Recenze: Table Top Racing: World Tour

Autor: chaosteorycz Publikováno: 2.4.2017, 14:09

Publikováno: 2.4.2017, 14:09

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 714 článků

Je s podivem že právě já, který je znám jako odpůrce mobilního hraní, je tím, který se ochotně sápe po titulech z něho vzniklých. Ne proto, že bych byl člen masochistického spolku, ale ať chci nebo ne, občas mobilní tvůrci mají co nabídnout i na plnohodnotných herních přístrojích. Minimálně přesvědčit o tom se pokouší i studio Playrise Digital Ltd, které s velkým odstupem přináší jeho poslední hru také na konzoli Xbox One.

Omáčku stranou
Arkádové závodění angličáků není mrtvé a má stále co nabídnout. Přesně to by mohlo stát v propagačních materiálech nezávislé hříčky Table Top Racing: World Tour, snažící se oslovit všechny ty, kterým se stýská po Micro Machines. Ponechme stranou, že legendární značka se má za několik měsíců vrátit a vrhněme se na to, co je teď, tady, a připravené okamžitě ke startu. Jakmile hru spustíte, máte sotva šanci se nadechnout, neboť pompézní úvody zůstaly v depu, čehož využívá obsluha kampaně navigující ke koupi auta. Z kompletní nabídky 16 mini závoďáků si vyzáblá kasička může dovolit s bídou třetinu, a tak volba padne na jednu z dostupných rachotin. Kontrola či psychická příprava na spletité trasy musí počkat, tady máte úvodní šampionát, v něm několik podniků rozdílných režimů a bez medaile se nevracejte.

TTR_2

Titul se s tím opravdu příliš nepáře a od první minuty se snaží navodit dojem, že jde o adrenalinovou jízdu, v níž brzdy nemají co dělat. Svým způsobem je to z nouze ctnost, protože příběh či nějaký náznak děje vzal safety car a kompletní hra jednoho hráče se tak skládá z turnajů, jenž jsou odstupňovány nejen podle obtížnosti, ale také kategorie automobilů. Princip je neměnný od kteréhokoli obdobného titulu, takže musíte obsazovat stupně vítězů přinášející herní kredity spolu s hvězdami. Finální metou je podnik složený z několika závodů, kde už připadá v úvahu i nějaké to menší vyhoření, neboť body se sčítají. Prostě klasika.

Malá a ozbrojená
Příliš nepřekvapí ani režimy skládající jednotlivé šampionáty. Mezi devítkou přítomných se nacházejí jak klasické okruhy, tak časovky, eliminační závody, drifty nebo stíhání cíle. Přestože se módy časem začnou nepříjemně opakovat, a to zejména v důsledku zvyšujícího se počtu závodů, k jejich odemykání dochází postupně, čímž se stereotyp lehce oddaluje. Vhodným zpestřením jsou Special Events sdružující podniky pro jednotlivá auta. Celý rošt startuje s totožnými modely, přičemž na trati je dovoleno úplně vše, a to za použití kompletního sortimentu zbraní. Radujete se zbytečně, pokud si myslíte, že na protivníka vystartujete s těžkým kulometem nebo laserem. To nejmocnější, co se nabízí, jsou jen malé raketky.

Až sem slyším ten hluboký povzdech, který ovšem není na místě. Traťový arzenál ukrývá 8 serepetiček, jimiž soupeře obšťastníte buď na blízko nebo na dálku. Obligátní olej, bombička nebo zmíněná raketka mě příliš neuchvátily, za to jsem si oblíbil ledový závan činící z ostatních kostky ledu. V pozdějších fázích jsou k dispozici ještě speciální kola fungující coby perky. Dle vlastností nejen vylepší například drif nebo obranný štít, ale zároveň připočtou bonusové zkušeností body za tentýž použitý prvek. Bohužel, ať základní zbraně nebo dodatečné propriety, nic z toho nemá výrazný strategický účinek, protože dojde pouze ke krátkodobému zpomalení.

Kde není člověk, ani AI nepomůže
Spolehnout se tak musíte především na své řidičské schopnosti, nenáročný jízdní model a bohatou garáž ukrývající vylepšení. Ponechme stranou potisky, které nelicencovaným replikám skutečných aut nikterak nepomáhají a věnujme se „tuningu“. Za herní měnu získanou výhrami pozvolna stupňujete jednotlivé aspekty modýlku, načež s plně vyladěným je možné se postavit i o kategorii lepším. Samozřejmě ne na dlouho. Jak už bylo řečeno, model řízení je arkáda jak cep a vytříbené závodní strategie v něm příliš nefungují, obzvláště chovají-li se protivníci jako stádo urvaných prasat, které se za vidinou šrotu nezastaví před ničím.

TTR_1

Tím se dostávám k tratím, jež by měly být palivem hratelnosti. Inu, vysokooktanový se netankuje, spíše takový Super nebo Diesel. A Vina do toho netahejte. TTR: World Tour disponuje osmi lokacemi, přičemž každá obsahuje 4 varianty. Upřímně jejich rozmanitost není příliš velká, a tak tak si zapamatujete, kde jste před deseti minutami jezdili. Příliš vám k tomu nepomohou ani překážky vytvořené z nejrůznějších předmětů. Jejich fyzika je pokaždé stejná, a je úplně jedno, zda jste sestřelili sprej, housku, talířek nebo sushi. Stejně jako v případě zbraní, i tady platí, že zpomalení je symbolické a soupeři se mu beztak většinou vyhnout.

