Recenze: Starlink: Battle for Atlas

Autor: chaosteorycz Publikováno: 26.10.2018, 11:46

Publikováno: 26.10.2018, 11:46

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1786 článků

Doba je divná. Vlastnictví střídá pojem „sdílení“ a fyzické nosiče pomalu vytlačuje digitální obsah. Nač mít speciální prostor pro stovky obalů? Vše můžete mít pohodlně v jednom virtuálním šuplíku. Ba co víc, ty utracené tisíce, na které jste v práci dřeli jak mula, můžete zredukovat na pár stovek díky službám. A za tohoto stavu se Ubisoft snaží hráče přimět, aby si nakoupili flotilu modelů hvězdných plavidel a zachránili souhvězdí Atlas.

Ubisoft není první, kdo se snaží hráče přimět ke koupi fyzických předmětů, které se prostřednictvím čehosi přenesou do hry. Podobné experimenty mají za sebou Disney nebo LEGO a věřte, ani jedna z firem na tom výrazně nezbohatla. Ve francouzském gigantovi pro tuto příležitost vytvořili úplně novou značku Starlink. Prosím, neplést si název se jménem poskytovatele satelitního vysílání. Debut nese název Battle for Atlas, čím uvozuje souboj o souhvězdí, které si chce podmanit Grax a jeho Zapomenutá legie. Aby tak mohl učinit, potřebuje uvést do chodu stroj pocházející od zaniklé civilizace. Jediný, kdo se v dávné technologii vyzná, je kapitán lodi Equinox. V padoušských příručkách se slušné chování nezmiňuje, tudíž Grax kapitána unáší pěkně za velkého humbuku a loď nechává i s posádkou havarovat na blízké planetě.

Zbytek příběhu je typický hrdinský epos, kde se skupinka opuštěních dětiček musí postavit na vlastní nohy, aby mohla zachránit svého papá. Samozřejmě obrazně řečeno, neboť většina postav má do dětí hodně daleko. Vyprávění je doslova prošpikováno žánrovými klišé. Ta dějové zvraty nepustí ze stahováku ani na minutu, takže se připravte na standardní pohádku, kde hrdinové příkladně postupují podle Příručky mladých svišťů a s nově získanými přáteli krájejí legii tak dlouho, dokud se nedostanou ke shnilému jádru. Hrdinové jsou sympatičtí a úspěch mise jim přejete tak nějak automaticky. Jelikož hra byla původně vyvíjena pro desetileté, nemůžete čekat nic jiného. Dospělejší prvky dostala hra až ve chvíli, kdy se testovací vzorek hráčů musel o ovladač přetahovat s rodiči. Inu, skutečnost, že jste si museli už několikrát měnit občanský průkaz, z vás dospělého neudělá.

O tom vím své. Sama o sobě by mě hra z propagačních materiálů nikdy nezaujala natolik, abych jen uvažoval o jejím vyzkoušení. Avšak systém „hraček“ zasel semínko zvědavosti. Jedna část mého já byla přesvědčena, že váha navíc jen znepříjemní dojem z hraní. Ta druhá ale toužila ovladač osadit lodí a bojovat za bezbranné vesmířany, které nesužují jen legie, ale také potulní rabiáti. Druhé nakonec zvítězilo, ale bez kompromisů to nešlo. Veškeré modely, včetně jejich doplňků (piloti, zbraně), jsou plastové a šroubované. To se týká i držáku nebo spíše dokovací stanice, která se připevňuje k ovladači, a na kterou se pak loď skládá. Celý mechanismus, vznikající ještě zastrčením pilota a nasazením lodi, je dostatečně pevný, aby odolal i méně vlídnému zacházení.

Křídla a zbraně jsou nasazovací a dokončení hry by měly bez větších problémů přežít. Aniž by vypadávaly nebo špatně reagovaly. Promítnutí změn do hry je okamžité, takže záleží jen na vás, jak rychlé ruce máte. Co se kombinací součástek týká, co není zakázáno, to je povoleno. Křídla lze používat ve čtyřech variantách a zbraně ve dvou, díky čemuž lze střílet i za sebe. Křídla můžete dokonce vršit. Je pravdou, že se širokou stíhačkou se hůře létá, ale vývojáři počítali s tím, že hráči budou vymýšlet všelijaké skopičiny. A nebrání jim. Hraní s replikou jsem si velice oblíbil a po funkční stránce na něj nemám připomínky. Ty přichází až s váhou a koncepcí některých prvků.

