, která titul de facto zachraňuje. Hra má totiž i své nedostatky, jako je nižší grafická kvalita, vyprázdněnost života na základně či až ubíjející množství dialogů, které byste nikomu jinému než hrdinům od Marvelu, neodpustili. Herní doba atakující 60 hodin je poté jen pro otrlé fanoušky, kteří nemají v plánu v dohledné době nic dalšího rozehrát.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Marvel’s Midnight Suns je skvělým přírůstkem do taktických strategií typu XCOM. Vývojáři z Firaxis Games ukázali, že své řemeslo ovládají a naservírovali nám poctivou 60 hodinovou porci obsahu, zahaleného do superhrdinského hávu. Škoda jen horší grafické stránky a až příliš velké porce dialogů, které potěší především zapálené fanoušky Marvelu.
Skvělý soubojový systémSlabší grafická stránka
Spousta vedlejších aktivitVyprázdněný život na základně
Velké množství interakcí s oblíbenými hrdinyPro někoho až příliš velké množství dialogů
Pro fanoušky Marvelu povinnost
02. 02. 2023 • Michael Chrobok0

RECENZE: Blacksad: Under the Skin

Adventur ve stylu noirových detektivek z 50. let najdeme poměrně dostatek, avšak když k tomu přimícháte i antropomorfizovaná zvířata a stejnojmennou komiksovou předlohu od španělských autorů ​​Juana Díaze Canalese a Juanja Guarnida, máte příslib poměrně zajímavého herního zážitku. Ne všechny trumfy v kožichu sice dokázala hra Blacksad: Under the Skin proměnit, ale o tom si povíme něco až za chvíli.

»
01. 02. 2023 • p.a.c.o0

RECENZE: Dead Space remake

Horor, vesmír a střílení jsou tři věci, které jdou krásně dohromady a pokud jste někdy hráli Game Dev Tycoon, jistě se vám z této kombinace povedlo vytřískat minimálně devítková hodnocení. Ještě aby ne, když se najde celá řada her, která tato hodnocení dokázala získat i ve skutečnosti. Ovšem jak nám ukazuje prosincový počin The Callisto Protocol, ne vždy to vyjde na sto procent. A to máte v týmu člověka, který stál za...

»
01. 02. 2023 • Michael Chrobok0

RECENZE: Vampire Survivors

Jsou případy, kdy vydavatel a vývojáři aktivně propagují herní titul s tím, že se z něj zaručeně stane hra roku, přičemž často dochází ke zklamání. Naproti tomu ze skromných indie poměrů může vyrůst nečekaný hit i přes to, že se mnohdy malý tým autorů soustředí výhradně na hru. A právě tento případ je i Vampire Survivors, indie klenot jediného vývojáře Lucy Galanteho, který z prosluněné Itálie naservíroval nenápadný, avšak téměř...

»
29. 01. 2023 • DandyCZE0

Recenze: Tortuga: A Pirate’s Tale

Ahoooy Piráti! Na naše monitory a televize se dostala nová pirátská hra Tortuga: A Pirate’s Tale a my se na ni půjdeme podívat trošku z blízka.

»
02. 01. 2023 • Lukáš Urban0

Recenze: Resident Evil Village Gold Edition

Hodnotit značku jakou je Resident Evil, to je jako kritizovat Monu Lisu, že je příliš baculatá, že kouká jak můra a že její dekolt nemá co nabídnout. Prostě se to nedělá nebo to jde hodně ztěžka, protože jde o kus historie. O etalon specifické části umění, který vyšlapal cestu novému a dodal punc starému. A třebaže Capcom není da Vinci, má v držení legendu survival hororů, kterou se podařilo v sedmém díle...

»
31. 12. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: High On Life

Animovaný seriál pro dospělé Rick a Morty vzal před pár lety stanici Adult Swim útokem a poměrně záhy si nekonvenční humor vědátorského alkoholika Ricka a jeho pubertálního vnuka Mortyho získal srdce diváků po celém světě. Proč začínám recenzi střílečky High on Life shrnutím animáku? Protože mají společného více, než se na první pohled zdá. Nejambicióznější projekt studia Squanch Games má totiž na svědomí Justin Roiland, který je právě spoluautorem zmíněného...

»
30. 12. 2022 • HusekD0

RECENZE: The Last Oricru

Pokaždé, když se v naší malé zemičce objeví nové vývojářské studio, tak se jedná o velkou událost a téměř okamžitě si získá naší pozornost. O pražském studiu Gold Knights jsme poprvé slyšeli přibližně před čtyřmi lety, kdy nám představili připravované souls-like RPG pod názvem Lost Hero. Vývojáři se ve svém projektu inspirovali u kolegů z From Software, což jim ale neměl nikdo za zlé. Základy souls žánru využívá dnes nepřeberné...

»
29. 12. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: The Dark Pictures Anthology: The Devil in Me

Hororová série The Dark Pictures Anthology vstoupila do své poloviny. Respektive zakončuje první sezónu, která je dostupná v rámci dvou generací konzol. The Devil in Me je tak malým velkým finále, které vás má posadit na zadek a možná i pomoc s rozhodováním, jestli ten „next gen“ skutečně už pořídit nebo ne. Dobrou zprávou je, že autoři ze Supermassive Games si dali záležet, aby byl nejnovější příspěvek do kurátorovi sbírky dostatečně...

»