
RECENZE: MXGP 3 – The Official Motocross Videogame
Vždycky, když se blíží nějaká hra, v hlavě se mi honí myšlenky, jestli se na ní vůbec těším, popřípadě jaká jsou moje očekávání. Určitě to tak má celá řada z vás a jedním z rozhodujících faktorů může být i renomé autorů. V případě italských Milestone přistupuji k jejich hrám s lehkou skepsí. Pár už jich mám za sebou a zatím mě žádná nějak extra neoslovila. Dneska tu pro vás máme recenzi MXGP 3, neboli motokrosové závodění, kde se podíváme na to, zda hra letos konečně dokáže zaujmout.
Motorky obecně mám rád, motokros však ještě o fous radši. Pravdou je, že série MXGP od Milestone se řadí k tomu lepšímu, co firma produkuje. Letos navíc konečně vývojáři opustili svůj předpotopní engine a sáhli po oblíbeném Unreal Enginu 4. Po přečtení jsem se začal těšit na grafiku a změny ve fyzice, jež se nakonec opravdu dostavily a co víc, jsou na hře dokonce i vidět. Ne všechno je zlato, co se třpytí a to samé, bohužel, platí i pro MXGP3.

Kdo hrál předchozí díl, může být lehce zklamán už při pohledu do menu. Nabídka herních módů není tak široká, jako tomu bylo posledně, ale nabízí prostě takový klasický herní základ, a to včetně multiplayeru. Stěžejním prvkem se jistě stane mód kariéry, kde postupně zlepšujeme dovednosti našeho jezdce v rámci stáje. Vybíráme sponzory, splňujeme umístění dle jejich požadavků a postupně se zlepšujeme. Po našetření dostatečného kapitálu si můžeme založit vlastní stáj a v ní prohánět nejlepší světové závodníky. Jak jsem říkal, klasika, bez které by to ani nešlo. Z dalších módů stojí za zmínku snad ještě mezinárodní Monster Energy FIM MXoN, kdy se na tratích nepereme jako jednotlivec, nýbrž jako součást národního týmu. Dobrou zprávou je, že český tým nechybí, takže všem můžeme ukázat, jak nám to frčí.

Na herních módech se mohlo šetřit právě z důvodu prací na novém enginu. Říkám hned z kraje, hra vypadá hodně dobře, což jsem ve spojení s Milestone snad ještě nikdy nepoužil. Nový engine hře opravdu prospěl a celá hra díku tomu působí znatelně lépe. K tomu je třeba připočíst vylepšené odlesky, změny počasí a dynamicky se měnící trať. Ani zvuky strojů nezůstaly pozadu, takže jenom dokreslují parádní atmosféru stejně, jako na pár místech zapálené dýmovnice. MXGP 3 má oficiální licenci, takže si v novém vychutnáme všechny tratě, včetně té v Lokti. Navíc pár z nich se jede i za umělého osvětlení v dešti, takže pohled na ně je ještě o třídu lepší.
Bál jsem se, jak mi půjde řízení. Po pár závodech šly naštěstí obavy stranou, protože MXGP 3 se hraje opravdu pěkně. Vybrat si přitom můžeme z celé škály nastavení, takže ideální jízdní model si pro sebe najde každý a je jedno, jestli po hře budeme chtít arkádu nebo lepší simulátor. Stejně tak je důležitá volba asistentů, jelikož bez nich už musíme při skocích motorku vyvažovat nebo používat rozdělenou brzdu. Ať už zvolíte jakkoli, jízdní dojem mi přišel zábavný, a hlavně je motorka čitelná i na měnící se trati.

Bohužel ne všechno dopadlo na jedničku a zde se na hře znovu projevuje rukopis jejích tvůrců a možná už i komplex. Optimalizace a odladění hry. Najdou se tratě, na nichž není problém hrát plynule za jakéhokoli počasí. Pak je tu ale celá řada těch, jež místy připomínají hodně velkou slideshow, kdy je každý pohyb utrpením a nasměrovat motorku do nějaké začátky tak, jak si představujete, je zážitek skoro nadlidský. Místy i trochu zazlobí kolizní systém, což však vyvolá spíše úsměv na tváři z nějaké kolize než nějakou frustraci. Tohle se opravdu hodně nepovedlo a zejména díky technickému „odladění“ je výsledné hodnocení takové, jaké je. To, že je nahrávací čas přes minutu a půl (Xbox One), který mi nepřijde jako nejkratší, je taktéž takový standart. Je skoro jisté, že technické chyby odstraní nějaká záplata, ale bohužel pro vývojáře, hru recenzujeme v takovém stavu, v jakém aktuálně je, takže smůla pro ně.
Alespoň že multiplayer až pro 12 hráčů nechybí, lobby a připojování fungovalo svižně, a i nějaké hráče jsem dokázal potkat. Nedocházelo moc k lagům, až tedy na tratě, které sekají, takže pohyb online soků po těchto tratích nevypadá úplně nejlépe. Ani multiplayer nehýří variabilitou, co se módů týče, takže zase jde o takové klasické ježdění. Jediné navíc jsou žebříčky s časy, kam hra ukládá naše nejlepší výkony na jednotlivých tratích.
Verdikt
Tím jsme dorazili do cíle s následujícím verdiktem. MXGP 3 je povedenou motokrosovou hrou. Bohužel ne všechny aspekty technické stránky byly po přechodu na nový engine dotaženy do konce, což hodně sráží jinak výborný herní zážitek. MXGP 3 však i nadále (i vzhledem k nulové konkurenci) patří mezi nejlepší hry žánru a po odladění chyb bych se nebál přechodu z loňského ročníku na ten letošní.
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...



























