RECENZE: RiME

Autor: p.a.c.o Publikováno: 19.6.2017, 9:30

Publikováno: 19.6.2017, 9:30

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1197 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Pohádky mají rády snad všechny děti. Není v nich jenom dobro a zlo, ale také třeba místa, kam by se člověk chtěl podívat a občas i nějaké to nadpřirozeno. Ani hráči nejsou výjimkou, protože i oni jsou děti, jenom se trochu změnila hodnota jejich hraček. Navíc právě ve hře můžeme zažít parádní příběh, a ještě u toho třeba trochu procvičit myšlení a uvažování.

Do této kategorie přesně zapadá i RiME, u něhož je pohádkové zpracování patrné na první pohled. Hra je vhodná jak pro velké hráče, tak i pro ty malé. Jednou z jejích předností je fakt, že neobsahuje žádný text ani dialogy. Celou atmosféru dotváří svět, hudební doprovod a zvířecí parťák, kterým je, kupodivu, liška. Navíc hlavní hrdina, chlapec, kterému můžeme říkat, jak chceme, také občas vyloudí nějaký ten zvuk, takže podnětů, ač se to nemusí zdát, člověk dostává celou řadu.

Začátek je správně dramatický, jelikož bouře na moři rozbije naši loď. Díky tomu se probouzíme s pusou od písku na pláži a tím začíná naše dobrodružství. Nečekejte však nějaké vodění za ručičku. Tady máte postavu, támhle je ta divná věž, k níž bude fajn se asi dostat, a to je všechno. Příběh pěkně plyne a jeho průběh opravdu má takovou tajemnou atmosféru, kdy budeme odhalovat, co se kolem děje a kdo je sakra ta postava v červené kápy. Jo a když už jsme u toho, proč my ta liška pomáhá?

Hned na začátku není problém se vydat opačným směrem, než nejspíš pokračuje příběh a začít prozkoumávat svět. Ten se na první pohled tváří jako otevřený, ale je to jenom zdání. Jedná se spíše o otevřenější lineárnější mapy propojené do jednoho celku. Nic to nemění na faktu, že toulání se světem RiME je hodně příjemné, a navíc nás nikdo netlačí do pokračování po příběhové lince. Klidně se můžeme zaposlouchat do parádního soundtracku podpořeného řevem racků nebo šuměním moře.

Cesta k cíli povede skrze jednotlivé lokality. Než je však překonáme, bude třeba zapojit mozek a vyřešit nějaké ty hádanky, jež nás posunou dál. Někde něco poposunete, utrhnete nebo odhodíte a hurá dál. Nechybí ani skoky, přískoky a přelezy, jelikož chlapec je zdatným akrobatem a hned tak něco ho nepřekvapí. Úkolů je celá řada a nudit hned tak nezačnou. Krásně zapadají do krajiny a stylizace, což platí mnohonásobně i pro pasáže odehrávající se pod mořskou hladinou. Jejich následné vyřešení pak určitě potěší, tím spíš, když se pak stane něco úžasného nebo dramatického. Po stránce náročnosti se nejedná o nic extra složitého, protože vše zapadá do světa a úkoly dávají smyl. I bez nějakých obrovských ukazatelů nebo šipek jsem vždy tušil, kam mám běžet a pro vyřešení úkolu se stačilo jenom dobře rozhlédnout a použít osvojenou dovednost nebo zkušenost z předchozího úkolu.

Grafické zpracování je opravdu tak kouzelné, jako vypadá na obrázcích nebo z videí. Všechno je krásně stylizované a na svět je radost pohledět. Některé hádanky jsou založeny na souhře světla a stínů, což je skvělý zážitek sám o sobě. Světlo a tma se mění i v průběhy hry, takže těchto dramaticky podmanivých chvil si užijeme dost. Ani prostředí nejsou monotónní a když už to vypadá, že si budeme užívat jenom to jedno, najednou je tu změna. Celou herní atmosféru víc než skvěle doplňují hudební skladby. Jsou vždy takové, aby přesně navodili tu správnou atmosféru k dění na obrazovce.

Co musím hře vytknout je horší optimalizace. Bohužel je tak nějak jedno, zda se pohybujete nějakým trošku složitějším interiérem, nebo se kocháte výhledem na úžasnou scenérii. V obou případech může nastat situace, kdy je citelně znát pokles FPS. Jinak vše funguje, ovládání je přesné a jiné, než grafické zádrhely jsem ve hře neobjevil. Pro kompletnost recenze se sluší zmínit, že RiME se dá projít za nějakých šest hodin, což na atmosférickou hru s hádankami není vůbec špatné číslo. Při prozkoumávání světa a sbírání obrázků, nákresů a symbolů se dá prý dostat až na deset hodin hratelnosti.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Suma sumárum, toulání po světě RiME a řešení jeho hádanek je skvělý zážitek, který až na kolísavý počet snímků nic moc neruší. Pohádkové dobrodružství, jak se patří, jenž doplňuje nádherná grafika a podmanivý soundtrack. Koupí rozhodně chybu neuděláte.
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»
14. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Black the Fall

S odstupem času je možné rok 2014 označit za start jedné dystopické herní éry. Na celé řadě projektů se pozvolna začínalo pracovat (We Happy Few), jiné se představily publiku na herních veletrzích, jako třeba Inside v rámci Xbox konference a další se snažily upoutat pozornost komunity prostřednictvím Kickstarteru. Sem patří dnes recenzovaný Black the Fall, který má se zmíněným Inside společného mnohem více, než jen rok představení a obecné téma. Jenže zatímco...

»