Recenze: Redeemer – Enhanced Edition

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 23.7.2019, 16:43

Publikováno: 23.7.2019, 16:43

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2310 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Žil, byl Vasil, co armádu zkusil. Pech, zabíjet lidi tam musil. Takový způsob života se mu hnusil, a tak osud svůj spasil. Bolavou duši v chrámu božím hasil, když v tom kdosi klid mu zprasil. Pán chraň je, neb holé ruce a zbraň opět tasil. Bije, kope, mlátí ze všech sil. Však to je Vasil, bývalý člen utajených vojenských sil. Z informací, co nepřítel utrousil, až do podzemních laboratoří zabrousil. Zde se málem zadusil, to starý známý mu spaní narušil.

Poetikou starých sovětských pohádek jsem možná začal, ale rozhodně u ní nezůstanu. Vasil není vousatý dědula, co s berlou přináší sníh tam, kde to zima ještě nestihla. Spíš vypadá jako výsledek bujaré party, na které neznámá Nataša postupně zaujala Kratose, Jasona Stathama, šéfa motorkářského gangu a truckera po šichtě. A ne nutně v tomto pořadí. Až přestanete přemýšlet, co by zmínění pánové dělali v ruském nočním klubu, můžete se věnovat béčkové zápletce hry Redeemer. Úvod totiž naprosto přesně vystihl zápletku.

Válečný hrdina, který hledá klid v chrámu Páně. To už jsem někde viděl. Inspirace Rambem je na místě, protože to od něj se později odvíjeli jak filmoví, tak herní následovníci. Akční hra z izometrického pohledu do tématu přidává ještě prvky cyberpunku a hororu ve stylu Resident Evil. Výsledný mix odpovídá béčku 90. let, kde se sází především na akci a krvavé divadlo. Problém je, že takové žánry se mají brát s nadhledem. Proto se kdysi z Johna Ramba stal Topper Harley, který Žhavé výstřely povýšil na „nejkrvavější film všech dob“. Redeemerovi naprosto chybí humorný přesah nedávné žánrovky God’s Trigger.

To automaticky neznamená špatnou hru. Jen příběh je nudná kulisa a Vasil obyčejný bouchač v bederní roušce, který musí porazit zloducha a zachránit světový mír. Slouží mu k tomu pěsti ze železa, nohy z olova a muška letícího dravce. Na cestě plné rudých fleků likviduje vše, co má zbraň a nesympatický výraz. Základ jsou končetiny, ale hodně rychle se chopí dvou zbraní. Primární je vždy nějaký předmět jako tyč, nůž, sekera, kladivo či mačeta. Druhým strůjcem spravedlnosti je cokoliv, co střílí. Obojí s omezeným účinkem vázaným na náboje nebo opotřebení.

Až na pár výjimek je hra čistá akce. Úroveň za úrovní čistíte mapy a posouváte se blíž hlavnímu bossovi. Tempo „jsem polobůh a zabiju vás“ přichází velmi rychle. Nebudu říkat, že jsem si likvidace neužíval. Variací je poměrně dost, přičemž zužitkovat lze i prostředí. Netvorovi strčit tlamu do rozvodné sítě, hlídce zlomit čelist hasícím přístrojem a vojáka naporcovat v cirkulárce. Jelikož se na jatka díváte shora, oceníte náhodné zpomalení času a snížení kamery do detailu. Animace nejsou dokonalé, ale na wow efekt, kdy něco urvete, zlomíte nebo ukopnete, bohatě stačí. Četnost by ale rozhodně mohla být větší.

Po bojové stránce vlastně není co vytknout. Mapy mají jak úzké koridory, tak arénové sály. Nepřátel je poměrně dost, s obměnou až do úplného konce. Krev tu není jen prvoplánová, protože zábava by s Vasilem byla i tak. Hlavním důvodem, proč toho nemáte po chvíli plné zuby, je totiž čas. Sobaka Studio netahají stopky za pérka a končí před branami třech hodin. V lokální kooperaci se obávám, že bude výsledek o čtvrtinu kratší. A samozřejmě nesmíte koukat na cenovku, které chybí jeden zelený král, aby se dostala na tisícovku.

A nebudu dělat, že to není zase tak moc. Vylepšené vydání s podporou 4K je vám úplně k ničemu, když vás konkurence ubíjí na třech (God’s Trigger) nebo šesti stovkách (Ruiner). A to je ještě k tomu lepší. Redeemer překvapí dvěma jazykovými balíčky, nastavením grafiky v duchu PC a arénovým režimem. Jenže jsou tu jenže. Angličtina je hrozná, protože dabéři se k postavám vůbec nehodí a nastavení grafiky je vcelku k ničemu. Obraz se mi zdál pořád stejný. Místo podobných pitomostí měli vývojáři věnovat čas optimalizaci.

