Recenze: The Sinking City

Autor: chaosteorycz Publikováno: 28.6.2019, 9:31

Publikováno: 28.6.2019, 9:31

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2233 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Pokud hledáte výhodnou nabídku last minute zájezdu, massachusettská agentura Nikdy s námi nejezděte, jinak se nikdy nevrátíte, má výtečnou nabídku do města Oakmont. Poměr slunných dní proti deštivým se neuvádí, neboť azurovou oblohu obyvatelé viděli naposledy v roce 1919. Je to tam trochu deštivé, pravda. Ale díky tomu se lokální záplavy drží na horní hranici, čímž umožňují přístup k moři takřka odkudkoliv. K jídlu se podávají dary moře, servírované z vody přímo na talíř. Volný čas je tráven nikdy nekončícím maškarním průvodem, kdy se nosí masky rybího charakteru. Ti zdatnější kejklíři transformují do děsivých kreatur. Čerstvý vzduch plný odéru tlejících ryb navíc povzbuzuje fantazii. Nebojte se, halucinace jsou v ceně zájezdu.

O blahodárných účincích výhodné rekreace se doslech i Charles Reed. Toho času domovem v Bostonu, prací soukromý detektiv. Už se vidí, jak se vrátí do armádních časů, kdy jako potápěč bádal po temných hlubinách. Sotva stoupne na molo, už ho obklopují divné vidiny. To je polka? Nebo snad tango? Ne, to jen mácháním rukou ladí na jiné vysílání halucinací. Ano, tady je správně, zde si konečně… neodpočine. Okamžitě se totiž nachomýtne ke zmizení syna městské honorace, které policie vyšetřuje rychlostí stavby tuzemských dálnic. Rychle zjišťuje, že turista a pochoutka rybí, jsou nejlepší shnilí. Na druhou stranu, on má vyšetřování v krvi a pan Throgmorton ví dosti o nevysvětlitelných jevech.

Naneštěstí pro Reeda, ve městě je víc kriminality než ve všech britských detektivních seriálech dohromady. Vraždy, únosy, nevysvětlitelná úmrtí, zmizení, mučení, krádeže, nepovolená shromáždění, okultní obětování. Uznejte sami, že takhle si volno neužijete. Zejména, když za vším stojí cosi tajemného. Velkého, smradlavého a s hodně dlouhými chapadly. A hentai s hlavonožci to není. Reed se s každým případem noří hlouběji do uzavřeného společenství. Otevírá další a další dveře neznáma, kterými betonuje možnost bezpečného návratu. Oakmont není město pro život. Je to panoptikum minulosti, zoufalost přítomnosti a šílenství budoucnosti. Ještě lépe, je to zhmotněný Lovecraft. Tak, jak si ho vykládají autoři z Frogwares.

Chlapci a dívky z Ukrajiny jsou samozvanými experty na detektivní žánr. Pokud nemám pravdu, tak jsou minimálně zdatní kouzelníci, protože dekádu a půl dokáží úspěšně prodávat příběhy o Sherlocku Holmesovi. Také jsou ale velkými obdivovateli spisovatele H. P. Lovecrafta. A stačilo málo, aby loňský počin Call of Cthulhu nesl jejich rukopis. O projekt sice nakonec přišli, ale proč se spokojit s jednou adaptací, když mytologie Cthulhu je košatá, jak mluva gotického básníka. Nebo romantického pokrývače. The Sinking City tak domýšlí to, co už slavný spisovatel za svůj krátký život nestihl.

A rozhodně se s tím nepáře. Příběh se rozjíždí poměrně rychle a když se nebudete vyhýbat vedlejším případům, brzy se seznámíte se stránkami Necromoniconu, pochytíte informace o Dagonovi a potkáte něco, co rozhodně není chobotnička z Čertovky. Celý Oakmont je jedna velká expozice věnovaná dílu a odkazu amerického spisovatele. Scénář si chce hodně povídat a pochlubit se, že zná kultovní mytologii více než dobře. Obyvatelé hroutícího se města jsou tak většinou jen prostředníci, jejichž čas se kvapem blíží ke konci. Nové prvky do univerza zapadají pěkně. Tvůrci se nesnaží opětovně objevit Ameriku, a tak látku posouvají dětskými krůčky. Výrazně přepisovat oblíbené téma by stejně nebyl dobrý nápad.

