RECENZE: Super Pixel Racers

Autor: p.a.c.o Publikováno: 13.11.2018, 18:10

Publikováno: 13.11.2018, 18:10

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1708 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Závodníci měli v herním světě vždycky dobrou pozici, protože o závodní hry nikdy nebyla, a stále není, nouze. Výběr je opravdu pestrý a záleží čistě na tom, jaký druh závodů si chceme užít a jakou míru realističnosti očekáváme. Spousta hráčů si jistě ráda odpočine při nějakém arkádovém ježdění, a i v tomto segmentu je naštěstí z čeho vybírat. Další adept pro potenciální zájemce mimo arkádové hratelnosti přihazuje také ingredienci, na níž hráči slyší a to nostalgii nebo přímo retro.

Již samotný název Super Pixel Racers jasně odkazuje na vzhled hry (16-bit 2D závody) a tím pádem i k arkádové hratelnosti, protože snad žádný simulátor ztvárněný pomocí pixel artu nevyšel. To však nemusí být na škodu, protože fajn arkády podobného ražení jsou velice příjemnou záležitostí na oddychové ježdění nebo v případě multiplayeru na nějakou tu párty. Na statických obrázcích vypadá všechno idylicky, a tak je třeba přidat plyn a vyrazit zběsile vpřed.

Úvodní menu nabídne nespočet voleb, kam se hráči mohou vrhnout, kdy první kroky každého z nich nejspíš povedou ke kariéře. V ní nás čeká přehršel závodů rozdělených do několika kategorií podle výkonnosti vozů, jež se v ní prohání. Bohužel závodů je sice spousta, ale tratí k nim je o něco méně (všehovšudy hra nabídne 13 tratí, což je mimochodem téměř rovno počtu závodů prvního šampionátu), takže se minimálně v rámci šampionátu poměrně opakují. Vývojáři se to sice snažili umně zamaskovat zařazením jejich obrácených či nočních variant, ale to už je taková známá a obehraná písnička. Méně sice někdy znamená více, ale ne v případě tratí, protože opakovat závody na stejných místech dlouho nikoho bavit nebude.

A že závody opakovat budeme asi netřeba dodávat. Pro odblokování dalších z nich je nutné dokončit ty předchozí na minimálně třetím místě, což není vždy snadné. Je to dáno několika faktory, kdy tím prvním z nich je samotný druh závodu. Rally cross je nejčastějším druhem zábavy, který nás bude na cestě za vítezstvím provázet, dále tu máme time trial, takedown, drift nebo rally. Herních módů je ve výsledku dost, ale ne všechny jsou dobře hratelné. To platí zejména pro ty, které se neodehrávají na okruhu, protože k navigaci slouží jenom ukazatele pomocí šipek, jež se snaží upozornit na blížící se zatáčku. Nefunguje to úplně dobře, a hlavně to nic nevypovídá o prudkosti zatáčky, takže vlastně nakonec jedeme trať poslepu. Jak správně tušíte, tohle není závodění ani omylem a požitek z rally a land rush závodů byl hodně špatný, takže jsem byl rád za třetí místo, hlavně že už jsem se k nim nemusel vracet. Na druhé straně spektra zábavnosti se nacházejí velice kontaktní rallly croos, takedown (znič daný počet protivníků v daném časovém limitu) nebo díky arkádovému jízdnímu modelu zběsilá soutěž v driftování.

Druhým faktorem ovlivňujícím hratelnost je samotné ovládání. Vývojáři vsadili na dvě retro varianty, kdy ta údajně těžší se mi nakonec osvědčila podstatně víc, jak ta údajně lehčí. Ani jedna z nich však není úplně ideální a nepřipadal jsem si, že bych vozidlo měl plně pod svou kontrolou. Zvolil jsem metodu, kdy se kolem auta otáčí šipka, dle níž se následně směruje auto. Dostat tímto způsobem auto do zatáčky nebo ho dokonce usměrnit na úzký pruh tratě, kde neztrácí rychlost, není vůbec snadné. Může se tak snadno stát, že narazíte do nějaké překážky, což může vést k další chybě, kdy najednou vyrazíte směrem, který byste rozhodně neočekávali. Ne vždy také 2D řízení auta, hlavně jemné korekce, funguje tak, jak by bylo potřeba.

