Recenze: Table Top Racing: World Tour

Autor: chaosteorycz Publikováno: 2.4.2017, 14:09

Publikováno: 2.4.2017, 14:09

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1378 článků

Je s podivem že právě já, který je znám jako odpůrce mobilního hraní, je tím, který se ochotně sápe po titulech z něho vzniklých. Ne proto, že bych byl člen masochistického spolku, ale ať chci nebo ne, občas mobilní tvůrci mají co nabídnout i na plnohodnotných herních přístrojích. Minimálně přesvědčit o tom se pokouší i studio Playrise Digital Ltd, které s velkým odstupem přináší jeho poslední hru také na konzoli Xbox One.

Omáčku stranou
Arkádové závodění angličáků není mrtvé a má stále co nabídnout. Přesně to by mohlo stát v propagačních materiálech nezávislé hříčky Table Top Racing: World Tour, snažící se oslovit všechny ty, kterým se stýská po Micro Machines. Ponechme stranou, že legendární značka se má za několik měsíců vrátit a vrhněme se na to, co je teď, tady, a připravené okamžitě ke startu. Jakmile hru spustíte, máte sotva šanci se nadechnout, neboť pompézní úvody zůstaly v depu, čehož využívá obsluha kampaně navigující ke koupi auta. Z kompletní nabídky 16 mini závoďáků si vyzáblá kasička může dovolit s bídou třetinu, a tak volba padne na jednu z dostupných rachotin. Kontrola či psychická příprava na spletité trasy musí počkat, tady máte úvodní šampionát, v něm několik podniků rozdílných režimů a bez medaile se nevracejte.

TTR_2

Titul se s tím opravdu příliš nepáře a od první minuty se snaží navodit dojem, že jde o adrenalinovou jízdu, v níž brzdy nemají co dělat. Svým způsobem je to z nouze ctnost, protože příběh či nějaký náznak děje vzal safety car a kompletní hra jednoho hráče se tak skládá z turnajů, jenž jsou odstupňovány nejen podle obtížnosti, ale také kategorie automobilů. Princip je neměnný od kteréhokoli obdobného titulu, takže musíte obsazovat stupně vítězů přinášející herní kredity spolu s hvězdami. Finální metou je podnik složený z několika závodů, kde už připadá v úvahu i nějaké to menší vyhoření, neboť body se sčítají. Prostě klasika.

Malá a ozbrojená
Příliš nepřekvapí ani režimy skládající jednotlivé šampionáty. Mezi devítkou přítomných se nacházejí jak klasické okruhy, tak časovky, eliminační závody, drifty nebo stíhání cíle. Přestože se módy časem začnou nepříjemně opakovat, a to zejména v důsledku zvyšujícího se počtu závodů, k jejich odemykání dochází postupně, čímž se stereotyp lehce oddaluje. Vhodným zpestřením jsou Special Events sdružující podniky pro jednotlivá auta. Celý rošt startuje s totožnými modely, přičemž na trati je dovoleno úplně vše, a to za použití kompletního sortimentu zbraní. Radujete se zbytečně, pokud si myslíte, že na protivníka vystartujete s těžkým kulometem nebo laserem. To nejmocnější, co se nabízí, jsou jen malé raketky.

Až sem slyším ten hluboký povzdech, který ovšem není na místě. Traťový arzenál ukrývá 8 serepetiček, jimiž soupeře obšťastníte buď na blízko nebo na dálku. Obligátní olej, bombička nebo zmíněná raketka mě příliš neuchvátily, za to jsem si oblíbil ledový závan činící z ostatních kostky ledu. V pozdějších fázích jsou k dispozici ještě speciální kola fungující coby perky. Dle vlastností nejen vylepší například drif nebo obranný štít, ale zároveň připočtou bonusové zkušeností body za tentýž použitý prvek. Bohužel, ať základní zbraně nebo dodatečné propriety, nic z toho nemá výrazný strategický účinek, protože dojde pouze ke krátkodobému zpomalení.

