RECENZE: The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR

Autor: p.a.c.o Publikováno: 15.9.2018, 10:14

Publikováno: 15.9.2018, 10:14

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2190 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Letošní sucho v průběhu léta jistě zaznamenal každý a celá řada lidí z něj neměla radost. Mezi tyto jedince bych zařadil i správce golfových hřišť, kteří se museli, mimo útoků syslů na hřiště, vypořádat i se suchem. Udržet bezchybný green nebo farway nebylo jistě snadné, ještě že plevelu kolem hřiště, nebo písku v písečných pastích je to úplně jedno. Ono sucho by se dalo krásně vztáhnout i na hry s golfovou tématikou, kterých poslední dobou také moc není.

EA si s dalším dílem svojí série „Slavný hráč“ PGA Tour dávají na čas, když poslední díl vyšel před třemi lety. Uvolněné místo se snaží zaplnit vývojáři z H.B. Studios, kteří letos získali podporu od vydavatelství 2K, takže jsem osobně doufal, že bych mohl dostat nějaký fajn golfový zážitek, doplněný o licence na PGA Tour turnaje.

Při hraní The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR jsem si však víc než na golfu, připadal jako na horské dráze. Dobré okamžiky střídaly ty slabší, všude se mi do hry pletly online funkce a třeba takovou singlplayer kariéru nejde bez internetového připojení ani hrát. Přitom to je zrovna ta část, u níž bude většina hráčů začínat, aby si pořádně zažili ovládání a získali nějaké peníze na vylepšení zevnějšku svého hráče. Za odehrané turnaje získáváte zkušenosti a díky nim zvyšujete level svojí postavy. Bohužel dopad na její vlastnosti je nulový, takže ukazatel úrovně funguje spíše jako porovnání pro online zápasy.

Za získané peníze si můžete kupovat kosmetická vylepšení, jako jsou kalhoty, rukavice nebo brýle a samozřejmě obměňovat vzhled holý, s nimiž se následně pokusíte vydělat další peníze. Pokud by se někomu nedařilo, může si ve hře za prémiovou cenu formou mikrotransakcí doplatit další virtuální měnu. Abyste si totiž mohli zahrát lepší online turnaje, musíte si do nich zaplatit vstup, a ne na všechny z nich si vyděláte hraním turnajů. To, za co jsme kritizovali velké herní firmy, tak začínají dělat i ty menší, za což si potlesk a uznání hráčů rozhodně nevyslouží.

Štěstím pro singlplayer je dostatek turnajů a pokud se vám bude dařit, docela brzo se dostanete i na ty PGA Tour, jejímž vrcholem je Fedex Playoff. Kariéra byla nakonec fajn a užil jsem si jí, i když levelování není nijak znát, což je velká škoda. Tak třeba příště na tom vývojáři více zapracují, když už mají v tomto žánru relativní monopol. Zmínit musím i fakt, že turnaje hrajeme celé, tj. všech osmnáct jamek, takže času na zlepšení nebo zhoršení je v průběhu turnaje spousta.

Zapracovat by měli vývojáři vice i na herním modelu. Ten je hodně podobný, jako to dělali EA, ale snaží se být více propracovanější. Hned na první dotek jsem si všiml, že reakce na pohyby páčkami pro švih jsou citlivější a chyby moc neodpouštějí, takže jakože výzva. Bohužel jednotlivé druhy odpalů jsou velice nepředvídatelné a poslat míček tam, kam jste chtěli, je rovno malému zázraku. Označená místa dopadů na hřišti jsou spíše orientační a dost často jsem vrtěl hlavou nad tím, kam že to ten míček vlastně letí, protože tam jsem teda rozhodně nemířil a ani hra to neukazovala.

Právě kvůli ovládání a pocitu z odpalů byla moje hra jako na horské dráze. Jeden turnaj jsem dokázal všechny porazit třeba o jedenáct úderů, abych v dalším byl osm přes par a neprošel ani katem. Všechno nesmírně závisí na prostřední herní pasáži, protože odpal z drivu je fajn, předvídatelný a funguje, což bych si dovolil prohlásit i o puttování. Střední pasáž však díky své nepředvídatelnosti buď zážitek pokazí, anebo vylepší a já si říkám, proč když hraji a dokáži odpalovat pořád stejně, nemohou stále stejně fungovat i jednotlivé odpaly? Z povětrnostních vlivů je naší jedinou překážkou vítr. Na déšť byste v této hře čekali stejně marně, jako v období sucha na poušti.

Přes všechny jamky se blížíme k závěru, ale ještě, než se tak stane, povíme si něco o technické stránce. Hru pohání Unity Enginy, jež je poslední dobou hojně využíván zejména u menších studií. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby hra vypadala alespoň trochu hezky. Situace se o něco zlepší, když budete hrát na Xbox One X, ale ani tam se nevyhnete doskakování textur, rozostřeným texturám nebo záběrům a zejména méně přehlednému greenu. V případě, že se na něj dostanete a chcete puttovat, je na něm vidět čtvercová síť, po níž se posunují body dle toho, jakým směrem se trávník svažuje. Body na síti jsou však viditelné pouze kousek před námi, takže úspěšný putt na delší vzdálenost, kdy nevidíte, co se kam pohybuje, je dílem obrovské náhody. Celkový dojem z grafiky je tak nevalný, a i tři roky stará PGA Tour vypadá stále lépe.