Přestože se tvůrci snažili, aby modely byly co nejlehčí, váha se po čase projeví. V mém případě po nějakých třech hodinách. Zápěstí začala volat po pauze a palce se k nim ochotně přidaly. Druhým problémem jsou totiž konstrukce křídel, které u některý modelů nešikovně zasahují do zóny pohodlného ovládání. Zenith, obsažený ve Starter Packu, jsem proto brzy vyměnil za jiný model lodi, protože klouby palců neustále škrtaly o spodky křídel. Zde se asi nejvíc projevuje primární zaměření na děti, které přeci jen mají ruce menší. Také se smiřte s tím, že vám nástavec na ovladači lehce znepřístupní Xbox tlačítko.

Lehkým řešením může být digitální režim hry, a to i v případě, že vlastníte modely. Veškeré prvky stačí vystřídat na ovladači, čímž si je hra nalinkuje. Pak nástavec odpojit a v menu potvrdit digitální hraní. Odteď si všechny prvky měníte v menu. Mějte však na paměti jednu věc. Hra si ukládá progres jednotlivých součástek pro každý režim zvlášť. Budete-li kupříkladu hrát čtvrtku hry jen s nalinkovanými zbraněmi a pak další kus s jejich fyzickými modely, Starlink vám po opětovném vstupu do digitálního módu sebere vylepšení dosažená s modely. Postup ve hře zůstane samozřejmě nedotčený. Jednu chvíli jsem vážně zvažoval dokoupení digitální kopie hry, vycházející s kompletním obsahem. Hračky ale vždy vyhrály.

Teď konečně k akční sci-fi RPG, kterou Starlink: Battle for Atlas je. Při hledání podobně laděné hry musíte bezpodmínečně narazit na No Man’s Sky či Mass Effect Andromeda. Já bych přihodil i Subnauticu. Ve všech těchto hrách můžete najít větší či menší inspirace, které Ubisoft hodil do svého továrního mixéru. Výsledkem je explorativní hrdinská výprava s masovou přístupností. Survival prvky vzaly za své, neboť jsou pro francouzský koncept příliš náročné. V primitivní podobě zůstala těžba surovin, sběr organického materiálu a skenování zvířat. Obsáhlé přírodopisné encyklopedie ale nečekejte. Zastoupení zmíněných prvků je o něco větší než symbolické.

Data k desítkám druhů minerálů nebo k opuštěným součástkám rádi oželíte. Koho zajímají šutry a pár obvodů, když jejích jediný přínos je až tváří tvář handlíři. U zvířat ale srdíčko zapláče. Nikdo nechce, aby planety připomínaly zoologickou zahradu doktora Moreau, ale nechat na některých jen čtyři druhy tvorů? To jich v No Man’s Sky objevím víc jen kolem lodi. Oboru ohrožených druhů tak designéři dohání vzhledem. Co si budeme povídat, v procedurálně generovaných světech můžete strávit desítky hodin a o pěkné zvíře nezavadíte. Ve Starlinku vás uchvátí každé. A i když potkáte bizona, jehož matka byla godzilla a otec pravděpodobně vlk, stejně vás dokáže okouzlit. Až máte chuť nechat loď u patníku a jít si udělat selfie na Starbook.

Obojí zůstane u pouhého přání. Piloti se z lodi dostanou jen v případě cut-scén. S ohledem na to, co titul umožňuje, příliš strádat nebudete. Při soubojích byste mimo bezpečí kokpitu rozhodně být nechtěli a komunikaci se základnami, stanovišti či ostatními loděmi, zařídí rozhovor. Těžba a sběr jsou řešeny gravitačním paprskem. Zde si rychle vzpomenete na ReCore a vyjímání jader prostřednictvím táhnutí páčky. Suroviny se pak ukládají přímo do lodi. Jelikož jde především o průzkumné a bojové stroje, rychle se zaplní. Naštěstí jsou planety posety observatořemi a těžebními základnami. Ty rády vykoupí zbytečnou zátěž herní měnou. Přitom vám nabídnou další job, případně požádají o pomoc s vylepšením zázemí.

