Recenze: Tyler: Model 005

Autor: chaosteorycz Publikováno: 6.11.2018, 8:49

Publikováno: 6.11.2018, 8:49

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1892 článků

Kdo nechtěl mít v devadesátých letech vlastního „Johnnyho Pětku“, byl buď stále ještě pouhou součástí genetického materiálu nebo měl v občance příliš mnoho roků, aby to přiznal. Sympatický robot, kterého zásah blesku přivedl k životu, postupně objevoval lidský svět, a přitom získával informace o své minulosti. A podobný osud má i Tyler, malý robůtek, jehož příběh začíná roku 1955. Shodou okolností za vše opět může nepříznivé počasí.

Zde podobnost víceméně končí. Tyler nepřipomíná velkého bráchu od čistícího stroje z filmu Wall-E. Spíš by mohl být vzdáleným příbuzným Marvina ze Stopařova průvodce po Galaxii. Jen v miniaturní podobě, kterou by zdatný kapsář zcizil rychlostí blesku. Jak podtitul napovídá, Tyler není jediným samohybem v domě. Majitel nemovitosti byl velice šikovný a tvorbou malých postaviček doslova žil. Jenže jednoho dne zmizel. Možná uběhlo pět let, ale možná ještě víc. Na Tylerovi je, aby zjistil, co se vlastně stalo, a přitom zůstal naživu.

V prvních minutách se zdá, že malý celek Reversed Interactive připravil další emocionální ždímačku, vezoucí se na vlně skvělé plošinovky Unravel. Atmosféra je ponurá, technické nákresy robůtků připomínají dávnější přítomnost lidské bytosti a v přítmí osminohé bestie snovají příbytky. Vlastně už jen čekáte, kdy se objeví flashbacky a začnou vyprávět pohádku tisíce a jednoho šroubku. A ono nic. Tyler: Model 005 je sice trojrozměrnou plošinovkou, ale děj je spíše doplňkem. Scénář mu nenadělil velkou hloubku a autoři v něm kličkují jak opilý cestář na namrzlé silnici. Mnohem větší důraz je přisouzen logickému uvažování a jednoduchým survival prvkům.

Hlavní hrdina potřebuje dostatek kyseliny do akumulátoru a světlo. První simuluje zdraví, druhé energii čerpanou prostřednictvím solárního panelu v přední části hlavy. Příbytek působí jak dům zasažený hurikánem. Zabedněná okna propouští jen zlomky slunečního světla a nebýt petrolejových lamp, mohl by Tyler trávit čas maximálně sledováním poletujícího listí. Tím máte nalajnovaný základ každé úrovně: zorientovat se v prostoru, nalézt lampy a zajistit si tak svobodu pro plnění úkolů. Bohužel už tato rutina odhalí nejslabší článek hry, kterým je ovládání.

Od dob, co se plošinovky vydaly do třetího rozměru, válčí hráči se špatnou orientací v prostoru, nezbednou kamerou, jalovou interakcí nebo otravným soubojovým systémem. Jakmile se všechny nešvary spojí dohromady, nezachrání hru ani animace od Pixaru orazítkovaná samotným Mickey Mousem. Tyler není zlý ve všech zmíněných částech. Například kamera je ukázkově poslušná a nikdy se nestalo, že bych měl zakrytý výhled. A to i v případě, že jsem se popelil v knihovně. Malé Hitchcockovo drama přichází ve všem ostatním. Od přírody se považuji za trpělivého člověka, ale po dvou hodinách hraní jsem byl vytočený jak ropná soustava. Mít po ruce voodoo panenku, bude připomínat dikobraze. To přísahám.

Robot má relativní svobodu, tudíž má-li k tomu příležitost, může skákat, šplhat, ručkovat nebo běhat po zdi. Jenže ten malý sabotér nechce. Z hran objektů má tendenci padat a co je nejhorší, chytání je záležitost náhody. Jednou se chytí, čtyřikrát ne. Vy to přitom nemáte šanci ovlivnit, neboť máte k dispozici jen směrovou páčku a tlačítko pro skok. To reaguje někdy na jeden dotyk, jindy na dva a ve vzácných případech vás ignoruje úplně. Když máte před sebou jen výškový výstup, ještě nacházíte zbytky shovívavosti. Pokud ale překonáváte dálkové překážky ve výškách a těsně před cílem spadnete, chuť rozdupat Tylera dřeváky je nesmírná.

Jako naschvál zaručeně spadnete do líhně hmyzích nepřátel. Postřiku chtivý protivníci nejsou příliš velkým problémem, protože postavička má ve výbavě i zbraň. Že se s ní ohání těžkopádně, je už věc druhá. Hra sice označí zneškodňované nebezpečí, ale z důvodu horšího ovládání a špatné viditelnosti nemáte přehled, na jakou stranu se Tyler ohání. A to je obsah obohacený o tower defense režim. K němu vede cesta přes speciální platformy s primitivní logickou hádankou. Ochrany věží nemám v oblibě ani v rovině samostatné produkce, tudíž tady už vůbec ne. Vlny hmyzáků připomínají pásovou výrobu v rozvojové zemi a pobíhání mezi nimi zmateného revizora v noční lince hromadné dopravy.

Okamžitě však musím autorům pochválit dětinskost, se kterou se snaží z primitivní zápletky a strohých interiérů vydolovat maximum. Vyjma úkolů, spojených s postupem hrou, jsou v úrovních rozesety desítky předmětů, které slouží k vizuální úpravě robota. Možná si řeknete, že je to pitomost. Kdo potřebuje, aby nějaký neustále vybitý prototyp nosil helmu, křídla, stylové tenisky nebo boxerské rukavice? Říkám, že každý. Je to smutné, ale sběr kosmetických vylepšení je na celé hře tím nejlepším. Navzdory všem mínusům, všem stupidním dialogům a všem rotujícím questům, je Tyler sympatická postavička, které ty doplňky vyloženě přejete. Modifikace kompletního vzhledu bývají navíc spojeny s vyřešením hádanky, a tak se z vedlejší nabídky hry brzy stane ústřední motiv hraní.

Jelikož cena hry odpovídá nezávislé tvorbě malého celku, bolí amatérské zpracování trochu méně. Přesto jsou personalizace, lehký závan RPG prvků a ponuřejší atmosféra tím jediným, co stojí za slova chvály. V době, kdy o plošinovky není nouze, a ty levné vychází téměř každý týden, zapadne Tyler: Model 005 jak Němec do zákopu. Titulky můžou prozrazovat třeba třikrát, že vývoj proběhl za přispění bezplatných nástrojů, ale to nevylučuje kvalitní technické zpracování.

3
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Pokud chcete vědět, jaké pocity panují po probuzení, kdy nevíte, co se přesně stalo v nejbližší minulosti, vydejte se na nějakou oslavu. Tyler číslo pět vám to rozhodně říct nestačí, protože s ním do závěrečných titulků nevydržíte. A pokud náhodou ano, bude to díky vedlejším činnostem, které s dějem příliš nesouvisí. Nicméně i při nich budete trpět nad pokaženým ovládáním a zneuctěním základních mechanik plošinovkového žánru.
  • Jaroslav Houdek

    Hádám asi dík za varování. Navíc vtipné a čtivé.

  • klidas

    v tom prilozenom lauch trailery to nevyzera az tak zle 🙂

18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»