RECENZE: RiME

Autor: p.a.c.o Publikováno: 19.6.2017, 9:30

Publikováno: 19.6.2017, 9:30

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1158 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Pohádky mají rády snad všechny děti. Není v nich jenom dobro a zlo, ale také třeba místa, kam by se člověk chtěl podívat a občas i nějaké to nadpřirozeno. Ani hráči nejsou výjimkou, protože i oni jsou děti, jenom se trochu změnila hodnota jejich hraček. Navíc právě ve hře můžeme zažít parádní příběh, a ještě u toho třeba trochu procvičit myšlení a uvažování.

Do této kategorie přesně zapadá i RiME, u něhož je pohádkové zpracování patrné na první pohled. Hra je vhodná jak pro velké hráče, tak i pro ty malé. Jednou z jejích předností je fakt, že neobsahuje žádný text ani dialogy. Celou atmosféru dotváří svět, hudební doprovod a zvířecí parťák, kterým je, kupodivu, liška. Navíc hlavní hrdina, chlapec, kterému můžeme říkat, jak chceme, také občas vyloudí nějaký ten zvuk, takže podnětů, ač se to nemusí zdát, člověk dostává celou řadu.

Začátek je správně dramatický, jelikož bouře na moři rozbije naši loď. Díky tomu se probouzíme s pusou od písku na pláži a tím začíná naše dobrodružství. Nečekejte však nějaké vodění za ručičku. Tady máte postavu, támhle je ta divná věž, k níž bude fajn se asi dostat, a to je všechno. Příběh pěkně plyne a jeho průběh opravdu má takovou tajemnou atmosféru, kdy budeme odhalovat, co se kolem děje a kdo je sakra ta postava v červené kápy. Jo a když už jsme u toho, proč my ta liška pomáhá?

Hned na začátku není problém se vydat opačným směrem, než nejspíš pokračuje příběh a začít prozkoumávat svět. Ten se na první pohled tváří jako otevřený, ale je to jenom zdání. Jedná se spíše o otevřenější lineárnější mapy propojené do jednoho celku. Nic to nemění na faktu, že toulání se světem RiME je hodně příjemné, a navíc nás nikdo netlačí do pokračování po příběhové lince. Klidně se můžeme zaposlouchat do parádního soundtracku podpořeného řevem racků nebo šuměním moře.

Cesta k cíli povede skrze jednotlivé lokality. Než je však překonáme, bude třeba zapojit mozek a vyřešit nějaké ty hádanky, jež nás posunou dál. Někde něco poposunete, utrhnete nebo odhodíte a hurá dál. Nechybí ani skoky, přískoky a přelezy, jelikož chlapec je zdatným akrobatem a hned tak něco ho nepřekvapí. Úkolů je celá řada a nudit hned tak nezačnou. Krásně zapadají do krajiny a stylizace, což platí mnohonásobně i pro pasáže odehrávající se pod mořskou hladinou. Jejich následné vyřešení pak určitě potěší, tím spíš, když se pak stane něco úžasného nebo dramatického. Po stránce náročnosti se nejedná o nic extra složitého, protože vše zapadá do světa a úkoly dávají smyl. I bez nějakých obrovských ukazatelů nebo šipek jsem vždy tušil, kam mám běžet a pro vyřešení úkolu se stačilo jenom dobře rozhlédnout a použít osvojenou dovednost nebo zkušenost z předchozího úkolu.

Grafické zpracování je opravdu tak kouzelné, jako vypadá na obrázcích nebo z videí. Všechno je krásně stylizované a na svět je radost pohledět. Některé hádanky jsou založeny na souhře světla a stínů, což je skvělý zážitek sám o sobě. Světlo a tma se mění i v průběhy hry, takže těchto dramaticky podmanivých chvil si užijeme dost. Ani prostředí nejsou monotónní a když už to vypadá, že si budeme užívat jenom to jedno, najednou je tu změna. Celou herní atmosféru víc než skvěle doplňují hudební skladby. Jsou vždy takové, aby přesně navodili tu správnou atmosféru k dění na obrazovce.

