RECENZE: Super Pixel Racers

Autor: p.a.c.o Publikováno: 13.11.2018, 18:10

Publikováno: 13.11.2018, 18:10

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1641 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Závodníci měli v herním světě vždycky dobrou pozici, protože o závodní hry nikdy nebyla, a stále není, nouze. Výběr je opravdu pestrý a záleží čistě na tom, jaký druh závodů si chceme užít a jakou míru realističnosti očekáváme. Spousta hráčů si jistě ráda odpočine při nějakém arkádovém ježdění, a i v tomto segmentu je naštěstí z čeho vybírat. Další adept pro potenciální zájemce mimo arkádové hratelnosti přihazuje také ingredienci, na níž hráči slyší a to nostalgii nebo přímo retro.

Již samotný název Super Pixel Racers jasně odkazuje na vzhled hry (16-bit 2D závody) a tím pádem i k arkádové hratelnosti, protože snad žádný simulátor ztvárněný pomocí pixel artu nevyšel. To však nemusí být na škodu, protože fajn arkády podobného ražení jsou velice příjemnou záležitostí na oddychové ježdění nebo v případě multiplayeru na nějakou tu párty. Na statických obrázcích vypadá všechno idylicky, a tak je třeba přidat plyn a vyrazit zběsile vpřed.

Úvodní menu nabídne nespočet voleb, kam se hráči mohou vrhnout, kdy první kroky každého z nich nejspíš povedou ke kariéře. V ní nás čeká přehršel závodů rozdělených do několika kategorií podle výkonnosti vozů, jež se v ní prohání. Bohužel závodů je sice spousta, ale tratí k nim je o něco méně (všehovšudy hra nabídne 13 tratí, což je mimochodem téměř rovno počtu závodů prvního šampionátu), takže se minimálně v rámci šampionátu poměrně opakují. Vývojáři se to sice snažili umně zamaskovat zařazením jejich obrácených či nočních variant, ale to už je taková známá a obehraná písnička. Méně sice někdy znamená více, ale ne v případě tratí, protože opakovat závody na stejných místech dlouho nikoho bavit nebude.

A že závody opakovat budeme asi netřeba dodávat. Pro odblokování dalších z nich je nutné dokončit ty předchozí na minimálně třetím místě, což není vždy snadné. Je to dáno několika faktory, kdy tím prvním z nich je samotný druh závodu. Rally cross je nejčastějším druhem zábavy, který nás bude na cestě za vítezstvím provázet, dále tu máme time trial, takedown, drift nebo rally. Herních módů je ve výsledku dost, ale ne všechny jsou dobře hratelné. To platí zejména pro ty, které se neodehrávají na okruhu, protože k navigaci slouží jenom ukazatele pomocí šipek, jež se snaží upozornit na blížící se zatáčku. Nefunguje to úplně dobře, a hlavně to nic nevypovídá o prudkosti zatáčky, takže vlastně nakonec jedeme trať poslepu. Jak správně tušíte, tohle není závodění ani omylem a požitek z rally a land rush závodů byl hodně špatný, takže jsem byl rád za třetí místo, hlavně že už jsem se k nim nemusel vracet. Na druhé straně spektra zábavnosti se nacházejí velice kontaktní rallly croos, takedown (znič daný počet protivníků v daném časovém limitu) nebo díky arkádovému jízdnímu modelu zběsilá soutěž v driftování.

Druhým faktorem ovlivňujícím hratelnost je samotné ovládání. Vývojáři vsadili na dvě retro varianty, kdy ta údajně těžší se mi nakonec osvědčila podstatně víc, jak ta údajně lehčí. Ani jedna z nich však není úplně ideální a nepřipadal jsem si, že bych vozidlo měl plně pod svou kontrolou. Zvolil jsem metodu, kdy se kolem auta otáčí šipka, dle níž se následně směruje auto. Dostat tímto způsobem auto do zatáčky nebo ho dokonce usměrnit na úzký pruh tratě, kde neztrácí rychlost, není vůbec snadné. Může se tak snadno stát, že narazíte do nějaké překážky, což může vést k další chybě, kdy najednou vyrazíte směrem, který byste rozhodně neočekávali. Ne vždy také 2D řízení auta, hlavně jemné korekce, funguje tak, jak by bylo potřeba.

V souvislosti s auty vstupuje do hry ještě vliv jejich vylepšení po stránce rychlosti, zrychlení, nitra a výdrže. Sice jsou auta rozdělena do různých kategorií (jak rychlostních, tak dovednostních), ale ve výsledku se řídí stejně a liší se jenom jejich maximální rychlost, které jsou schopna dosáhnout. Stačí si tak pro danou třídu nějaké koupit a to vylepšovat, aspoň za něco se ty vydělané peníze dají utratit. Navíc je vylepšování důležité, protože bez něj těžší soupeře jenom těžko porazíme. Sympatické je, že auta se vzdáleně podobají reálným kusům, jako jsou Subaru či Mitsubishi. Jejich paleta je poměrně široká, takže vybírat je z čeho.

Design tratí, grafická stránka a hudební doprovod jsou to správné retro, i když stále stejně uřvaná znělka v menu se mi velice brzo přejedla. Přitom každá trať má svou hudbu dotvářející tu správnou atmosféru, takže je škoda, že více hudebních motivů nepřipravili vývojáři i pro hlavní menu, v němž se tráví docela dost času. Obrázek a dojmy z hratelnosti nepatrně vylepšuje multiplayer, který je navíc možné provozovat jak lokálně, tak v rámci online závodů a turnajů.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Suma sumárum, Super Pixel Racers by nebylo jenom lehce nadprůměrnou hrou, nebýt ne vždy dobře fungujícího ovládání, lehce repetetivních tratí a pár nepřehledných závodních módů. Ve výsledku tu tak máme lehce nadprůměrnou hru, která si své zákazníky může vytáhnout z řad retrofilů anebo vybídnout k vyzkoušení svou nižší cenou. Přeci jenom za 260 korun nakonec dostaneme solidní porci zábavy.
22. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu...

»
17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»
16. 02. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Crackdown 3

„Tak se podívej chlapče. Už máš dost let, aby si pochopil, že jsi nechtěný. Dnes tu s tebou mluvím jen díky brzké zavírací době obchodů a faktu, že moje jediná ochrana byl tehdy deštník. Šanci zbavit se tě okamžitě jsme propásli, a tak došlo na komplikovanější řešení. Do Nigérie si nedoputoval, protože jsem část peněz na poštovné propil U Fleků. A řvoucí balík byl beztak podezřelý. Snaha o prodej v internetové aukci...

»
14. 02. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Far Cry: New Dawn

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé...

»
13. 02. 2019 • chaosteorycz15

Recenze: Metro Exodus

Rusko. Řekněte bez opovržení jméno východní velmoci ve špatný čas, ve špatné společnosti a máte zaděláno na pěkný problém. V lepším případě se setkáte s ostrým slovníkem. V tom horším vás čeká hloubková lustrace, kdy se kolektiv odhodlá k osobní prohlídce, hledajíc odposlechy, rudou knížku, podepsanou fotografii Vladimíra Vladimiroviče a zbytky smrtící látky. Ale proč ta hysterie? Země rozprostírající se na asijském kontinentu dala světu i dobré věci. Tak třeba architekturu, vodku, jednoduché věci...

»
12. 02. 2019 • CryLineT0

Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

»
06. 02. 2019 • CryLineT10

Recenze: Kingdom Hearts III

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

»
05. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Genesis Alpha One

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

»