Recenze: Sea of Solitude

Autor: CryLineT Publikováno: 5.7.2019, 15:01

Publikováno: 5.7.2019, 15:01

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Electronic Arts jsou dlouhodobě v hráčské nemilosti. Možná zcela po právu, možná ze setrvačnosti. Dnes to nebude o lesku a bídě jedné slavné společnosti. Palčivé téma se týká velkých značek a mezi ně nezávislá tvorba nepatří. Právě projekty z dílny EA Originals ukazují přívětivější tvář korporace. Jde o obličej uplakaný, ale hřejivý. Mnohem víc než stadion fotbalových fanoušků. Než otevřený svět s létajícími strážci. A než doutnající bojiště světové války.

V našich životech neděláme jen dobré věci. Často se ocitneme v situaci, kdy ublížíme těm, které milujeme. Neúmyslně, bez rozmyslu, sobecky. Povyšujeme svoje povrchní rozmary nad problémy druhých. Přehlížíme nejasná volání o pomoc, protože svět patří nám. Před našima očima se druzí mění v monstra. Kdy se z nich proboha stali asociálové, nervózní řvouni bez zájmu a uzavření podivíni? Tyto otázky a jim podobné pak přicházejí pozdě. A trest bývá krutý. Přitom by stačilo dostat druhou příležitost. Tak jako Kay.

Když se dívenka se zářícíma očima probouzí v loďce, nemá ani sebemenší ponětí, že začíná její nejtěžší boj v životě. Město, jenž jí bývalo domovem, pohltila voda. Déšť kropí nezatopené střechy, které marně čekají na slunce. Po rozbouřených vlnách se šíří temnota a beznaděj. V tomto bezútěšném prostředí objevuje Kay dvě stěžejní věci: zářící zdroj energie a bestii brázdící divoké vody. Jediné světlo v širém okolí se stane jejím kompasem, pomocníkem a na pár hodin i nejlepším přítelem. Oproti tomu zubatá příšera neúnavným lovcem. Čekajícím až hrdinka vstoupí do vody.

Sea of Solitude nechce z vašeho času víc než tři hodiny. Tolik potřebuje postava na to, aby pochopila pravidla nového světa, pohlédla do svědomí a zachránila ustrašená monstra. A nakonec i sebe samu. Navzdory pěkné grafice, nečekejte fantaskní dobrodružství. Zpracování je jedno velké podobenství. Voda, temnota, světlo, racci, loďka… obrovská zvířata. Vše má svůj dramatický základ v osudu obyčejných lidí. Možná i ve vašem. Jednotlivé části velkého celku mohou působit obyčejně, postavy jsou ale natolik sympatické, že není třeba komplikovanějších zvratů.

Emoční prožitek je skutečně silný. V částech, kde zachraňujete dravce, a v závěru, jsem potřebovala asistenci kapesníčků. A nestydím se za to. Jak moc vás hra zasáhne, záleží na vašem niterném rozpoložení. A dosti i na tom, co jste zažili. Jestli pak máte sami složitější období, Kay a příběh jejích blízkých otočí slzám kohoutek. A nebude se vás dožadovat svolení. Když vše skončilo, byla jsem ráda. Zároveň mě však zaskočil smutek, že už není komu pomáhat a že už není nikdo, kdo by příběhu naslouchal. Tak moc jsem si několik generací postav oblíbila.

Jestli máte doma jako já škarohlída, který zbagatelizuje děj na pouhé citové vydírání, není všem kapkám v moři konec. Malý tvůrčí tým pro něj stále má dobře zpracovanou adventuru. S prvky plošinovky, drobnými hádankami a nenásilným řešením střetů. Už jsem zmínila, že svět se neustále mění? Při temnotě je bezpečno jen na střechách a v lodi. S pomocí světla pochmurná apokalypsa dostává veselý tón a více pohybu. Za pomoci světelných koulí může voda úplně ustoupit nebo měnit hladinu. Prostředí se tedy neustále vyvíjí. A především nenudí.

