Recenze: Sea of Solitude

Autor: CryLineT Publikováno: 5.7.2019, 15:01

Publikováno: 5.7.2019, 15:01

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Electronic Arts jsou dlouhodobě v hráčské nemilosti. Možná zcela po právu, možná ze setrvačnosti. Dnes to nebude o lesku a bídě jedné slavné společnosti. Palčivé téma se týká velkých značek a mezi ně nezávislá tvorba nepatří. Právě projekty z dílny EA Originals ukazují přívětivější tvář korporace. Jde o obličej uplakaný, ale hřejivý. Mnohem víc než stadion fotbalových fanoušků. Než otevřený svět s létajícími strážci. A než doutnající bojiště světové války.

V našich životech neděláme jen dobré věci. Často se ocitneme v situaci, kdy ublížíme těm, které milujeme. Neúmyslně, bez rozmyslu, sobecky. Povyšujeme svoje povrchní rozmary nad problémy druhých. Přehlížíme nejasná volání o pomoc, protože svět patří nám. Před našima očima se druzí mění v monstra. Kdy se z nich proboha stali asociálové, nervózní řvouni bez zájmu a uzavření podivíni? Tyto otázky a jim podobné pak přicházejí pozdě. A trest bývá krutý. Přitom by stačilo dostat druhou příležitost. Tak jako Kay.

Když se dívenka se zářícíma očima probouzí v loďce, nemá ani sebemenší ponětí, že začíná její nejtěžší boj v životě. Město, jenž jí bývalo domovem, pohltila voda. Déšť kropí nezatopené střechy, které marně čekají na slunce. Po rozbouřených vlnách se šíří temnota a beznaděj. V tomto bezútěšném prostředí objevuje Kay dvě stěžejní věci: zářící zdroj energie a bestii brázdící divoké vody. Jediné světlo v širém okolí se stane jejím kompasem, pomocníkem a na pár hodin i nejlepším přítelem. Oproti tomu zubatá příšera neúnavným lovcem. Čekajícím až hrdinka vstoupí do vody.

Sea of Solitude nechce z vašeho času víc než tři hodiny. Tolik potřebuje postava na to, aby pochopila pravidla nového světa, pohlédla do svědomí a zachránila ustrašená monstra. A nakonec i sebe samu. Navzdory pěkné grafice, nečekejte fantaskní dobrodružství. Zpracování je jedno velké podobenství. Voda, temnota, světlo, racci, loďka… obrovská zvířata. Vše má svůj dramatický základ v osudu obyčejných lidí. Možná i ve vašem. Jednotlivé části velkého celku mohou působit obyčejně, postavy jsou ale natolik sympatické, že není třeba komplikovanějších zvratů.

Emoční prožitek je skutečně silný. V částech, kde zachraňujete dravce, a v závěru, jsem potřebovala asistenci kapesníčků. A nestydím se za to. Jak moc vás hra zasáhne, záleží na vašem niterném rozpoložení. A dosti i na tom, co jste zažili. Jestli pak máte sami složitější období, Kay a příběh jejích blízkých otočí slzám kohoutek. A nebude se vás dožadovat svolení. Když vše skončilo, byla jsem ráda. Zároveň mě však zaskočil smutek, že už není komu pomáhat a že už není nikdo, kdo by příběhu naslouchal. Tak moc jsem si několik generací postav oblíbila.

Jestli máte doma jako já škarohlída, který zbagatelizuje děj na pouhé citové vydírání, není všem kapkám v moři konec. Malý tvůrčí tým pro něj stále má dobře zpracovanou adventuru. S prvky plošinovky, drobnými hádankami a nenásilným řešením střetů. Už jsem zmínila, že svět se neustále mění? Při temnotě je bezpečno jen na střechách a v lodi. S pomocí světla pochmurná apokalypsa dostává veselý tón a více pohybu. Za pomoci světelných koulí může voda úplně ustoupit nebo měnit hladinu. Prostředí se tedy neustále vyvíjí. A především nenudí.

