RECENZE: Tennis World Tour

Autor: p.a.c.o Publikováno: 2.6.2018, 9:12

Publikováno: 2.6.2018, 9:12

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1637 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě. To je úsloví, které sice zastánci pohybu nemají úplně v lásce, ale když se podívám po lidech ze svého okolí, skoro bych mu dal za pravdu. Pár sportovců z mého okolí to zkoušelo a problémy je dostihly, protože i zde platí, že nic se nemá přehánět. Někdo může namítnout, že v případě virtuálních sportů zranění nehrozí, což také není úplná pravda. Tenisový loket a bolavé prsty budiž výstrahou všem virtuálním sportovcům a nejen jim.

Pojem tenisový loket krásně poslouží jako onen pověstný oslí můstek k dnešní recenzi. Podíváme se na nejnovější a vlastně i první počin na současné generaci konzolí. Ač je tenis sport populární, v herním zpracování je značně upozaděn. Poslední dobrý tenis má značku Virtua Tenis nebo Top Spin a od té doby jsme si na další virtuální zápasy museli počkat. Mezeru na trhu se pokouší vyplnit Tenis World Tour, ovšem nebudeme si hned od začátku mazat med kolem pusy, protože hra to není, kdo ví jak hvězdná.

Pln optimismu a zdravého nadšení jsem sáhl po kopii k recenzi, i když bylo podezřelé, jak moc dlouho po vydání (oproti obvyklým mravům), byla kopie k mání. Už v tuto chvíli mi mělo být jasné, že něco nebude v pořádku, ale růžové brýle zatím pevně držely na mém nose. Jelikož je to nová série, sic od ostřílených vývojářů, začal jsem tutoriálem. Rychlý nácvik podávání, voleje a obecných postupů a vzhůru do první exhibice. Nabídka licencovaných tenistů není úplně špatná (je tu třeba Federer, Vawrinka, Monfils a další), ale bohužel nenabízí českou jedničku Tomáše Berdycha. Neskutečně bídně je na tom s licencí ženská část pavouka, kde je slovy pět tenistek a ani zde není k nalezení česká stopa. Hned na úvod takové mírné zklamání.

Stejně tak jsem chtěl vyrazit na oficiální dvorce, kde se odehrávají ty největší světové turnaje a vyhrát nějakou z legendárních trofejí. Ani zde jsem však nepochodil, protože všechny stadiony jsou pouze smyšlené a žádný z turnajů velký čtyřky (Australian Open, French Open, Wimbledon nebo US Open) ve hře nenajdeme. Alespoň že všechny povrchy, na nichž se hraje, jsou zde obsažené, plus je tady dokonce palubovka v Tokiu. Řada stadionů je navíc velice podobná skutečným předlohám, takže by licenční situace tolik vadit nemusela.

Když už jsem nemohl využít služeb českého tenistky, rozhodl jsem se zhostit role jiného borce a konečně jsem se tak mohl pustit do prvního zápasu. Přeci jenom licence a mírné nedokonalosti se dají hře odpustit, pokud se bude pěkně hrát. Ani to se záhy neukázalo jako pravda. Herní model je velice arkádový, což není problém, ale hra postrádá tempo a zábavnost.

K dispozici jsou čtyři druhu úderů, ale při praktickém použití při zápase v nich není nějaký extra rozdíl (samozřejmě lob poznáte vždycky). Hra se snaží počítat s tím, kdy zmáčknete a následně uvolníte tlačítko pro úder, který následně virtuální tenista provede. Ne vždycky však všechno končí tím způsobem, jakým očekáváte, a přiznám se, že ani po několika herních hodinách a se spoustou zápasů v zádech jsem jasně nepochopil, jak místní systém funguje. To je docela škoda, protože takhle je hraní nezábavné, a navíc je i úplně jedno, na jakém ze tří povrchů hrajete (tráva, antuka, pevný povrch), protože míč a hráči se chovají všude stejně.

Nemastnou a neslanou hratelnost pak už nezachrání nic, co na nás čeká v módu kariéry. Editor postavy není úplně špatný, ale postavu dle svého si člověk nepřipraví, protože je třeba ve všech ohledech vybírat ze předem daných možností. Některé z nich jsou docela zajímavé, jako třeba možnost, zda, jak často a jakým způsobem bude vaše postava „hekat“ a je přitom jedno, zda vytváříte mužskou nebo ženskou postavu. Kariérní režim má jednoduchou zápletku, jelikož je třeba se ze stého místa na žebříčku dostat na místo první. Trochu mi na způsobu kariéry vadí, že jedna akce spotřebuje jeden měsíc. Díky tomu sezóna uteče jako nic, takže se světovou jedničkou určitě nestanete v rámci jedné, třeba hned té první, sezóny.

Docela zajímavá je mechanika zlepšování hráče, kdy mimo dovednostních bodů, které rozdělujete mezi obranu, útok a podání s volejem, získáváte i karty vylepšující dovednosti v jednom ze čtyř odvětví. RPG systém doplňuje také možnost najmout trenéra, jenž vám může dále pomoci zlepšovat některé aspekty hry nebo manažera, který pomáhá v oblasti cestování a agendy kolem turnajů (třeba dokáže odbourat únavu při cestování). Všechny činnosti spotřebovávají staminu, takže jednou za čas je třeba našemu borci poskytnout čas na odpočinek. Jenom je škoda, že všechna vylepšení, karty a trenéři se nijak moc razantně nepromítají do herního stylu, takže ve výsledku mi přišlo skoro zbytečné tyto možnosti využívat. Pozitivní a funkční věcí je na konci sezóny možnost zvolit „přestavbu“, v jejímž rámci si můžete přenastavit získané body.

