Xboxweb.cz

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

Ne vždy chtějí vývojáři vymýšlet příběh vlastní, a tak často sáhnou po nějakém již hotovém trháku. A právě Storm Boy na tom není jinak, protože původní příběh vzešel z pera australského spisovatele Colina Thieleho již v roce 1964. Pojednává o příběhu chlapce, který žije na ostrově, kde se vcelku nic moc neděje. To se však změní nalezením pelikáního mláděte, s nímž se sblíží a stane se z něj domácí mazlíček. Odkrývání dojemného příběhu je hlavním předmětem celé hry, ovšem nečekejte něco propracovaného. Běžíte si takhle po světě zleva doprava (jinak to ani nejde) a v tom se na některém místě objeví textová část příběhu. Pokud ho přeběhnete, musíte se vrátit, protože je vidět jenom na tom jednom místě.

Bohužel konec je předvídatelný víc, než zprávy končící zvířátkem a já vám s klidným svědomím řeknu, že dobrý konec to není. Měl by to být smutný konec, leč ve mně hra žádné emoce nevyvolala. Není to tím, že bych byl robot a něco tak nízkého jako lidské emoce bych nechápal, ale tím, že za 15 minut herní doby se nějaký vtah či emoce vybodovat zkrátka nezvládnete. Celý děj je odvyprávěn rychlostí vlaku jedoucího kosmickou rychlostí a než se nadějeme, je tu konec. Dohromady jsem u hry strávil 30 minut, abych alespoň získal těch 1000G bodů.

Ani nevím, jestli se v souvislosti se Storm Boyem dá hovořit o hře. Na předem připravených místech si odemknete devět miniher, které jsou velice snadné a o nic v nich nejde. Nevím, koho bude bavit se bez nějakého cíle potápět, hrozně jednoduše hledat mušle (jestli se předem označené místo ke kopání do vůbec označit za hledání), krmit pelikány házením ryb nebo ho nechat aportovat míček. Nemůžete udělat chyby, zemřít, prohrát, nic. Proč bych sakra měl takové minihry vůbec chtít hrát? Pár z nich se špatně hraje dvojnásob, jelikož k nudnému konceptu je třeba připočíst ještě ne úplně povedené ovládání, což místy ústí v další frustraci, jako by ji předtím nebylo málo.

Grafická stránka neurazí, a to samé by se dalo říct i o hudebním doprovodu, který by však mohl být intenzivnější, zejména pak ve chvílích, kdy o něco jde. Po dohrání si můžete zopakovat jednotlivé minihry a to je vše, co hra nabízí. Poměr cena je výkon je více než žalostný (171Kč za 30 minut špatného hraní), takže jsem si říkal, co jako tohle má být? Pokud vývojáři měli udělat přívěsek k filmu, jež se chystá do kin příští rok, pohořeli a upřímně nevím, co si o jejich výkonu mám myslet. Nic slušného to ale rozhodně nebude.