Xboxweb.cz

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě. To je úsloví, které sice zastánci pohybu nemají úplně v lásce, ale když se podívám po lidech ze svého okolí, skoro bych mu dal za pravdu. Pár sportovců z mého okolí to zkoušelo a problémy je dostihly, protože i zde platí, že nic se nemá přehánět. Někdo může namítnout, že v případě virtuálních sportů zranění nehrozí, což také není úplná pravda. Tenisový loket a bolavé prsty budiž výstrahou všem virtuálním sportovcům a nejen jim.

Pojem tenisový loket krásně poslouží jako onen pověstný oslí můstek k dnešní recenzi. Podíváme se na nejnovější a vlastně i první počin na současné generaci konzolí. Ač je tenis sport populární, v herním zpracování je značně upozaděn. Poslední dobrý tenis má značku Virtua Tenis nebo Top Spin a od té doby jsme si na další virtuální zápasy museli počkat. Mezeru na trhu se pokouší vyplnit Tenis World Tour, ovšem nebudeme si hned od začátku mazat med kolem pusy, protože hra to není, kdo ví jak hvězdná.

Pln optimismu a zdravého nadšení jsem sáhl po kopii k recenzi, i když bylo podezřelé, jak moc dlouho po vydání (oproti obvyklým mravům), byla kopie k mání. Už v tuto chvíli mi mělo být jasné, že něco nebude v pořádku, ale růžové brýle zatím pevně držely na mém nose. Jelikož je to nová série, sic od ostřílených vývojářů, začal jsem tutoriálem. Rychlý nácvik podávání, voleje a obecných postupů a vzhůru do první exhibice. Nabídka licencovaných tenistů není úplně špatná (je tu třeba Federer, Vawrinka, Monfils a další), ale bohužel nenabízí českou jedničku Tomáše Berdycha. Neskutečně bídně je na tom s licencí ženská část pavouka, kde je slovy pět tenistek a ani zde není k nalezení česká stopa. Hned na úvod takové mírné zklamání.

Stejně tak jsem chtěl vyrazit na oficiální dvorce, kde se odehrávají ty největší světové turnaje a vyhrát nějakou z legendárních trofejí. Ani zde jsem však nepochodil, protože všechny stadiony jsou pouze smyšlené a žádný z turnajů velký čtyřky (Australian Open, French Open, Wimbledon nebo US Open) ve hře nenajdeme. Alespoň že všechny povrchy, na nichž se hraje, jsou zde obsažené, plus je tady dokonce palubovka v Tokiu. Řada stadionů je navíc velice podobná skutečným předlohám, takže by licenční situace tolik vadit nemusela.

Když už jsem nemohl využít služeb českého tenistky, rozhodl jsem se zhostit role jiného borce a konečně jsem se tak mohl pustit do prvního zápasu. Přeci jenom licence a mírné nedokonalosti se dají hře odpustit, pokud se bude pěkně hrát. Ani to se záhy neukázalo jako pravda. Herní model je velice arkádový, což není problém, ale hra postrádá tempo a zábavnost.

K dispozici jsou čtyři druhu úderů, ale při praktickém použití při zápase v nich není nějaký extra rozdíl (samozřejmě lob poznáte vždycky). Hra se snaží počítat s tím, kdy zmáčknete a následně uvolníte tlačítko pro úder, který následně virtuální tenista provede. Ne vždycky však všechno končí tím způsobem, jakým očekáváte, a přiznám se, že ani po několika herních hodinách a se spoustou zápasů v zádech jsem jasně nepochopil, jak místní systém funguje. To je docela škoda, protože takhle je hraní nezábavné, a navíc je i úplně jedno, na jakém ze tří povrchů hrajete (tráva, antuka, pevný povrch), protože míč a hráči se chovají všude stejně.