Sama se tomu divím. Stejná místa, například nádraží, jsem navštívila snad třikrát. Pokaždé ovšem za jiných podmínek. Klam většího prostoru je dokonalý a pro potřeby hry tak akorát. Logické části vždy nějakým způsobem využívají světlo. Musíte ho sbírat, osvobozovat, hledat nebo použít k přetvoření zlých démonů. Nevyužijete ani tak hlavu, jako spíš reflexy a rychlé prsty. Vděčným kamarádem do deště je světlice, která vždy ukáže na cíl cesty. S použitím neváhejte. Urychlí postup a přinese achievement.

Další je váš za průzkum po svých. A později ještě za průzkum lodí. Motivací k putování po okolí jsou vzkazy v lahvi a racci. Bohužel ani v jednom případě nemám kompletně splněno. Lahve, kde se ukrývají indicie ke hře, mi chybí jen tři. S opeřenci je to horší. Jsou podstatně menší. I když vydávají typický zvuk, ne, a ne je najít a vyplašit všechny. Abyste si o mně nemysleli něco špatného. Oni vás pak doprovází na cestě a signalizují další bod zájmu, proto to plašení. Do kterékoliv části z dvanácti kapitol se dá sice vrátit, ale teď nechci. Je moc brzy.

Vizuální krásu hry už jsem chválila. Vedle zpracování zaslouží pozornost ztvárnění monster. Mají být děsivá. Přesto jsou svým způsobem nesmírně zranitelná a roztomilá. Když v jedné ze scén stanul proti Kay krásný bílý vlk, měla jsem pocit, že konzole nechtěně přepnula na japonskou RPG. Technicky si můžu stěžovat jen na vlastní nešikovnost. A nepozornost. Přílivy můžou dívenku zanést zpět na volnou hladinu, kde ji sežere bestie. Takže pozor na úzkých římsách.

Nic než chválu. Tolik na adresu soundtracku, jehož nejsilnější část zazní už v první třetině hry. Jemná melodická linka umocněná ženskými vokály nádherně dojímá. Jen mě mrzí, že s ní hudební doprovod zbytečně šetří. Zbývá tedy už jen dabing. Jediný dílek hry, který mi úplně nezapadá. A zrovna u Kay. Hlavní hrdinka prochází několika životními cykly, a ne vždy je dabing příhodný. Nejlépe sedí k pubertálnímu věku, nejméně k poslední etapě vyprávění. Malé studio si dabing obstaralo samo a v ostatních směrech odvedlo dobrou práci.

Zajímavost na závěr. Dvanáct herních kapitol. Dvanáct různých názvů a všechny mají stejnojmenného zástupce v populárních písních. Jen namátkou: Back to Black (Amy Winehouse), The Sound of Silence (Simon and Garfunkel), Isolation (John Lennon), Mixed Emotions (Rolling Stones), Feeling Good (Nina Simone). Říkala jsem si: „To musí být náhoda.“ Jenže některé úryvky z textů či atmosféra písně zapadají do stejnojmenného úseku hry. A nakonec proč ne. Proč by to nemohl být autorský vzkaz nám, hráčům. Dovětek. Easter egg.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Jestli hledáte terapii pro vaši herní duši, posaďte se k Sea of Solitude. Čeká vás emotivní příběh o sebepoznání, pochopení a nápravách dávných křivd. Kay vás naučí, že nikdy není pozdě začít naslouchat. Hlavně rychle, dokud máte toho, kdo vám chce něco sdělit. Projekt z EA Originals dojme příběhem, zabaví hratelností a potěší zpracováním. A to je víc, než jsem čekala.
  • Olishu

    krásná recenze 🙂 vcelku mě nalákala si hru zahrát.

01. 08. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Creaks

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci...

»
27. 07. 2020 • Lukáš Urban8

Recenze: Destroy All Humans!

Mám velkou oblibu v námětech s mimozemskou invazí. Smůlou pro mě je, že většinou nekončí dobře. Můj pokřivený charakter vždy fandí vetřelci, nikoliv lidem, kteří se chovají jako hlupáci a jen úplnou náhodou pokaždé vyhrají. Trpím, když poslední dva polárníci přemůžou Věc. Nikdy neodpustím Ripleyové, že vyhodila Vetřelce do kosmu. A Den nezávislosti už nikdy nebude stejný kvůli pitomému viru z laptopu. Naštěstí je tu Crypto. Spása z daleké galaxie a hajzlík na entou.

»
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»