Mně se vedení příběhu líbilo, a ještě mnohem víc detektivní náplň, která je nosným pilířem hratelnosti. Je nesmírně osvobozující získat zase jednou myšlenkovou volnost. Nejenom, že nejste považováni za úplné idioty, ale dokonce se musíte na vyšetřování aktivně podílet. Cože, ono to nestačí jen odchodit? Ne. A až někteří hráči zjistí, že si místa na mapě musí hledat za pomoci dokumentů nebo dokonce hledáním v kartotékách novin, nemocnic či policie, patrně je odveze houkačka. Hra vám předem nic neoznačí. Nutností je získat přinejmenším jména ulic, a pak v dané lokalitě najít alespoň klíčový důkaz. Co dělat či u koho hledat, napoví vždy malá ikonka.

Čím je případ obsáhlejší, tím víc vyšetřovacích metod zapojíte. Vizualizaci klíčové situace indikuje zkreslený okraj obrazu. Možnost sledovat speciální schopností stopy taktéž. Nechybí ani rekonstrukce události, která je totožná se stejnými prvky v Call of Cthulhu nebo The Vanishing of Ethan Carter. Při volnosti v rozhodování trochu postrádám možnost chybné rekonstrukce. Když jednotlivé střípky špatně poskládáte, město se nepotopí. Jednoduše to uděláte znovu a většinou už správně. Získané poznatky se dále sdružují v „Chrámu mysli“, kde z nich činíte závěry. Tady už dochází i k variantě, že si něco vyložíte možná jinak, než se skutečně stalo.

Vše vás někam posune. Ať už příběhově v rámci univerza nebo hratelně blíž k dalšímu případu. Pěkně působí volby při uzavření případu, kdy je možné říct pravdu nebo lehce zalhat ve vyšším zájmu. Znáte to, přece nenapráskáte huliče trávy, když vás může dostat k pěstiteli. Což je samozřejmě jen příklad, protože halucinace ve hře nezpůsobuje konopí. A že vám ty nechtěné výplody fantazie dokáží pěkně zavařit. Ať už při vyšetřování nebo ozbrojených střetech. Jejich posláním je zároveň vzbuzovat napětí a hrůzu. Na to mají ale až příliš skromný rejstřík a častou repetetivnost. Jako horor na mě titul nepůsobil ani pět minut. Jako mysteriózní adventura s temnou atmosférou naopak na každém kroku.

V téhle chvíli se půli jak recenze, tak dojmy ze hry. To nejlepší totiž už bylo řečeno a dále to může být jen stejné nebo horší. A abych některým ušetřil čas, spolknu nejprve lokalizační pilulku hořkosti. Ano. Ne. Ano. A tak nakonec ne. Jako puberťačka před první pusou se chovali vývojáři, kteří českou lokalizaci nejdříve nekomentovali, později přislíbili, poté potvrdili a nakonec nevydali. Český vydavatel je ze hry a páchnoucí hlavu ryby si přehazují někde mezi Ukrajinou, Francií a Redmondem. Tuzemského hráče absolutně nezajímá, kdo za absenci mateřštiny může. Jeho zajímá, že si hru možná i předobjednal a pak dostal velké prd s blyštivou cedulkou „Only on Xbox One“.

Stále je tu varianta, že The Sinking City získá české titulky později v nějakém updatu. Podobně jako Call of Cthulhu. Vývojáři jsou ale opět neurčití, tudíž aktuálně musíte vystačit se základním jazykem. Je to problém? Když překousnete fakt, že ostatní čtou po našem a za stejné peníze, pak příliš ne. Texty, zejména v hlavním příběhu, nejsou náročné. Totéž platí pro dialogy. Horší je to s vedlejšími úkoly, které jsou často na několik částí. Tam se můžete lehce ztratit ve jménech nebo událostech. V dokumentacích jsou i historické události nebo popisy monster, takže textu je skutečně dost.

