Xboxweb.cz

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts opět posbírala připomínky k minulému dílu, vybrala ty, které jsou v souladu s aktuální firemní politikou a s kampaní na štítu se vrátila do nikdy nekončící války George Lucase.

Ačkoli se kravaťáci stále snaží hráče přesvědčit, že vlastně příběhově založené hry vůbec nechtějí, a že budoucnost je v multiplayeru, komunita ne, a ne se podvolit. Star Wars Battlefront II tedy následuje Titanfall 2 nebo poslední Destiny a vedle bohaté hry více hráčů staví kampaň vedenou hrdinkou Iden Versio. Proč vlastně hrajeme za ženskou postavu? Protože statečné hrdinky s ladnými křivkami jsou aktuálně v kurzu, tudíž po Rey může nebohé obyvatele vzdálených planet zachraňovat i velitelka imperiální jednotky Inferno Squad. Ženská jako hlavní postava, a ještě k tomu na straně těch špatných? Perte to do mě, říkal jsem si.

Časově jsme někde mezi Návratem Jediho a dílem s názvem Síla se probouzí. Scénáristé tedy teoreticky mohli manipulovat s hrdiny a událostmi sedmi epizod, což se zdá být na papíře jako splněný sen všech geeků. I počátek hry má skvělý rozjezd a seznámení s Iden, která za pomoci droida vypeče rebely jak vánoční krocany, je výborné. Jednak jste do děje hozeni bez zbytečných mostů na předchozí události a za druhé se během dvaceti minut seznámíte s kompletním ovládáním a herními principy. Když pak Iden v doprovodu svého otce, admirála lodi Eviscerator, převezme úkol vztažený k Endoru, na scéně se objevuje Palpatinův odkaz, který má rebely definitivně vymazat z dějin.

Veškeré následující události bych musel dát do spoileru, protože zhruba po hodině přijde očekávaný „šokující“ zvrat, který mou radost z temné strany Síly smetl rychlostí Falcona. Jasně, byl jsem naivní. Značka je v držení společnosti Disney a ta přeci nedovolí, aby zlo vyhrálo nad dobrem. Mimochodem, to si dobře pamatujte, neboť pohádková továrna na sny bude mít v recenzi ještě své místo. Zpět ale ke kampani, kde necháme Iden tedy jejímu osudu a pozveme na plac staré známé. Aby mohla příběhová část představit co největší počet lokací, využívá hrdiny původní trilogie. Ti mají své problémy a starosti, které vždy nějak souvisí se zájmy Impéria či rebelů, takže rozvíjejí hlavní linku.

I když se tvůrci snažili, několik dějových odboček mi přišlo zbytečných, ne-li doslova zabitých. Mise s Lukem Skywalkerem jako by tu byla jen proto, aby se v závěru mohl ukázat Kylo Ren a hráči neztratili povědomí o vedlejších postavách. To by ovšem museli mít demenci v pokročilém stádiu. Kampaň má volným stylem kolem čtyř hodin, možná i méně a během této doby se na obrazovce stane tolik událostí, že by vystačily i na desetinásobek. Co naplat, autoři z nepochopitelných důvodů pospíchali, a tak zatímco po herní stránce příběhová část uhání jak splašený vlak a vy jdete z pozemních vřav, přes stealth pasáže, až do vzdušných soubojů, tak sžití s postavami je na bodu mrazu. Fungují jen již vybudované a dobře známé charaktery, Han Solo, Leia a dokonce i ten Skywalker, ale vše kolem Iden je studené, bez emocí, bez osudového nádechu a vám je úplně jedno, jak to celé skončí nebo kdo vyhraje. Hlavně, že se něco děje.

Což je dobře, protože to konec nemá. Ve chvíli, kdy očekáváte závěrečné titulky, teprve přichází finále, které nejen, že nedělá onu nezapomenutelnou tečku, ale děj roztahuje do ještě větší delty. Dorazí zbytek v rozšíření? Bude pokračování v dalším díle? Došel snad v tiskárně papír? Co když zbytek scénáře ukradl Han Solo? A nesežral ho nakonec Chewbacca? Jak jsme mohli vidět v posledních dnech, u EA je možné cokoli, včetně zázraků na počkání. Z geekovského snu se tak stal příběhově rámovaný tutoriál, jehož cílem je seznámit s hrou a rychle vás předat do rukou hry více hráčů.

Její větší část byla k vyzkoušení v betaverzi a celou si ji můžete projít v trialu služby EA Access. Pětice režimů zastupuje jak hry sázející na těsnější koridory, tak velké mapy pro 24 nebo 40 hráčů. Odhaduji, že jde o nejoblíbenější módy, protože čekání na hráče je opravdu krátké. Dá se to pochopit. Assaulty vytahují na velká bojiště jednotky několika tříd, ikonické postavy a bojovou techniku. Starfighter navíc dává i větší volnost strategii, která jde ruku v ruce s úrovní ovládané lodi a vašeho skillu. Ve větším počtu lidí je také snazší zapadnout, máte-li horší den. I když mi můj výkon přišel občas na facku, vždy jsem dokázal v žebříčcích zakotvit bezpečně v první polovině hráčů.

Relativně úspěšný jsem dokázal být ještě v módu Blast, který je starým dobrým deathmatchem a nutí hráče k rychlým reakcím na menším herním prostoru. S ohledem na dva týmy po deseti hráčích se v něm více projeví slabé články kolektivu. Strike mající ještě o čtyři hráče méně bych pak označil za nejméně přitažlivý. Mapy, ačkoli variabilně vystavěné, jsou zbytečně velké a pakliže se větší část hráčů respawnuje v krátkém časovém úseku, pořád někoho hledáte. Hra tím zbytečně ztrácí dynamiku. Heroes vs. Villains zastupují arénové střety a já bohužel nemám dostatek zážitků z jejich hraní. Opravdu hodně jsem se těšil na přímé souboje s legendami čtyřicetileté éry Star Wars, ale dlouhé čekání na hráče podkopávalo mou trpělivost.

