
RECENZE: Sébastien Loeb Rally Evo
Nerad bych se někoho dotknul následujícím prohlášením, ale tak to prostě cítím. Rally je královna motorsportu. Co jiného pokládat za umění než řítit se po silnici široké, jako vaše auto, kolem jenom stromy nebo strže a na tachometru rychlosti, za kterých se na takové silnice normálně nikdo nepouští. O nějaké bezpečné zóně kolem trati si taky můžete nechat zdát, tudíž nic pro slabé povahy. Nezmiňuji to náhodou, jelikož Sébastien Loeb Rally Evo se nám pokusí takový zážitek zprostředkovat.
O to víc mě potěšilo, když Milestone opustili značku WRC, kterou přenechali jinému studiu a královnu motorsportu spojily s jejím králem, velkým Sébastienem Loebem. Jeho kariéru asi není třeba moc představovat, protože seznam úspěchů by obsáhl samostatný článek a ještě by to bylo málo. Sebastian je člověk narozený s volantem v ruce a je jedno, jestli se zrovna řítí po rally trati, útočí na legendární vrchol Pikes Peak či se „jenom“ veze po trati s autem specifikace WTCC.
Výčet závodů, kde se Sebastien kdy objevil, nám poslouží jako přehled obsahu, s nímž se budeme pokoušet ve hře zabavit. V Milestone se tentokrát vytáhli a herní náplň je neuvěřitelně rozmanitá a v rámci kariéry i hezky rozložená. Jak bývá tradicí, začínáte s tou největší plečkou, jaká se dá mezi závodními speciály najít, ale je to vaše první auta a to něco znamená. Postupně s lepší reputací dostanete možnost pořídit lepší auta a okusit lepší tratě. Mimo rally po celém světě, se podíváme i na zmiňovaný Pikes Peak a plechy omlátíme při rallycrossu nebo třeba projíždění označených bran na rallycross trati. Nabídka aut je neskutečně široká a nezapomíná jak na aktuální novinky tak na staré, ale hodně dobré klasiky.
Jelikož hra nese slavné jméno, je část obsahu spojena právě s ním. V jednom herním módu si budeme moct prožít kariéry tohoto legendárního jezdce a pokusit se napodobit jeho největší úspěchy, což jak dává tušit, nebude tak úplně jednoduché. Na druhou stranu je to opravdu zábava a my si tak můžeme připomenout, co všechno Sébastien dokázal. Druhý herní mód přináší Sébastienovi výzvy, po jejichž úspěšném splnění na nás čekají pěkná speciální auta. Díky přítomnosti systému reputace, ale musíte nejdřív získat dostatečný počet bodů a až pak si něco z výše uvedeného budete moct zajet.
U závodní recenze se neobejdeme bez hodnocení jízdního modelu, takže jdeme na to. Dopředu říkám, že jestli čekáte další Richard Burns Rally nebo Forzu, Project Cars či Assetto Corsa, čekejte dál. Sébastien Loeb Rally je přístupnou alternativou, u které realistický jízdní model určitě nedostanete. Bez nějakého většího tréninku a s normální obtížností budete s přehledem brázdit tratě a je jedno, jestli je to asfalt, šotolina nebo sníh a led. Přitom rozdíl mezi asfaltem a ostatními povrchy tu je, nicméně je snadno čitelný a neumí zaskočit a překvapit tak, jak to umí konkurenční DiRT Rally. Před každým závodem si můžete nastavit vůz dle vašich specifik, ale že by nastavení mělo nějaký zásadní vliv na jízdní vlastnosti, se mi nezdálo.
Díky určité jednoduchosti a přístupnosti si hru užije hodně široké spektrum hráčů. DiRT Rally je hodně super hra, nic vám neodpustí a když už vyhrajete, budete mít takovou radost, jako byste trať projeli skutečným autem. Rally Evo oproti tomu nabízí jednoduchý jízdní model a model poškození. Tam, kde vás DiRT pošle mezi stromy a tím nejspíš ukončí vaše působení v závodu, auta v Rally Evo zvládnout několik kotrmelců přes střechu bez nějakého znatelného snížení výkonu, jenom se jim pomačkají plechy. I když je pravda, že v rallycrosu jsem častokrát při souboji kolo na kolo přišel o pneumatiku a musel doject jenom na disku. Při pohybu po trati v DiRT musíte dávat pozor na každou díru, louži nebo ledovou plotnu, protože jinak vás silnice vymete z trati, ani nevíte jak. Ani toho se tady nemusíte bát, trať je plochá, myšleno bez děr a výmolů a i v Austrálii nebo ve Finsku se na trati udržíte o dost snáz, než je tomu v případě konkurence.
Přitom při srovnání tratí hra bez problému obstojí. Dokáže nabídnout hodně rychlé tratě, kde se řítíte neskutečnou rychlostí a jenom čekáte, kdy se něco pokazí a vy poletíte do meze. Nechybí krásné vracečky nebo nebezpečné šikany a to vše v hodně povedené grafice. Modely aut a tratě jsou moc pěkné, okolí tratě už tak super není, ale v té rychlosti si toho stejně nevšimnete. Zde se hodí zmínit i multiplayer. Ten ve hře je, můžeme hrát přes Xbox Live, ale nečekejte nějak moc variací. Buď hrajete tratě z rally nebo rallycros. To je vše, přátelé.
Technická stránka však není úplně dokonalá. Občas jsem měl pocit, že počet FPS není takový, jaký bych si přál, a reakce auta na moje příkazy nebyly úplně nejsvižnější. To samé platí i pro navigátora, který byl místy moc pomalý, a než se „vyžvejkl“, přišla šikana nebo vracečka a už sem letěl do kamene, plotu nebo objímal strom. Naštěstí se to nestávalo často a není to nějaká zásadní překážka. Co z technické stránky pochválím, jsou na poměry Milestonu docela svižné nahrávací časy.
Verdikt
Sébastien Loeb Rally Evo není žádný simulátor, což jsme všichni stejně tak nějak tušili. Nicméně nabízí hromadu obsahu podpořenou známým jménem a hodně přátelský jízdní model vhodný pro nenáročné nebo sváteční řidiče, klidně i s baretem. Pak už je pouze na vás, zda vám bude stačit nebo si radši počkáte na realističtější a náročnější DiRT Rally.
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...






