Sama se tomu divím. Stejná místa, například nádraží, jsem navštívila snad třikrát. Pokaždé ovšem za jiných podmínek. Klam většího prostoru je dokonalý a pro potřeby hry tak akorát. Logické části vždy nějakým způsobem využívají světlo. Musíte ho sbírat, osvobozovat, hledat nebo použít k přetvoření zlých démonů. Nevyužijete ani tak hlavu, jako spíš reflexy a rychlé prsty. Vděčným kamarádem do deště je světlice, která vždy ukáže na cíl cesty. S použitím neváhejte. Urychlí postup a přinese achievement.

Další je váš za průzkum po svých. A později ještě za průzkum lodí. Motivací k putování po okolí jsou vzkazy v lahvi a racci. Bohužel ani v jednom případě nemám kompletně splněno. Lahve, kde se ukrývají indicie ke hře, mi chybí jen tři. S opeřenci je to horší. Jsou podstatně menší. I když vydávají typický zvuk, ne, a ne je najít a vyplašit všechny. Abyste si o mně nemysleli něco špatného. Oni vás pak doprovází na cestě a signalizují další bod zájmu, proto to plašení. Do kterékoliv části z dvanácti kapitol se dá sice vrátit, ale teď nechci. Je moc brzy.

Vizuální krásu hry už jsem chválila. Vedle zpracování zaslouží pozornost ztvárnění monster. Mají být děsivá. Přesto jsou svým způsobem nesmírně zranitelná a roztomilá. Když v jedné ze scén stanul proti Kay krásný bílý vlk, měla jsem pocit, že konzole nechtěně přepnula na japonskou RPG. Technicky si můžu stěžovat jen na vlastní nešikovnost. A nepozornost. Přílivy můžou dívenku zanést zpět na volnou hladinu, kde ji sežere bestie. Takže pozor na úzkých římsách.

Nic než chválu. Tolik na adresu soundtracku, jehož nejsilnější část zazní už v první třetině hry. Jemná melodická linka umocněná ženskými vokály nádherně dojímá. Jen mě mrzí, že s ní hudební doprovod zbytečně šetří. Zbývá tedy už jen dabing. Jediný dílek hry, který mi úplně nezapadá. A zrovna u Kay. Hlavní hrdinka prochází několika životními cykly, a ne vždy je dabing příhodný. Nejlépe sedí k pubertálnímu věku, nejméně k poslední etapě vyprávění. Malé studio si dabing obstaralo samo a v ostatních směrech odvedlo dobrou práci.

Zajímavost na závěr. Dvanáct herních kapitol. Dvanáct různých názvů a všechny mají stejnojmenného zástupce v populárních písních. Jen namátkou: Back to Black (Amy Winehouse), The Sound of Silence (Simon and Garfunkel), Isolation (John Lennon), Mixed Emotions (Rolling Stones), Feeling Good (Nina Simone). Říkala jsem si: „To musí být náhoda.“ Jenže některé úryvky z textů či atmosféra písně zapadají do stejnojmenného úseku hry. A nakonec proč ne. Proč by to nemohl být autorský vzkaz nám, hráčům. Dovětek. Easter egg.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Jestli hledáte terapii pro vaši herní duši, posaďte se k Sea of Solitude. Čeká vás emotivní příběh o sebepoznání, pochopení a nápravách dávných křivd. Kay vás naučí, že nikdy není pozdě začít naslouchat. Hlavně rychle, dokud máte toho, kdo vám chce něco sdělit. Projekt z EA Originals dojme příběhem, zabaví hratelností a potěší zpracováním. A to je víc, než jsem čekala.
  • Olishu

    krásná recenze 🙂 vcelku mě nalákala si hru zahrát.

28. 01. 2020 • Lukáš Urban15

Recenze: Pillars of Eternity II: Deadfire – Ultimate Edition

Možná celá řada z vás nechápala, proč Microsoft koupil studio, které je většinu života věrné jedinému žánru. Nebo jste si kladli otázku, proč by měl Xbox chtít tvůrce, kteří na první díl Pillars of Eternity museli vybírat na Kickstarteru. A pokud vám nestačila odpověď v podobě The Outer Worlds, je tu jasná tutovka v podobě Ultimate edice druhého dílu Pillars of Eternity. Izometrická RPG je přesně tím titulem, u něhož vývojáři sázejí jedno...