Rozhodně je neignorujte. Předně jsou hlavním zdrojem vedlejších úkolů. Zde Ubisoft potvrdil krále stereotypu. Necelá desítka questů se rychle okouká. Po dvou až třech planetách máte chuť povolat Hvězdu smrti a Atlas trochu pročistit. Základny jsou ale dobrým zdrojem bezstarostného příjmu. Za vaši ochotu odvádějí pravidelné „desátky“, díky čemuž se neustále plní měšec. A věřte, že upgrady mateřské lodi jsou pěkné drahé. Nemluvě o cenách speciálních modifikací. Plně vybavené observatoře slouží zároveň ke zmapování planety. Pomůžou lokalizovat obsazené kolonie, jednotky legií, vraky padlých pilotů nebo artefakty dávných civilizací. U nich zpravidla bývají i jednodušší hádanky.

V součtu každá ze sedmi planet nabízí dostatek aktivit, abyste jen s nimi zabili desítky hodin. Přesto nevěřím, že u nich setrváte po skončení hlavní příběhové linie. V mnoha ohledech je Starlink podobný Far Cry V. Je tu určitá forma stanovišť, území ovládaná nepřáteli a spousta vedlejších úkolů. Nechybí ani prosby obyvatel, které v tomto případě zastupují lodě pracující v okolí. Co naplat, je to generické až hanba. Když po desáté letíte oskenovat tvora, když po třicáté osvobozujete kolonii a když po osmé taháte data z havarované lodi, jsou emoce nehybné jak socha svatého Václava. Nejde o nudu, nejde o nic vzrušujícího. Jednoduše rutina srovnatelná s ranní údržbou chrupu. Příběhové úkoly jsou samozřejmě jiný level. Při vytváření aliance vás čeká cestování vesmírem, souboje neznající gravitaci a bossové několika šarží a druhů. Každý jeden úspěch vás přibližuje k vysvobození kapitána.

Když jsem u soubojů, úplně se mi derou na mysl poslední dva díly Assassin’s Creed. Obdobný systém, který dělá za zabijáka s kápí personalizovaný stroj na smrt, pomáhá vyprofilovat loď do nablýskaného štítu společenství Starlink. Modifikacemi prochází pilot, zbraně, ale i samotná loď. Čím více vedlejších úkolů plníte, tím bohatší je výběr módů. Zprvu mě všechny ty odznáčky iritovaly, ale po ujištění, že se skutečně projevují při hraní, se z jejich skládání stala malá minihra. Mým hlavním cílem byla velká výdrž energie při maximalizaci výkonu zbraní. Ne vždy se dařilo obě priority uspokojit. Občas stačil jeden neuvážený mód a dlouho budovaná sestava se rozbila jak domeček z karet.

Průběh samotných potyček je takový, jaký si ho uděláte. Nebo spíše, jaký vám dovolí zbraně a typ lodi. Jinou manévrovatelnost vám umožní loď lehké třídy, jinou těžká bestie s mohutnějšími štíty. Určitě se vyplatí mít od každého z pěti typů zbraní alespoň jeden kus. To může přinutit majitele hraček sáhnout hlouběji do kapsy, neboť výhodnější balení, kde je loď, pilot a zbraň, vyjde zhruba na 750 Kč. Neříkám, že se s obsahem Starter Packu nedá vyžít, ale mít vícero variant je rozhodně žádoucí. Piloti mají rozdílné speciální vlastnosti a variabilita zbraní je žádoucí pro splnění všěch typů vedlejších úkolů.

