Recenze: Sea of Solitude

Autor: CryLineT Publikováno: 5.7.2019, 15:01

Publikováno: 5.7.2019, 15:01

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 36 článků

Electronic Arts jsou dlouhodobě v hráčské nemilosti. Možná zcela po právu, možná ze setrvačnosti. Dnes to nebude o lesku a bídě jedné slavné společnosti. Palčivé téma se týká velkých značek a mezi ně nezávislá tvorba nepatří. Právě projekty z dílny EA Originals ukazují přívětivější tvář korporace. Jde o obličej uplakaný, ale hřejivý. Mnohem víc než stadion fotbalových fanoušků. Než otevřený svět s létajícími strážci. A než doutnající bojiště světové války.

V našich životech neděláme jen dobré věci. Často se ocitneme v situaci, kdy ublížíme těm, které milujeme. Neúmyslně, bez rozmyslu, sobecky. Povyšujeme svoje povrchní rozmary nad problémy druhých. Přehlížíme nejasná volání o pomoc, protože svět patří nám. Před našima očima se druzí mění v monstra. Kdy se z nich proboha stali asociálové, nervózní řvouni bez zájmu a uzavření podivíni? Tyto otázky a jim podobné pak přicházejí pozdě. A trest bývá krutý. Přitom by stačilo dostat druhou příležitost. Tak jako Kay.

Když se dívenka se zářícíma očima probouzí v loďce, nemá ani sebemenší ponětí, že začíná její nejtěžší boj v životě. Město, jenž jí bývalo domovem, pohltila voda. Déšť kropí nezatopené střechy, které marně čekají na slunce. Po rozbouřených vlnách se šíří temnota a beznaděj. V tomto bezútěšném prostředí objevuje Kay dvě stěžejní věci: zářící zdroj energie a bestii brázdící divoké vody. Jediné světlo v širém okolí se stane jejím kompasem, pomocníkem a na pár hodin i nejlepším přítelem. Oproti tomu zubatá příšera neúnavným lovcem. Čekajícím až hrdinka vstoupí do vody.

Sea of Solitude nechce z vašeho času víc než tři hodiny. Tolik potřebuje postava na to, aby pochopila pravidla nového světa, pohlédla do svědomí a zachránila ustrašená monstra. A nakonec i sebe samu. Navzdory pěkné grafice, nečekejte fantaskní dobrodružství. Zpracování je jedno velké podobenství. Voda, temnota, světlo, racci, loďka… obrovská zvířata. Vše má svůj dramatický základ v osudu obyčejných lidí. Možná i ve vašem. Jednotlivé části velkého celku mohou působit obyčejně, postavy jsou ale natolik sympatické, že není třeba komplikovanějších zvratů.

Emoční prožitek je skutečně silný. V částech, kde zachraňujete dravce, a v závěru, jsem potřebovala asistenci kapesníčků. A nestydím se za to. Jak moc vás hra zasáhne, záleží na vašem niterném rozpoložení. A dosti i na tom, co jste zažili. Jestli pak máte sami složitější období, Kay a příběh jejích blízkých otočí slzám kohoutek. A nebude se vás dožadovat svolení. Když vše skončilo, byla jsem ráda. Zároveň mě však zaskočil smutek, že už není komu pomáhat a že už není nikdo, kdo by příběhu naslouchal. Tak moc jsem si několik generací postav oblíbila.

Jestli máte doma jako já škarohlída, který zbagatelizuje děj na pouhé citové vydírání, není všem kapkám v moři konec. Malý tvůrčí tým pro něj stále má dobře zpracovanou adventuru. S prvky plošinovky, drobnými hádankami a nenásilným řešením střetů. Už jsem zmínila, že svět se neustále mění? Při temnotě je bezpečno jen na střechách a v lodi. S pomocí světla pochmurná apokalypsa dostává veselý tón a více pohybu. Za pomoci světelných koulí může voda úplně ustoupit nebo měnit hladinu. Prostředí se tedy neustále vyvíjí. A především nenudí.

