Recenze: One Piece: World Seeker

Autor: CryLineT Publikováno: 19.3.2019, 8:43

Publikováno: 19.3.2019, 8:43

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

Nechte plavat, a to doslova, všechny Černé korzáry, Sindibády a Piráty z Karibiku. Japonské pojetí mořských desperátů je divné přesně tak, jak se na anime žánr sluší. Vedoucí bandy vypadá jako vesnický puberťák, zatímco ostatní členové zastupují archetypy bizarnosti a roztodivnosti. Bujné dívky v bikinách, hromotluci s obrovskými zbraněmi a roztomilí tvorové k sežrání. Neptejte se mě, po jakém ovoci získal Luffy gumové dovednosti, ani co stojí za jeho jizvou na prsou. To je historie One Piece a podtitul World Seeker se k ní příliš nevrací.

Místo toho servíruje nový příběh na Ostrově vězňů. Až v průběhu hraní zjistíte, že drobný kus pevniny má v moci námořnictvo. Pod klamným patronátem ochrany pevně svírá obyvatele a tvrdou rukou bojuje proti všem pirátským hrozbám. To Slamáci zjišťují dříve než brzy a vyjma Luffyho končí okamžitě v žaláři. Jeho útěk možná není příliš hrdinský, ale dává mu šanci poznat odboj a získat další informace o bájných pokladech. Aby se zavděčil svému svědomí a odboji zároveň, musí osvobodit všechny členy posádky. Teprve s nimi je možné vyrazit na dobrodružství, na jehož konci září svoboda a bohatství.

Po grandiózním úvodu jsem si říkala: „Hlavně, ať to nedopadne jako Sea of Thieves.“ One Piece má bohatý svět a nespočet zajímavých postav, které vede spisovatel Eiichiro Oda. Jeho dohled nad scénářem je znát. Kdo zná mangu, rychle pozná staré známé a okamžitě přijme nováčky spolu s celým originem kolem Ostrova vězňů. Padouch je dostatečně výrazný, což pomáhá jasně definovat ty hodné od zlých. Jelikož hra nemá čas vyprávět minulost jednotlivých pirátů, musíte si vystačit s úlomky mezi řádky a dialogovými okny. Textovými dialogovými okny.

Rozpočet na titul asi nebyl příliš velký. Soudím tak kvůli dabingu, který se vyskytuje jen v předrenderovaných scénách. A to je One Piece v původním znění. Zbytek rozhovorů se sestává jen z textu. Emoční dovětek obstarávají batolecí snahy o mluvu, čímž celá hra bolestně tratí na atraktivitě. I když děj není úplně hloupý, tiché rozhovory nedokáží dostatečně vtáhnout. To nemluvím o nechtěném zkreslení charakterů, k němuž mangy neznalý musí dříve či později dojít.

Co nezmůže scénář, to doženou úkoly, které určitě využijí kouzlo otevřeného světa. To jsem vážně napsala? Tak došlo k omylu. Hlavní mise Slamáky postupně provedou celým ostrovem, ale v jádru se změní vždy jen ty lokace. Náplň úkolů se nepříjemně opakuje. Když něco nehledáte, tak dobýváte nebo bojujete. Dostupné možnosti se snaží navodit pocit, že máte na výběr mezi bojem a stealth postupem. Věřte, že nevyvážená umělá inteligence vám nedopřeje tichého průchodu. Buď jste detekováni na stovky metrů nebo projdete pár centimetrů bez zájmu námořnictva.

Nejhorším autorským přešlapem jsou podmíněné mise. Mají pevně definovaný postup. Jakmile ho nedodržíte, jdete znovu. Týká se to jak stealth pasáží, tak bojů. Jediným štěstím zůstává četnost. Nalinkované mise nemají obsahovou převahu, přesto se v ryjí do paměti jako umělý zátaras, který do otevřeného světa nepatří. Nechci svobodu, když si jí mocní berou zpět, jak se jim zamane. Situaci by mohly zachránit vedlejší úkoly, avšak valnou část splníte ještě dřív, než se k nim dostanete. Stačí cestou poctivě sbírat suroviny. To je totiž majoritní artikl úspěchu.