Dost je i akčních pasáží. Na můj vkus dokonce příliš. Z ukázek bylo jasné, že jakmile Reed vezme do pracek zbraň, fanda stříleček vezme kýbl na zvratky. Tak se i stalo a je-li to možné, výplody hlubin obcházím. V krajním případě se neostýchám prchat jak zajíc z honu. Střelba je neohrabaná a postrádá jakýkoliv fyzický základ. Pohyb postavy není dělán na koordinaci se zbraní. Většinou akční scéna připomíná opilého myslivce u maringotky někde na pouti. Ještě, že monstra nemají velikost papírové růže. Přesto je jejich eliminace frustrující a otravná. Pozitivem je, že inventář nabízí zápalné lahve, granáty a pasti. Negativní je obsluha, která je opět vše, jen ne přívětivá.

Než se natáhne past, máte osminožku na zádech a hrbáče na ksichtě. Nejlépe tak z arzenálu vychází granáty, které reagují okamžitě. Jen je musíte mít. Seznamte se s primitivním craftingem, kde se materiál mění na munici, zbraně a podpůrné léky. Mimochodem ani utlumení zranění a šílenství není na jeden dotyk. Rozhodně se nikdy nenechte obklíčit v koutě, protože je to jasná smrt. Ataky na blízko jsou naprosto k ničemu. Čahouny sotva potrápí a prckové vám beztak uskočí dřív, než je trefíte. Čest příběhovým akcím. Jejich průběh je ambicióznější a mnohem efektnější. Barely likvidující jednoho z bossů jsem si opravdu užil. Samotní nepřátelé jsou až na motoriku „hezcí“. Není jich moc, ale dělí se do několika rozdílných podtříd.

Řešením případů a průzkumem nabírají na objemu zkušenostní body. Další zbytečný prvek hry. Proč má postava všechny schopnosti už od začátku, když se pak vývoj točí jen kolem zvětšování inventáře, prodlužování instinktu nebo navyšování zdraví. Titul si sice bere žánrové kousky z RPG, ale neumí s nimi pracovat. Nepotřebuji po ruce čtyři desítky nábojů, když si je během deseti vteřin můžu vyrobit. Hodně suchý strom dovedností neposouvá herní možnosti absolutně nikam. Je tam, aby se neřeklo. A je mi velice líto, že to samé platí pro krásný, ale prázdný svět.

Zbořit koridory a vypustit hráče z výběhu, není jako bourat kozí chlívek. Na ošidnost otevřeného světa dojely týmy v Bethesdě, Avalanche Studios nebo BioWaru. A co se mě týká, i nedotknutelný Rockstar, když tvořil Red Dead Redemption 2. Sorry kovbojové, nemám tu vaší prérii rád. Oakmont se velikostí neměří s divokým západem nebo pustinou po globální katastrofě. Nepatří ale ani mezi drobky a než všechny čtvrti prolezete, pořádně se povozíte v loďce. Abyste totiž mohli využít rychlé cestování, nové lokality musíte navštívit. Není chybou očekávat, že si po cestě pokecáte o rybaření. Možná s kameloty proberete aktuální vydání novin, trhovnici osočíte z mokrého pečiva a hrobníka naučíte zacházet s lopatou. Chybou je toto nedostat.

Kde menší Vampyr dokázal aktivně využít téměř všechny charaktery, tam The Sinking City plýtvá potenciálem, prostorem a koneckonců i časem. Komunikativních postav je ve hře málo. Vlastně jde jen o ty, které se vážou k hlavnímu příběhu. Několik jedinců reaguje na interakci jednou, dvěma větami a zbytek jsou mumie chodící zleva doprava. Je pěkné, že ulice nejsou prázdné, ale výsledný efekt je stejný, pokud vaše existence nikoho nezajímá. Průzkum prostředí mimo případy nemá absolutně žádný význam. Když narazíte na otevřený objekt, je to proto, že tam půjdete v rámci jiného případu. Nic navíc mapa nedá ani za úplatu, slušné slovo nebo výhružku.

Bezduché dění na mapě korunuje bídná optimalizace. Pohyb NPC je zbytečné komentovat, podívejte se na souboje podomácky dělaných robotů. Přechod denní doby není plynulý ale bodový. To znamená, že světlo určitou dobu stojí a pak se o kus posune. Při plavbě vzdálené objekty doskakují, přičemž blízké se lepí na loď. Například míjíte pomalu bóji a ona se v mžiku skloní na loď. Co se samotného chodu týká, při vstupu do nabídky hra na moment zamrzne a občas se jí propadá frekvence snímků. Ale to se dá čekat, když se těžkopádně spouští a při, jinak velmi pěkném, logu studia má tendenci padat do dashboardu. Moc pěkná nejsou ani torza monster, která působí neostrým dojmem. To se týká i řady povrchových textur.