Vyřizování účtů s legiemi rozhodně neberte jako tupou střílečku. Jak už jsem říkal, hra je RPG ražení a tomu odpovídají strategie boje. Střelba, krytí, úhybné manévry, lehká akrobacie a neustálý pohyb. S ohledem na jednoduchost hry jsou konfrontace tím „nejnáročnějším“, co hra nabízí. Jakmile vás zdatnější protivníci přečíslí, jen těžko se jim ubráníte pouhou kombinací zbraní, které navíc vždy potřebují pár sekund na dobití. U kolonií bývají kanystry s nejrůznějšími látkami, čehož lze v boji dobře využít. Není nad to, když skupince červenookých dotěrů zrušíte gravitaci nebo zmrazíte obličej. Úplně jiný styl boje vás čeká ve vesmíru, kde je větší volnost pohybu. Mimo oběžné dráhy nejlépe zužitkujete torpéda, rakety nebo kulomety. A když přeci jen padnete za Atlas? Tak přicházejí dvě varianty. Buď vyměníte loď, pokud tedy nějakou další máte, anebo se necháte respawnovat na nejbližší spřátelenou základnu.

Vesmírní dobrodruzi, poháněni vidinou brzkých závěrečných titulků, odloží Starlink za nějakých deset hodin. Jak je libo, ale dělají chybu. Navzdory repetitivním vedlejším úkolům je francouzské souhvězdí překrásným místem, které stojí za každou minutu navíc. Ano, je tu pouze sedm planet a budiž, nejsou příliš velké. Mají však osobitý styl. Při jejich prohledávaní mě obklopil klid a pocit, že musím vidět každý centimetr povrchu. Zatím, co si vítr pohrával se stébly trávy, hypnotizoval jsem horizont, za nímž se postupně vynořovala další vesmírná tělesa. Pro cynické cestovatele prostorem může být kontrastní paleta grafiky až příliš dětská, avšak k titulu se hodí. Celý působí takovým vzdáleným dojmem drahého animáku, kterému zapomněl Disney propůjčit firemní logo. Je škoda, že vesmír oproti planetám působí jak dálnice na Uralu. Nemohu se zbavit dojmu, že ho autoři ani moc využít nechtěli a že jim slouží jen jako pojítko mezi planetami.

Obligátní technický závěr bude dnes velice skromný. Starlink: Battle for Atlas nepodporuje 4K, o HDR ani nemluvě. Přesto vypadá pěkně, a to i v případě, že do vesmíru vezmete společníka na rozdělené obrazovce. Jde o jedinou formu multiplayeru, kterou hra disponuje, poněvadž vedle kampaně už ve hře nic jiného není. Dobře si proto rozmyslete, zda vám ty tři až čtyři desítky hodin stojí za pořízení modelů. Menším zklamáním je také absence lokalizovaných textů. V menu se přátelí mnoho jazyků, ale naše mateřština mezi ně nepatří. Už i ty, Ubisofte?

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

První minuty v Atlasu navozují pocit, že Starlink vzniknul jen proto, aby Ubisoft podpořil vývoz hraček z Číny. Brzy se ale chopí otěží typické tvůrčí šablony, měnící titul na příjemné dobrodružství za hranicemi naší sluneční soustavy. Primární zacílení na mladší hráče sebralo hře pár žánrových prvků, jako například smysluplnější těžbu či crafting. Díky tomu hrají prim především souboje a horlivá modifikace zbraní. Bohužel se opět ukázalo, že mimo příběh Ubisoft tápe jak slepec pouští, když nedokáže plně využít potenciál prostředí a svého vlastního konceptu. Starlink: Battle for Atlas rozhodně není konkurencí pro No Man’s Sky. Spíše jde o počátek potencionálně zajímavého univerza, které dokáže fungovat i bez hraček lapajících prach. Prostě Ubisoft, jak ho milujete nebo nenávidíte.
14. 11. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: LEGO Harry Potter Collection

Kolekce her LEGO Harry Potter konečně dorazila na Xbox One a jak asi tušíte, jedná se o zábavný remaster, i když mohl být daleko ambicióznější. Tvůrci totiž měli více než dost času, si s kolekcí pohrát, ovšem na hrách LEGO Harry Potter: Years 1-4 (2010) a LEGO Harry Potter: Years 5-7 (2011) se nic nezměnilo.

