Xboxweb.cz

Leckteří vývojáři by mohli vyprávět, jak obtížné je udržovat svěží sérii, která vychází s určitou pravidelností. Rainbow Studios to mají pravda trochu jednodušší, protože u MX vs ATV je nesvazují licence oficiálních podniků, takže nemusí na pranýř povinně každý rok. To ovšem nutně neznamená, že tam stejně neskončí. Po sedmé vstupují do stejné řeky a ze všech průzračně čirých vod smáčí unavené tělo na opačném konci, v Ganze. Tamhle do ní močí parta chlapců, kousek vedle vesele plave ostrůvek odpadků a naproti ženy radostně perou prádlo, zatímco jejich muži myjí tuk-tuky.

Vášnivý cestovatelé mě teď půjdou zbít kompasy a mapami, že posvátná řeka má také křišťálově čistá místa. Je to tak a stejně, jako je ona místem kontrastů, je i nový počin, pojmenovaný All Out, hrou dvou tváří. Ta první vás přivítá s otevřenou náručí a velice detailně vám vysvětlí, proč se nacházíte uprostřed divočiny, kde mohla být klidně obora nebo malý chráněný park. Místo toho je tu hangár a velké přírodní hřiště, kde od rána do noci řvou motory čtyřkolek, terénních bugin a motorek, místo zvířat. Zde se upravují stroje, jezdec, zkouší se tu hranice fyzikálních zákonů a vstupuje se do závodních sérií. Vše ale až po absolvování série tutoriálů.

Žánroví panici je projdou s maximálním nasazením, všichni ostatní si na nich jen projdou nezbytnou omáčku, která jim nedá lautr nic nového. Princip ovládání strojů je totožný s nedávným supercrossem od Milestone. Levá páčka tedy ovládá motorku, případně jiný stroj a pravá „simuluje“ váhu jezdce. Občas dokonce simuluje tak vehementně, že jsem si připadal jak kosmonaut ve stavu beztíže. Opomenuto nesmí být využití spojky pro dávkování lepšího zrychlení a pak hurá na přehlídku závodních režimů. Je jich několik, a ač mají označení jako Nationals, Waypoint či Opencross, jezdíte tradičně buď terénní okruhy, stadiony, freestyle zaměřený na triky nebo checkpointy na otevřených mapách.

Ještě po prvním krátkém turnaji žijí naděje na obstojný arkádový titul, který válí obsahem a určitou dávkou svobody. Ta spočívá ve volbě závodního stroje, kdy se na startu vedle krosek můžou objevit klidně čtyřkolky. Průchod samotnou kariérou je také plně na vás a na počtu získaných trofejí. Nutně se tak nemusíte otravovat s méně záživnými závody, pakliže máte úspěch v těch ostatních. Získanou moto měnu si můžete střádat na koupi dalších strojů, které nejsou příliš drahé anebo s její pomocí vylepšovat ty stávající. Nejde přitom jen o kosmetické záležitosti, ale funkční díly zlepšující přilnavost, rychlost nebo ovladatelnost. Je toho opravdu dost a nedá se říct, že by hra nedokázala motivovat k dalšímu hraní. Tady má titul splněno, já píšu za jedna a tu vstřícnou tvář hladím laskavou rukou.

Pak přijdou první závody mimo otevřenou mapu a já si musím jít otřít obličej. Dorazila totiž druhá tvář závodů, která na mě plive jak roztoužená lama a všechny dobré dojmy zašlapává postupně do použité podestýlky. V závodech s možností volby vlastní cesty to není tak markantní, ale fyzika terénních speciálů je i na poměry arkády opravdu bídná. Stroje nemají absolutně žádnou dynamiku a jakmile vyrazí kupředu, máte pocit, že jedou pořád stejně. Využívání těžiště závodníka by mělo mít štítek „pouze na vlastní nebezpečí“. Při malých rychlostech, a za úplného využití pravé páčky, sebou lupne závodník doslova na místě. Inu, hra špatně vyhodnotila pozici motorky a domnívá se, že chci provést otočku. Při opačných hodnotách stroj až příliš ztrácí rychlost a vy naprosto ztrácíte chuť tento prvek používat.

Smůla. Bez jeho zapojení odstředivá síla tlačí postavu ven, motorka špatně zatáčí a dochází k častým a často nevysvětlitelným pádům. Přísahám na pravou spoušť mého ovladače, že jsem doskočil naprosto stejně jako soupeři vedle mě. Oni jedou dál, já hledám o pět metrů dál přírůstky pro entomologický spolek. Dýkou do srdce vnímání fyziky dvojice stroj-závodník jsou triky s motorkou. Jejich provedení popírá jak váhu mašiny, tak pohybovou energii, což se odráží na směru otáčení, který můžete takřka kdykoliv změnit ve všech osách. Systém je dost neomalený a přistát zpět na kolech znamená, mít hodně dobrý odhad, nějaký ten skill a pořádnou dávku štěstí.

Jízda na létajícím koberci, ke které bych celkový dojem z řízení přirovnal, tak v jednom kuse zařezává vaši touhu věnovat hře čas. Zdatným pomocníkem je umělá inteligence, jejíž výkony jsou stabilní jak špatně chlazený jaderný reaktor. Jednou se závodníků nemůžete zbavit, jindy jsou ti samí borci při stejné obtížnosti 40 vteřin za vámi. Že o vaši existenci na trati nemají ani zdání, netřeba zmiňovat. Tohle je ale problém zatím všech letošních závodů, až to vypadá, že vývojáři AI kupují v nějaké jednotné databance.

Niterný boj mezi tím, zda hru odinstalovat a zapomenout nebo k ní usednout a užívat si oddechové závody nepomáhá rozsoudit ani vizuální stránka. Unreal Engine 4 má sílu virtuálním světům vnuknout punc reálnosti a vytáhnout nad průměr i relativně zbytečný titul, proč tedy ne All Out? Asi proto, že ho autoři ještě nemají dobře osahaný nebo jim nezbyl čas na optimalizaci. Objekty, zejména stromy, velmi často doskakují, textury povrchu mívají problémy se včas doostřit a stíny trpí na problikávání. Vertikální synchronizace se opět nekoná, takže pod tíhou neustálého tearingu máte občas strach, že se vám obraz rozsype. Bez problémů není ani frekvence snímků, která kolísá v závislosti na trati a počtu protivníků. Na menších okruzích jsou výpadky frekvence tak znatelné, že se hra stává téměř nehratelnou. Když vám řeknu, že mi titul během pěti hodin třikrát spadl do dashboardu, možná mi ani neuvěříte. A to prosím na konzoli Xbox One X s podporou 4K. Není nad to, když si můžete zmršenou optimalizaci užít v maximálním rozlišení.

Dlouho jsem přemýšlel, zda recenzi vůbec vydávat na apríla. Bude ji brát někdo vážně? Však ta hra nemůže být tak hrozná? V jádru špatná opravdu není a já osobně ji zapínal s chutí, a to navzdory masochistickému jízdnímu modelu. Bohužel se u ní nedá vydržet příliš dlouho a nezachrání to ani multiplayer, který se tentokrát vyskytuje i na lokální úrovni. Z důvodů zmíněných výše, je hratelnost tak dlouho bombardována nedostatky, až veškerý entuziasmus skloní hlavu, vyvěsí bílou vlajku a se slzou v oku odejde vstříc nepříteli. Oprava polic v garáži je tak nakonec adekvátní náhradou, u které alespoň můžu vybít rozčílení z promarněného potenciálu. All Out je pro hru velice příznačné, i když v trochu jiném smyslu slova, než autoři zamýšleli.