RECENZE: R.B.I Baseball 19

Autor: p.a.c.o Publikováno: 17.4.2019, 18:55

Publikováno: 17.4.2019, 18:55

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1731 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

Smutný je ovšem fakt, že hra s oficiální licencí nedosahuje kvalit a hloubky titulu nenavázaného na značku MLB. Tím oficiálním sportovním titulem je R.B.I Baseball 19, druhou hrou, jenž mám na mysli, je Super Mega Baseball (první i druhý díl). Když jsme se před pár lety snažili RBI Baseball získat na recenzi, docela mě mrzelo, že kvůli omezení na americký region jsme ho nedostali. Dnes musím říct, že mě mrzí, když hra na recenzi přišla. Jak se totiž ukázalo, hra s nálepkou MLB nemusí být zárukou ani průměrné hry.

Pohled na novinky pro stávající ročník nabízí několik nových herních režimů, které mají za cíl hráčům nabídnout chvilkové povyražení a také dlouhodobější zábavu. Mám na mysli oblíbené Homerun derby a pak nesmí chybět kariéra s vybraným MLB týmem, kterou je možné hrát až 10 sezón. To je při nastavení klasické délky sezóny na 162 zápasů více než solidní porce času. Komu by nevyhovoval ani jeden z režimů, může zkusit jenom vyřazovací boje, exhibici nebo vyzvat svého soupeře online. Taková klasická nabídka, u níž mě překvapilo, že v minulých ročnících nebyla přítomná.

Svou pouť za slávou v MLB jsem začal právě v Homerun derby, abych trochu vyzkoušel, co mě čeká při ostrém zápase. Už zde mě překvapila jednoduchost herních mechanik, protože odpal je věcí zmáčknutí jednoho tlačítka. Nějaké propracované odpalování pomocí pravé páčky se zde nekoná, a to mě hodně mrzí. Kamera pro odpalování mi také přišla ne úplně dobře zvolená, protože není poznat, zda míč klesá nebo stoupá. Jak se později ukáže, není to vlastně potřeba. Lehce rozmrzelý jsem se tak vydal do kariéry, abych si vybral svůj oblíbený tým a pokusil jsem se s ním dostat až na vrchol.

Kariéra postrádá nějaký hlubší manažerský režim. Můžete střídat hráče a hrát zápasy, to je celé. Další facku od herních mechanik jsem dostal při startu zápasu, kdy jsem nadhazoval. Kamera zůstala stejná, jako při Homerun derby, tedy za zády pálkaře a lehce nad ním. Záhy jsem zjistil, proč je tomu tak. Paleta nadhozů čítá tři typy (klasický, rychlý a nějaký divně skákavý) a ty můžeme hodit rovně, doleva a doprava. Oproti ostatním hrám s touto tématikou jsou to třetinové možnosti, a navíc jsem při hraní neměl pocit, že bych nad nadhozy měl nějakou větší kontrolu. Prostě jsem zmáčknul příslušná tlačítka a čekal, jak to dopadne. Umístit nadhoz do nějakého místa je věcí náhody a dodnes nechápu, jak tato mechanika, zejména směřování nadhozu, funguje.

Stejně osekaně je na tom hra v poli, která ještě ke všemu nefunguje úplně dobře. To, že k hození na mety stačí libovolně stisknout tlačítko a hráč hodí na danou metu bych překousl (nelze přehodit nebo nedohodit), ale že přepínání hráčů funguje relativně na náhodu, už je větší problém a úplně ze všeho nejvíc mi vadí nemožnost tečovat běžce hráčem, což je základní prvek hry zvané baseball. Který ignorant si tohle troufl vypustit, nechápu a jenom to potvrdilo můj dojem z toho, že mám co dočinění s opravdu velice špatnou MLB hrou.

Nemožnost tečovat běžce jistě souvisí s technickou stránkou hry, jež je velice podivná (hodně mírně řečeno – pozn. mého vnitřního já). Animace hráčů v pohybu nejsou vůbec plynulé, díky čemuž si hráč takhle pěkně běží zády pro míč a najednou je čelem k nám s míčkem v ruce. Interakce mezi postavami zde také chybí, respektive se hráči mohou navzájem zablokovat nebo proběhnout skrz sebe. Možnost posunovat hráče v pálkařském boxu působí další potíže, protože při odpalu se hráči najednou náhodně posunou na pozici pro odpal. Případně je postavím tak, aby mě třeba nadhazovač trefil, hráčům se míč následně prolétává skrze nohy, jako by se nechumelilo. Opět se tak ptám, proč dělám volnost někde, kde vůbec není potřeba a neumím s ní správně pracovat?

