Recenze: Table Top Racing: World Tour

Autor: chaosteorycz Publikováno: 2.4.2017, 14:09

Publikováno: 2.4.2017, 14:09

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1272 článků

Je s podivem že právě já, který je znám jako odpůrce mobilního hraní, je tím, který se ochotně sápe po titulech z něho vzniklých. Ne proto, že bych byl člen masochistického spolku, ale ať chci nebo ne, občas mobilní tvůrci mají co nabídnout i na plnohodnotných herních přístrojích. Minimálně přesvědčit o tom se pokouší i studio Playrise Digital Ltd, které s velkým odstupem přináší jeho poslední hru také na konzoli Xbox One.

Omáčku stranou
Arkádové závodění angličáků není mrtvé a má stále co nabídnout. Přesně to by mohlo stát v propagačních materiálech nezávislé hříčky Table Top Racing: World Tour, snažící se oslovit všechny ty, kterým se stýská po Micro Machines. Ponechme stranou, že legendární značka se má za několik měsíců vrátit a vrhněme se na to, co je teď, tady, a připravené okamžitě ke startu. Jakmile hru spustíte, máte sotva šanci se nadechnout, neboť pompézní úvody zůstaly v depu, čehož využívá obsluha kampaně navigující ke koupi auta. Z kompletní nabídky 16 mini závoďáků si vyzáblá kasička může dovolit s bídou třetinu, a tak volba padne na jednu z dostupných rachotin. Kontrola či psychická příprava na spletité trasy musí počkat, tady máte úvodní šampionát, v něm několik podniků rozdílných režimů a bez medaile se nevracejte.

TTR_2

Titul se s tím opravdu příliš nepáře a od první minuty se snaží navodit dojem, že jde o adrenalinovou jízdu, v níž brzdy nemají co dělat. Svým způsobem je to z nouze ctnost, protože příběh či nějaký náznak děje vzal safety car a kompletní hra jednoho hráče se tak skládá z turnajů, jenž jsou odstupňovány nejen podle obtížnosti, ale také kategorie automobilů. Princip je neměnný od kteréhokoli obdobného titulu, takže musíte obsazovat stupně vítězů přinášející herní kredity spolu s hvězdami. Finální metou je podnik složený z několika závodů, kde už připadá v úvahu i nějaké to menší vyhoření, neboť body se sčítají. Prostě klasika.

Malá a ozbrojená
Příliš nepřekvapí ani režimy skládající jednotlivé šampionáty. Mezi devítkou přítomných se nacházejí jak klasické okruhy, tak časovky, eliminační závody, drifty nebo stíhání cíle. Přestože se módy časem začnou nepříjemně opakovat, a to zejména v důsledku zvyšujícího se počtu závodů, k jejich odemykání dochází postupně, čímž se stereotyp lehce oddaluje. Vhodným zpestřením jsou Special Events sdružující podniky pro jednotlivá auta. Celý rošt startuje s totožnými modely, přičemž na trati je dovoleno úplně vše, a to za použití kompletního sortimentu zbraní. Radujete se zbytečně, pokud si myslíte, že na protivníka vystartujete s těžkým kulometem nebo laserem. To nejmocnější, co se nabízí, jsou jen malé raketky.

Až sem slyším ten hluboký povzdech, který ovšem není na místě. Traťový arzenál ukrývá 8 serepetiček, jimiž soupeře obšťastníte buď na blízko nebo na dálku. Obligátní olej, bombička nebo zmíněná raketka mě příliš neuchvátily, za to jsem si oblíbil ledový závan činící z ostatních kostky ledu. V pozdějších fázích jsou k dispozici ještě speciální kola fungující coby perky. Dle vlastností nejen vylepší například drif nebo obranný štít, ale zároveň připočtou bonusové zkušeností body za tentýž použitý prvek. Bohužel, ať základní zbraně nebo dodatečné propriety, nic z toho nemá výrazný strategický účinek, protože dojde pouze ke krátkodobému zpomalení.

