Recenze: One Piece: World Seeker

Autor: CryLineT Publikováno: 19.3.2019, 8:43

Publikováno: 19.3.2019, 8:43

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 24 článků

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

Nechte plavat, a to doslova, všechny Černé korzáry, Sindibády a Piráty z Karibiku. Japonské pojetí mořských desperátů je divné přesně tak, jak se na anime žánr sluší. Vedoucí bandy vypadá jako vesnický puberťák, zatímco ostatní členové zastupují archetypy bizarnosti a roztodivnosti. Bujné dívky v bikinách, hromotluci s obrovskými zbraněmi a roztomilí tvorové k sežrání. Neptejte se mě, po jakém ovoci získal Luffy gumové dovednosti, ani co stojí za jeho jizvou na prsou. To je historie One Piece a podtitul World Seeker se k ní příliš nevrací.

Místo toho servíruje nový příběh na Ostrově vězňů. Až v průběhu hraní zjistíte, že drobný kus pevniny má v moci námořnictvo. Pod klamným patronátem ochrany pevně svírá obyvatele a tvrdou rukou bojuje proti všem pirátským hrozbám. To Slamáci zjišťují dříve než brzy a vyjma Luffyho končí okamžitě v žaláři. Jeho útěk možná není příliš hrdinský, ale dává mu šanci poznat odboj a získat další informace o bájných pokladech. Aby se zavděčil svému svědomí a odboji zároveň, musí osvobodit všechny členy posádky. Teprve s nimi je možné vyrazit na dobrodružství, na jehož konci září svoboda a bohatství.

Po grandiózním úvodu jsem si říkala: „Hlavně, ať to nedopadne jako Sea of Thieves.“ One Piece má bohatý svět a nespočet zajímavých postav, které vede spisovatel Eiichiro Oda. Jeho dohled nad scénářem je znát. Kdo zná mangu, rychle pozná staré známé a okamžitě přijme nováčky spolu s celým originem kolem Ostrova vězňů. Padouch je dostatečně výrazný, což pomáhá jasně definovat ty hodné od zlých. Jelikož hra nemá čas vyprávět minulost jednotlivých pirátů, musíte si vystačit s úlomky mezi řádky a dialogovými okny. Textovými dialogovými okny.

Rozpočet na titul asi nebyl příliš velký. Soudím tak kvůli dabingu, který se vyskytuje jen v předrenderovaných scénách. A to je One Piece v původním znění. Zbytek rozhovorů se sestává jen z textu. Emoční dovětek obstarávají batolecí snahy o mluvu, čímž celá hra bolestně tratí na atraktivitě. I když děj není úplně hloupý, tiché rozhovory nedokáží dostatečně vtáhnout. To nemluvím o nechtěném zkreslení charakterů, k němuž mangy neznalý musí dříve či později dojít.

Co nezmůže scénář, to doženou úkoly, které určitě využijí kouzlo otevřeného světa. To jsem vážně napsala? Tak došlo k omylu. Hlavní mise Slamáky postupně provedou celým ostrovem, ale v jádru se změní vždy jen ty lokace. Náplň úkolů se nepříjemně opakuje. Když něco nehledáte, tak dobýváte nebo bojujete. Dostupné možnosti se snaží navodit pocit, že máte na výběr mezi bojem a stealth postupem. Věřte, že nevyvážená umělá inteligence vám nedopřeje tichého průchodu. Buď jste detekováni na stovky metrů nebo projdete pár centimetrů bez zájmu námořnictva.

Nejhorším autorským přešlapem jsou podmíněné mise. Mají pevně definovaný postup. Jakmile ho nedodržíte, jdete znovu. Týká se to jak stealth pasáží, tak bojů. Jediným štěstím zůstává četnost. Nalinkované mise nemají obsahovou převahu, přesto se v ryjí do paměti jako umělý zátaras, který do otevřeného světa nepatří. Nechci svobodu, když si jí mocní berou zpět, jak se jim zamane. Situaci by mohly zachránit vedlejší úkoly, avšak valnou část splníte ještě dřív, než se k nim dostanete. Stačí cestou poctivě sbírat suroviny. To je totiž majoritní artikl úspěchu.