»
13. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Super Pixel Racers

Závodníci měli v herním světě vždycky dobrou pozici, protože o závodní hry nikdy nebyla, a stále není, nouze. Výběr je opravdu pestrý a záleží čistě na tom, jaký druh závodů si chceme užít a jakou míru realističnosti očekáváme. Spousta hráčů si jistě ráda odpočine při nějakém arkádovém ježdění, a i v tomto segmentu je naštěstí z čeho vybírat. Další adept pro potenciální zájemce mimo arkádové hratelnosti přihazuje také ingredienci, na níž hráči slyší...

»
10. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: The One We Found

Často melu pantem, že dnešní herní produkce vychází s balením dětských plen, dudlíkem a návodem pro nejhloupější z hloupých. Všude samé ukazatele, poznámky a vysvětlivky, přes které v konečném důsledku není pořádně vidět to nejdůležitější. Ano, jsou výjimky, a to většinou z nízkonákladové výroby, s nimiž mozkové závity roztočíte jak Wankelův motor. Do této společnosti patří survival The One We Found, který vedle temné atmosféry nabízí i pořádnou dávku logických překážek.

»
08. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: 11-11: Memories Retold

Přestože je nám každý rok prostřednictvím médií připomínáno, že první světová válka nebyla karneval v Riu a že jedno pokračování stačilo, hráči neustále touží vyrážet na fronty. Zde hrdinství bagatelizují na pouhou soutěž v rychlejší střelbě a přesnějším oku, aniž by si často uvědomovali, že jejich vrstevníci pokládali život navzdory přesvědčení, navzdory osobním sympatiím. Naštěstí herní svět není jen Call of Duty nebo Battlefield, ale také nezávislá tvorba, která tyto příběhy vypráví...

»
07. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Kingdom Come: Deliverence – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Vydání nového DLC hry Kingdom Come: Deliverance, které nese název The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon (Milostná dobrodružství bodrého rytíře Jana Ptáčka), připomínalo ráno po velmi vydařeném mejdanu. Jindra si totiž notnou část příběhu, který prožil při plnění úkolu pro pana Jana Ptáčka, nepamatoval. Herní doba se tak mnohdy zkrátila na cca 2 hodiny, což uznávám, není mnoho. Také se...

»
06. 11. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Tyler: Model 005

Kdo nechtěl mít v devadesátých letech vlastního „Johnnyho Pětku“, byl buď stále ještě pouhou součástí genetického materiálu nebo měl v občance příliš mnoho roků, aby to přiznal. Sympatický robot, kterého zásah blesku přivedl k životu, postupně objevoval lidský svět, a přitom získával informace o své minulosti. A podobný osud má i Tyler, malý robůtek, jehož příběh začíná roku 1955. Shodou okolností za vše opět může nepříznivé počasí.

»
05. 11. 2018 • p.a.c.o10

RECENZE: Red Dead Redemption 2

Musím se přiznat, že jenom na malé procento her se před vydáním těším tolik, jako jsem to měl před příchodem druhého dílu westernové série Red Dead Redemption (dále RDR2). Důvodů, proč jsem se tolik těšil, bylo hned několik. Za prvé, Rockstar vydávají své hry ve velkých časových rozestupech (například mezi RDR1 a RDR2 je časový rozdíl 8 let), takže každá další hra je velkou událostí. Za druhé je to potom...

»
03. 11. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Call of Cthulhu

Lidská mysl a její představivost jsou velmi mocná zbraň. Dokáží tvořit, ale stejně dobře i ničit. Jedněm můžou v určitou chvíli pomoci, aby druhým o pár sekund s radostí škodily. Jsou základním kamenem jakéhokoliv projektu a posledním kotevním bodem lidské osobnosti. A když se “porouchají“, zavedou naši duši do míst, odkud už není návratu. Pak se noční můry stávají skutečností a skutečnost jen bláhovým snem zlomeného chudáka. Vítejte ve světě Howarda Phillipse...

»