Kde není člověk, ani AI nepomůže
Spolehnout se tak musíte především na své řidičské schopnosti, nenáročný jízdní model a bohatou garáž ukrývající vylepšení. Ponechme stranou potisky, které nelicencovaným replikám skutečných aut nikterak nepomáhají a věnujme se „tuningu“. Za herní měnu získanou výhrami pozvolna stupňujete jednotlivé aspekty modýlku, načež s plně vyladěným je možné se postavit i o kategorii lepším. Samozřejmě ne na dlouho. Jak už bylo řečeno, model řízení je arkáda jak cep a vytříbené závodní strategie v něm příliš nefungují, obzvláště chovají-li se protivníci jako stádo urvaných prasat, které se za vidinou šrotu nezastaví před ničím.

TTR_1

Tím se dostávám k tratím, jež by měly být palivem hratelnosti. Inu, vysokooktanový se netankuje, spíše takový Super nebo Diesel. A Vina do toho netahejte. TTR: World Tour disponuje osmi lokacemi, přičemž každá obsahuje 4 varianty. Upřímně jejich rozmanitost není příliš velká, a tak tak si zapamatujete, kde jste před deseti minutami jezdili. Příliš vám k tomu nepomohou ani překážky vytvořené z nejrůznějších předmětů. Jejich fyzika je pokaždé stejná, a je úplně jedno, zda jste sestřelili sprej, housku, talířek nebo sushi. Stejně jako v případě zbraní, i tady platí, že zpomalení je symbolické a soupeři se mu beztak většinou vyhnout.

I z toho důvodu je mnohem lepší závodit online, kde se můžete přidat buď k již vytvořené hře nebo založit vlastní se specifickými podmínkami. Jen jeden háček to má, a tím je nedostatek hráčů. Ze čtyř pokusů o nalezení skutečných protivníků jsem byl úspěšný pouze jednou, přičemž k mému testu s otevřenou lobby se za 30 minut nikdo nepřidal. Opakovaně. Pokud tedy nemáte alespoň pár kamarádů s chutí hru pořídit a vybláznit se u společného hraní, považujte multiplayer za mrtvý, lokální část totiž nemá. A přitom by hře tolik slušel splitscreen. Je tu ještě šance, že by titul byl v budoucnu v nabídce Games with Gold, ale je to nejisté, načež počet hráčů se tím zvedne jen nárazově.

TTR_3

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Základ hry není špatný. Téměř desítka režimů si s nabízenými tratěmi tyká poměrně vřele a dokud si nepřivlastníte nejsilnější autíčko, ani si nevšimnete slabší dynamiky a možná až příliš dlouhé kampaně. Bohužel třetina titulu je téměř nepoužitelná, protože servery hry více hráčů zejí prázdnotou a lokální hra v podobě rozdělené obrazovky není na skladě. Za bezohlednou umělou inteligenci, jejíž agresivní chování často vede k restartu závodu, jsem chtěl TTR: World Tour zakotvit v průměru, nakonec ale… kdo říká, že závodění angličáků je fair play?
  • Tex-Calder

    Škoda…

15. 04. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Dead Ahead: Zombie Warfare

Na zombíky ve hrách jsme si již zvykli a to, co vypadalo jako chvilkový trend, se přetavilo v regulérní herní postavy. No postavy, prostě zombíci jsou ve hrách stále přítomní, ať se to mnohým líbí nebo ne. Většinou je likvidujeme v nekonečných zástupech na tisíce způsobů a svou troškou do tohoto mlýna přispívají i vývojáři z Mobirate, kteří na velkou platformu přinášejí malou hru.

