Recenze: Strange Brigade

Autor: chaosteorycz Publikováno: 6.9.2018, 9:20

Publikováno: 6.9.2018, 9:20

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1984 článků

Od té doby, co se Laře Croft do dekoltu nevejde dobře rostlý lilipután, to jde s hledáním pokladů od desíti k pěti. Éra dobrodruhů, kteří se pro zapomenuté relikvie drali nebezpečnými pastmi a shnilé strážce kobek zasypávali olovem, se postupně stává matnou vzpomínkou novopečených otců a matek. Pomalu abychom vývojáře prosili, aby do dobrodružných her dali kus toho tajemna. Alespoň úplně miniaturní artefakt dávných civilizací, k němuž by cestu střežila armáda zakletých válečníků se zlatými meči. Jsou snad všichni hluší? Ne, jen asi řveme do špatných uší.

Představovat studio Rebellion, zdá se mi zbytečné. Jason Kingsley, a jeho bratr Chris, dostali do rukou už ledasco. Několikrát se bratříčkovali s Vetřelcem a Predátorem, ale častěji si libovali ve střílečkách všeho druhu. Tak se přes Rainbow Six a Delta Force dostali až k brutálnímu likvidování nacistů, u kterého už čtyřikrát asistoval elitní sniper. Pokud tedy nepočítám odnož s nemrtvými. Ta možná není stěžejní v produkci anglického týmu, ale stála na počátku Strange Brigade. Hnus lezoucí ze země nutně nemusí nosit německé uniformy. Může sahat daleko před Kristovo narození a být věrný barbarské Seteki.

Tisíce let si tahle královna užívala nucené dovolené, na kterou ji poslal její lid. Ten už měl plné zuby násilné krutovlády, a tak panovnici ubytoval v bezejmenné hrobce. Zadaní pánové dobře vědí, jak jsou drahé polovičky příjemné, když musí čekat pět minut. Seteki čekala čtyři tisíce let, tudíž neoplývala vroucí náladou, když ji archeolog Edgar Harbin kolem roku 1930 vypustil ven. Co následovalo poté, nikdo neví. Po Harbingovi a jeho výpravě se slehla zem a africký kontinent obsadily temné síly. Britská vláda se ale nerada vzdává kolonií. Ve speciální vzducholodi tak vyslala Strange Brigade, speciální jednotku dobrodruhů, která má napravit archeologův omyl a pokud to půjde, dopravit ho zpět.

Toť základ příběhu, který se během hraní rozvíjí pohlednicemi, deníky a dalšími tiskovinami. Brigáda rozhodně není Liga výjimečných, takže tu známé postavy ani nehledejte. Parta základních hrdinů se skládá z masajské bojovnice, archeologa, bývalého vojáka a mechaničky. Z hlediska zbraní je úplně jedno, za koho hrajete. Postupem času se hrdinové rádi seznámí s kterýmkoliv kvérem. Hmotným bodem jsou tedy osobní sympatie a magický útok, který jediný není přenosný mezi postavami. Nikoho nepřekvapí, že jsem spojil síly se snědou válečnicí a vyrazil po stopách Seteki jak gazela k napajedlu.

První mise je typická seznamka pro nezadané. Ona, tajemná s množstvím překvapení. Vy, dychtiví s velkým očekáváním. V mém případě ještě nedošlo ani na hlavní chod a byl jsem až po uši zamilovaný. Jakmile si hra odbyde nutné vysvětlivky, chrlí do vás jednoho protivníka za druhým. V mezičase, kdy další přemlouvají zeminu, aby je pustila na denní světlo, přebírá iniciativu průzkum. Truhly s poklady, magické amulety, kanopy páchnoucí jak syrečky za parného léta a hrobky strážené logickými mechanismy. Po pár desítkách minut mě doslova strhává atmosféra. Mám pocit, že jsem hrdinou nepřiznané adaptace Indiana Jonese. Nebo ne, ještě lépe, Mumie. S každým dalším výstřelem se ze mě stává Rick O’Connell víc a víc. Kde je Imhotep, když se rozdává střelivo na všechny strany.

Omluvte moje dětinské nadšení, ale tohle jsem nečekal. Před vydáním titul působil jako klon Deadfall Adventures, které věru nepovažuji za kvalitní hru. Strange Brigade si ovšem na nic nehraje. Nezastírá, že do armády barbarské královny naverbovala každého od Egypta, až po karibské piráty. Je na to hrdá a po desítkách do vás sype mumie, nemrtvé, duchy, kostlivce nebo spartské legie. A když už máte z ukazováčku signální zařízení, hodí vás na pospas minotaurovi. Ta bestie v blyštivé zbroji je ale pouze uvítací výbor. Předskokan rockové hvězdy, která má několik metrů a místo hlavy tlamu šakala. Vygradování jednotlivých úrovní je skvělé a finále je vždy dostatečným zadostiučiněním. Velkým trumfem je pestrost protivníků. Až do poslední úrovně jste konfrontováni s novými typy, takže stereotypu se rozhodně neobávejte.