Jak se na obrazovce objeví větší počet nepřátel a světelných efektů, hra se mění na socialistickou promítačku. S deseti či patnácti snímky za sekundu jsem hrál snad naposledy v minulém tisíciletí. V několika případech se zasekla kamera, s níž můžete v malém rádiusu volně pohybovat. Pak zbývá jen restart a víra v blízký checkpoint. Při obdobném poměru, ceny, obsahu a délky jsou chyby střelba do vlastních končetin. Největším zklamáním je ovšem závěr. Snaha o logickou vsuvku a nejpitomější z pitomých bossů, naprosto znechutili celou hru. Boss, který jen stojí a čeká až ho zabijete, je nedůstojným zakončením i v kartách. Natož v akční střílečce.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Rusové se chopili akčního žánru a poslali Vasila vstříc neukončené minulosti. A mužík se pálení mostu zhostil skutečně s vervou. Není důležité jak a čím protivník zkape, vždy je to zábava, při níž se nešetří krví, nápady a předměty v prostředí. I když je příběh zajímavý jak účtenka z obchodu, samotná herní náplň dokáže žánr dotáhnout do cíle. Tam ho však čeká deratizovaný šváb místo majestátného bosse. Když se k tomu přidá vysoká cena, technické problémy a krátká herní doba, není kozácký náčelník hrdina, pro kterého si poběžíte.
25. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: RAD

Vše je o šancích. Při prvních informacích zvažujete šance o koupi. Po prvním zapnutí dáváte šance jednotlivým obtížnostem. A s prvním selháním toužíte po šanci na opakování. Hry jsou celé o dalších příležitostech. Zatím, co v životě se nám jich často nedostává. Ukázkovým prototypem neustálých poučení z chyb je žánr rogue-like.

»
23. 08. 2019 • p.a.c.o11

RECENZE: Wreckfest

Nevím, jak vy, ale já mám moc rád příběhy spojené s herním vývojem. Někdy jsou to vtipné historky, jindy trochu smutnější, ale vždycky je to zajímavé čtení. Tím spíš, když daný příběh má šťastný konec, díky čemuž jsme všichni šťastni. A právě jeden takový příběh by se dal vyprávět ve spojitosti s naší dnešní recenzí. Ostatně proto je její úvod právě takový.

»
22. 08. 2019 • DandyCZE3

RECENZE: Age of Wonders: Planetfall

Další kvalitní strategie si přišla vybojovat svoje místo na konzoli Xbox. Paradoxu se na Xboxu asi hodně líbí, takže po poslední strategii Stellaris přináší do světa Xboxu i svoji žhavou novinku Age of Wonders: Planetfall, což je tahová strategie, která vám nabídne kompletní záběr na vše, co od kvalitní tahové strategie čekáte. Nejvíce lze hru přiblížit k podobným hrám, jako je série XCOM nebo Mutant Year Zero: Road to Eden. Nyní...

»
07. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bear With Me: The Complete Collection

Adventury jsou něco jako starodávné božstvo. Jsou tu od nepaměti. Od dob, kdy přístroje byly schopny zaznamenávat víc než jen psaný text a data. A jednu éru dokonce s převahou udávaly herní směr. Nejde ale o žánr masový. V případě point and click kategorie se dá dokonce říct, že to nejlepší přinesla devadesátá léta. Hry jako Monkey Island, Broken Sword, Syberia nebo Grim Fandango.

»
02. 08. 2019 • Lukáš Urban4

Recenze: DOOM 3

Nejsem sám, kdo v poslední době vývojářům vyčítá, že se chovají jako obsluha tanku na dětském hřišti. V záchvatu modernizace likvidují jedny primitivní mechaniky za druhými a pak se diví, kam se vytratila hravost a zábava. Na obranu toho, co je nám svaté, vzpomínáme na tituly, které kdysi dávno vystavěly základy jednotlivých žánrů. A abych v tom nostalgii nenechal samotnou, jsem ochotný sáhnout po značce, kterou vlastně moc nemusím.

»
29. 07. 2019 • p.a.c.o3

RECENZE: Wolfenstein: Youngblood

Vždycky jsem si myslel, že herní hrdinové mají hlavní výhodu v tom, že jsou téměř nesmrtelní (co po stránce fyzické, tak slávy) a také že se jim vyhýbá jedna zásadní lidská vlastnost a to stárnutí. Někteří hrdinové, v tomto případě dokonce hrdinka, v rámci série omládli, aby se nakonec dostali do nejlepších let. Jinde si však vývojáři usmysleli, že bude fajn, když ikonický hlavní hrdina dostane pár šedin a celkově opravdu notně zestárne.

»
25. 07. 2019 • p.a.c.o9

RECENZE: FIA European Truck Racing Championship

Závody jsou skvělou podívanou. Nemám teď na mysli ty virtuální, ale skutečné. Všichni jistě známe rally, Formuli 1 nebo okruhové závody cestovních vozů. Všechno to jsou velice rychlé a dynamické soutěže, kde není o napětí nouze a zdejší závodní speciály mají ladné křivky. Na závodní okruhy se však vydávají i kamióny, které se, co do výkonu, mohou s ostatními směle měřit. Závody kamionů mě vždycky fascinovaly už jenom z toho důvodu, jak...

»
22. 07. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Darksiders III: Keepers of the Void

Poté, co Fury porazila všechny smrtelné hříchy a odvrátila svět od pětisté padesáté druhé apokalypsy, mohla se vydat klidně na dovolenou. Využít své získané dovednosti a opékat si zbroj v jícnu sopky, v obklopení blesků chránit deštný prales nebo s ledově chladným výrazem opečovávat medvědy za polárním kruhem. Ale to válečnice nedělají. Raději berou nabídku od kostnatého individua a mění se na Laru Croft.

»