Recenze: One Piece: World Seeker

Autor: CryLineT Publikováno: 19.3.2019, 8:43

Publikováno: 19.3.2019, 8:43

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 6 článků

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

Nechte plavat, a to doslova, všechny Černé korzáry, Sindibády a Piráty z Karibiku. Japonské pojetí mořských desperátů je divné přesně tak, jak se na anime žánr sluší. Vedoucí bandy vypadá jako vesnický puberťák, zatímco ostatní členové zastupují archetypy bizarnosti a roztodivnosti. Bujné dívky v bikinách, hromotluci s obrovskými zbraněmi a roztomilí tvorové k sežrání. Neptejte se mě, po jakém ovoci získal Luffy gumové dovednosti, ani co stojí za jeho jizvou na prsou. To je historie One Piece a podtitul World Seeker se k ní příliš nevrací.

Místo toho servíruje nový příběh na Ostrově vězňů. Až v průběhu hraní zjistíte, že drobný kus pevniny má v moci námořnictvo. Pod klamným patronátem ochrany pevně svírá obyvatele a tvrdou rukou bojuje proti všem pirátským hrozbám. To Slamáci zjišťují dříve než brzy a vyjma Luffyho končí okamžitě v žaláři. Jeho útěk možná není příliš hrdinský, ale dává mu šanci poznat odboj a získat další informace o bájných pokladech. Aby se zavděčil svému svědomí a odboji zároveň, musí osvobodit všechny členy posádky. Teprve s nimi je možné vyrazit na dobrodružství, na jehož konci září svoboda a bohatství.

Po grandiózním úvodu jsem si říkala: „Hlavně, ať to nedopadne jako Sea of Thieves.“ One Piece má bohatý svět a nespočet zajímavých postav, které vede spisovatel Eiichiro Oda. Jeho dohled nad scénářem je znát. Kdo zná mangu, rychle pozná staré známé a okamžitě přijme nováčky spolu s celým originem kolem Ostrova vězňů. Padouch je dostatečně výrazný, což pomáhá jasně definovat ty hodné od zlých. Jelikož hra nemá čas vyprávět minulost jednotlivých pirátů, musíte si vystačit s úlomky mezi řádky a dialogovými okny. Textovými dialogovými okny.

Rozpočet na titul asi nebyl příliš velký. Soudím tak kvůli dabingu, který se vyskytuje jen v předrenderovaných scénách. A to je One Piece v původním znění. Zbytek rozhovorů se sestává jen z textu. Emoční dovětek obstarávají batolecí snahy o mluvu, čímž celá hra bolestně tratí na atraktivitě. I když děj není úplně hloupý, tiché rozhovory nedokáží dostatečně vtáhnout. To nemluvím o nechtěném zkreslení charakterů, k němuž mangy neznalý musí dříve či později dojít.

Co nezmůže scénář, to doženou úkoly, které určitě využijí kouzlo otevřeného světa. To jsem vážně napsala? Tak došlo k omylu. Hlavní mise Slamáky postupně provedou celým ostrovem, ale v jádru se změní vždy jen ty lokace. Náplň úkolů se nepříjemně opakuje. Když něco nehledáte, tak dobýváte nebo bojujete. Dostupné možnosti se snaží navodit pocit, že máte na výběr mezi bojem a stealth postupem. Věřte, že nevyvážená umělá inteligence vám nedopřeje tichého průchodu. Buď jste detekováni na stovky metrů nebo projdete pár centimetrů bez zájmu námořnictva.

Nejhorším autorským přešlapem jsou podmíněné mise. Mají pevně definovaný postup. Jakmile ho nedodržíte, jdete znovu. Týká se to jak stealth pasáží, tak bojů. Jediným štěstím zůstává četnost. Nalinkované mise nemají obsahovou převahu, přesto se v ryjí do paměti jako umělý zátaras, který do otevřeného světa nepatří. Nechci svobodu, když si jí mocní berou zpět, jak se jim zamane. Situaci by mohly zachránit vedlejší úkoly, avšak valnou část splníte ještě dřív, než se k nim dostanete. Stačí cestou poctivě sbírat suroviny. To je totiž majoritní artikl úspěchu.

Že už by to chtělo něco pochválit? Souhlasím s vámi. Boje mají něco do sebe a patrně jako jediné dokáží navodit seriálovou atmosféru. Fluffy disponuje hned několika styly boje, které se v průběhu hraní rozšiřují a umocňují. Souhry obyčejných chvatů s gumovými schopnostmi otiskují do hry zábavnou pečeť. Souboje jsou dynamické, animace plynulé a kombinace lehce zapamatovatelné. Je cítit všestrannost a ohled na obyčejné, až začínající hráče. Zároveň ale netrpí ti, kteří v bojovkách vítězí bez ztráty květinky. Otevřený svět je opět téměř bez využití a souboje by stejně dobře fungovaly i v aréně nebo koridoru.

Mé sny o příběhově bohatém pirátském dobrodružství vzaly za své. Z původních obav se nakonec stala touha, po níž volám: „Proč není One Piece alespoň jako Sea of Thieves?“ Na něj si totiž vzpomene každý, když mu z World Seeker zůstane jen hezký svět plný pokladů. Při objevování se dobře uplatní mobilní superschopnosti postavy a již vychválený soubojový systém. Jednotky protivníků se opětovně generují, tudíž o zábavu není nouze. Cestou necestou pomůžete osadníkům, vytvoříte zajímavý předmět a možná uděláte další krok v příběhu. Hezkým zpestřením je administrace posádky, kde vysíláte jednotlivé členy na průzkum nebo na loveckou výpravu.