Teď si pohněvám hodně hráčů, ale říct to musím. Tenhle titul je mnohem víc Tomb Raider než oba díly rebootu dohromady. Rebellion vytáhl ze zapomnění původní náplň série o neohrožené archeoložce a jejich hru nacpal až k prasknutí hádankami, mechanismy a pastmi. Setkáte se se spojováním článků, s výběrem správných symbolů, s kobkami napěchovanými hroty, s odrážejícím se světlem nebo barevnými amulety. Obsahem nejde o nic originálního a celá řada se opakuje, jen s navyšující se obtížností. Nicméně jde o tu správnou protiváhu akční složky. O ten pocit, že se mapa nezmění na lepenkovou atrapu, jakmile padne poslední démon. Ve skrytých komnatách jsou navíc ukryty historické artefakty s malou legendou a každý level vyzývá k nalezení šesti koček. Trochu méně mohlo být truhel, ale obsah z nich získaný efektně zužitkujete.

Jestli si myslíte, že na mapě nemůže být k hnutí, přes všechno to cenné harampádí a vlny tupců, tak se pěkně mýlíte. Ačkoliv je titul koridorovka, nešetřil místem. Málokdy někam vede jen jedna cesta, a když už, dopřává si královského prostoru. Občas jsme si říkal, že na takovou hru je toho světa až škoda. Všechno je vymodelováno s přesností a hravostí. Starověké budovy, oltáře, sochy, ale i celé vesnice nebo staveniště. Kde už člověk ztratil moc, ujala se vlády příroda. Přitom nejde o žádné laciné modely travin, ale poctivé trojrozměrné modely s reálnou hustotou. Vizuál je hodně optimistický, pokud tedy zrovna netvrdnete v jeskyni a v mnoha místech mi připomněl Assassin’s Creed Origins. Na Xboxu One X je opravdu na co koukat a podle kolegy na tom není špatně ani klasický Xbox.

Jestli doteď text vyzněl, že se jedná o čistě singleplayerovou hru, není chyba ve vašem myslícím orgánu. Strange Brigade můžete v klidu hrát sami, a přitom si u každé úrovně navolit obtížnost a množství nepřátel. Nemusíte se přitom bát, že vám zbývající tři místa zaplní AI. Oproti Vermintide nebo EarthFall to vnímám jako pozitivní „ústupek“. Nemám rád, když se s rudýma očima hrnu na nepřátele a umělý spoluhráč mi je vyzobe jak zrnka slunečnice. Sice se tím připravuji o možnost oživení, ale dokážu s tím v klidu žít. A hlavně hrát. Ve více hráčích se samozřejmě požitek ze hry mění. Hra počet dobrodruhů zohledňuje adaptivním množstvím protivníků a jejich výdrží. S posilou se také lépe řeší některé hádanky a enormní počet truhel najednou dává lepší smysl.

Téměř ve všech směrech ve mně Strange Brigade zanechává pozitivní stopu. Až na zbraně. Že jich je z mého pohledu málo, by možná ani nevadilo, ale celá sada pistolí je úplně k ničemu. Zatím, co primární zbraně je možné upravovat amulety, sekundární zůstávají nedotčené. Bohužel s nimi nezastrašíte ani obsluhu pošty před důchodem, natož tisíce let staré mrtvoly. Efektivita střelby jde k nule a nebýt magických speciálů, padla by celá zodpovědnost na osm typů zbraní a kus výbušniny. A nakonec střelba samotná. Ta je z velké části převzatá ze Sniper Elite, takže zbraně mají různé zpětné rázy, přesnost a účinek. To bych asi více ocenil u střílečky zaměřené na simulaci než u bezhlavého likvidování hord. I když jsem navyklý střílet po dávkách, k tomuto konceptu to tak úplně nepasuje.