Teď možná očekáváte úchvatnou grafiku nebo nejvyšší možné rozlišení na Xboxu One X. Pak by se ten desátek na vrub optimalizace dal pochopit. Bohužel, tady obchod „chyby za krásu“ nefunguje. Hra nemá nic, čím by ospravedlnila hlučný chod konzole nebo chyby výše. Na poměry studia rozhodně nevypadá špatně. Spíše naopak a kromě obličejů, u nichž mám osobní nechuť k texturám, jsou pohledy na obrazovku pěkné. Zatopené město je depresivní a neustálý déšť vzbuzuje niternou tíseň. Modrozelené filtry možná připomínají Call of Cthulhu, ale takhle je Lovecraft stylizován velice často i ve filmech. Ani v jednom momentu však nemáte sebemenší tušení, proč se konzole s hrou musí tak prát.

Ve výsledku ve mně hra vzbuzuje lehkou depresi. Dokud mám zrak zapíchnutý v řešení případů, je The Sinking City sedmým nebem úpadku lidského společenství. Však běda jsem-li vyrušen. Otevřený svět je smutnou obětí studiového generátoru map. Je členitý a zastavěný jak brazilský slum. Přesto postrádá život a větší důvod k existenci. Při putování napříč městem nešlo nevzpomenout na Jurský park a premiérovou vyjížďku mezi poloprázdné výběhy. Škoda, že vývojáři neměli svého Hammonda, který by na ničem nešetřil. Nakonec je absence lokalizace tím nejmenším problémem.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Po detektivní stránce nebyl Lovecraft už dlouho tak poutavý. Příběh je dostatečně obsáhlý, nešetří mytologií a dává vám desítky záminek, proč se zajímat o osudy obyvatel. Systém pátrání dělá vývojářům čest. Nevodí za ručičku, využívá obsáhlou mapu, městské archivy a v rozumné míře klade překážky v cestě za poznáním. V tomto směru jde o vynikající hru. Zbytek herního času se ale musíte vypořádat s otravnými akčními pasážemi. S prázdným světem, který pohltila vlastní velikost a ambice vývojářů. Se zbytečným stromem vylepšení. A v neposlední řadě čelíte mrzké optimalizaci, při které je chybějící čeština už jen smutným důkazem, že někdo nedostál vyřčeným slibům.
  • Radek Jakubec

    Já u téhle hry pořád nevím…něco me na ni láká, ale zároveň ji strašně nevěřím…asi si to nakonec poridim, ale stejně jako Call of Cthulhu v akci za nějakých 370 nebo kolik to bylo a už i s CZ lokalizaci…

    • Chaosteory CZ

      Dnes drobný update – 66 mega. Čeština nikde, hru startuji zase nadvakrát. Při přehození na EN region konzole, jede napoprvé. Myslím, že počkáním se nic nezkazí 🙂

      • Radek Jakubec

        Četl jsem nejdřív 66gb 😀 Joo já si pak Call of Cthulhu uzil, po Tvoji recenzi jsem věděl co od toho čekat a teď to budu mít stejně 🙂 a nikdo to nenapsal, ale super recenze 🙂 jen jsem doufal, ze to dopadne lip no…

        • Chaosteory CZ

          Díky 😉
          Upřímně po updatu na verzi 1.2. Xbox hučí podstatně méně a zlepšila se fyzika předmětů ve vodě. Když budou vývojáři pokračovat a přidají i tu CZ, je ta hra bez problému na 7/10. Jen vydržet.