Třešničkou na dortu je pohyb nadhazovače po kopci. Klouže pěkně zleva doprava, připadal jsem si jak v nějaké hře z osmdesátek. A tak je to tady se vším, na co se člověk podívá. Grafickou stránku samozřejmě nevyjímaje. Modely hráčů se jakž takž dají, ale stadiony a diváci už mají to nejlepší za sebou, byť jsou ve 3D. Někdo jim však sebral lepší textury a nenaučil je rozdílných pohybů. Když jsem u hry seděl, říkal jsem si, proč bych něco takového měl v dnešní době hrát a také se divím, že MLB si takovou blbost vytváří sama, místo toho, aby raději dala licenci kvalitním vývojářům a měla z toho kvalitní hru. Jedinou pozitivní věcí je soundtrack, který se sice dost opakuje, ale nabízí solidní hity.

3
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

R.B.I Baseball 19 prostě nechcete hrát, ať je a bude cena za něj jakákoli. Technicky nedokonalá hra s minimem možností a velice povrchními mechanikami tohoto sportu si nezaslouží pozornost, a pokud si chcete baseball pořádně užít, sáhněte po Super Mega Baseball, který bych v porovnání s touto hrou označil za ultra simulaci a velice propracovanou hru, jíž vlastně také je.
  • VencaF

    na to ze to je hra s cislovkou pro rok 2019 to je hodne strasna hra

11. 06. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 19

Motocyklová sezóna začíná, a to jak skutečná, tak prestižní seriál MotoGP. Motorky v posledních letech získávají na oblibě i proto, že Formule 1 pro někoho může ztrácet své kouzlo, jelikož v ní dominují stále ti samí a v průběhu závodů se toho na trati moc neděje z důvodu šetření paliva nebo pneumatik. Ve virtuálním světě je situace opačná, protože Codemasters ukázali, jak se má pracovat se značkou Formule 1, kdežto Milestone se svým MotoGP...

»
08. 06. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Cook, Serve, Delicious! 2!!

Ne jenom hraním, živ je člověk. Abychom mohli spokojeně hrát, je dobré se předtím pěkně najíst, protože jinak se musí odbíhat a shánět něco k snědku. Člověk se ale poté nemůže plně soustředit na hraní a přichází o dokonalé a duchaplné herní zážitky. Hry se v posledních letech věnují lecjakým činnostem běžného života a ani vaření jídla nechybí. Následující hru jsem si na recenzi vybral hlavně proto, že podobný styl mám moc...

»
07. 06. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Warhammer: Chaosbane

Řada příznivců už určitě delší dobu touží po akční RPG z fantasy světa Warhammeru. Pokud patříte mezi ně, konečně jste se dočkali. Možná jste z upoutávek sami poznali, že tvůrci se hodně inspirovali klasikami tohoto izometrického žánru, a to samozřejmě včetně Diabla. Výsledek je ovšem všelijaký, jelikož základ je slušný a třeba poslouží k dalším hrám, ovšem schází pestrost a postupně se více a více vyskytuje repetetivnost, kterou pocítí především veteráni žánru.

»
29. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: American Fugitive

Jó, americký venkov. Místo hodné obdivu, jehož tempo udávají domácí pálenka, silné káry a dobytek táhnoucí pastvinou. Rozvětvené rodinné klany dávají naději, že první milostné zkušenosti přijdou od sestřenice. Na zadním sedadle Buicku, kde už před léty trénoval fotřík s tetou. Kriminalita vlastně neexistuje. Po sebevraždě zákoníku práce ve skartovačce, je totiž největším zločineckým celkem policejní sbor. Na druhou stranu má dobré tarify a podporuje drobné podnikatele v jejich trestné činnosti. Obchody...

»
26. 05. 2019 • CryLineT2

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz11

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»
18. 05. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Rage 2

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než...

»