RECENZE: The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR

Autor: p.a.c.o Publikováno: 15.9.2018, 10:14

Publikováno: 15.9.2018, 10:14

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1638 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Letošní sucho v průběhu léta jistě zaznamenal každý a celá řada lidí z něj neměla radost. Mezi tyto jedince bych zařadil i správce golfových hřišť, kteří se museli, mimo útoků syslů na hřiště, vypořádat i se suchem. Udržet bezchybný green nebo farway nebylo jistě snadné, ještě že plevelu kolem hřiště, nebo písku v písečných pastích je to úplně jedno. Ono sucho by se dalo krásně vztáhnout i na hry s golfovou tématikou, kterých poslední dobou také moc není.

EA si s dalším dílem svojí série „Slavný hráč“ PGA Tour dávají na čas, když poslední díl vyšel před třemi lety. Uvolněné místo se snaží zaplnit vývojáři z H.B. Studios, kteří letos získali podporu od vydavatelství 2K, takže jsem osobně doufal, že bych mohl dostat nějaký fajn golfový zážitek, doplněný o licence na PGA Tour turnaje.

Při hraní The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR jsem si však víc než na golfu, připadal jako na horské dráze. Dobré okamžiky střídaly ty slabší, všude se mi do hry pletly online funkce a třeba takovou singlplayer kariéru nejde bez internetového připojení ani hrát. Přitom to je zrovna ta část, u níž bude většina hráčů začínat, aby si pořádně zažili ovládání a získali nějaké peníze na vylepšení zevnějšku svého hráče. Za odehrané turnaje získáváte zkušenosti a díky nim zvyšujete level svojí postavy. Bohužel dopad na její vlastnosti je nulový, takže ukazatel úrovně funguje spíše jako porovnání pro online zápasy.

Za získané peníze si můžete kupovat kosmetická vylepšení, jako jsou kalhoty, rukavice nebo brýle a samozřejmě obměňovat vzhled holý, s nimiž se následně pokusíte vydělat další peníze. Pokud by se někomu nedařilo, může si ve hře za prémiovou cenu formou mikrotransakcí doplatit další virtuální měnu. Abyste si totiž mohli zahrát lepší online turnaje, musíte si do nich zaplatit vstup, a ne na všechny z nich si vyděláte hraním turnajů. To, za co jsme kritizovali velké herní firmy, tak začínají dělat i ty menší, za což si potlesk a uznání hráčů rozhodně nevyslouží.

Štěstím pro singlplayer je dostatek turnajů a pokud se vám bude dařit, docela brzo se dostanete i na ty PGA Tour, jejímž vrcholem je Fedex Playoff. Kariéra byla nakonec fajn a užil jsem si jí, i když levelování není nijak znát, což je velká škoda. Tak třeba příště na tom vývojáři více zapracují, když už mají v tomto žánru relativní monopol. Zmínit musím i fakt, že turnaje hrajeme celé, tj. všech osmnáct jamek, takže času na zlepšení nebo zhoršení je v průběhu turnaje spousta.

Zapracovat by měli vývojáři vice i na herním modelu. Ten je hodně podobný, jako to dělali EA, ale snaží se být více propracovanější. Hned na první dotek jsem si všiml, že reakce na pohyby páčkami pro švih jsou citlivější a chyby moc neodpouštějí, takže jakože výzva. Bohužel jednotlivé druhy odpalů jsou velice nepředvídatelné a poslat míček tam, kam jste chtěli, je rovno malému zázraku. Označená místa dopadů na hřišti jsou spíše orientační a dost často jsem vrtěl hlavou nad tím, kam že to ten míček vlastně letí, protože tam jsem teda rozhodně nemířil a ani hra to neukazovala.

Právě kvůli ovládání a pocitu z odpalů byla moje hra jako na horské dráze. Jeden turnaj jsem dokázal všechny porazit třeba o jedenáct úderů, abych v dalším byl osm přes par a neprošel ani katem. Všechno nesmírně závisí na prostřední herní pasáži, protože odpal z drivu je fajn, předvídatelný a funguje, což bych si dovolil prohlásit i o puttování. Střední pasáž však díky své nepředvídatelnosti buď zážitek pokazí, anebo vylepší a já si říkám, proč když hraji a dokáži odpalovat pořád stejně, nemohou stále stejně fungovat i jednotlivé odpaly? Z povětrnostních vlivů je naší jedinou překážkou vítr. Na déšť byste v této hře čekali stejně marně, jako v období sucha na poušti.