Časem hra dostane ještě dodatečný obsah. Tím rozšíří kampaň o devíti úrovních, čtveřici hord a mise zaměřené na skóre. Projít nynější nabídku hry, znamená věnovat titulu minimálně dvě desítky hodin. Ve skutečnosti to ale bude mnohem víc, protože na první dobrou určitě neobjevíte vše. Celá řada artefaktů je schována lépe než svědomí pouličního kapsáře a takové kanopy často objevíte jen díky cut-scéně, do jejíhož záběru se dostaly.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Příjemné překvapení, ke kterému se budu ještě hodně dlouho vracet. Rebellionu se podařilo vytvořit střílečku s nostalgickým nádechem devadesátek, který padne do noty milovníkům dobrodružných filmů, rychlé akce a pokladů z dávné minulosti. Duch starého Tomb Raideru se alespoň v malých náznacích vrací v prokletém světě, kam s radostí pozvete přátele, aby vám pomohli Seteki vrátit do kobky. Snad s dalším obsahem dorazí i další zbraně, protože aktuálně nemám z čeho vybírat. A to je u střílečky trochu nemilé.
  • Ladislav Horovský

    Parádní recenze, hru jsem včera koupil a čekám na poštu. Už ze streamu jsem tušil že tohle je můj šálek indické kávy..

    • klidas

      ja som bol na tom podobne…hned ako som videl pred par mesiacmi prve video na nete 🙂

  • Marcus Fenix

    Už si hru vezu domů a nemůžu se dočkat až si z mumiemi dám krvavý a hnilobny valčík za doprovodu rachotu zbraní

  • Marcus Fenix

    Doprcic ja v jedné úrovni dostávám tak na prdel,že už mam okousany gamepad! Budu za idiota,ale nedaří se mi ve hře změnit obtížnost,tam není volba?😢 nastavení tam jsou různé ale obtížnost navolit mi tam nejde,jsem fakt lama

    • Chaosteory CZ

      Obtížnost se vybírá vždy tlačítkem „X“, a to při výběru mapy/úrovně. Je to symbolizováno lebkami.

      • Marcus Fenix

        Dik

        • Chaosteory CZ

          Při kooperaci se dá navolit i množství nepřátel 🙂

  • Marcus Fenix

    Jinak tahle hra je fakt hodně dobrá,včera jsem u ni vydržel hodně dlouho

19. 03. 2019 • CryLineT2

Recenze: One Piece: World Seeker

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

»
16. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: LEGO Movie 2 Videogame

Skládání kostiček je nejen velice uklidňující, ale také zábavný způsob, jak v sobě probudit tvořivého ducha. Stavět můžeme buď podle nějakého plánku, nebo ještě lépe, podle vlastní chuti a představivosti. Kreativní jedinci si navíc v dnešní době mohou vybrat, zda se chtějí „zapotit“ při fyzickém skládání kostiček, nebo všechny své vize a fantazie otisknout do virtuálního světa. Fyzické stavění dokáže velice dobře zprostředkovat legendární stavebnice LEGO, jež má přesah i do virtuálního...

»
09. 03. 2019 • chaosteorycz8

Recenze: Devil May Cry 5

Není úplně jasné, jak se tyto dvě osobnosti potkaly. Natož, co je spojilo do jedné dějové linie, ve které jsou démoni lovným artiklem, lidé obyčejnými návnadami a svět obrovskou oborou. Možná si za to Alighieri může sám, neměl se ve své Komedii tak bratříčkovat s peklem. A ještě do toho tahat ženskou, co by buzolu světem zatracenců. A pátý římský císař? Ten by si ubytování ve vroucím kotli zasloužil krutostí, před...

»
05. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: DiRT Rally 2.0

Automobilismus je nedílnou součástí naší společnosti a spousta lidí si bez auta nedokáže svůj život ani představit. Je přitom jedno, jestli je to strejda s baretem ve Fábii, nebo týpek za volantem silného BMW. Potkat některého z nich na silnici je denní výzvou a zkouškou našich nervů. Na jednoho se nadává, druhého by člověk vyzval k závodu nebo opuštění volantu. Ať máte na silnici výbušnější povahu nebo řídíte v klidu, jedno je jisté....

»
02. 03. 2019 • lindros88cze4

RECENZE: Trials Rising

Série Trials, kterou lze kvalifikovat jako fyzikální plošinovku s motorkami, se po pětileté pauze vrací, aby nám naservírovala další návykovou jízdu, ale i frustrující zážitky, na které jste už asi zvyklí. Ačkoliv je Trials Rising již šestou hrou této značky, je nejspíše i tou nejvhodnější pro nováčky, o čemž si ale ještě napíšeme.

»
27. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Degrees of Separation

Není snad většího protikladu, než tepla a zimy. Sluníčko, příjemné počasí, sezení na zahrádce. Všechny tyhle aktivity si umíme dost dobře představit a spousta z nás se na ně těší. I zima má rozhodně něco do sebe. Nemyslím teď plískanice, hnusný šedý sníh ve městě a teploty kolem nuly. V té správné zimě je všude krásná sněhová pokrývka, teploty pod nulou, ale sluníčko mají společné, byť je pravda, že v zimním období si...

»
22. 02. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu...

»
17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»