»
14. 01. 2020 • Lukáš Urban11

Recenze: Truck Driver

Čeští tvůrci kamionových her zaslouží respekt, neboť už léta budují svůj sen a z cesty je nesvede ani vyhlídka tučného šeku od výrobců konzolí. Bohužel tím otevírají cestu amatérské lize, která za hladem hráčů vyjíždí s pojízdnou kantýnou a skromným jídelním lístkem. Když kručí v břiše a sliny kanou koutky, je i rychlé občerstvení hostinou králů. Stačí se ale podívat na použité suroviny, koncovou účtenku a možná si uvědomíte, že půst nemusí být...

»
09. 01. 2020 • p.a.c.o9

RECENZE: AO Tennis 2

Různé části světa, různé povrchy. Někdy sluníčko, jindy zataženo. K tomu hned čtyři legendární grandslamy, na které se těší tenisoví fanoušci z celého světa. Nová sezóna již odstartovala prvními turnaji a co nevidět se dočkáme prvního milníku letošní sezóny, Australian Open. Je to velký turnaj, velká značka, a tak není divu, že již loni po ní sáhli herní vývojáři a vytvořili tenisovou hru, na kterou hráčská obec čeká jak na smilování boží.

»
05. 12. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Lost Ember

Mám vlka. Což je v normálním případě práce pro příslušného lékaře. Avšak mám také kachnu, vombata, kolibříka, rybu nebo horskou kozu. To už je spíše na hospitalizaci v klecovém lůžku nebo otevření malého zoologického koutku. Pokud však zrovna nemám před sebou výpravný Lost Ember, který se rozhodl netradiční formou odvyprávět smutné lidské osudy. Nikoliv kterak si těžař uřízl nohu, když se lekl tmavé šelmy. Jde o příběh spoutaných duší, ztracených nadějí a...

»
04. 12. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Arise: A simple story

Příběh je to, co nás většinou her provází. Ano, některé z nich si vystačí i bez něj, ale jinak ho ve hře najdeme ve zpracováních od „nic není v té hře hlavnější než příběh“ až po „něco tam dejte, ať ty mise drží pohromadě“. I my, hráči, k příběhům přistupujeme různě. Záleží na náladě, zajímavosti příběhu a také samotné hře, jakou jsme se rozhodli hrát. Největší umělecké ambice co do zpracování příběhu mívají...

»
25. 11. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Sniper Ghost Warrior: Contracts

Když děláte větší než únosné množství pitomostí, je fajn, když do vás někdo střelí trochu rozumu. Vývojáře z CI Games takto profackovali hráči po minulém dílu Sniper Ghost Warrior. A je trochu zázrak, že se z toho aplausu vůbec vzpamatovali. Stálo je to sice pár kolegů a zničené ego, ale bez toho se dá pracovat. Jak dokazují Contracts, možná dokonce i lépe než kdy předtím.

»
21. 11. 2019 • p.a.c.o5

RECENZE: Star Wars Jedi Fallen Order

Máme tady nějaké fanoušky prahnoucí po nové hře z univerza Star Wars? Myslím si, že rozhodně ano, protože tato značka do jisté míry změnila život celé řadě lidí a i po tolika letech od uvedení prvních filmů na sebe upoutává patřičnou pozornost. Aktuálně ji vlastní Disney, který se pustil do nového seriálu pro svou streamovací službu a také nás čeká další filmové zpracování s celou řadou navrátivších se postav a herců.

»
19. 11. 2019 • Lukáš Urban8

Recenze: Terminator: Resistance

Ať si James Cameron klidně do konce života točí Avatary nebo třeba tření lososů ve studeném proudu. Z mého pohledu to nejlepší už filmovému průmyslu přinesl. Výtečně pozvedl Vetřelce, aby se později korunoval za krále akčních sci-fi s druhým Terminátorem. Myslete si, co chcete, ale tomuhle snímku se vyrovná jen máloco. Na béčkovém scénáři vystavěl Cameron multižánrový klenot. Nadčasovou klasiku, kde v naprostém souladu funguje svalnatý antihrdina, silná ženská postava, bezcitný padouch a...

»