Co musím hře vytknout je horší optimalizace. Bohužel je tak nějak jedno, zda se pohybujete nějakým trošku složitějším interiérem, nebo se kocháte výhledem na úžasnou scenérii. V obou případech může nastat situace, kdy je citelně znát pokles FPS. Jinak vše funguje, ovládání je přesné a jiné, než grafické zádrhely jsem ve hře neobjevil. Pro kompletnost recenze se sluší zmínit, že RiME se dá projít za nějakých šest hodin, což na atmosférickou hru s hádankami není vůbec špatné číslo. Při prozkoumávání světa a sbírání obrázků, nákresů a symbolů se dá prý dostat až na deset hodin hratelnosti.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Suma sumárum, toulání po světě RiME a řešení jeho hádanek je skvělý zážitek, který až na kolísavý počet snímků nic moc neruší. Pohádkové dobrodružství, jak se patří, jenž doplňuje nádherná grafika a podmanivý soundtrack. Koupí rozhodně chybu neuděláte.
23. 06. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Cars 3: Driven to Win

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste...

»
23. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 17

Rok od roku se mi stále hůře začínají všechny recenze her, které se každý rok opakují a jsou od Milestone. Jiskřičku naděje ve mně vyvolal poslední ročník jejich blátivé motorkové verze MXGP 3, který se mi ve výsledku hrál pěkně. Ještě aby ne, když nabídl technický upgrade a příjemné ježdění. Další na řadě je prestižní podnik MotoGP a všechny ostatní silniční okruhové podniky, jaké se jezdí a na něž mají...

»
21. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Get Even

Za našimi severovýchodními hranicemi, pro mnohé co by kamenem dohodil, operuje polské studio The Farm 51, které v roce 2005 založilo pár tvůrců série Painkiller. Za dobu své existence se jim podařilo vydat 5 her, nicméně nezpochybnitelnou díru do herní historie neudělali, přičemž po nevýrazných Deadfall Adventures na autory blaženě vzpomíná jen málokdo. Jenže to bylo před čtyřmi lety, kdy „farmáři“ začali pracovat na novém projektu, který měl konečně ukázat jejich...

»
20. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Kholat

Rok 1959 má v sovětských dějinách zvláštní místo, protože během horské túry zemřeli všichni účastníci expedice, kterou vedl Igor Ďatlov. Okolnosti, při nichž 9 lidí zahynulo záhadnými způsoby na odlehlých místech Mrtvé hory (v původním znění Cholat Sjachyl), nebyly s ohledem na některá nevysvětlitelná poranění nikdy řádně vyjasněny. Oficiální závěr vyšetřování pak dodnes slouží jako předloha televizních dokumentů a filmových hororů, neboť za „viníka“ byla označena neznámá přírodní síla. Když se pak...

»
18. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: The Town of Light

V historii lidské společnosti se najde spousta etap, na něž není příliš hrdá a které by nejraději nenávratně utopila v zapomnění. Mezi takovými najdeme léčbu psychicky narušených jedinců z druhé poloviny minulého století, kdy stát se obyvatelem sanatoria znamenalo, že dveře, které se za vámi zavřeli, už patrně nikdy neuvidíte z druhé strany. Pacienti automaticky ztráceli svéprávnost a lékařská bezradnost končící lobotomií ničila lidské životy jak na běžícím páse. Jeden takový vytáhli z italských...

»
14. 06. 2017 • p.a.c.o2

RECENZE: Tokyo 42

Stylizace je jednou z věcí, která mě, a nejen mě, na hře zaujme jako první. Proto jsem se již od prvních obrázků strašně moc těšil na Tokyo 42, protože tohle je přesně ten styl, jakým si mě hra může získat. Navíc bylo slíbeno různé řešení úkolů, rozsáhlé město a zajímavý příběh. Na následujících řádcích se podíváme na to, jako moc se Tokyo 42 povedlo a zda opravdu nabízí i něco víc...

»
13. 06. 2017 • Josef Brožek1

Recenze: The Elder Scrolls Online: Morrowind

Musím se přiznat, že recenzovat The Elder Scrolls Online pro mě bylo jedno z nejtěžších aktivit tady na Xboxwebu. Hra totiž byla strašně dobrá, ale zároveň strašně špatná. Protože jsem ale optimista, snažím se vidět především to dobré, nicméně jak jsem hrál hru dál a dál, začal jsem zjišťovat, že je tady něco špatně, a to především systém komunity a k tomu všemu nepřehlednost a složitost hry, která se dalšími DLC jen...

»
10. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Perception

Když vám řeknu jméno The Deep End, patrně vám absolutně nic neřekne, ale jakmile vytáhnu Irrational Games a sérii BioShock, jste okamžitě doma. Poté, co se z legendárního celku stal spíše Titanic, začala velká část vývojářů hledat útočiště jinde, přičemž ti schopnější si založili vlastní tvůrčí tým. Právě The Deep End je jedním z nich a když k takové partě zkušených fachmanů přihodíte pár lidí stojících při vzniku série Dead Space, jsou očekávání...

»