    • Martin Krupicka

      a myslíte, že lokalizaci časem dodaj ? 🙁 ja jsem teď zrovna ponořen do call of cthulhu a moc se mi to zatím líbí kupoval jsem taky v akci 😀 a jakmile jsem četl české titulky neváhal jsem .D

      • Chaosteory CZ

        Vývojáři pozdější přidání nevyloučili, ale ani neslíbili. Call of Cthulhu dostalo češtinu asi po třech měsících (ale šlo o jiné studio i vydavatele), takže ta šance je vždycky. Určitě budu hlídat aktualizace a když přidají, bude tu na webu novinka 🙂

      • Radek Jakubec

        ja o tom nepochybuju 🙂

  • Kischi

    Tak by mne zajímalo když se tady stále obhajuje že za nic nemůže české zastoupení Microsoftu. Kdo za to teda může? Kde je například jediné oficiální vyjádření konkrétní osoby z Microsoft CZ že čeština na menu konzole je hotová a byla poslána ke schválení a komu? Kde je jediný důkaz že vůbec na něčem takovém kdy pracovali. Na to jedna paní povídala a znám někoho v Microsoftu a on říkal, se můžeme z vysoka vykašlat. Kdo je konkrétní viník této situace ať už v CZ nebo USA? Nevšiml jsem si že by CZ pobočka napsala: poslalo se to tomu a tomu oddělení nebo osobě do USA a na tuhle konkrétní osobu nebo oddělení můžete zaslat dotazy nebo petici. Podle mne o neschopnosti cz pobočky se v USA ani neví protože se tam nejspíš posílá hlášení jak se tu vše daří a jak je tu vše v pořádku. A netýká se to jen Xboxu na takové stránce Office365 je už rok možná i víc nápis „Brzy budou k dispozici k tomuto produktu ke stažení pokyny v češtině.“ No do prdele co ten člověk zodpovědný za překlad celou dobu dělá za co bere prachy? To překládá jedno slovo denně a pak jde na odpočinkovou místnost aby z toho nebyl ve stresu!!!
    Vadí mi i to že tenhle web je vesměs skoro oficiální web Xboxu v české republice tak proč teda jménem hráčů nepodniká nějaké kroky? Neviděl jsem tu jediný otevřený dopis Microsoftu aby se k situaci vyjádřil a ani žádnou oficiální odpověď na konkrétní téma vždy jen věci co si někdo někde vycucal z prstu.

    • Maladava

      Skoro oficiální web?? 😀

    • Chaosteory CZ

      Možná by ses mohl uklidnit. Jednak si své dotazy směřuj k české pobočce Microsoftu, případně si stěžuj přímo na vedení USA. Ještě můžeš vytřít mandle české podpoře. Ale ta bude méně než rezerva rezervy, natož páté kolo u vozu. Za druhé Xboxweb nemá absolutně nic společného s Microsoftem, divizí Xbox a českou pobočkou MS. Je to fanouškovský web, který si svou pozici vydřel zápalem jeho členů, nikoliv podporou někoho jiného.
      A v poslední řadě, v recenzi obhajuji maximálně českého vydavatele a tím rozhodně není Microsoft. Výslovně píšu,že problém je někde mezi vydavatelem (Big Ben), vývojáři (Frogwares) a Redmondem.
      Nakonec prosím „obecné“ téma češtiny a xboxu držet v jednom vlákně a netahat ho pod recenzi hry. Děkuju

      • Kischi

        Za prvé uklidnit se nemůžu.
        Za druhé nikde jsem nepsal nic o tom že máte něco společného s Microsoftem. To že jsem napsal že jste skoro oficiální web je myšleno že jste asi ten největší a nejčtenější co se věnuje Xboxu. Stejně tak např. Diablofan a Wowfan nemají nic společného s Blizzardem a píše se že jsou oficiální myšleno největší v cz komunitě.
        Za třetí nevím proč se uražíš ale nebylo to směřováno na tebe ani web ale všeobecně.
        A za čtvrté obrátit se na Microsoft jako jednotlivec tak to bude mít opravdu váhu 🙂 asi jak to milionté kolo u vozu.

        • Chaosteory CZ

          Musíš počítat, že když reaguješ pod recenzí, tak si to vztáhnu k ní. Proto jsem psal, ať se tohle téma drží v jednom vlákně. A na spojení „Xboxweb“ a „skoro oficiální“ reaguju podrážděně už automaticky, protože si lidí myslí, že sedíme ve sklepě Microsoftu. Pak mají tendenci nás používat jako prostředníky k řešení vlastních problémů s MS. Rádi poradíme a pomůžeme, ale z vlastní zkušenosti. A samozřejmě, že sám nic nezmůžeš, ale kdysi se i tady na webu řešila petice za češtinu. Není to sice nic extra, ale aspoň se tím vyjádří názor určité většiny.

