Recenze: Trepang2

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 30.10.2023, 8:37

Publikováno: 30.10.2023, 8:37

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3326 článků

Kolik lidí potřebujete na útěk z přísně střeženého zařízení? Kolik na sebevražednou misi pro návrat domů?  A kolik na záchranu světa? Pakliže máte po ruce frajera s označením „106“, tak vám stačí jen jeden. K němu sada zbraní, nějaké ty hokus pokus manýry, pár hodin tréninku a čas jdoucí vám na ruku. Tedy vše, co přináší akční armageddon Trepang2, ve kterém si slovo bere nostalgie, aby modernu poslala na pitevní stůl.

Už si ani nepamatuji, kdy jsem poprvé viděl logo vydavatelství Team17. Jestli to bylo u červích válek, u potírání vesmírných vetřelců nebo u kulečníku, jehož fyzikální zákony mi jsou záhadou dodnes. Důležité je, že mám partnera nezávislých her pevně spojeného s tituly, které sice nehýbou prodejními tabulkami, ale přináší sympatickou zábavu na hraně jednoduchosti. Takové ty hříčky, o nichž se dozvíte těsně před vydáním, jelikož jejich hratelnost značně převyšuje ambice. Pomůžou zapomenout na dění kolem, popadnou vás za pracku a vtáhnou do světa, kde jste žalobcem, soudcem, i katem. A tentokrát je atmosféra jiné dimenze mnohem silnější, neboť se z dávné minulosti vrací tajemné zlo zasluhující kůl do srdce.

Napětí stranou a karty na stůl. Jestli chystáte česnek a svěcenou vodu, tak se vraťte k Redfallu. Trepang Studios zašmátraly v herních archivech a u kroniky „Zapomenuté pecky“ nalistovaly stránku se značkami F.E.A.R. a Soldier of Fortune. Rychle sjely nabídku herních vydavatelů za poslední dekádu a jelikož tam našly jen smutné plky šedivějících gamerů, vzlykajících nad absencí akčního hororu s příměsí sci-fi, jaly se vzdát poctu brutálním přestřelkám a efektním zpomalovačkám. Nechci se pouštět do rozboru, kde končí poklona mrtvým ikonám a kde sprosté parazitování na nostalgii. Sám nemám úplně jasno, jestli chci autory pozvat na pivo nebo na popravu naostřenou gilotinou, a tak mi možná na konci textu pomůžete s rozhodnutím. Nebo vypnete a přidáte se k primitivní zábavě.

Kvůli ději totiž hru určitě hrát nebudete. Jste speciální agenti, jejichž minulost zapříčinila ubytování v poněkud neútulném zařízení pochybného zaměření. O minulosti víte méně než náměstek ministra o fungování resortu, tudíž v momentě, kdy se naskytne možnost útěku, příliš neváháte. V tento okamžik rozehrávají vývojáři malou šarádu. Titul nastiňují jako špionážní látku zaměřenou na nenápadný průchod a sběr dat. Díky bohu jim to vydrží asi dvacet minut, neboť z každého kroku cítíte vzdorovitost herních prvků. Jako byste hyperaktivní štěně uvázali na řetěz a chtěli, aby doprovázelo chromou babičku s chodítkem. Po útěku a povinném výcviku přebere velení akce a na obličeji se pomalu rýsuje úsměv.

Třebaže můžete nést jen dva typy zbraní a jeden druh podpůrného vybavení, to nejdůležitější je vždy s vámi, a to zpomalení času a krátkodobá neviditelnost. Obojího si užijete do zblbnutí, protože mířidla u zbraní neexistují a střelba od oka je ve zběsilém tempu silně nepřesná. Akce proto dynamicky mění tempo dle potřeby. Pár sekund jste RoboCop, chvíli Predátor hledající vhodnou pozici a následně Max Payne s duálními devítkami. Prostředí mísí luxus, industriální zástavbu, kancelářské komplexy, vědecká zařízení a mraky dalších míst, která slouží rychlému nástupu ozbrojených jednotek a její následné eliminaci. Není možné, aby se akce v polovině hry omrzela. Konceptuálně se příliš nemění, ale na scénu se dostávají noví nepřátelé, do výbavy přibývá další vercajk a v momentě, kdy v rukách držíte vystřelovač kůlů, skutečně F.E.A.R. povstává z mrtvých.