Celkový dojem nedokáže zachránit ani docela propracovaný systém tvorby vlastních hřišť. V něm si zvolíte základní parametry (počet jamek, počet stromů, úroveň kopců, písečných pastí a dalších), na jejichž základě hra následně vygeneruje hřiště. To si můžete celé projít a případně na něm dodatečně „poladit“ detaily. Jak jsem již zmínil, online možností je celá řada, stejně tak módů, takže kdo se bude chtít ukázat na internetu, vůbec nic mu nestojí v cestě.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR měl dobrý odpal, ale hned první švih skončil v bunkeru, odkud se pak hra jenom těžko dostává. Mikrotransakce, nepředvídatelný herní model nebo postarší grafika jsou věci, které ji buď odpustíte a užijete si nakonec fajn golf s PGA Tour licencí a bohatým sociálním životem, nebo ji po pár hodinách marných pokusů odložíte a už se k ní nevrátíte. Bohužel jinou možnost pro hraní golfu nemáme, takže pokud se vám podaří The Golf Club 2019 získat někde ve slevě, byl by to rozhodně plus.
17. 04. 2021 • HusekD0

RECENZE: Spacebase Startopia

Strategie u mě vždy patřily mezi oblíbený žánr her. Ačkoliv se v posledních letech začali objevovat na Xboxu častěji než tomu bylo doposud, tak i přesto jsou stále opomíjeným žánrem. Právě z tohoto důvodu je to pro mě vždy velkým překvapením, když k nám nějaká ta budovatelská strategie zavítá. Přesně tak jsem to měl i se Spacebase Startopia od vývojářů z Realmforge Studios. Už z prvních obrázků a trailerů jsem měl velkou radost a chuť...

»
14. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Paradise Lost

Němci se tváří, že druhá světová byla akce typu „Kulový blesk“, Adolf Hitler byl koordinátor stěhování a počty vojáků v zákopech také nesouhlasí. Nic to však nemění na faktu, že roku 1945 skončily jejich sny o třetí říši a stejně tak poslední globální konflikt naší historie. A teď si vezměte, že by to celé skončilo o dvacet let později a tím nejhorším možným způsobem. Tedy nukleární zimou po použití nejničivějších zbraní,...

»
13. 04. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Tell Me Why

Francouzské studio Dontnod si za dobu své existence vysloužilo poměrně dobrou pověst. Jejich prvotina Remember Me byla vcelku solidní hrou, stejně jako Vampyr, kterému ovšem přílišné ambice studia lámaly vaz. S adventurní sérií Life is Strange se každopádně Francouzi trefili do černého – středoškolské drama o dospívání říznuté trochou toho nadpřirozena zvedlo nejednoho fanouška adventur ze židle.

»
12. 04. 2021 • japo0

Recenze: Lost Words: Beyond the Page

Dnes, v prvním kvartálu 21. století, již není tak jednoduché vymyslet originální herní koncept – za 40 let intenzivního vývoje her už tu bylo spousta fundamentálního řečeno. Ano, je to čím dál těžší a těžší vymyslet něco nového – něco co tu ještě nebylo, zároveň to nebyl ale paskvil a dalo se to slušně hrát. Není tedy divu, že většina herních firem sahá raději po osvědčených konceptech  – vývoj her je...

»
08. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders

Vážení a milí, takhle bychom to daleko nedotáhli. Pořád dokola vám někdo opakuje moudra o vzorném chování k přírodě. Ale je to marné, je to marné, jste prostě tupí. Vážně si myslíte, že se najde jiná planeta, kde skot místo plynů vypouští kyslík, vepřová pečeně se peče sama přímo na seleti v odpoledním slunci a z horských potoků teče šampaňské francouzské chuti? Tak přestaňte koukat na pohádky a dejte si dveřmi přímo mezi...

»
07. 04. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: It Takes Two

Štěstí přeje připraveným. Dvakrát měř, jednou řež. Ve dvou se to lépe táhne. Ano, čtete správně. Pro úvod této recenze jsem si vybral hned tři česká přísloví, která krásně fungují ve skutečném světě, ale stejně tak dobře platí i pro ten herní. Občas má člověk dost štěstí, podaří se mu projít nějakou zapeklitou herní pasáž snadno, ani neví jak. V opačném případě to znamená ztrátu několika minut při opakovaném průchodu. U...

»
31. 03. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: DOOM Eternal: The Ancient Gods

Rozmáhá se nám tu takový nešvar. Ať už má hrdina v ruce pušku typu M4, plazmový kulomet, kuš nebo meč, jeho největším nepřítelem není nikdo jiný než bozi. Jakoby došli maniaci, blázniví imperátoři, pošetilí vědci a kruté nestvůry. Je přitom úplně jedno, která mytologie se rozsápe, znásilní a odkopne do příkopu. Na frak dostávají antika, vikingové, keltové a když dojde historická inspirace, peklo je přeci věčné. Vývojáři akorát zapomínají na to,...

»
26. 03. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Black Legend

Když se mágové nechali utáhnout ve svírací kazajce, byli blázni, jistě. Ale jen do chvíle, než se z ní ve zdraví dostali, čímž otevřeli dveře modernímu pojetí kouzelníků, kde jsou vystoupení vším, jen ne přehlídkou magie a opravdových čárů. Jenže v 17. století se oblbováním lidí nevydělávalo na hypotéku a auto na leasing. Uvrhnutí města do věčné mlhy mělo mnohem démoničtější důvod, při kterém asistovala skutečná síla z jiného světa. A i tehdy...

»