Přes všechny jamky se blížíme k závěru, ale ještě, než se tak stane, povíme si něco o technické stránce. Hru pohání Unity Enginy, jež je poslední dobou hojně využíván zejména u menších studií. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby hra vypadala alespoň trochu hezky. Situace se o něco zlepší, když budete hrát na Xbox One X, ale ani tam se nevyhnete doskakování textur, rozostřeným texturám nebo záběrům a zejména méně přehlednému greenu. V případě, že se na něj dostanete a chcete puttovat, je na něm vidět čtvercová síť, po níž se posunují body dle toho, jakým směrem se trávník svažuje. Body na síti jsou však viditelné pouze kousek před námi, takže úspěšný putt na delší vzdálenost, kdy nevidíte, co se kam pohybuje, je dílem obrovské náhody. Celkový dojem z grafiky je tak nevalný, a i tři roky stará PGA Tour vypadá stále lépe.

Celkový dojem nedokáže zachránit ani docela propracovaný systém tvorby vlastních hřišť. V něm si zvolíte základní parametry (počet jamek, počet stromů, úroveň kopců, písečných pastí a dalších), na jejichž základě hra následně vygeneruje hřiště. To si můžete celé projít a případně na něm dodatečně „poladit“ detaily. Jak jsem již zmínil, online možností je celá řada, stejně tak módů, takže kdo se bude chtít ukázat na internetu, vůbec nic mu nestojí v cestě.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR měl dobrý odpal, ale hned první švih skončil v bunkeru, odkud se pak hra jenom těžko dostává. Mikrotransakce, nepředvídatelný herní model nebo postarší grafika jsou věci, které ji buď odpustíte a užijete si nakonec fajn golf s PGA Tour licencí a bohatým sociálním životem, nebo ji po pár hodinách marných pokusů odložíte a už se k ní nevrátíte. Bohužel jinou možnost pro hraní golfu nemáme, takže pokud se vám podaří The Golf Club 2019 získat někde ve slevě, byl by to rozhodně plus.
  • Milan Kořenek

    Hra je vcelku v pohodě,není to ovšem pro hráče typu ,,nikdy jsem to nehrál a diví se,že není v top 10,údery se musí trochu načvičit,pak to celkem jde

17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»
16. 02. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Crackdown 3

„Tak se podívej chlapče. Už máš dost let, aby si pochopil, že jsi nechtěný. Dnes tu s tebou mluvím jen díky brzké zavírací době obchodů a faktu, že moje jediná ochrana byl tehdy deštník. Šanci zbavit se tě okamžitě jsme propásli, a tak došlo na komplikovanější řešení. Do Nigérie si nedoputoval, protože jsem část peněz na poštovné propil U Fleků. A řvoucí balík byl beztak podezřelý. Snaha o prodej v internetové aukci...

»
14. 02. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Far Cry: New Dawn

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé...

»
13. 02. 2019 • chaosteorycz15

Recenze: Metro Exodus

Rusko. Řekněte bez opovržení jméno východní velmoci ve špatný čas, ve špatné společnosti a máte zaděláno na pěkný problém. V lepším případě se setkáte s ostrým slovníkem. V tom horším vás čeká hloubková lustrace, kdy se kolektiv odhodlá k osobní prohlídce, hledajíc odposlechy, rudou knížku, podepsanou fotografii Vladimíra Vladimiroviče a zbytky smrtící látky. Ale proč ta hysterie? Země rozprostírající se na asijském kontinentu dala světu i dobré věci. Tak třeba architekturu, vodku, jednoduché věci...

»
12. 02. 2019 • CryLineT0

Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

»
06. 02. 2019 • CryLineT10

Recenze: Kingdom Hearts III

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

»
05. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Genesis Alpha One

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

»
29. 01. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil 2

Hra roku už na jeho počátku? Jsem si vědom drzosti mé otázky, která v některých z vás vzbudí nechápavý výraz. Čeká nás rok plný nových značek a velkolepých pokračování, tak jak si dovoluji vytahovat recyklát dvacetileté hry, který se veze na pseudo-vlně remasterů a remaků. Povím vám zatím jediné, Resident Evil 2 se neveze, on tu vlnu vede. Jestli jste někdy pochybovali, zda dnešní hráči potřebují pohlavek z minulosti, aby prozřeli ze všednosti...

»