Na herní zásah do černého je to ale žalostně málo. Hra, která zaujme z větší části jen vedlejšími prvky, nemůže slavit úspěch. Ne v případě, když čerpá z úspěšné a dobře známé předlohy. Nenároční hráči si užijí pestrobarevný svět, hezkou anime grafiku, zvučný soundtrack a zábavné boje. Ostatní si dlaní omlátí omítku z čela, protože uvidí potenciál utopený na dně Mariánského příkopu. Herní náplň pro jednoho hráče je dnes už trochu jinde. Sice ji může nahradit multiplayer, ale to se v tomhle případě nestalo.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Slamáci se zapomněli na Ostrově vězňů, kde se shodou okolností schyluje k mocenskému převratu. Jako správní piráti ovšem nesmí zapomínat na legendární poklad, který se někde v okolí ukrývá. A protože gumovým hrdinům doba přeje, při troše štěstí zvládnou vyřešit obojí. World Seeker má pěkné pozlátko, které koresponduje s pestrým světem předlohy, kde piráti nejsou černobílí a problémy řeší rychlé končetiny. Bohužel se při vývoji ztratil ve svém vlastním konceptu, z něhož nedokáže těžit. A tak kombinuje dávno přežité se stokrát viděným, jen abyste při vyprávění neusnuli. Jen díky bojům a volnému průzkumu k tomu nakonec skutečně nedojde.
  • KoubecX

    Vypadalo to nadějně, ale nakonec to dopadlo tak, jak se očekával.

    Osobně si myslím, že udělat Open World RPG vycházející z mangy či anime, bude problém.

    Klasické bojovky jsou relativně v pohodě a dají se brát s rezervou, ale u OW už to bude problém.

    Kdo četl mangu třeba Naruta, tak ví, jak tam probíhají souboje.
    6 okének tam „zadává“ pečeť, něco se stane, pak zase pečeť na několik okének. Potom uprostřed boje 3 strany kecají a pak zase pečeť přes celou stránku.

    • Kristyna Linetova

      Je pravda, že mangy všeobecně mají spíš volné tempo a, pro japonská díla typickou, dávku osudovosti. Emoce, činy a akce jsou dotaženy do absurdity. Pak i třeba Initial D, Battle Royale, Overlord nebo Berserk působí jak šachová partie. Dlouhé expozice, detailní popisy, monology hrdiny/vypravěče 🙂
      On by World Seeker fungoval, kdyby se mise náplní neopakovaly a neměly nesmyslná omezení s pitomou AI. Jako bojovka zaměřená na průzkum je sice hra výborná, ale tak trochu drahá tím pádem.

11. 06. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 19

Motocyklová sezóna začíná, a to jak skutečná, tak prestižní seriál MotoGP. Motorky v posledních letech získávají na oblibě i proto, že Formule 1 pro někoho může ztrácet své kouzlo, jelikož v ní dominují stále ti samí a v průběhu závodů se toho na trati moc neděje z důvodu šetření paliva nebo pneumatik. Ve virtuálním světě je situace opačná, protože Codemasters ukázali, jak se má pracovat se značkou Formule 1, kdežto Milestone se svým MotoGP...

»
08. 06. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Cook, Serve, Delicious! 2!!

Ne jenom hraním, živ je člověk. Abychom mohli spokojeně hrát, je dobré se předtím pěkně najíst, protože jinak se musí odbíhat a shánět něco k snědku. Člověk se ale poté nemůže plně soustředit na hraní a přichází o dokonalé a duchaplné herní zážitky. Hry se v posledních letech věnují lecjakým činnostem běžného života a ani vaření jídla nechybí. Následující hru jsem si na recenzi vybral hlavně proto, že podobný styl mám moc...

»
07. 06. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Warhammer: Chaosbane

Řada příznivců už určitě delší dobu touží po akční RPG z fantasy světa Warhammeru. Pokud patříte mezi ně, konečně jste se dočkali. Možná jste z upoutávek sami poznali, že tvůrci se hodně inspirovali klasikami tohoto izometrického žánru, a to samozřejmě včetně Diabla. Výsledek je ovšem všelijaký, jelikož základ je slušný a třeba poslouží k dalším hrám, ovšem schází pestrost a postupně se více a více vyskytuje repetetivnost, kterou pocítí především veteráni žánru.

»
29. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: American Fugitive

Jó, americký venkov. Místo hodné obdivu, jehož tempo udávají domácí pálenka, silné káry a dobytek táhnoucí pastvinou. Rozvětvené rodinné klany dávají naději, že první milostné zkušenosti přijdou od sestřenice. Na zadním sedadle Buicku, kde už před léty trénoval fotřík s tetou. Kriminalita vlastně neexistuje. Po sebevraždě zákoníku práce ve skartovačce, je totiž největším zločineckým celkem policejní sbor. Na druhou stranu má dobré tarify a podporuje drobné podnikatele v jejich trestné činnosti. Obchody...

»
26. 05. 2019 • CryLineT2

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz11

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»
18. 05. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Rage 2

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než...

»