Kde není člověk, ani AI nepomůže
Spolehnout se tak musíte především na své řidičské schopnosti, nenáročný jízdní model a bohatou garáž ukrývající vylepšení. Ponechme stranou potisky, které nelicencovaným replikám skutečných aut nikterak nepomáhají a věnujme se „tuningu“. Za herní měnu získanou výhrami pozvolna stupňujete jednotlivé aspekty modýlku, načež s plně vyladěným je možné se postavit i o kategorii lepším. Samozřejmě ne na dlouho. Jak už bylo řečeno, model řízení je arkáda jak cep a vytříbené závodní strategie v něm příliš nefungují, obzvláště chovají-li se protivníci jako stádo urvaných prasat, které se za vidinou šrotu nezastaví před ničím.

TTR_1

Tím se dostávám k tratím, jež by měly být palivem hratelnosti. Inu, vysokooktanový se netankuje, spíše takový Super nebo Diesel. A Vina do toho netahejte. TTR: World Tour disponuje osmi lokacemi, přičemž každá obsahuje 4 varianty. Upřímně jejich rozmanitost není příliš velká, a tak tak si zapamatujete, kde jste před deseti minutami jezdili. Příliš vám k tomu nepomohou ani překážky vytvořené z nejrůznějších předmětů. Jejich fyzika je pokaždé stejná, a je úplně jedno, zda jste sestřelili sprej, housku, talířek nebo sushi. Stejně jako v případě zbraní, i tady platí, že zpomalení je symbolické a soupeři se mu beztak většinou vyhnout.

I z toho důvodu je mnohem lepší závodit online, kde se můžete přidat buď k již vytvořené hře nebo založit vlastní se specifickými podmínkami. Jen jeden háček to má, a tím je nedostatek hráčů. Ze čtyř pokusů o nalezení skutečných protivníků jsem byl úspěšný pouze jednou, přičemž k mému testu s otevřenou lobby se za 30 minut nikdo nepřidal. Opakovaně. Pokud tedy nemáte alespoň pár kamarádů s chutí hru pořídit a vybláznit se u společného hraní, považujte multiplayer za mrtvý, lokální část totiž nemá. A přitom by hře tolik slušel splitscreen. Je tu ještě šance, že by titul byl v budoucnu v nabídce Games with Gold, ale je to nejisté, načež počet hráčů se tím zvedne jen nárazově.

TTR_3

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Základ hry není špatný. Téměř desítka režimů si s nabízenými tratěmi tyká poměrně vřele a dokud si nepřivlastníte nejsilnější autíčko, ani si nevšimnete slabší dynamiky a možná až příliš dlouhé kampaně. Bohužel třetina titulu je téměř nepoužitelná, protože servery hry více hráčů zejí prázdnotou a lokální hra v podobě rozdělené obrazovky není na skladě. Za bezohlednou umělou inteligenci, jejíž agresivní chování často vede k restartu závodu, jsem chtěl TTR: World Tour zakotvit v průměru, nakonec ale… kdo říká, že závodění angličáků je fair play?
  • Tex-Calder

    Škoda…

18. 02. 2018 • chaosteorycz6

Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry...

»
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»
09. 01. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Steep – Road to the Olympics

Krásné zimní období plné sněhu a aktivit na lyžích nebo snowboardu bude mít letos pěkné sportovní vyvrcholení, o které se postarají zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Svátek sportu to rozhodně bude, i když mnozí k tomu jistě mají svá ale. Na olympijské licenci se pokusí něco „trhnout“ i vývojářský dům Ubisoftu, který do své hry Steep přináší rozšíření Road to the Olympic.

»
28. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil VII Gold Edition

Chybí měsíc a uběhl by přesně rok, co jsem se rozloučil s Ethanem, jeho ženou Miou, rodinou Bakerových, Eveline a sedmým příspěvkem do hlavní větve série Resident Evil. Přestože jsem byl se hrou spokojený, po dohrání už jsem se k ní nikdy nevrátil. Tak nějak nebyl důvod. Dodatečné obsahy vyšly jen dva, navíc vždy v předstihu na konkurenční platformu, a jediný zajímavý DLC měl přijít až s Not a Hero. Ten tvůrci ovšem pozdrželi...

»