RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Autor: lindros88cze Publikováno: 23.5.2019, 19:02

Publikováno: 23.5.2019, 19:02

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 119 článků

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

Znalci série nejspíše ví, že původní Sniper Elite vyšel v roce 2005 a po dlouhých sedmi letech jej následoval Sniper Elite V2, který byl ovšem jakýmsi restartem značky. Pokračování totiž bylo zasazeno do stejného období i lokací, tedy do dubna a května roku 1945, kdy probíhala bitva o Berlín. Nejspíše právě proto nedostala remaster původního hra, ale až její pokračování.

Poručík Karl Fairburne se tedy ocitá za nepřátelskou linií uprostřed 2. světové války. V ruce má věrnou odstřelovací pušku a opět jde do boje nejen s německou armádou, ale i s vědci raketového programu V-2. Samozřejmě si došlápnete i na samotného Vůdce, protože součástí remasteru je kromě základní hry také vylepšený multiplayer a všechny bonusové mise včetně atentátu na Hitlera.

Pokud jste na Xbox One hráli Sniper Elite III či Sniper Elite 4, budete mít jasnou představu o tom, co vlastně Sniper Elite V2 nabízí. Vaší primární zbraní je samozřejmě odstřelovačka, kdy nic netušící nepřátele sejmete z velké dálky. Při míření je třeba vzít v potaz vzdálenost, gravitaci i sílu a směr větru, ale nebojte, střelba vás bude rozhodně bavit.

Jednak můžete své rány skrýt za zvuky leteckých sirén či zrovna míjejících letadel, ale především je opět součástí rentgenová kamera. Každá vaše parádní střela tak bude odměněna detailním záběrem, jenž zachycuje dráhu kulky a její následnou penetraci lebky, končetin, srdce či jiných orgánů. Případně můžete strefit i granát, který následně samozřejmě exploduje. Nicméně zde schází proslulá střela do slabin, která se objevila až ve třetím díle série.

Když se věci zvrtnout, což samozřejmě není nic neobvyklého, Fairburne je taktéž vybaven poloautomatickou zbraní a pistolí s tlumičem, které oceníte, zvláště když dojde na akci ve stísněných prostorách. Ostatní vybavení pak můžete použít ke zmatení nepřátel, abyste získali moment překvapení a mohli se opět dát do odstřelovačské práce. K ruce bude mít výbušniny jako pozemní miny či nástražné dráty s granátem, které lze umístit na zjevných místech, ale i na padlých tělech nepřátel.

Ačkoliv už poslední dva díly série spoléhají na otevřenější svět, každá z jedenácti hlavních misí Sniper Elite V2 je velmi lineární. Nesmíme zapomínat, že hra samotná už je starší a pokud jste si zvykli na design misí z novějších her, může pro vás být hraní remasteru i frustrující. Občas se totiž prostě nevyhnete tomu, aby vás neobjevili, což se může stát velmi snadno, zvláště když se nepřátelé nečekaně objeví jen kousek od vás a zrovna když jste vidět.

Zastaralost herních mechanik je tedy jasná, což naštěstí nelze říci o jejím vizuálním zpracování. Nicméně od remasteru bychom ani nic jiného nečekali. Hra vypadá skvěle, zvláště na konzoli Xbox One X, na níž běží ve 4K. Můžete ale také upřednostnit plynulost a přepnout na 60 snímků za sekundu (fps).

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Remaster Sniper Elite V2 se dobře hraje, i tak vypadá, takže můžeme říci, že se vydařil. Hra samotná je pořád zábavná, ovšem v dnešní době už působí zastarale, ať už herními mechanismy, lineárností či nešikovně rozmístěnými záchytnými body. Pokud tedy patříte mezi nováčky série, doporučili bychom spíše pozdější díly série, ale poté už se můžete jako ostřílení odstřelovači vrátit do minulosti, zatímco ostatní se jistě rádi svezou na vlně nostalgie.
02. 06. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Those Who Remain

Kombinovat nesourodé látky se nedoporučuje jak v chemii, tak u baru nočního klubu. A podobný nepsaný zákaz by měl platit i pro vývojáře, kteří ačkoliv mají ambice, nemají zkušenosti. A pokud ano, tak maximálně s mícháním stavebního materiálu. Vzít vizuální příslušnost Mlhy od Johna Carpentera a vsadit do ní svět Alana Wakea, může v milovnících hororů vzbudit jemné lechtání v podbříšku. Jen se později nesmí přesunout do žaludku a vyvolat dávení.

