
Recenze: Wenjia
Za porostem hustým, že by se dal kácet, jsou zbytky dávných památek. Nežije v nich zlý obr, ba ani zakletá princezna. Jsou pomyslnou hranicí příbytku bílého tvora, jehož dobré srdce čeká chrabrá budoucnost. Lesnaté království je totiž posledním útočištěm, kde ještě nepáchá ničivé škody zlá síla. Už tušíte? Ale žádný Falko, tohle přeci není Nekonečný příběh. Také ne, Křemílek s Vochomůrkou mají jinou směrovačku. Že by tedy Ori? Řekněme, že to už je hodně blízko.
Jak se snaží připomenout úvod, hranice mezi inspirací, kopií a náhodou je hodně tenká. Pokud je na světě místo, kde tuto mezní čáru dokáží využívat do posledního mikrometru, nebo ji dokonce posouvat dle potřeb, je to Čína. Z jejího hlavního města pochází malé studio Dilemma, které na základě asijských lidových příběhů stvořilo vlastního Oriho. Jen tentokrát nemá podobu roztomilého tvorečka, ale obyčejné kočky s neobyčejnými schopnostmi. Místo záchrany magického stromu je tentokrát ve hře osud králičí komunity. Tu se rozhodlo zničit mrzuté lesní božstvo poté, co bylo lidmi zatlačeno do ústraní. A kočka, jako ochránce lesa, je poslední nadějí na záchranu králičích duší.

Z exkluzivní emotivní plošinovky si Wenjia bere zejména v oblasti grafiky. Při pohledu na některé screenshoty nebo určité úseky hry, je podobnost až zarážející. Přísahal bych, že dokonce i pár zvukových efektů a tónů v hudebním doprovodu pochází přímo z Oriho. Ručně malovaná stylizace vždy využívá jednotnou paletu barev bez výrazných kontrastů. Na jedné straně tak stojí modro-zelený les s občasnými nádechy fialového a růžového odstínu, na straně druhé šedo-zelené reálie, které s gradující atmosférou přecházejí do červených tónů. I když výsledek nevypadá tak „draze“, jako u evidentního předobrazu, kouká se na něj příjemně. Pokud tedy zrovna máte čas.
Při volbě herní náplně už vývojáři na inspiračním špacíru nebyli. Nebo možná ano, ale tentokrát jinde. Kočičí hrdina, pro kterého mimochodem během hry odemykáte nové skiny, je zarytý pacifista, šampión lidové republiky ve skoku do dálky a instruktor alternativního paraglidingu. Tím chci říct, že žánrově jde o ryzí dvourozměrnou plošinovku, kdy potřebujete především bystré smysly, rychlé prsty a trochu štěstí. Při zachraňování králíků je jediným nepřítelem prostředí, které se dělí do dvou realit. Mechaniky, jejichž principy využívaly už hry Hue, Season after Fall nebo Giana Sisters, poskytují v jednom světě bodovou teleportaci a v druhém rychlý posun vzhůru. Vždy ve vybraných úsecích, jak jinak.
Určitě chválím optimalizaci, protože přepínání je rychlé a především plynulé. Ovládání reaguje bez větších obtíží a autoři se, díky bohu, vyhnuli depresivní obtížnosti. Design úrovní nestaví na precizních úkonech v přesně dané desetině vteřiny a vyjma závěrečné jeskyně, nevyžaduje ani chirurgickou přesnost. Přesto Wenjia počítá s častým umíráním a postup ukládá téměř na každém pařezu. Obtížnější bývají jen speciální úrovně, které jsou podobně jako v Raymanovi, ukryté na krajích levelů nebo za listnatým paravánem. Jejich průchod doprovází čas, který se zapisuje do globálních žebříčků.
Cílem hry je posbírat co největší počet králičích duší a dostat se do bezpečí. Což je po hříchu málo. Jestli plošinovky neberete jen jako smyslové cvičení, budete velice rychle postrádat vývoj a lepší vedení příběhu. Kočka má veškeré dovednosti, budeme-li tak říkat skákání a otáčení realit, od prvních minut a další už nezíská. Mimo zmíněných skinů jiné odměny nepřicházejí a hráč rychle ztrácí touhu prozkoumávat zákoutí, kde by ještě mohly být levitující duše. Co se „zápletky“ týká, ta je aktuálně vyprávěna asi pěti malovanými cut-scénami a šlus. Z mého pohledu ještě navíc hodně nezajímavými.

Titul je možné bez problémů dohrát. Bohužel, herní průmysl to skutečně dotáhl tak daleko, že vás musím informovat i o takové banalitě. K mé smůle dostávám tento rok k ruce často tituly, které nejsou dokončeny, a přesto vyjdou za původní cenu. Chlupatá zachránkyně lesa měla dostat v den vydání patch se zbývajícími třiceti procenty obsahu. O co jde, nemám tušení. Hra dává v nynější formě smysl, úrovně na sebe navazují a chyby v hratelnosti nejsou. Předpokládám ale, že nepůjde o obsah, který by výrazně měnil herní náplň, neboť distributor redakci nežádal o odložení recenze. Pouze jí kladl na srdce, abyste byli informování, že aktualizace dorazí do dvou týdnů od vydání.
Přesto musím říct, že i kdyby v ní byly další úrovně, žalostně krátká herní doba se příliš neprotáhne. Průměrnému hráči Wenjia vydrží asi devadesát minut, zkušenému zhruba hodinu. Připustíme-li, že po updatu doba o třetinu stoupne, stále jsme maximálně na dvou hodinách. Jelikož multiplayer nemá důvod k existenci a opětovné hraní na tom není o moc lépe, přijde mi cena trochu na hraně. Čínští tvůrci nedali postavám „lidskost“, a tak hraní skutečně berete jen jako zajímavost na jedno otočení. Je vám jedno, kolik zachráníte ušáků, protože nejsou ani roztomilí, ani zajímaví. Pohledný vizuál, průměrná hrdinka a gradující obtížnost úrovní toho tak příliš nezmůžou. K dobru autorům připisuji podporu Xbox Play Anywhere, která je třetími stranami stále využívána spíše okrajově.
Verdikt
Asijská sestřenka Oriho si libuje v podobném prostředí, ale sází čistě na plošinovkový parkour ze staré školy. Na útěku před záští a zlobou mytologické bytosti zachraňuje ušaté obyvatele lesa, kteří jsou roztomilí jako sáčková rýže. Jako prvotina začínajících tvůrců je Wenjia slušnou žánrovkou, kterou slupnete na posezení. Avšak chybí jí duše moderních her nebo spíše emoční přesah, bez kterého je titul jen seskupením překážkových drah.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...




