»
13. 04. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: Hellblade: Senua’s Sacrifice

Pamatujete Ryse: Son of Rome? Samozřejmě, že ano, však to byla jedna z prvních exkluzivních her pro Xbox One. Hráče po celém světě zasadila do křesel nebývalou grafikou, brutálními souboji a příběhem vpraveným do vlastní verze antického Říma. Naneštěstí je z těch pohodlných sedadel zase rychle zvedla, když už po pár minutách bylo jasné, že vyprávění a nekonečné mačkání nalajnovaných tlačítek doplní občasná chůze nebo přelezení překážky. Proč vůbec začínám recenzi úplně...

»
10. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Extinction

Když se řekne Iron Galaxy, jsou v obraze pravděpodobně jen hráči bojovky Killer Instinct. Studio se dvěma pobočkami a desetiletou historií, vlastních her příliš nemá. Není to ale proto, že by se flákalo, ale z důvodu, že se podílí na portech a působí jako technický poradce velkým vývojářům. Díky tomu mají jeho zaměstnanci ruce v prvním Destiny, v Arkham sérii Batmana nebo v titulu 7 Days to Die. Teď mají američtí tvůrci šanci vstoupit do...

»
05. 04. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala

Odpočinkovou hratelnost pro všechny zájemce nabízejí hry s hledáním objektů, kde mistry svého řemesla jsou polští Artifex Mundi. Jejich portfolio čítá širokou paletu her, z něhož by si měl vybrat rozhodně každý. Záleží jenom na tom, na jaký příběh budete mít zrovna chuť. Jejich hry jsou sice fajn zejména na mobilních zařízeních, ale jak ukazuje Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala, dají se dost dobře hrát i na velké obrazovce ve spojení...

»
04. 04. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2 – Legendary Edition

Pokračování Injustice: Gods Among Us nebylo ani zdaleka jedinou bojovou hrou loňského roku. I když nepřímo, muselo svést boj se sedmým Tekkenem a také s Marvelem, který se postavil opět po letech Capcomu. Přesto vyšlo z bojů nejlépe, a to nejen v mém osobním hodnocení, ale taktéž v recenzích napříč celým světem. Teď se hrdinové z DC Comics vrátili v Legendární edici, do které nabalili veškerý dodatečný obsah a přidali pár bonusů navíc. Pokud si...

»
01. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: MX vs ATV: All Out

Leckteří vývojáři by mohli vyprávět, jak obtížné je udržovat svěží sérii, která vychází s určitou pravidelností. Rainbow Studios to mají pravda trochu jednodušší, protože u MX vs ATV je nesvazují licence oficiálních podniků, takže nemusí na pranýř povinně každý rok. To ovšem nutně neznamená, že tam stejně neskončí. Po sedmé vstupují do stejné řeky a ze všech průzračně čirých vod smáčí unavené tělo na opačném konci, v Ganze. Tamhle do ní močí...

»
31. 03. 2018 • p.a.c.o9

RECENZE: A Way Out

Téma útěku z vězení inspirovalo nejeden film, seriál nebo knižní předlohu. Autoři se vyžívají v tom, aby nabídli nějaký neotřelý způsob, jak se z vězení dostat. Pozadu nezůstává ani herní scéna, kdy můžeme vězení stavět nebo se z něj zkoušet dostat. Většinou to však byli strategie a chyběla nějaká akčnější hra. Jiný přístup se rozhodli zvolit tvůrci A Way Out, kteří nám svým trailerem na E3 skoro vyrazili dech.

»
26. 03. 2018 • p.a.c.o15

RECENZE: Far Cry 5

Není nad to, když si hráč může nabrat zbraně všech možných druhů a v otevřeném světě se vydat bojovat proti zlu. Ten pocit, že jste hrdina a zachránce v jedné osobě je k nezaplacení, ovšem ještě lepší je, když jste hrdina s lidskou tváří, kterého k záchraně ostatních motivuje nějaká osobní pohnutka, nejlépe záchrana někoho blízkého. Série Far Cry na tomto modelu postavila svůj byznys, což se hráčům u čtvrtého pokračování už moc nelíbilo.

»