Xboxweb.cz

Od té doby, co se Laře Croft do dekoltu nevejde dobře rostlý lilipután, to jde s hledáním pokladů od desíti k pěti. Éra dobrodruhů, kteří se pro zapomenuté relikvie drali nebezpečnými pastmi a shnilé strážce kobek zasypávali olovem, se postupně stává matnou vzpomínkou novopečených otců a matek. Pomalu abychom vývojáře prosili, aby do dobrodružných her dali kus toho tajemna. Alespoň úplně miniaturní artefakt dávných civilizací, k němuž by cestu střežila armáda zakletých válečníků se zlatými meči. Jsou snad všichni hluší? Ne, jen asi řveme do špatných uší.

Představovat studio Rebellion, zdá se mi zbytečné. Jason Kingsley, a jeho bratr Chris, dostali do rukou už ledasco. Několikrát se bratříčkovali s Vetřelcem a Predátorem, ale častěji si libovali ve střílečkách všeho druhu. Tak se přes Rainbow Six a Delta Force dostali až k brutálnímu likvidování nacistů, u kterého už čtyřikrát asistoval elitní sniper. Pokud tedy nepočítám odnož s nemrtvými. Ta možná není stěžejní v produkci anglického týmu, ale stála na počátku Strange Brigade. Hnus lezoucí ze země nutně nemusí nosit německé uniformy. Může sahat daleko před Kristovo narození a být věrný barbarské Seteki.

Tisíce let si tahle královna užívala nucené dovolené, na kterou ji poslal její lid. Ten už měl plné zuby násilné krutovlády, a tak panovnici ubytoval v bezejmenné hrobce. Zadaní pánové dobře vědí, jak jsou drahé polovičky příjemné, když musí čekat pět minut. Seteki čekala čtyři tisíce let, tudíž neoplývala vroucí náladou, když ji archeolog Edgar Harbin kolem roku 1930 vypustil ven. Co následovalo poté, nikdo neví. Po Harbingovi a jeho výpravě se slehla zem a africký kontinent obsadily temné síly. Britská vláda se ale nerada vzdává kolonií. Ve speciální vzducholodi tak vyslala Strange Brigade, speciální jednotku dobrodruhů, která má napravit archeologův omyl a pokud to půjde, dopravit ho zpět.

Toť základ příběhu, který se během hraní rozvíjí pohlednicemi, deníky a dalšími tiskovinami. Brigáda rozhodně není Liga výjimečných, takže tu známé postavy ani nehledejte. Parta základních hrdinů se skládá z masajské bojovnice, archeologa, bývalého vojáka a mechaničky. Z hlediska zbraní je úplně jedno, za koho hrajete. Postupem času se hrdinové rádi seznámí s kterýmkoliv kvérem. Hmotným bodem jsou tedy osobní sympatie a magický útok, který jediný není přenosný mezi postavami. Nikoho nepřekvapí, že jsem spojil síly se snědou válečnicí a vyrazil po stopách Seteki jak gazela k napajedlu.

První mise je typická seznamka pro nezadané. Ona, tajemná s množstvím překvapení. Vy, dychtiví s velkým očekáváním. V mém případě ještě nedošlo ani na hlavní chod a byl jsem až po uši zamilovaný. Jakmile si hra odbyde nutné vysvětlivky, chrlí do vás jednoho protivníka za druhým. V mezičase, kdy další přemlouvají zeminu, aby je pustila na denní světlo, přebírá iniciativu průzkum. Truhly s poklady, magické amulety, kanopy páchnoucí jak syrečky za parného léta a hrobky strážené logickými mechanismy. Po pár desítkách minut mě doslova strhává atmosféra. Mám pocit, že jsem hrdinou nepřiznané adaptace Indiana Jonese. Nebo ne, ještě lépe, Mumie. S každým dalším výstřelem se ze mě stává Rick O’Connell víc a víc. Kde je Imhotep, když se rozdává střelivo na všechny strany.

Omluvte moje dětinské nadšení, ale tohle jsem nečekal. Před vydáním titul působil jako klon Deadfall Adventures, které věru nepovažuji za kvalitní hru. Strange Brigade si ovšem na nic nehraje. Nezastírá, že do armády barbarské královny naverbovala každého od Egypta, až po karibské piráty. Je na to hrdá a po desítkách do vás sype mumie, nemrtvé, duchy, kostlivce nebo spartské legie. A když už máte z ukazováčku signální zařízení, hodí vás na pospas minotaurovi. Ta bestie v blyštivé zbroji je ale pouze uvítací výbor. Předskokan rockové hvězdy, která má několik metrů a místo hlavy tlamu šakala. Vygradování jednotlivých úrovní je skvělé a finále je vždy dostatečným zadostiučiněním. Velkým trumfem je pestrost protivníků. Až do poslední úrovně jste konfrontováni s novými typy, takže stereotypu se rozhodně neobávejte.

