
RECENZE Sacred Citadel
Klasických mlátiček ze staré školy není nikdy dost. Přesně tahle slova si nejspíš vzali k srdci vývojáři z Deep Silver a servírují nám Sacred Citadel. Sice si můžete myslet, že je to další nudná klasika do sbírky, ale přináší celou řadu vylepšení, díky nimž by Vás mohla zaujmout.
Hlavní menu toho na první pohled přináší opravdu hodně, ovšem na ten druhý zjistíte, že důležité jsou maximálně dvě položky. Příběh je vždy jeden, hrát ho však můžeme buď na jedné konzoli nebo přes XBL a to maximálně ve třech hráčích.
Příběh je rozdělen do čtyř kapitol po šesti částech. Ty jsou dostatečně dlouhé, takže hru určitě neprojdete za jedno dopoledne. Pokud by Vám základní čtyři kapitoly nestačili, za 400MSP si můžete koupit další část nazvanou Jungle Hunt. Ta přidává nejen novou herní lokaci, ale také nové bossy a samozřejmě nekončící zástupy potvor.
Herní náplň snad ani klasičtější být nemohla, takže procházíme jednotlivé úrovně a kosíme vše, co se pohne. Na konci každé části Vás čeká neodmyslitelný boss, jehož zdolání není jen tak. Ne vždy však dojde na boj, protože občas se stane, že Vás soupeř zničí jedním kouzlem nebo na Vás pozve své kumpány a raději uteče.
Mnozí z Vás se již možná podívali na konečné hodnocení a teď Vám vrtá hlavou, proč je takové, jaké je. Je to hlavně kvůli RPG prvkům zasazeným do hry. Ne, že by se jednalo o něco převratného, ale vše je hezky zkombinováno. Celá řada prvků je převzata z velkých RPG her, takže na výběr máme ze čtyř povolání (warrior, shaman, mage, ranger), kdy každé může nést jiné zbraně a samozřejmě zbraně pro mage nefungují i u warriora a obráceně. Díky tomu před sebou máme celou řadu možností, jak hrát. Vše navíc krásně a přehledně, kdy u zbraně nebo brnění jasně vidíte, kolik Vám přidá nebo naopak ubere bodů například u útoku.

RPG však nejsou jenom zbraně, ale i zkušenostní systém. Body získáváte zabíjením a při jejich určitém počtu postoupíte na další level, což jsou vlastně dva bodíky, které můžete dát buď do útoku, obrany, obratnosti nebo síly. Navíc se cestou za vítězstvím povalují krystaly, díky nimž si můžete na určitou dobu zvýšit třeba obranu. Spolu s vyšším levem se Vám zpřístupní i bojová komba, díky nimž se dostanete k té správné řezničině a souboje jsou opravdu boží.
Za zmínku rozhodně stojí používání vozidel nebo různých monster. Mnozí z Vás jistě znají klasiku Golden Axe a přesně po jejím vzoru osedláte dinousara nebo usednete za volant tanku střílejícího bomby vpředu a zápalné šípy dozadu. Při hře s kamarádem se musíte dohodnout, kdo kde bude sedět. Získané zkušenosti a peníze se v tomto případě dělí rovným dílem. Těchto prvků je ve hře akorát tolik, aby Vás bavila a nezačala nudit.
Grafické zpracování se opravdu povedlo a co všechny jistě potěší je jeho detailnost. Potvory na Vás totiž neútočí najednou, ale coby komparz nejdříve povzbuzují své kolegy, aby se posléze do bojů taktéž zapojili. Navíc každá z potvor má trochu jiný systém útoků, takže budete muset dávat dobrý pozor na to, co na Vás která chystá. Zvuková stránka nezůstává pozadu a dotváří již tak výbornou atmosféru.
Verdikt
Za 1200 MSP je Sacred Citadel velice dobrou hrou, jež Vás nenechá v klidu a budete chtít pokořit stále další a další levely, získat nové zbraně a porazit všechny nepřátele. Je-li vám tento žánr alespoň trochu blízký, není co řešit a hru si kupte a vy ostatní si určitě vyzkoušejte minimálně demo. Za sebe mohu říct super, už dlouho jsem se takhle nepobavil a společně s přítelkyní jsme se u hraní opravdu dobře bavili, takže musím jenom doporučit.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...

