I z toho důvodu je mnohem lepší závodit online, kde se můžete přidat buď k již vytvořené hře nebo založit vlastní se specifickými podmínkami. Jen jeden háček to má, a tím je nedostatek hráčů. Ze čtyř pokusů o nalezení skutečných protivníků jsem byl úspěšný pouze jednou, přičemž k mému testu s otevřenou lobby se za 30 minut nikdo nepřidal. Opakovaně. Pokud tedy nemáte alespoň pár kamarádů s chutí hru pořídit a vybláznit se u společného hraní, považujte multiplayer za mrtvý, lokální část totiž nemá. A přitom by hře tolik slušel splitscreen. Je tu ještě šance, že by titul byl v budoucnu v nabídce Games with Gold, ale je to nejisté, načež počet hráčů se tím zvedne jen nárazově.

TTR_3

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Základ hry není špatný. Téměř desítka režimů si s nabízenými tratěmi tyká poměrně vřele a dokud si nepřivlastníte nejsilnější autíčko, ani si nevšimnete slabší dynamiky a možná až příliš dlouhé kampaně. Bohužel třetina titulu je téměř nepoužitelná, protože servery hry více hráčů zejí prázdnotou a lokální hra v podobě rozdělené obrazovky není na skladě. Za bezohlednou umělou inteligenci, jejíž agresivní chování často vede k restartu závodu, jsem chtěl TTR: World Tour zakotvit v průměru, nakonec ale… kdo říká, že závodění angličáků je fair play?
  • Tex-Calder

    Škoda…

20. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2

To je pořád řečí, jak se konflikty mají řešit s chladnou hlavou, debatou a za každých okolností diplomaticky. Dokážete si ovšem představit Batmana, jak svolává Radu Superhrdinů, aby uvalil Jokerovi embargo na šminky nebo jak Poison Ivy přivázaná řetězy ke stromu ječí po těžařích dřeva? Samozřejmě že ne, protože jsme v komiksovém světě, kde dobře mířená rána znamená více než sto slov, nadlidské schopnosti vydají za celou armádní jednotku a charaktery se...

»
19. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: Shadow Warrior 2

V zemi vycházejícího slunce projíždí na plný plyn Nissan Datsun 240Z černé barvy, který odráží měsíční svit svou naleštěnou kapotou. Temným lesem se kromě burácejícího silného motoru ve vysokých otáčkách, rozléhá píseň od Stana Bushe – The Touch. Nepopisuji nic jiného, než první moment hry Shadow Warrior, která utočila na nostalgii, překvapovala skvělou hratelností a krvavou podívanou na Xbox One v roce ‎2014 a po třech letech přichází znovu‎. Při...

»
16. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: The Surge

Být fanouškem Hardcore RPG je v dnešní době těžké, po dohrání Dark Souls a Lords of Fallen na jedno dlouhé zívnutí, toho moc nezbývá. Všechny RPG jsou moc uzavřené a jednoduché. Pokud pociťujete tyto příznaky, zbystřete u nového titulu The Surge. Jestli nejste fanoušek hardcore žánru, připravte se na vypadávání vlasů, třes rukou, vztek a později pláč z důvodu rozdrceného ega. Po dlouhé době dorazil na Xbox One titul, který...

»
13. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Narcosis

Když se ke mně před nedávnem dostal film 47 Meters Down, došlo mi, že subžánr podvodních survival her je poměrně štíhlý. Děj vyprávějící o dvou sestrách, jejichž adrenalinový zážitek se žraloky se změní v boj o přežití na dně oceánu, k němuž nemají předpoklady a ani vybavení, vynikal dusnou atmosférou, kterou bych obratem přivítal v obdobném herním titulu. Jenže Abzu je žánrově mimo, Subnautica málo hororová, BioShock už archivní a Soma nám zůstala...

»
09. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Prey

Trvalo to dlouhých 11 let, mnoho sil, spoustu zahozené práce a urputný přerod z pokračování do zcela nového pojetí, které se dnes tak hrdě nazývá reboot. Prey je zpět a zase jsou ve hře mimozemské entity bažící po obyvatelích matičky Zemi, proti nimž stojí sama samotinká poslední naděje lidstva. Tím ovšem veškerá podobnost s originálem končí, neboť nové pojetí chce mít originální otisk myšlenek svých autorů, a to takřka za...

»
09. 05. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Human Fall Flat

Lidské tělo je hodně zajímavé a spousta lidí s ním dokáže dělat celou řadu podivností nebo zajímavostí. Položili jste si ale někdy otázku, jak dopadne člověk, který spadne z velké výšky? Kromě toho, že asi ne moc dobře, tak většinou je z něho placka. Neříkám, že to je nějak jasně podložený vědecký fakt, ale minimálně ve hře Human Fall Flat to platí. A že se zde bude padat hodně asi netřeba dodávat.

»
06. 05. 2017 • lindros88cze0

RECENZE: Syberia 3

Asi už se budeme opakovat, ale klasické point-and-click adventury už nejsou takový hit, jako v 90. letech, ale přesto stále ne a ne umřít, a to je jen a jen dobře. Na konci dubna vyšla Syberia 3, která možná trochu zbytečně oživila už poměrně starou adventurní sérii, jež své době slavila velký úspěch a zapsala se do srdce nejednoho adventuristy. Jak se toto zmrtvýchvstání, jež podle nás nebylo nutné, povedlo? To...

»
03. 05. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Voodoo Vince: Remastered

Obětmi remasteru bývají zpravidla tituly, které ať z pohledu hráčů nebo z pohledu účetních, mají co nabídnout také aktuální generaci konzolí, přičemž čím úspěšnější značka, tím větší šance. Pro ostatní je tu zpětná kompatibilita, probouzející na konzoli Xbox One k životu o generaci starší hry. No jo, jenže touhu připomenout se mají i značky, které třebaže kdysi byly exkluzivní, kvůli odlišnému kódování nemohou procesem zpětné kompatibility projít. Jednou takovou je 14 let starý...

»