Sama se tomu divím. Stejná místa, například nádraží, jsem navštívila snad třikrát. Pokaždé ovšem za jiných podmínek. Klam většího prostoru je dokonalý a pro potřeby hry tak akorát. Logické části vždy nějakým způsobem využívají světlo. Musíte ho sbírat, osvobozovat, hledat nebo použít k přetvoření zlých démonů. Nevyužijete ani tak hlavu, jako spíš reflexy a rychlé prsty. Vděčným kamarádem do deště je světlice, která vždy ukáže na cíl cesty. S použitím neváhejte. Urychlí postup a přinese achievement.

Další je váš za průzkum po svých. A později ještě za průzkum lodí. Motivací k putování po okolí jsou vzkazy v lahvi a racci. Bohužel ani v jednom případě nemám kompletně splněno. Lahve, kde se ukrývají indicie ke hře, mi chybí jen tři. S opeřenci je to horší. Jsou podstatně menší. I když vydávají typický zvuk, ne, a ne je najít a vyplašit všechny. Abyste si o mně nemysleli něco špatného. Oni vás pak doprovází na cestě a signalizují další bod zájmu, proto to plašení. Do kterékoliv části z dvanácti kapitol se dá sice vrátit, ale teď nechci. Je moc brzy.

Vizuální krásu hry už jsem chválila. Vedle zpracování zaslouží pozornost ztvárnění monster. Mají být děsivá. Přesto jsou svým způsobem nesmírně zranitelná a roztomilá. Když v jedné ze scén stanul proti Kay krásný bílý vlk, měla jsem pocit, že konzole nechtěně přepnula na japonskou RPG. Technicky si můžu stěžovat jen na vlastní nešikovnost. A nepozornost. Přílivy můžou dívenku zanést zpět na volnou hladinu, kde ji sežere bestie. Takže pozor na úzkých římsách.

Nic než chválu. Tolik na adresu soundtracku, jehož nejsilnější část zazní už v první třetině hry. Jemná melodická linka umocněná ženskými vokály nádherně dojímá. Jen mě mrzí, že s ní hudební doprovod zbytečně šetří. Zbývá tedy už jen dabing. Jediný dílek hry, který mi úplně nezapadá. A zrovna u Kay. Hlavní hrdinka prochází několika životními cykly, a ne vždy je dabing příhodný. Nejlépe sedí k pubertálnímu věku, nejméně k poslední etapě vyprávění. Malé studio si dabing obstaralo samo a v ostatních směrech odvedlo dobrou práci.

Zajímavost na závěr. Dvanáct herních kapitol. Dvanáct různých názvů a všechny mají stejnojmenného zástupce v populárních písních. Jen namátkou: Back to Black (Amy Winehouse), The Sound of Silence (Simon and Garfunkel), Isolation (John Lennon), Mixed Emotions (Rolling Stones), Feeling Good (Nina Simone). Říkala jsem si: „To musí být náhoda.“ Jenže některé úryvky z textů či atmosféra písně zapadají do stejnojmenného úseku hry. A nakonec proč ne. Proč by to nemohl být autorský vzkaz nám, hráčům. Dovětek. Easter egg.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Jestli hledáte terapii pro vaši herní duši, posaďte se k Sea of Solitude. Čeká vás emotivní příběh o sebepoznání, pochopení a nápravách dávných křivd. Kay vás naučí, že nikdy není pozdě začít naslouchat. Hlavně rychle, dokud máte toho, kdo vám chce něco sdělit. Projekt z EA Originals dojme příběhem, zabaví hratelností a potěší zpracováním. A to je víc, než jsem čekala.
  • Olishu

    krásná recenze 🙂 vcelku mě nalákala si hru zahrát.

12. 09. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: NBA 2K20

Témat, o kterých se před recenzí může člověk zmínit je celá řada, a hlavně díky nim se dá krásně natáhnout celý text. Dnes se proto budeme věnovat pojmu bezedný koš, protože by se dal označit za klíčové slovo následující recenze. Kdo si znechuceně odplivl v domnění, že následující řádky se budou věnovat nějakému marketingovému programu pro bezdomovce, může zůstat v klidu. Spojení bezedný koš má i velice seriózní význam pro aktivitu mající...