Že už by to chtělo něco pochválit? Souhlasím s vámi. Boje mají něco do sebe a patrně jako jediné dokáží navodit seriálovou atmosféru. Fluffy disponuje hned několika styly boje, které se v průběhu hraní rozšiřují a umocňují. Souhry obyčejných chvatů s gumovými schopnostmi otiskují do hry zábavnou pečeť. Souboje jsou dynamické, animace plynulé a kombinace lehce zapamatovatelné. Je cítit všestrannost a ohled na obyčejné, až začínající hráče. Zároveň ale netrpí ti, kteří v bojovkách vítězí bez ztráty květinky. Otevřený svět je opět téměř bez využití a souboje by stejně dobře fungovaly i v aréně nebo koridoru.

Mé sny o příběhově bohatém pirátském dobrodružství vzaly za své. Z původních obav se nakonec stala touha, po níž volám: „Proč není One Piece alespoň jako Sea of Thieves?“ Na něj si totiž vzpomene každý, když mu z World Seeker zůstane jen hezký svět plný pokladů. Při objevování se dobře uplatní mobilní superschopnosti postavy a již vychválený soubojový systém. Jednotky protivníků se opětovně generují, tudíž o zábavu není nouze. Cestou necestou pomůžete osadníkům, vytvoříte zajímavý předmět a možná uděláte další krok v příběhu. Hezkým zpestřením je administrace posádky, kde vysíláte jednotlivé členy na průzkum nebo na loveckou výpravu.

Na herní zásah do černého je to ale žalostně málo. Hra, která zaujme z větší části jen vedlejšími prvky, nemůže slavit úspěch. Ne v případě, když čerpá z úspěšné a dobře známé předlohy. Nenároční hráči si užijí pestrobarevný svět, hezkou anime grafiku, zvučný soundtrack a zábavné boje. Ostatní si dlaní omlátí omítku z čela, protože uvidí potenciál utopený na dně Mariánského příkopu. Herní náplň pro jednoho hráče je dnes už trochu jinde. Sice ji může nahradit multiplayer, ale to se v tomhle případě nestalo.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Slamáci se zapomněli na Ostrově vězňů, kde se shodou okolností schyluje k mocenskému převratu. Jako správní piráti ovšem nesmí zapomínat na legendární poklad, který se někde v okolí ukrývá. A protože gumovým hrdinům doba přeje, při troše štěstí zvládnou vyřešit obojí. World Seeker má pěkné pozlátko, které koresponduje s pestrým světem předlohy, kde piráti nejsou černobílí a problémy řeší rychlé končetiny. Bohužel se při vývoji ztratil ve svém vlastním konceptu, z něhož nedokáže těžit. A tak kombinuje dávno přežité se stokrát viděným, jen abyste při vyprávění neusnuli. Jen díky bojům a volnému průzkumu k tomu nakonec skutečně nedojde.
  • KoubecX

    Vypadalo to nadějně, ale nakonec to dopadlo tak, jak se očekával.

    Osobně si myslím, že udělat Open World RPG vycházející z mangy či anime, bude problém.

    Klasické bojovky jsou relativně v pohodě a dají se brát s rezervou, ale u OW už to bude problém.

    Kdo četl mangu třeba Naruta, tak ví, jak tam probíhají souboje.
    6 okének tam „zadává“ pečeť, něco se stane, pak zase pečeť na několik okének. Potom uprostřed boje 3 strany kecají a pak zase pečeť přes celou stránku.

    • Kristyna Linetova

      Je pravda, že mangy všeobecně mají spíš volné tempo a, pro japonská díla typickou, dávku osudovosti. Emoce, činy a akce jsou dotaženy do absurdity. Pak i třeba Initial D, Battle Royale, Overlord nebo Berserk působí jak šachová partie. Dlouhé expozice, detailní popisy, monology hrdiny/vypravěče 🙂
      On by World Seeker fungoval, kdyby se mise náplní neopakovaly a neměly nesmyslná omezení s pitomou AI. Jako bojovka zaměřená na průzkum je sice hra výborná, ale tak trochu drahá tím pádem.

01. 08. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Creaks

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci...

»
27. 07. 2020 • Lukáš Urban8

Recenze: Destroy All Humans!

Mám velkou oblibu v námětech s mimozemskou invazí. Smůlou pro mě je, že většinou nekončí dobře. Můj pokřivený charakter vždy fandí vetřelci, nikoliv lidem, kteří se chovají jako hlupáci a jen úplnou náhodou pokaždé vyhrají. Trpím, když poslední dva polárníci přemůžou Věc. Nikdy neodpustím Ripleyové, že vyhodila Vetřelce do kosmu. A Den nezávislosti už nikdy nebude stejný kvůli pitomému viru z laptopu. Naštěstí je tu Crypto. Spása z daleké galaxie a hajzlík na entou.

»
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»