RECENZE: Super Pixel Racers

Autor: p.a.c.o Publikováno: 13.11.2018, 18:10

Publikováno: 13.11.2018, 18:10

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1593 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Závodníci měli v herním světě vždycky dobrou pozici, protože o závodní hry nikdy nebyla, a stále není, nouze. Výběr je opravdu pestrý a záleží čistě na tom, jaký druh závodů si chceme užít a jakou míru realističnosti očekáváme. Spousta hráčů si jistě ráda odpočine při nějakém arkádovém ježdění, a i v tomto segmentu je naštěstí z čeho vybírat. Další adept pro potenciální zájemce mimo arkádové hratelnosti přihazuje také ingredienci, na níž hráči slyší a to nostalgii nebo přímo retro.

Již samotný název Super Pixel Racers jasně odkazuje na vzhled hry (16-bit 2D závody) a tím pádem i k arkádové hratelnosti, protože snad žádný simulátor ztvárněný pomocí pixel artu nevyšel. To však nemusí být na škodu, protože fajn arkády podobného ražení jsou velice příjemnou záležitostí na oddychové ježdění nebo v případě multiplayeru na nějakou tu párty. Na statických obrázcích vypadá všechno idylicky, a tak je třeba přidat plyn a vyrazit zběsile vpřed.

Úvodní menu nabídne nespočet voleb, kam se hráči mohou vrhnout, kdy první kroky každého z nich nejspíš povedou ke kariéře. V ní nás čeká přehršel závodů rozdělených do několika kategorií podle výkonnosti vozů, jež se v ní prohání. Bohužel závodů je sice spousta, ale tratí k nim je o něco méně (všehovšudy hra nabídne 13 tratí, což je mimochodem téměř rovno počtu závodů prvního šampionátu), takže se minimálně v rámci šampionátu poměrně opakují. Vývojáři se to sice snažili umně zamaskovat zařazením jejich obrácených či nočních variant, ale to už je taková známá a obehraná písnička. Méně sice někdy znamená více, ale ne v případě tratí, protože opakovat závody na stejných místech dlouho nikoho bavit nebude.

A že závody opakovat budeme asi netřeba dodávat. Pro odblokování dalších z nich je nutné dokončit ty předchozí na minimálně třetím místě, což není vždy snadné. Je to dáno několika faktory, kdy tím prvním z nich je samotný druh závodu. Rally cross je nejčastějším druhem zábavy, který nás bude na cestě za vítezstvím provázet, dále tu máme time trial, takedown, drift nebo rally. Herních módů je ve výsledku dost, ale ne všechny jsou dobře hratelné. To platí zejména pro ty, které se neodehrávají na okruhu, protože k navigaci slouží jenom ukazatele pomocí šipek, jež se snaží upozornit na blížící se zatáčku. Nefunguje to úplně dobře, a hlavně to nic nevypovídá o prudkosti zatáčky, takže vlastně nakonec jedeme trať poslepu. Jak správně tušíte, tohle není závodění ani omylem a požitek z rally a land rush závodů byl hodně špatný, takže jsem byl rád za třetí místo, hlavně že už jsem se k nim nemusel vracet. Na druhé straně spektra zábavnosti se nacházejí velice kontaktní rallly croos, takedown (znič daný počet protivníků v daném časovém limitu) nebo díky arkádovému jízdnímu modelu zběsilá soutěž v driftování.

Druhým faktorem ovlivňujícím hratelnost je samotné ovládání. Vývojáři vsadili na dvě retro varianty, kdy ta údajně těžší se mi nakonec osvědčila podstatně víc, jak ta údajně lehčí. Ani jedna z nich však není úplně ideální a nepřipadal jsem si, že bych vozidlo měl plně pod svou kontrolou. Zvolil jsem metodu, kdy se kolem auta otáčí šipka, dle níž se následně směruje auto. Dostat tímto způsobem auto do zatáčky nebo ho dokonce usměrnit na úzký pruh tratě, kde neztrácí rychlost, není vůbec snadné. Může se tak snadno stát, že narazíte do nějaké překážky, což může vést k další chybě, kdy najednou vyrazíte směrem, který byste rozhodně neočekávali. Ne vždy také 2D řízení auta, hlavně jemné korekce, funguje tak, jak by bylo potřeba.

V souvislosti s auty vstupuje do hry ještě vliv jejich vylepšení po stránce rychlosti, zrychlení, nitra a výdrže. Sice jsou auta rozdělena do různých kategorií (jak rychlostních, tak dovednostních), ale ve výsledku se řídí stejně a liší se jenom jejich maximální rychlost, které jsou schopna dosáhnout. Stačí si tak pro danou třídu nějaké koupit a to vylepšovat, aspoň za něco se ty vydělané peníze dají utratit. Navíc je vylepšování důležité, protože bez něj těžší soupeře jenom těžko porazíme. Sympatické je, že auta se vzdáleně podobají reálným kusům, jako jsou Subaru či Mitsubishi. Jejich paleta je poměrně široká, takže vybírat je z čeho.

Design tratí, grafická stránka a hudební doprovod jsou to správné retro, i když stále stejně uřvaná znělka v menu se mi velice brzo přejedla. Přitom každá trať má svou hudbu dotvářející tu správnou atmosféru, takže je škoda, že více hudebních motivů nepřipravili vývojáři i pro hlavní menu, v němž se tráví docela dost času. Obrázek a dojmy z hratelnosti nepatrně vylepšuje multiplayer, který je navíc možné provozovat jak lokálně, tak v rámci online závodů a turnajů.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Suma sumárum, Super Pixel Racers by nebylo jenom lehce nadprůměrnou hrou, nebýt ne vždy dobře fungujícího ovládání, lehce repetetivních tratí a pár nepřehledných závodních módů. Ve výsledku tu tak máme lehce nadprůměrnou hru, která si své zákazníky může vytáhnout z řad retrofilů anebo vybídnout k vyzkoušení svou nižší cenou. Přeci jenom za 260 korun nakonec dostaneme solidní porci zábavy.
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»
23. 11. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Fallout 76

O tom, jak udělat ze spokojených hráčů smečku štvavých vlků, by některé herní společnosti mohly napsat seminární práci, natočit dokument a vydat pětisvazkovou publikaci. Snaha o rozšíření hráčské základny bohužel vede i k činům, které v konečném důsledku neocení nikdo. Hráči počínaje a propocenými účetními konče. O limitech lidské trpělivosti se v minulosti přesvědčily firmy jako Microsoft, Electronic Arts či Sega. A teď to vypadá, že se u neviditelných mantinelů složí Bethesda.

»