Teď si pohněvám hodně hráčů, ale říct to musím. Tenhle titul je mnohem víc Tomb Raider než oba díly rebootu dohromady. Rebellion vytáhl ze zapomnění původní náplň série o neohrožené archeoložce a jejich hru nacpal až k prasknutí hádankami, mechanismy a pastmi. Setkáte se se spojováním článků, s výběrem správných symbolů, s kobkami napěchovanými hroty, s odrážejícím se světlem nebo barevnými amulety. Obsahem nejde o nic originálního a celá řada se opakuje, jen s navyšující se obtížností. Nicméně jde o tu správnou protiváhu akční složky. O ten pocit, že se mapa nezmění na lepenkovou atrapu, jakmile padne poslední démon. Ve skrytých komnatách jsou navíc ukryty historické artefakty s malou legendou a každý level vyzývá k nalezení šesti koček. Trochu méně mohlo být truhel, ale obsah z nich získaný efektně zužitkujete.

Jestli si myslíte, že na mapě nemůže být k hnutí, přes všechno to cenné harampádí a vlny tupců, tak se pěkně mýlíte. Ačkoliv je titul koridorovka, nešetřil místem. Málokdy někam vede jen jedna cesta, a když už, dopřává si královského prostoru. Občas jsme si říkal, že na takovou hru je toho světa až škoda. Všechno je vymodelováno s přesností a hravostí. Starověké budovy, oltáře, sochy, ale i celé vesnice nebo staveniště. Kde už člověk ztratil moc, ujala se vlády příroda. Přitom nejde o žádné laciné modely travin, ale poctivé trojrozměrné modely s reálnou hustotou. Vizuál je hodně optimistický, pokud tedy zrovna netvrdnete v jeskyni a v mnoha místech mi připomněl Assassin’s Creed Origins. Na Xboxu One X je opravdu na co koukat a podle kolegy na tom není špatně ani klasický Xbox.

Jestli doteď text vyzněl, že se jedná o čistě singleplayerovou hru, není chyba ve vašem myslícím orgánu. Strange Brigade můžete v klidu hrát sami, a přitom si u každé úrovně navolit obtížnost a množství nepřátel. Nemusíte se přitom bát, že vám zbývající tři místa zaplní AI. Oproti Vermintide nebo EarthFall to vnímám jako pozitivní „ústupek“. Nemám rád, když se s rudýma očima hrnu na nepřátele a umělý spoluhráč mi je vyzobe jak zrnka slunečnice. Sice se tím připravuji o možnost oživení, ale dokážu s tím v klidu žít. A hlavně hrát. Ve více hráčích se samozřejmě požitek ze hry mění. Hra počet dobrodruhů zohledňuje adaptivním množstvím protivníků a jejich výdrží. S posilou se také lépe řeší některé hádanky a enormní počet truhel najednou dává lepší smysl.

Téměř ve všech směrech ve mně Strange Brigade zanechává pozitivní stopu. Až na zbraně. Že jich je z mého pohledu málo, by možná ani nevadilo, ale celá sada pistolí je úplně k ničemu. Zatím, co primární zbraně je možné upravovat amulety, sekundární zůstávají nedotčené. Bohužel s nimi nezastrašíte ani obsluhu pošty před důchodem, natož tisíce let staré mrtvoly. Efektivita střelby jde k nule a nebýt magických speciálů, padla by celá zodpovědnost na osm typů zbraní a kus výbušniny. A nakonec střelba samotná. Ta je z velké části převzatá ze Sniper Elite, takže zbraně mají různé zpětné rázy, přesnost a účinek. To bych asi více ocenil u střílečky zaměřené na simulaci než u bezhlavého likvidování hord. I když jsem navyklý střílet po dávkách, k tomuto konceptu to tak úplně nepasuje.

Časem hra dostane ještě dodatečný obsah. Tím rozšíří kampaň o devíti úrovních, čtveřici hord a mise zaměřené na skóre. Projít nynější nabídku hry, znamená věnovat titulu minimálně dvě desítky hodin. Ve skutečnosti to ale bude mnohem víc, protože na první dobrou určitě neobjevíte vše. Celá řada artefaktů je schována lépe než svědomí pouličního kapsáře a takové kanopy často objevíte jen díky cut-scéně, do jejíhož záběru se dostaly.