Xboxweb.cz

Sportovní nadšenci mají po herní stránce rozhodně z čeho vybírat a záleží jenom na preferencích každého hráče, jaký sport nebo sporty má rád. Výhodou virtuálního sportování je fakt, že člověk může i nadále pěstovat pivní břich a nemusí se bát, že by dělal nějaké pohyby či akce, díky nimž by o něj přišel. Navíc se za sportem může vydat za jakéhokoli venkovního počasí a samotné pořízení her vyjde ve výsledku levněji, než si nakoupit vybavení na všechny sporty, které virtuálně hraje.

Ne všechny sporty však svádí každý rok konkurenční boj (zdravím NHL, který je toho asi největším důkazem), díky čemuž se vývojáři musí snažit. Souboje pod bezednými koši konkurenci naštěstí nabízejí, takže se hráči musí rozhodnout, jakým směrem se vydají. Nekorunovaným králem jsou zde matadoři z 2K Sports, kteří s letošním ročníkem slaví 20 let výročí značky, takže pochyby o nedostatku zkušeností nejsou vůbec namístě a i kvůli výročí zdobí ty lepší obaly hry LeBron James.

Po loňském ročníku navíc měli vývojáři rozhodně co napravovat. Sice to nebyla špatná hra, ale potenciálu v ní bylo víc, než se nakonec ukázalo. K tomu se do hry za prémiovou cenu nevybíravým způsobem vetřely mikrotransakce, což hráči také dost nelibě nesli a nesou. Další přihrávka tak směřuje do území pod košem, kde se recenze pokusí zasmečovat.

Skalní fanoušci budou nejspíš u nového ročníku chrochtat blahem, protože jim jde většina věcí na ruku a mají je zmáknuté už od minula. Zabavit se mohou ve spoustě herních módů a je tak jenom na chuti každého, kam jeho kroky povedou. Stanete se GM nějakého týmu a půjdete od vítězství k vítězství? Dáte si jenom normální sezónu se svým oblíbeným týmem nebo vytvoříte vlastního hrdinu v módu MyCareer? To všechno a další věci na vás čekají, tudíž jak jsem řekl, herní možnosti jsou široké, jak zde bývá zvykem.

Příběhový herní mód letos nese název The Way Back, což zároveň trochu naznačuje, jakým směrem se bude pohybovat kariéra našeho profesionála. Stát se hvězdou NBA není jenom tak a náš profík musí překonat celou řadu překážek, než se jí vůbec stane. Na začátku kariéry je jeho sen skoro rozmetán na prach, protože se do NBA musí probít skrze čínskou ligu, kde ho ne všichni mají rádi, následně postoupí do nižší americké soutěže G League a pak už snad ochutná lesk palubovek slavné NBA. Od příběhu nečekejte kdoví jakou originalitu, najde se v něm spousta klišé, ale přeci jenom se stále jedná o příběh ve sportovní hře.

Díky příběhovému režimu si patrně všimnete největšího nešvaru celé hry, jímž je systém mikrotransakcí. Za odehrané zápasy sice získáte virtuální měnu. Musí se vám dařit, abyste nějaký drobné získali a pokud se vám dařit nebude, o peníze přijdete. Hra rozhodně není štědrá, pokud se daří, ale dost přísná, když se nedaří. Za peníze se přitom kupuje všechno, co chcete svému hráči dát. Můžete vyrazit na nákupy oblečení do vylepšeného Sousedství, ovšem je otázka, zda pracně našetřené penízky budete chtít utratit za kosmetická vylepšení typu trička a boty, nebo si radši vylepšíte nějakou schopnost či dovednost. Ovšem kdo se nebude bát sáhnout do peněženky, minimálně jeho start bude o dost hvězdnější a bude vypadat o dost víc cool než ti z nás, kdo platit chtít nebudou. Bez peněz v této fázi hry nastoupí nekonečný grind a to ne každému bude vyhovovat.

Stejná situace se zopakuje i v módu MyTeam, což je místní kartičková obdoba například fotbalového FUTu. I zde bude získání lepších hráčů trvat, takže vaše peněženka bude v neustálém pokušení. Dle mého by politika v hrách za plnou cenu neměla být tak agresivní, jako je zde. Ano, ta nejlepší vylepšení se dají získat pouze hraním, ale právě začátek je pro spoustu hráčů stěžejní pro rozhodnutí, zda hru hrát, či nikoli a může jim tyto herní módy velice rychle znechutit. Naštěstí mimo ně je situace v pořádku a můžete je krásně hrát bez obav zkažení zážitku.

Naštěstí na palubovce je všechno v nejlepším pořádku a basketbal v podání od 2K je opravdu hodně blízko simulaci. Nejblíže je v oblasti atmosféry zápasů, která je jednoduše elektrizující a show je přesně taková, jakou umí vykouzlit právě NBA. Sice ne všechna videa před zápasem jsou úplně úžasná, ale těch je ve výsledku tak málo, že nemohou narušit výsledný dojem.

V úvodu jsem zmínil, že NBA 2K19 je spíše pro pravidelnější hráče a nyní si řekneme proč. Ovládání hry je natolik komplexní, že bez předchozích zkušeností hráči budou mít co dělat, aby se se hrou vypořádali. Bohužel zde jako sůl chybí nějaký tréninkový mód, v němž by se ovládání, jednotlivé finty nebo střeli daly vyzkoušet. Musíte se tak podívat do nastavení ovládání a všechno zkoušet při zápasech. Obranná fáze je navíc o něco těžší než útok (úspěšné vypíchnutí míče nebo jenom obyčejné navázání protihráče chce hodně cviku), i když ani v něm hra chyby neodpouští. Je to docela škoda, že ovládání není víc přístupnější nebo že není k dispozici alespoň lepší tréninkový režim. Tím spíš, když ostatní sportovní hry ho umějí o dost lépe. V oblasti ovládání je konkurenční NBA Live 19 přístupnější a kdo chce spíše odpočinkovou arkádu, bude v něm jako doma.

Na druhou stranu pohled na hru je v nejlepším pořádku. Jednotliví hráči jsou si podobní, až to kolikrát není možné. Nemám teď na mysli jenom autentická tetování, ale zejména chování na palubovce a jejich pohyby. Hra disponuje opravu velice širokou paletou pohybů, díky čemuž všechno vypadá plynule a přirozeně. Jo a abych nezapomněl, novinku si vývojáři připravili v oblasti umělé inteligence. Ty tam jsou nějaké naučené akce končící košem. Soupeř vás teď více sleduje a pokud budete více opakovat nějaké akce, brzy se naučí vám je zatrhnout. Tam kde Al soupeře dokáže předvídat a odhadovat naše kroky, spoluhráči mají občas slabší chvilky, kdy nejvíce je to poznat v případě, že hrajete ze slabší tým. Naopak tým plný hvězd si dokáže poradit o poznání lépe.