        • czmarty7

          Absolutně s tebou souhlasím!

        • Petr J.

          V jistých bodech též s tebou souhlasím.

  • Radek Hanák

    Xbox na češtinu už nějakou dobu sere, to samé už párkrát udělal. Tak jsem koupil PS a mám to v cz a je mi to fuk 🙂

    • Maladava

      Díky za info.

      • Radek Hanák

        Rádo se stalo 😀

22. 07. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Darksiders III: Keepers of the Void

Poté, co Fury porazila všechny smrtelné hříchy a odvrátila svět od pětisté padesáté druhé apokalypsy, mohla se vydat klidně na dovolenou. Využít své získané dovednosti a opékat si zbroj v jícnu sopky, v obklopení blesků chránit deštný prales nebo s ledově chladným výrazem opečovávat medvědy za polárním kruhem. Ale to válečnice nedělají. Raději berou nabídku od kostnatého individua a mění se na Laru Croft.

»
10. 07. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Car Mechanic Simulator

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

»
09. 07. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bloodstained: Ritual of the Night

Když se pánům zachce moci, musí nastoupit dívka. I testosteron se musí udržovat v rozumné míře. Na západ od nás by taková hrdinka tasila pistole. Dle moderních norem střízlivě oblečená. Nevyzývavá, cudná, s křesťanským základem a diplomem z univerzity. Evropská měřítka by ji přisoudila exotický vzhled a těžké dětství. Ctící vlastní tradice zvládá bodné zbraně a hýří důvtipem.

»
05. 07. 2019 • CryLineT1

Recenze: Sea of Solitude

Electronic Arts jsou dlouhodobě v hráčské nemilosti. Možná zcela po právu, možná ze setrvačnosti. Dnes to nebude o lesku a bídě jedné slavné společnosti. Palčivé téma se týká velkých značek a mezi ně nezávislá tvorba nepatří. Právě projekty z dílny EA Originals ukazují přívětivější tvář korporace. Jde o obličej uplakaný, ale hřejivý. Mnohem víc než stadion fotbalových fanoušků. Než otevřený svět s létajícími strážci. A než doutnající bojiště světové války.

»
29. 06. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance – A Woman’s Lot

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Školní rok máme pomalu za sebou a když dítko donese domů vysvědčení, je to takové malé ohlédnutí se za tím, jak mu to šlo. Možná si říkáte, co to má s hraním společného, ale jistá analogie tu je. Vyšlo totiž třetí a zároveň poslední DLC do hry KCD s podtitulem A Woman’s Lot (Ženský úděl), ve kterém se ohlédneme na samý začátek příběhu.

»
29. 06. 2019 • lindros88cze1

RECENZE: Monster Jam: Steel Titans

S příchodem léta poslala řada vydavatelů do světa hry, které řeší špatné počasí nebo nenadálý výpadek osobního programu. Jde o jednoduché tituly, jejichž náplň nevyžaduje mnoho času. Když od nich odejdete, nic vám nikam neuteče. A když se pak vrátíte, jste v sedle, v tomto případě v sedačce, během pár vteřin.

»
27. 06. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: F1 2019

Rychlost, přesnost a výdrž. To nejsou jenom znaky charakterizující správného sportovce, ale také vlastnosti, bez nichž se neobejde ani kvalitní závodní speciál. Je přitom jedno, zda je to auto pro WRC, motorka nebo formule. Bez nich se daleko nedostaneme a k vítězství je tím pádem hodně daleko. Virtuální závodníci opět usedli do svých křesel a chopili se volantů, ovšem až nyní se mohou vydat po stopách Artona Senny, Nicky Lady nebo...

»
26. 06. 2019 • lindros88cze3

RECENZE: Crash Team Racing Nitro-Fueled

Crash Bandicoot a jeho přátelé i nepřátelé opět hlásají návrat. Remake arkádových závodů Crash Team Racing k příležitosti 20lettému výročí už konečně dorazil a podobně jako loňská trilogii je poctivou předělávkou. Přesto si ponechává původní příběh, postavy a rozvržení tratí a přidává k tomu i obsah z Crash Nitro Kart a Crash Tag Team Racing, a to vše zabalené ve slušivém kabátku je pak skvělou vzpomínkou pro hráče originálu, zatímco ti noví si...

»