Recenze: Table Top Racing: World Tour

Autor: chaosteorycz Publikováno: 2.4.2017, 14:09

Publikováno: 2.4.2017, 14:09

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 903 článků

Je s podivem že právě já, který je znám jako odpůrce mobilního hraní, je tím, který se ochotně sápe po titulech z něho vzniklých. Ne proto, že bych byl člen masochistického spolku, ale ať chci nebo ne, občas mobilní tvůrci mají co nabídnout i na plnohodnotných herních přístrojích. Minimálně přesvědčit o tom se pokouší i studio Playrise Digital Ltd, které s velkým odstupem přináší jeho poslední hru také na konzoli Xbox One.

Omáčku stranou
Arkádové závodění angličáků není mrtvé a má stále co nabídnout. Přesně to by mohlo stát v propagačních materiálech nezávislé hříčky Table Top Racing: World Tour, snažící se oslovit všechny ty, kterým se stýská po Micro Machines. Ponechme stranou, že legendární značka se má za několik měsíců vrátit a vrhněme se na to, co je teď, tady, a připravené okamžitě ke startu. Jakmile hru spustíte, máte sotva šanci se nadechnout, neboť pompézní úvody zůstaly v depu, čehož využívá obsluha kampaně navigující ke koupi auta. Z kompletní nabídky 16 mini závoďáků si vyzáblá kasička může dovolit s bídou třetinu, a tak volba padne na jednu z dostupných rachotin. Kontrola či psychická příprava na spletité trasy musí počkat, tady máte úvodní šampionát, v něm několik podniků rozdílných režimů a bez medaile se nevracejte.

TTR_2

Titul se s tím opravdu příliš nepáře a od první minuty se snaží navodit dojem, že jde o adrenalinovou jízdu, v níž brzdy nemají co dělat. Svým způsobem je to z nouze ctnost, protože příběh či nějaký náznak děje vzal safety car a kompletní hra jednoho hráče se tak skládá z turnajů, jenž jsou odstupňovány nejen podle obtížnosti, ale také kategorie automobilů. Princip je neměnný od kteréhokoli obdobného titulu, takže musíte obsazovat stupně vítězů přinášející herní kredity spolu s hvězdami. Finální metou je podnik složený z několika závodů, kde už připadá v úvahu i nějaké to menší vyhoření, neboť body se sčítají. Prostě klasika.

Malá a ozbrojená
Příliš nepřekvapí ani režimy skládající jednotlivé šampionáty. Mezi devítkou přítomných se nacházejí jak klasické okruhy, tak časovky, eliminační závody, drifty nebo stíhání cíle. Přestože se módy časem začnou nepříjemně opakovat, a to zejména v důsledku zvyšujícího se počtu závodů, k jejich odemykání dochází postupně, čímž se stereotyp lehce oddaluje. Vhodným zpestřením jsou Special Events sdružující podniky pro jednotlivá auta. Celý rošt startuje s totožnými modely, přičemž na trati je dovoleno úplně vše, a to za použití kompletního sortimentu zbraní. Radujete se zbytečně, pokud si myslíte, že na protivníka vystartujete s těžkým kulometem nebo laserem. To nejmocnější, co se nabízí, jsou jen malé raketky.

Až sem slyším ten hluboký povzdech, který ovšem není na místě. Traťový arzenál ukrývá 8 serepetiček, jimiž soupeře obšťastníte buď na blízko nebo na dálku. Obligátní olej, bombička nebo zmíněná raketka mě příliš neuchvátily, za to jsem si oblíbil ledový závan činící z ostatních kostky ledu. V pozdějších fázích jsou k dispozici ještě speciální kola fungující coby perky. Dle vlastností nejen vylepší například drif nebo obranný štít, ale zároveň připočtou bonusové zkušeností body za tentýž použitý prvek. Bohužel, ať základní zbraně nebo dodatečné propriety, nic z toho nemá výrazný strategický účinek, protože dojde pouze ke krátkodobému zpomalení.

Kde není člověk, ani AI nepomůže
Spolehnout se tak musíte především na své řidičské schopnosti, nenáročný jízdní model a bohatou garáž ukrývající vylepšení. Ponechme stranou potisky, které nelicencovaným replikám skutečných aut nikterak nepomáhají a věnujme se „tuningu“. Za herní měnu získanou výhrami pozvolna stupňujete jednotlivé aspekty modýlku, načež s plně vyladěným je možné se postavit i o kategorii lepším. Samozřejmě ne na dlouho. Jak už bylo řečeno, model řízení je arkáda jak cep a vytříbené závodní strategie v něm příliš nefungují, obzvláště chovají-li se protivníci jako stádo urvaných prasat, které se za vidinou šrotu nezastaví před ničím.

TTR_1

Tím se dostávám k tratím, jež by měly být palivem hratelnosti. Inu, vysokooktanový se netankuje, spíše takový Super nebo Diesel. A Vina do toho netahejte. TTR: World Tour disponuje osmi lokacemi, přičemž každá obsahuje 4 varianty. Upřímně jejich rozmanitost není příliš velká, a tak tak si zapamatujete, kde jste před deseti minutami jezdili. Příliš vám k tomu nepomohou ani překážky vytvořené z nejrůznějších předmětů. Jejich fyzika je pokaždé stejná, a je úplně jedno, zda jste sestřelili sprej, housku, talířek nebo sushi. Stejně jako v případě zbraní, i tady platí, že zpomalení je symbolické a soupeři se mu beztak většinou vyhnout.

I z toho důvodu je mnohem lepší závodit online, kde se můžete přidat buď k již vytvořené hře nebo založit vlastní se specifickými podmínkami. Jen jeden háček to má, a tím je nedostatek hráčů. Ze čtyř pokusů o nalezení skutečných protivníků jsem byl úspěšný pouze jednou, přičemž k mému testu s otevřenou lobby se za 30 minut nikdo nepřidal. Opakovaně. Pokud tedy nemáte alespoň pár kamarádů s chutí hru pořídit a vybláznit se u společného hraní, považujte multiplayer za mrtvý, lokální část totiž nemá. A přitom by hře tolik slušel splitscreen. Je tu ještě šance, že by titul byl v budoucnu v nabídce Games with Gold, ale je to nejisté, načež počet hráčů se tím zvedne jen nárazově.

TTR_3

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Základ hry není špatný. Téměř desítka režimů si s nabízenými tratěmi tyká poměrně vřele a dokud si nepřivlastníte nejsilnější autíčko, ani si nevšimnete slabší dynamiky a možná až příliš dlouhé kampaně. Bohužel třetina titulu je téměř nepoužitelná, protože servery hry více hráčů zejí prázdnotou a lokální hra v podobě rozdělené obrazovky není na skladě. Za bezohlednou umělou inteligenci, jejíž agresivní chování často vede k restartu závodu, jsem chtěl TTR: World Tour zakotvit v průměru, nakonec ale… kdo říká, že závodění angličáků je fair play?
  • Tex-Calder

    Škoda…

20. 08. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Observer

Stejně jako ostatní žánry, tak i horory se neustále vyvíjejí. Před osmdesáti lety stačilo na hlavu zakytovat hrnec, přidělat papírové šrouby a lidé se báli odejít z biografu, aby po cestě domů nepotkali Frankensteinovo monstrum. Přes maskované vrahy, poltergeisty, mýtické nestvůry, ďábly a jiná zla jsme se dostali až do dnešní fáze, kdy je módní nabalit na děsivou notu dalších 5 žánrů a přidat pořádnou dávku šílenství. Několikrát do roka nás...

»
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»