Že už by to chtělo něco pochválit? Souhlasím s vámi. Boje mají něco do sebe a patrně jako jediné dokáží navodit seriálovou atmosféru. Fluffy disponuje hned několika styly boje, které se v průběhu hraní rozšiřují a umocňují. Souhry obyčejných chvatů s gumovými schopnostmi otiskují do hry zábavnou pečeť. Souboje jsou dynamické, animace plynulé a kombinace lehce zapamatovatelné. Je cítit všestrannost a ohled na obyčejné, až začínající hráče. Zároveň ale netrpí ti, kteří v bojovkách vítězí bez ztráty květinky. Otevřený svět je opět téměř bez využití a souboje by stejně dobře fungovaly i v aréně nebo koridoru.

Mé sny o příběhově bohatém pirátském dobrodružství vzaly za své. Z původních obav se nakonec stala touha, po níž volám: „Proč není One Piece alespoň jako Sea of Thieves?“ Na něj si totiž vzpomene každý, když mu z World Seeker zůstane jen hezký svět plný pokladů. Při objevování se dobře uplatní mobilní superschopnosti postavy a již vychválený soubojový systém. Jednotky protivníků se opětovně generují, tudíž o zábavu není nouze. Cestou necestou pomůžete osadníkům, vytvoříte zajímavý předmět a možná uděláte další krok v příběhu. Hezkým zpestřením je administrace posádky, kde vysíláte jednotlivé členy na průzkum nebo na loveckou výpravu.

Na herní zásah do černého je to ale žalostně málo. Hra, která zaujme z větší části jen vedlejšími prvky, nemůže slavit úspěch. Ne v případě, když čerpá z úspěšné a dobře známé předlohy. Nenároční hráči si užijí pestrobarevný svět, hezkou anime grafiku, zvučný soundtrack a zábavné boje. Ostatní si dlaní omlátí omítku z čela, protože uvidí potenciál utopený na dně Mariánského příkopu. Herní náplň pro jednoho hráče je dnes už trochu jinde. Sice ji může nahradit multiplayer, ale to se v tomhle případě nestalo.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Slamáci se zapomněli na Ostrově vězňů, kde se shodou okolností schyluje k mocenskému převratu. Jako správní piráti ovšem nesmí zapomínat na legendární poklad, který se někde v okolí ukrývá. A protože gumovým hrdinům doba přeje, při troše štěstí zvládnou vyřešit obojí. World Seeker má pěkné pozlátko, které koresponduje s pestrým světem předlohy, kde piráti nejsou černobílí a problémy řeší rychlé končetiny. Bohužel se při vývoji ztratil ve svém vlastním konceptu, z něhož nedokáže těžit. A tak kombinuje dávno přežité se stokrát viděným, jen abyste při vyprávění neusnuli. Jen díky bojům a volnému průzkumu k tomu nakonec skutečně nedojde.
  • KoubecX

    Vypadalo to nadějně, ale nakonec to dopadlo tak, jak se očekával.

    Osobně si myslím, že udělat Open World RPG vycházející z mangy či anime, bude problém.

    Klasické bojovky jsou relativně v pohodě a dají se brát s rezervou, ale u OW už to bude problém.

    Kdo četl mangu třeba Naruta, tak ví, jak tam probíhají souboje.
    6 okének tam „zadává“ pečeť, něco se stane, pak zase pečeť na několik okének. Potom uprostřed boje 3 strany kecají a pak zase pečeť přes celou stránku.

    • Kristyna Linetova

      Je pravda, že mangy všeobecně mají spíš volné tempo a, pro japonská díla typickou, dávku osudovosti. Emoce, činy a akce jsou dotaženy do absurdity. Pak i třeba Initial D, Battle Royale, Overlord nebo Berserk působí jak šachová partie. Dlouhé expozice, detailní popisy, monology hrdiny/vypravěče 🙂
      On by World Seeker fungoval, kdyby se mise náplní neopakovaly a neměly nesmyslná omezení s pitomou AI. Jako bojovka zaměřená na průzkum je sice hra výborná, ale tak trochu drahá tím pádem.

07. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bear With Me: The Complete Collection

Adventury jsou něco jako starodávné božstvo. Jsou tu od nepaměti. Od dob, kdy přístroje byly schopny zaznamenávat víc než jen psaný text a data. A jednu éru dokonce s převahou udávaly herní směr. Nejde ale o žánr masový. V případě point and click kategorie se dá dokonce říct, že to nejlepší přinesla devadesátá léta. Hry jako Monkey Island, Broken Sword, Syberia nebo Grim Fandango.

»
02. 08. 2019 • Lukáš Urban4

Recenze: DOOM 3

Nejsem sám, kdo v poslední době vývojářům vyčítá, že se chovají jako obsluha tanku na dětském hřišti. V záchvatu modernizace likvidují jedny primitivní mechaniky za druhými a pak se diví, kam se vytratila hravost a zábava. Na obranu toho, co je nám svaté, vzpomínáme na tituly, které kdysi dávno vystavěly základy jednotlivých žánrů. A abych v tom nostalgii nenechal samotnou, jsem ochotný sáhnout po značce, kterou vlastně moc nemusím.

»
29. 07. 2019 • p.a.c.o3

RECENZE: Wolfenstein: Youngblood

Vždycky jsem si myslel, že herní hrdinové mají hlavní výhodu v tom, že jsou téměř nesmrtelní (co po stránce fyzické, tak slávy) a také že se jim vyhýbá jedna zásadní lidská vlastnost a to stárnutí. Někteří hrdinové, v tomto případě dokonce hrdinka, v rámci série omládli, aby se nakonec dostali do nejlepších let. Jinde si však vývojáři usmysleli, že bude fajn, když ikonický hlavní hrdina dostane pár šedin a celkově opravdu notně zestárne.

»
25. 07. 2019 • p.a.c.o9

RECENZE: FIA European Truck Racing Championship

Závody jsou skvělou podívanou. Nemám teď na mysli ty virtuální, ale skutečné. Všichni jistě známe rally, Formuli 1 nebo okruhové závody cestovních vozů. Všechno to jsou velice rychlé a dynamické soutěže, kde není o napětí nouze a zdejší závodní speciály mají ladné křivky. Na závodní okruhy se však vydávají i kamióny, které se, co do výkonu, mohou s ostatními směle měřit. Závody kamionů mě vždycky fascinovaly už jenom z toho důvodu, jak...

»
23. 07. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Redeemer – Enhanced Edition

Žil, byl Vasil, co armádu zkusil. Pech, zabíjet lidi tam musil. Takový způsob života se mu hnusil, a tak osud svůj spasil. Bolavou duši v chrámu božím hasil, když v tom kdosi klid mu zprasil. Pán chraň je, neb holé ruce a zbraň opět tasil. Bije, kope, mlátí ze všech sil. Však to je Vasil, bývalý člen utajených vojenských sil. Z informací, co nepřítel utrousil, až do podzemních laboratoří zabrousil. Zde se málem...

»
22. 07. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Darksiders III: Keepers of the Void

Poté, co Fury porazila všechny smrtelné hříchy a odvrátila svět od pětisté padesáté druhé apokalypsy, mohla se vydat klidně na dovolenou. Využít své získané dovednosti a opékat si zbroj v jícnu sopky, v obklopení blesků chránit deštný prales nebo s ledově chladným výrazem opečovávat medvědy za polárním kruhem. Ale to válečnice nedělají. Raději berou nabídku od kostnatého individua a mění se na Laru Croft.

»
10. 07. 2019 • Lukáš Urban5

Recenze: Car Mechanic Simulator

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

»
09. 07. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bloodstained: Ritual of the Night

Když se pánům zachce moci, musí nastoupit dívka. I testosteron se musí udržovat v rozumné míře. Na západ od nás by taková hrdinka tasila pistole. Dle moderních norem střízlivě oblečená. Nevyzývavá, cudná, s křesťanským základem a diplomem z univerzity. Evropská měřítka by ji přisoudila exotický vzhled a těžké dětství. Ctící vlastní tradice zvládá bodné zbraně a hýří důvtipem.

»