Recenze: Strange Brigade

Autor: chaosteorycz Publikováno: 6.9.2018, 9:20

Publikováno: 6.9.2018, 9:20

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1896 článků

Od té doby, co se Laře Croft do dekoltu nevejde dobře rostlý lilipután, to jde s hledáním pokladů od desíti k pěti. Éra dobrodruhů, kteří se pro zapomenuté relikvie drali nebezpečnými pastmi a shnilé strážce kobek zasypávali olovem, se postupně stává matnou vzpomínkou novopečených otců a matek. Pomalu abychom vývojáře prosili, aby do dobrodružných her dali kus toho tajemna. Alespoň úplně miniaturní artefakt dávných civilizací, k němuž by cestu střežila armáda zakletých válečníků se zlatými meči. Jsou snad všichni hluší? Ne, jen asi řveme do špatných uší.

Představovat studio Rebellion, zdá se mi zbytečné. Jason Kingsley, a jeho bratr Chris, dostali do rukou už ledasco. Několikrát se bratříčkovali s Vetřelcem a Predátorem, ale častěji si libovali ve střílečkách všeho druhu. Tak se přes Rainbow Six a Delta Force dostali až k brutálnímu likvidování nacistů, u kterého už čtyřikrát asistoval elitní sniper. Pokud tedy nepočítám odnož s nemrtvými. Ta možná není stěžejní v produkci anglického týmu, ale stála na počátku Strange Brigade. Hnus lezoucí ze země nutně nemusí nosit německé uniformy. Může sahat daleko před Kristovo narození a být věrný barbarské Seteki.

Tisíce let si tahle královna užívala nucené dovolené, na kterou ji poslal její lid. Ten už měl plné zuby násilné krutovlády, a tak panovnici ubytoval v bezejmenné hrobce. Zadaní pánové dobře vědí, jak jsou drahé polovičky příjemné, když musí čekat pět minut. Seteki čekala čtyři tisíce let, tudíž neoplývala vroucí náladou, když ji archeolog Edgar Harbin kolem roku 1930 vypustil ven. Co následovalo poté, nikdo neví. Po Harbingovi a jeho výpravě se slehla zem a africký kontinent obsadily temné síly. Britská vláda se ale nerada vzdává kolonií. Ve speciální vzducholodi tak vyslala Strange Brigade, speciální jednotku dobrodruhů, která má napravit archeologův omyl a pokud to půjde, dopravit ho zpět.

Toť základ příběhu, který se během hraní rozvíjí pohlednicemi, deníky a dalšími tiskovinami. Brigáda rozhodně není Liga výjimečných, takže tu známé postavy ani nehledejte. Parta základních hrdinů se skládá z masajské bojovnice, archeologa, bývalého vojáka a mechaničky. Z hlediska zbraní je úplně jedno, za koho hrajete. Postupem času se hrdinové rádi seznámí s kterýmkoliv kvérem. Hmotným bodem jsou tedy osobní sympatie a magický útok, který jediný není přenosný mezi postavami. Nikoho nepřekvapí, že jsem spojil síly se snědou válečnicí a vyrazil po stopách Seteki jak gazela k napajedlu.

První mise je typická seznamka pro nezadané. Ona, tajemná s množstvím překvapení. Vy, dychtiví s velkým očekáváním. V mém případě ještě nedošlo ani na hlavní chod a byl jsem až po uši zamilovaný. Jakmile si hra odbyde nutné vysvětlivky, chrlí do vás jednoho protivníka za druhým. V mezičase, kdy další přemlouvají zeminu, aby je pustila na denní světlo, přebírá iniciativu průzkum. Truhly s poklady, magické amulety, kanopy páchnoucí jak syrečky za parného léta a hrobky strážené logickými mechanismy. Po pár desítkách minut mě doslova strhává atmosféra. Mám pocit, že jsem hrdinou nepřiznané adaptace Indiana Jonese. Nebo ne, ještě lépe, Mumie. S každým dalším výstřelem se ze mě stává Rick O’Connell víc a víc. Kde je Imhotep, když se rozdává střelivo na všechny strany.

Omluvte moje dětinské nadšení, ale tohle jsem nečekal. Před vydáním titul působil jako klon Deadfall Adventures, které věru nepovažuji za kvalitní hru. Strange Brigade si ovšem na nic nehraje. Nezastírá, že do armády barbarské královny naverbovala každého od Egypta, až po karibské piráty. Je na to hrdá a po desítkách do vás sype mumie, nemrtvé, duchy, kostlivce nebo spartské legie. A když už máte z ukazováčku signální zařízení, hodí vás na pospas minotaurovi. Ta bestie v blyštivé zbroji je ale pouze uvítací výbor. Předskokan rockové hvězdy, která má několik metrů a místo hlavy tlamu šakala. Vygradování jednotlivých úrovní je skvělé a finále je vždy dostatečným zadostiučiněním. Velkým trumfem je pestrost protivníků. Až do poslední úrovně jste konfrontováni s novými typy, takže stereotypu se rozhodně neobávejte.

Teď si pohněvám hodně hráčů, ale říct to musím. Tenhle titul je mnohem víc Tomb Raider než oba díly rebootu dohromady. Rebellion vytáhl ze zapomnění původní náplň série o neohrožené archeoložce a jejich hru nacpal až k prasknutí hádankami, mechanismy a pastmi. Setkáte se se spojováním článků, s výběrem správných symbolů, s kobkami napěchovanými hroty, s odrážejícím se světlem nebo barevnými amulety. Obsahem nejde o nic originálního a celá řada se opakuje, jen s navyšující se obtížností. Nicméně jde o tu správnou protiváhu akční složky. O ten pocit, že se mapa nezmění na lepenkovou atrapu, jakmile padne poslední démon. Ve skrytých komnatách jsou navíc ukryty historické artefakty s malou legendou a každý level vyzývá k nalezení šesti koček. Trochu méně mohlo být truhel, ale obsah z nich získaný efektně zužitkujete.