Jelikož multiplayer nebo mód čtyřhry není zatím ve hře dostupný, je nutné se spokojit s umělou inteligencí. V tomto případě použiji své oblíbené přirovnání, které pasuje víc než obvykle. Tenis World Tour nabízí protihráče s výjimečnou umělou demencí a občasným sklonem k „supermanovství“. To si takhle hrajete třeba na nejtěžší obtížnost a v pohodě vedete. Z ničeho nic se soupeř probudí a začne vám vybírat neskutečné balóny, které by ani Novak Džokovič v nejlepších letech nevybral. Pak soupeři dáte lob a on jenom stojí a kouká, bez nějaké aktivity, i kdyby to letělo těsně kolem něj. Nevyváženost obtížnosti je tou hlavní příčinou, která mi zvyšovala krevní tlak a přiváděla mě k šílenství a chuti něco rozbít. Naneštěstí gamepad má dostatečnou hodnotu na to, abych ho nehodil na zem nebo proti televizi.

Opomenout nesmím ani technickou a grafickou stránku. Jak můžete z gameplay videa, které se toulá někdo kolem, vidět, grafická stránka hry nepatří mezi špičku a okupuje spíše spodní průměr. Tváře známých hráčů jsou si podobné, ale rozhodně ne tolik, jak by mohly. Jejich pohyby, tedy jejich animace nejsou plynule spojené a dost často působí velice strojově. Stadiony vypadají obyčejně, stejně tak stíny hráčů pohybujících se po kurtu a míra detailů na nich. Sem tam míček proletí zadní stěnou hřiště, culíky tenistek se chovají velice podivně a informativní grafiky zápasu mají tendence se deformovat. Navíc hra na začátku zápasu občas zasekává a celkově plynulost není taková, jaká by pro dobrý zážitek byla potřeba.

Vrcholem vší herní drzosti je prodej hry v neúplném stavu za plnou cenu. Poslední dobou velice oblíbený nešvar, který však není možné tolerovat. Chybějící multiplayer má být doplněn v řádu dnů od vydání, což se zatím nestalo. Mezinárodní žebříčky se skórem budou spuštěny v polovině června a čtyřhra by měla dorazit dle informací od vývojářů v létě. Nevím, jestli je to myšleno jako vtip a pokud ano, tak pěkně špatný a hloupý vtip. Než dodělají obsah, nebude hra nikoho zajímat a multiplayer bude zet prázdnotou. Komu pak chtějí vývojáři prodávat dodatečná DLC s hráči a stadiony je mi záhadou, ale doufám, že hráči nejsou hloupí a neprodají ani prd.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Z velkého očekávání se stalo ještě větší zklamání, protože takhle špatný tenis jsem snad ještě nehrál. Nevyvážená obtížnost, nezábavná hratelnost, chybějící obsah nebo podivná licence v kombinaci s průměrnou grafikou zajistily, že hrát Tenis World Tour nebyla zábava, ale čiré utrpení, které se navíc s každým dalším zápasem jenom prohlubovalo. I v případě, že máte tenis rádi, radši si sežeňte Xbox 360 a zahrajte nějaký starší kousek na něm. Všechno bude o 100% lepší, jak tahle hrůza. Velká škoda a promarněná šance.
  • Zdeněk Bulín

    Hodně jsem se na tenis těšil, ale opravdu to nestojí za nic. Kdyby byl zpětně kompatibilní Virtua Tennis, tak by bylo o zábavu postaráno. Určitě hru vylepší časem opravy, ale prodávat nedodělanou hru je drzost.

  • Rado Dračí Bojovník

    škoda.

  • Josef Odstrčil

    Nevíte někdo, jestli už došlo ke slibovaným aktualizacím a vylepšení hry?

14. 02. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Far Cry: New Dawn

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé...

»
13. 02. 2019 • chaosteorycz13

Recenze: Metro Exodus

Rusko. Řekněte bez opovržení jméno východní velmoci ve špatný čas, ve špatné společnosti a máte zaděláno na pěkný problém. V lepším případě se setkáte s ostrým slovníkem. V tom horším vás čeká hloubková lustrace, kdy se kolektiv odhodlá k osobní prohlídce, hledajíc odposlechy, rudou knížku, podepsanou fotografii Vladimíra Vladimiroviče a zbytky smrtící látky. Ale proč ta hysterie? Země rozprostírající se na asijském kontinentu dala světu i dobré věci. Tak třeba architekturu, vodku, jednoduché věci...

»
12. 02. 2019 • CryLineT0

Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

»
06. 02. 2019 • CryLineT10

Recenze: Kingdom Hearts III

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

»
05. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Genesis Alpha One

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

»
29. 01. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil 2

Hra roku už na jeho počátku? Jsem si vědom drzosti mé otázky, která v některých z vás vzbudí nechápavý výraz. Čeká nás rok plný nových značek a velkolepých pokračování, tak jak si dovoluji vytahovat recyklát dvacetileté hry, který se veze na pseudo-vlně remasterů a remaků. Povím vám zatím jediné, Resident Evil 2 se neveze, on tu vlnu vede. Jestli jste někdy pochybovali, zda dnešní hráči potřebují pohlavek z minulosti, aby prozřeli ze všednosti...

»
18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»