V souvislosti s auty vstupuje do hry ještě vliv jejich vylepšení po stránce rychlosti, zrychlení, nitra a výdrže. Sice jsou auta rozdělena do různých kategorií (jak rychlostních, tak dovednostních), ale ve výsledku se řídí stejně a liší se jenom jejich maximální rychlost, které jsou schopna dosáhnout. Stačí si tak pro danou třídu nějaké koupit a to vylepšovat, aspoň za něco se ty vydělané peníze dají utratit. Navíc je vylepšování důležité, protože bez něj těžší soupeře jenom těžko porazíme. Sympatické je, že auta se vzdáleně podobají reálným kusům, jako jsou Subaru či Mitsubishi. Jejich paleta je poměrně široká, takže vybírat je z čeho.

Design tratí, grafická stránka a hudební doprovod jsou to správné retro, i když stále stejně uřvaná znělka v menu se mi velice brzo přejedla. Přitom každá trať má svou hudbu dotvářející tu správnou atmosféru, takže je škoda, že více hudebních motivů nepřipravili vývojáři i pro hlavní menu, v němž se tráví docela dost času. Obrázek a dojmy z hratelnosti nepatrně vylepšuje multiplayer, který je navíc možné provozovat jak lokálně, tak v rámci online závodů a turnajů.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Suma sumárum, Super Pixel Racers by nebylo jenom lehce nadprůměrnou hrou, nebýt ne vždy dobře fungujícího ovládání, lehce repetetivních tratí a pár nepřehledných závodních módů. Ve výsledku tu tak máme lehce nadprůměrnou hru, která si své zákazníky může vytáhnout z řad retrofilů anebo vybídnout k vyzkoušení svou nižší cenou. Přeci jenom za 260 korun nakonec dostaneme solidní porci zábavy.
26. 05. 2019 • CryLineT1

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»
18. 05. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Rage 2

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než...

»
15. 05. 2019 • lindros88cze6

Recenze: World of Warships: Legends (Game Preview)

Po úspěšném uvedení hry World of Tanks na konzole se Wargaming snaží přenést i svůj další titul: World of Warships (WOWs). Jak už název i obrázek napovídají, tak se budeme plavit v bojových lodích z období kolem 2. světové války. Hra vyšla na PC v roce 2015 a někteří si možná myslí, že jde o pouhý port hry. Dle WG a i mých dojmů se jedná o upravenou hru, která je ovšem...

»
14. 05. 2019 • tonyskate10

RECENZE: A Plague Tale: Innocence

Když byl v lednu 2017 oznámen nový projekt The Plague studia Asobo, který zaštítil francouzský vydavatel Focus Home, asi nikdo nečekal, že se z něj vyklube natolik slibná záležitost, jakou se A Plague Tale: Innocence nakonec stala. Hráči se těšili na poutavý příběh zasazený do zajímavého období, a když byla navíc potvrzena čeština, očekávání ještě více vzrostla. Budou však naplněna? Ačkoliv embargo na recenze padlo až s vydáním hry, což kolikrát nebývá dobré...

»
11. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Feudal Alloy

Přemýšleli jste někdy nad tím, nad čím pak asi dumá ta němá tvář, kterou si chováte v akvárku? Myslíte, že ji zajímá nová laciná truhla umístěná v rohu? Přemýšlí snad nad tím, že opět meškáte s vyčištěním? Nebo snad s ní o velkolepém dobrodružství v alternativním středověku? Jestli nežije v hlavě pracovitého robota, nejspíš ji zajímá jen včasné krmení.

»
08. 05. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Old Man’s Journey

Společně s rozmachem nezávislých herních studií nebo i samotných vývojářů, jsme se konečně dočkali toho, nač celá léta předtím spousta hráčů nadávala. Velká studia hrála na jistotu, sypala na nás jedno pokračování za druhým, a tak nějak se vytratili hry s větší uměleckou hodnotou nebo zajímavými nápady. A právě tohle je oblast, v níž se nezávislá scéna velice vyžívá a vznikají zde někdy až divné hry (tak moc umělecké, že to nikdo nechápe,...

»