Nemastnou a neslanou hratelnost pak už nezachrání nic, co na nás čeká v módu kariéry. Editor postavy není úplně špatný, ale postavu dle svého si člověk nepřipraví, protože je třeba ve všech ohledech vybírat ze předem daných možností. Některé z nich jsou docela zajímavé, jako třeba možnost, zda, jak často a jakým způsobem bude vaše postava „hekat“ a je přitom jedno, zda vytváříte mužskou nebo ženskou postavu. Kariérní režim má jednoduchou zápletku, jelikož je třeba se ze stého místa na žebříčku dostat na místo první. Trochu mi na způsobu kariéry vadí, že jedna akce spotřebuje jeden měsíc. Díky tomu sezóna uteče jako nic, takže se světovou jedničkou určitě nestanete v rámci jedné, třeba hned té první, sezóny.

Docela zajímavá je mechanika zlepšování hráče, kdy mimo dovednostních bodů, které rozdělujete mezi obranu, útok a podání s volejem, získáváte i karty vylepšující dovednosti v jednom ze čtyř odvětví. RPG systém doplňuje také možnost najmout trenéra, jenž vám může dále pomoci zlepšovat některé aspekty hry nebo manažera, který pomáhá v oblasti cestování a agendy kolem turnajů (třeba dokáže odbourat únavu při cestování). Všechny činnosti spotřebovávají staminu, takže jednou za čas je třeba našemu borci poskytnout čas na odpočinek. Jenom je škoda, že všechna vylepšení, karty a trenéři se nijak moc razantně nepromítají do herního stylu, takže ve výsledku mi přišlo skoro zbytečné tyto možnosti využívat. Pozitivní a funkční věcí je na konci sezóny možnost zvolit „přestavbu“, v jejímž rámci si můžete přenastavit získané body.

Jelikož multiplayer nebo mód čtyřhry není zatím ve hře dostupný, je nutné se spokojit s umělou inteligencí. V tomto případě použiji své oblíbené přirovnání, které pasuje víc než obvykle. Tenis World Tour nabízí protihráče s výjimečnou umělou demencí a občasným sklonem k „supermanovství“. To si takhle hrajete třeba na nejtěžší obtížnost a v pohodě vedete. Z ničeho nic se soupeř probudí a začne vám vybírat neskutečné balóny, které by ani Novak Džokovič v nejlepších letech nevybral. Pak soupeři dáte lob a on jenom stojí a kouká, bez nějaké aktivity, i kdyby to letělo těsně kolem něj. Nevyváženost obtížnosti je tou hlavní příčinou, která mi zvyšovala krevní tlak a přiváděla mě k šílenství a chuti něco rozbít. Naneštěstí gamepad má dostatečnou hodnotu na to, abych ho nehodil na zem nebo proti televizi.

Opomenout nesmím ani technickou a grafickou stránku. Jak můžete z gameplay videa, které se toulá někdo kolem, vidět, grafická stránka hry nepatří mezi špičku a okupuje spíše spodní průměr. Tváře známých hráčů jsou si podobné, ale rozhodně ne tolik, jak by mohly. Jejich pohyby, tedy jejich animace nejsou plynule spojené a dost často působí velice strojově. Stadiony vypadají obyčejně, stejně tak stíny hráčů pohybujících se po kurtu a míra detailů na nich. Sem tam míček proletí zadní stěnou hřiště, culíky tenistek se chovají velice podivně a informativní grafiky zápasu mají tendence se deformovat. Navíc hra na začátku zápasu občas zasekává a celkově plynulost není taková, jaká by pro dobrý zážitek byla potřeba.

Vrcholem vší herní drzosti je prodej hry v neúplném stavu za plnou cenu. Poslední dobou velice oblíbený nešvar, který však není možné tolerovat. Chybějící multiplayer má být doplněn v řádu dnů od vydání, což se zatím nestalo. Mezinárodní žebříčky se skórem budou spuštěny v polovině června a čtyřhra by měla dorazit dle informací od vývojářů v létě. Nevím, jestli je to myšleno jako vtip a pokud ano, tak pěkně špatný a hloupý vtip. Než dodělají obsah, nebude hra nikoho zajímat a multiplayer bude zet prázdnotou. Komu pak chtějí vývojáři prodávat dodatečná DLC s hráči a stadiony je mi záhadou, ale doufám, že hráči nejsou hloupí a neprodají ani prd.