Jestli si myslíte, že na mapě nemůže být k hnutí, přes všechno to cenné harampádí a vlny tupců, tak se pěkně mýlíte. Ačkoliv je titul koridorovka, nešetřil místem. Málokdy někam vede jen jedna cesta, a když už, dopřává si královského prostoru. Občas jsme si říkal, že na takovou hru je toho světa až škoda. Všechno je vymodelováno s přesností a hravostí. Starověké budovy, oltáře, sochy, ale i celé vesnice nebo staveniště. Kde už člověk ztratil moc, ujala se vlády příroda. Přitom nejde o žádné laciné modely travin, ale poctivé trojrozměrné modely s reálnou hustotou. Vizuál je hodně optimistický, pokud tedy zrovna netvrdnete v jeskyni a v mnoha místech mi připomněl Assassin’s Creed Origins. Na Xboxu One X je opravdu na co koukat a podle kolegy na tom není špatně ani klasický Xbox.

Jestli doteď text vyzněl, že se jedná o čistě singleplayerovou hru, není chyba ve vašem myslícím orgánu. Strange Brigade můžete v klidu hrát sami, a přitom si u každé úrovně navolit obtížnost a množství nepřátel. Nemusíte se přitom bát, že vám zbývající tři místa zaplní AI. Oproti Vermintide nebo EarthFall to vnímám jako pozitivní „ústupek“. Nemám rád, když se s rudýma očima hrnu na nepřátele a umělý spoluhráč mi je vyzobe jak zrnka slunečnice. Sice se tím připravuji o možnost oživení, ale dokážu s tím v klidu žít. A hlavně hrát. Ve více hráčích se samozřejmě požitek ze hry mění. Hra počet dobrodruhů zohledňuje adaptivním množstvím protivníků a jejich výdrží. S posilou se také lépe řeší některé hádanky a enormní počet truhel najednou dává lepší smysl.

Téměř ve všech směrech ve mně Strange Brigade zanechává pozitivní stopu. Až na zbraně. Že jich je z mého pohledu málo, by možná ani nevadilo, ale celá sada pistolí je úplně k ničemu. Zatím, co primární zbraně je možné upravovat amulety, sekundární zůstávají nedotčené. Bohužel s nimi nezastrašíte ani obsluhu pošty před důchodem, natož tisíce let staré mrtvoly. Efektivita střelby jde k nule a nebýt magických speciálů, padla by celá zodpovědnost na osm typů zbraní a kus výbušniny. A nakonec střelba samotná. Ta je z velké části převzatá ze Sniper Elite, takže zbraně mají různé zpětné rázy, přesnost a účinek. To bych asi více ocenil u střílečky zaměřené na simulaci než u bezhlavého likvidování hord. I když jsem navyklý střílet po dávkách, k tomuto konceptu to tak úplně nepasuje.

Časem hra dostane ještě dodatečný obsah. Tím rozšíří kampaň o devíti úrovních, čtveřici hord a mise zaměřené na skóre. Projít nynější nabídku hry, znamená věnovat titulu minimálně dvě desítky hodin. Ve skutečnosti to ale bude mnohem víc, protože na první dobrou určitě neobjevíte vše. Celá řada artefaktů je schována lépe než svědomí pouličního kapsáře a takové kanopy často objevíte jen díky cut-scéně, do jejíhož záběru se dostaly.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Příjemné překvapení, ke kterému se budu ještě hodně dlouho vracet. Rebellionu se podařilo vytvořit střílečku s nostalgickým nádechem devadesátek, který padne do noty milovníkům dobrodružných filmů, rychlé akce a pokladů z dávné minulosti. Duch starého Tomb Raideru se alespoň v malých náznacích vrací v prokletém světě, kam s radostí pozvete přátele, aby vám pomohli Seteki vrátit do kobky. Snad s dalším obsahem dorazí i další zbraně, protože aktuálně nemám z čeho vybírat. A to je u střílečky trochu nemilé.
  • Ladislav Horovský

    Parádní recenze, hru jsem včera koupil a čekám na poštu. Už ze streamu jsem tušil že tohle je můj šálek indické kávy..

    • klidas

      ja som bol na tom podobne…hned ako som videl pred par mesiacmi prve video na nete 🙂

  • Marcus Fenix

    Už si hru vezu domů a nemůžu se dočkat až si z mumiemi dám krvavý a hnilobny valčík za doprovodu rachotu zbraní

  • Marcus Fenix

    Doprcic ja v jedné úrovni dostávám tak na prdel,že už mam okousany gamepad! Budu za idiota,ale nedaří se mi ve hře změnit obtížnost,tam není volba?😢 nastavení tam jsou různé ale obtížnost navolit mi tam nejde,jsem fakt lama

    • Chaosteory CZ

      Obtížnost se vybírá vždy tlačítkem „X“, a to při výběru mapy/úrovně. Je to symbolizováno lebkami.

      • Marcus Fenix

        Dik

        • Chaosteory CZ

          Při kooperaci se dá navolit i množství nepřátel 🙂

  • Marcus Fenix

    Jinak tahle hra je fakt hodně dobrá,včera jsem u ni vydržel hodně dlouho

18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»