»
11. 09. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Monster Hunter World: Iceborne

Reálný lov asi nebude příliš zábavný. Se zbraní pochybné minulosti a pověsti stopujete něco, k čemu se musí vystavit doklad. Navíc v určeném období a lokalitě. To často obnáší výpravy v nepohodlnou dobu. Nebo s nepohodlnými kolegy. Pak si ještě musíte dávat pozor, aby ten paroháč byl skutečně jelen, a ne soused Olda. A proto je tu Monster Hunter World. Když dostane spoluhráč po kebuli půltunovým mečem, řeší to omluva. Na lov si jdete,...

»
10. 09. 2019 • tonyskate2

RECENZE: GreedFall

Tento týden nám francouzské vydavatelství naservíruje další zajímavý titul v podobě akční RPG GreedFall od studia Spiders. Mediální masáž před vydáním byla pěkně rozjetá a řekli bychom, že i úspěšná, protože jsme se na tento titul docela těšili. Jestli ovšem půjde v úspěšných stopách dobrodružné akce o krysím moru, která vyšla taktéž pod Focus Home, to se dozvíte v naší recenzi.

»
08. 09. 2019 • CryLineT14

Recenze: WRC 8

Jak se vrací školáci do lavic, začíná příval herních novinek. Do těch letošních opět zasahuje WRC, aby zaplnil místo odloženého pokračování hry GRIP. Jenže. I když mám závody ráda, nejsem tou pravou na jejich kritizování. Můj pohled je až příliš obyčejný, což mi bylo nejednou připomenuto. Nebudu tedy zdejší návštěvníky hladit proti srsti. Můj pohled konfrontuji s Lukášem Urbanem. Členem redakce, jehož znalosti závodních her jsou nejširší.

»
04. 09. 2019 • p.a.c.o22

RECENZE: Gears 5

Správnej akční hrdina do toho jde naplno, nehledě na důsledky. V případě akční hry musí krev stříkat na všechny strany, trupy se pořádně půlit a nepřátelé umírat v bolestech. Tak nějak by měla vypadat opravdová akční záležitost a je škoda, že akční hry posledních let tak trochu vyměkly. Ti tam jsou hrdinní gerojové trousící jednu drsnou hlášku za druhou, kouřící doutníky a dorážející na dívky. Do her se nám vkrádá stále více...

»
03. 09. 2019 • Lukáš Urban16

Recenze: Blair Witch

Zeptejte se mě o půlnoci na oblíbené hororové studio a určitě řeknu Bloober Team. Poláci si za poslední roky našli čitelný styl, který je rozpoznatelný a mně sedí. Z trouchnivějícího domu postavili uměleckou galerii, hnusným panelákem vzdali poctu Blade Runnerovi a liduprázdné kajuty dotáhly na Broadway. Tak co asi udělají s legendou Blair Witch? S kultem, který na přelomu tisíciletí přepsal hororovou kroniku a umetl cestičku found footage žánru. Stane se hluboký les...

»
01. 09. 2019 • CryLineT8

Recenze: Control

Vyslovím Max, vy odpovíte Payne. Zazní Alan, odezvou je Wake. A ke Quantum už ani nedojde, protože mě zahltí Break. Zmíněné hry nespojuje jen souzvučné zakončení názvů, ale především zrod. Za ním stojí finské studio Remedy. Komunitě, pro kterou je dnešní text určen, není třeba opisovat historická fakta. Vizionářský tým masově rozšířil zpomalení času. Bloudění s baterkou povýšil na hororové drama. Z hraných momentů udělal nedílnou součást vyprávění a myšlenkou změnil minulost....

»
28. 08. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: The Dark Pictures Anthology – Man of Medan

Hamlet se mlčenlivého přítele ptal, zda být či nebýt. Zda holobyt nebo blahobyt a jestli Pán prstenů nebo Hobit. A „čo robiť“, když to nejde skloubit. Nebo něco podobného. Má mysl je buranský prototyp modelu Ohnuté vidle, tudíž si kladu mnohem prostší otázku: hrát nebo sledovat? Vyhraje ovladač od televize nebo od konzole? Supermassive Games říkají, že mohou vyhrát obě varianty a jako důkaz servírují interaktivní hororovou sérii The Dark...

»