Hratelnost útočí na nostalgii a jako rukojmí si bere syrovou brutalitu. V dobách, kdy kreativní týmy obhajují každý nahý úd a omlouvají se za ústřední postavu masakrující civilisty, likviduje „stošestka“ protivníky se syrovou upřímností. Mrtvoly se stávají módními gobelíny sériového vraha a co neleží roztrhané na zemi, to zdobí stěny jako bizarní freska. Nejde tak nevzpomenout na Soldier of Fortune, jehož účelová jatka kryla děj plný afrických neonacistů a ruských mafiánů. Trepang má o něco málo sofistikovanější zápletku, nicméně hledání záznamů je nudné, střílení obyčejné, a tak musí nutně přijít gore fest hraničící s hanobením lidských ostatků. Všechno se pak nádherně spojí do jednoho funkčního celku, kterému škodí především to, co mu má pomáhat.

Hororový nebo spíše mysteriózní vklad je naprosto zbytečný a kontraproduktivní. Děsí na úrovni nedoplatku za teplo a dobře rozjetou atmosféru zpomalí na volnoběh, který se obtížně rozjíždí. Tady snaha o podvratné napodobení First Encounter Assault Recon dostává zasloužený trest. Ano, dnešní hráči možná v roce 2005 tahali Tatru po pískovišti, ale ostatní, co už finančně přispívali do rodinného rozpočtu, si dobře pamatují, za co utráceli ulité peníze. A nebyl bych to já, pokud by nedošlo na bossy. Svitla naděje, plamen inovace se letmo vzňal a euforie tryskala první gejzíry. Chválím autory za opuštění od tupé ukázky moci, kterou nahradili důmyslnou likvidací, kdy nestačí jen dobře mířit, ale i trochu přemýšlet. Tahaní neudolatelného molocha rozpadajícím se prostředím se povedlo a budilo naděje, že na závěr přijde skutečné monstrum. To sice nedorazilo, ale o zklamání mluvit nemůžu. Trepang2 není hrou, u které toužíte po závěrečné satisfakci. Jste rádi za zábavnou střílečku a jestli v závěru přijde Karkulka nebo decepticon už neřešíte.

V případě pořízení se připravte, že ovládání vyžaduje trochu cviku a ladění. V nastavení jsou naštěstí posuvníky citlivosti a mrtvých zón, ovšem nalezení jejich ideální pozice není otázkou pár minut. Ovladač reaguje rozdílné v běžném provozu a jinak při zpomalení času. Když zrovna kolem vás nebudou létat kulky, prolezte, co můžete. Přispějete k odemykaní cheatů, jejichž bohatý seznam sídlí v hlavní nabídce. Možná si myslíte, že je nepotřebujete, ale realita umí přesvědčit o opaku. Pozitivní je snímková frekvence na hranici 60 fps, ovšem s ohledem na grafické možnosti jde spíše o nutnost.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Ale jo. Když se k návratu ikonických značek nemá Activision, musí přijít někdo beze jména a financí, kdo mlsnou prázdnotu zaplní. Trepang nehledá mezi čtverci kolo a místo toho tahá ze skladu staré galusky, které s trochou péče ještě dobře poslouží. Primitivní náplň těží z velké variability hratelnosti, z nesmlouvavé brutality a konceptu, jehož základy se nikdy neomrzí. Přílišná snaha o napodobení dávných klasik tak působí kontraproduktivně a zbytečně zpomaluje rozjetou mašinu bez brzd.
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»
24. 03. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: New Star GP

Ač se to nemusí zdát, i svět mobilních her ukrývá celou řadu kvalitních titulů, jejichž prostřednictvím se můžeme bavit déle, jak jedno záchodové sezení. Vybírat můžeme z celé řady herních žánrů, a to včetně sportovních simulátorů. Třeba takový New Star Soccer dokonce dostal několik ocenění a jeho vývojáři z New Star Games po získání zkušeností vyrazili sbírat finanční prostředky také na velké konzole. Nepřináší nám však nějaký free to play titul, ale...

»