»
27. 05. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: Minecraft Dungeons

Prozkoumávat, vylepšovat a získávat lepší vybavení. Tak nějak bych ve zkratce shrnul hlavní náplň většiny RPG her. Upřímně se musím přiznat, že to není můj obvyklý šálek kávy, protože jsem přece nejlepší, a to skvělé vybavení chci hned od začátku. Najdou se však hry tohoto žánru, které dokáží jednou za čas oslovit i takové neznabohy jako jsem já. Ba co víc, některé z nich mají dokonce ambice oslovit celé rodiny.

»
26. 05. 2020 • Lukáš Urban4

Recenze: Maneater

Žraloci to mají těžké. Nejsou roztomilí, neskáčou radostně podél výletních lodí a neplatí za inteligentní savce. Příroda je zařadila do škatulky „těch zlých“, moderní popkultura toho využívá v brakových hororech a média detailně líčí každé napadení člověka. Třebaže jich je pár za rok. Ale je to pohodlnější, než poukazovat na přehnaný rybolov a vybíjení žraločí populace. Tak proč se zase jednou nepostavit na druhou stranu a nezredukovat záznamy evidence obyvatel?  

»
24. 05. 2020 • p.a.c.o6

RECENZE: Mafia II: Definitive Edition

Herní šoubyznys je třeba oproti filmům ještě mladé odvětví, které má velké věci jistě stále před sebou. O to víc mě zaráží trend posledních let, kdy mají nejrůznější vydavatelé tendence vytahovat staré klasiky a přinášet je hráčům na aktuálních platformách. Těžko říct, jestli je k tomu vede jistota výdělku nebo relativní lehkost co se práce týče, nicméně tento „Obchod s nostalgií“ asi relativně sype. A bohužel se nevyhnul i značce, na kterou...

»
13. 05. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Ion Fury

Respekt před všemi značkami, které přežily milénium, přizpůsobily se moderním prvkům, a přesto někde uvnitř zůstaly stejné. A klobouček těm tvůrcům, jejichž um k tomu dopomohl. Co ale přát zastydlým puberťákům, jejichž sláva přišla a skončila enginem Build? Upřímnou soustrast? Příjemný důchod? Vše nejlepší k brzké dospělosti? Možná jen hodně štěstí, protože zapáleností, tvrdohlavostí a oddaností bojují s větrnými mlýny, které je stejně jednou odvanou. Ale zatím jsou tady.

»
12. 05. 2020 • p.a.c.o2

RECENZE: Super Mega Baseball 3

Je příjemné vidět, že značka, které jste na začátku z jakéhokoli důvodu moc nevěřili, pěkně roste a na trhu se jí daří. Dokonce se těšíte na její další díl, samozřejmě pokud vám ho vývojáři necpou co půl roku. Ideální je dodržet mezi díly časový odstup, aby si hráči mohli každý díl náležitě užít a vy, jako vývojáři jste měli dostatek času zapracovat na pokračování. U sportovních her toto platí dvojnásob, i...

»
09. 05. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Deliver Us The Moon

Téměř každá záchrana lidstva, která probíhá ve vesmíru, sází na jednoho člověka. Ať už jde o vetřelce, tajemný monolit, letící asteroid nebo příšeru chapadlovitého tvaru. Pouze ten jeden, vyvolený a výjimečný může zvrátit katastrofu biblických rozměrů. A právě to je na komorních sci-fi to nejdůležitější. Pocit, že nezbyl nikdo jiný, kdo by napravil naše chyby. Nikdo, kdo by včas stisknul tlačítko nebo udělal sebevražedný krok. Podobně jako v tíživé adventuře od...

»
05. 05. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Obduction

Někde hluboko v nitru musí být vývojáři zarputilými rybáři. Nebo si jednou z dlouhé chvíle zašli k jezírku, a tam lapili zlatou rybku. A jelikož na začátku 90. let ještě vládly ideály, poprosili pouze o to, aby měl jejich budoucí projekt úspěch. Rybka přání splnila a v dobrém rozmaru mu protáhla expiraci víc, než se sluší. A tak se skoro dvacet let odkazovalo na populární Myst. Ale když máte jednou talent, nepotřebujete rybařit.

»