Většinu nezainteresovaných bude zajímat, jak je to s výběrem tříd, hrdinů, jejich výzbroje a karet. Základem jsou tři až čtyři třídy s rozdílnými zbraněmi a schopnostmi. Na základě nasbírané reputace, bodů a předchozích milníků z ostatních částí hry, jsou dostupné sloty na karty a výzbroj. I když je matchmaking kvalitní, tak není úplně stoprocentní a občas se střetnete s protivníkem lepší úrovně. Jde spíš ale o příležitostné konfrontace, takže se z nich určitě neoběsíte na síťovém kabelu. Lehce frustrující je zpřístupňování hrdinů během zápasu. Jakmile máte dostatek bodů, můžete třídu vyměnit za Hana, Rey, Darth Vadera nebo například AT-RT. Pakliže tedy budete dostatečně rychlí. Jejich počet je totiž omezený a velice často se stává, že vám postavu vyfoukne někdo rychlejší.

Nebudu říkat, že jsem se kolikrát nepřistihl, jak syslím body jen proto, abych mohl jako Palpatin rebely poslat na odvrácenou stranu planety. Zároveň jsem přemýšlel, stojí-li mi to vůbec za to, abych se u hry za plnou cenu klepal na padoucha, jak oholený bernardýn za polárním kruhem. Jde o dvousečnou zbraň, která mě vytáčí, ale zároveň motivuje hrát dál a plnit primární úkoly. Ještě před týdnem bych pokračoval tím, jak se drzost vydavatelství snaží ohnout hráčskou mentalitu nebo jak chce prostřednictvím lootboxů vytáhnout z hráčů i tu poslední korunu. Jenže temná strana Síly tentokrát narazila na odpor, který opuncoval majitel značky Star Wars.

Legendární hrdiny a stroje je potřeba si odemknout. Třebaže něco málo získáte z milníků, hlavním příjmem potřebných bodů je multiplayer a tam byl kámen úrazu. Electronic Arts při vydání nastolila takové sazby, že pouhé odemčení všech hrdinů by vyžadovalo desítky hodin intenzivního hraní, a to i pro zkušeného hráče. Ve chvíli, kdy komunita začala hodnocení hry tahat do sklepa, společnost přehodnotila původní politiku a hodnoty odemčení snížila na čtvrtinu. Malé vítězství, řeknete si, však jsou tu karty, které se odemykají dlouho a lootboxy potřebné k jejich craftingu či získání, jsou k mání i za skutečné peníze. V tuto chvíli však přichází na scénu opět Disney alias Mirek Dušín a nutí Electronic Arts vypnout toto nakupování, aby hře vylepšil renomé. Gesto hezké, ale jelikož jde o dočasné opatření, může být zítra, za týden nebo za měsíc všechno úplně jinak. Na výsledném principu se navíc nezměnilo zhola nic.

Jakkoli tato parodie v mých očích poškozuje značku více, než drahé postavy nebo mikrotransakce, které jsou beztak v každé hře od EA, je multiplayer ohromně zábavný. Mapy jsou bohaté, prostředí okouzlující a tvůrci v nich využívají univerzum, jak jen mohou. Většina režimů je velice dynamická a když zrovna nemáte náladu na jeden, zabaví vás druhý, případně třetí. Jako velké plus beru náhodné přiřazování k jedné nebo druhé straně Síly. Buď je hra tak chytrá nebo jsem měl štěstí, ale nemám pocit, že bych za jednu ze stran strávil více času. Jestli něco vytknout, tak menší arzenál v porovnání s jinými multiplayerovými střílečkami. Nicméně nejsem expert na zbrojní průmysl v daleké galaxii.

Možná čtete a vaše oči připomínají zaběhnuté štěně. Multiplayer vám příliš neříká, kampaň je krátká a vy tak milujete Hvězdné války. Pak by vás mohla spasit, alespoň na chvíli, arkádová část hry. V ní jsou jak přednastavené bitevní scénáře, za jejichž splnění jsou drobnější odměny, tak možnost vytváření vlastních. Výhodou je volba, za kterou stranu chcete hrát a split-screen pro dva hráče, jež mohou hrát spolu nebo proti sobě. Pro hráče toužící po skinech a oslavách je Arcade povinností, protože velká část se jich odemyká právě tady.

Audiovizuální stránka je kvalitní ať už hrajete na původním Xboxu One nebo na vrcholném modelu X. Ten hru tahá až na 2160p s poklesy k hranici 1800p, aby byl počet snímků za sekundu vždy šedesát. Na druhý Battlefront se skvěle kouká a je úplně jedno, jestli jste na Vardosu, Naboo, Takodanu, Bespinu nebo Jakku. Vizuál je silný, nezaměnitelný a přesně takový, jak ho známe z kin a televizních obrazovek. Repasi tak potřebuje pouze umělá inteligence, která vám v lepším případě vykouzlí úsměv na rtech a v těch horších znemožní pokračovat ve hře. Když se piloti X-Wingu otočí „na podpadku“ deset metrů nad zemí, jen aby nevrazili do trosek, lehce si vzpomenete na Žhavé výstřely a mávnete rukou. Zkuste to ovšem udělat v případě, že protivník nehodlá umřít a ostatní do něj střílí dalších 5 minut, aby padl checkpoint.