Xboxweb.cz

Pokud mají rozšíření někde smysl, je to rozhodně v žánru RPG. Tituly dělající z nás hrdiny, jejichž velikosti se nikdy nebudeme rovnat, jsou živnou půdou příběhů a neotřelých dobrodružství. Ostatně takový Zaklínač by mohl vyprávět, jak se dá základní hra natáhnou pořádnými přídavky. GreedFall studia Spiders se sice nemůže rovnat s polskou trilogií, ale před pár lety překvapil zajímavým příběhem, neprobádaným prostředím a vlastní verzí kolonizace.

Abychom si to trochu připomněli, tak se nacházíme v historii podobné té naší. Jen místo Columba a expanze chtivých Evropanů tu máme Starý svět bičovaný chorobou známou jako Malichor. Variace na mor, která dělá lidem fajnové tetování všemožně po těle. Spásou se zdá být ostrov Teer Fradee, kam je vyslána družina objevitelů pod záštitou obchodní kongregace. K našemu velkému štěstí, jsme čistou náhodou příbuzní guvernéra, tudíž se do čela nebezpečné expedice dostáváme téměř automaticky. A proč nebezpečné? Odtržený kus pevniny ovládají domorodé kmeny a tajemná fauna, kdežto nikdo z nich nestojí o nezvané návštěvníky.

GreedFall svým způsobem přináší podobné téma jako Monster Hunter World, jen podmanění cizího světa ukazuje v trochu skromném, až politickém podání. Místo stopování netvorů bádáme cizinou a objevujeme zajímavé postavy. Do soubojů vstupujeme spíše se sebou rovnými a místo půltunových zbraní řešíme spory tradičním způsobem, tedy za pomoci meče, střelné zbraně a hrubé síly. Nechybí ani diplomacie a umění rétoriky. Kdo si nerad z oblečení utírání krvavé fleky, může zkusit druhé umluvit až do bezvědomí. Nebo využít dříve získaných spojenců a s jejich pomocí uzmout další kus země.

Když se zpětně vracím, musím opět pochválit snahu vyzobat zajímavé prvky z mnohem propracovanější konkurence. Přestože autoři museli pracovat s malým rozpočtem, výborně začlenili společníky, jejichž kombinace v týmu je čistě na vlastním úsudku. Systém rozhodnutí a voleb má skutečně vliv na průběh hry, a to nemluvím o obsáhlém stromu dovedností, který přímo vybízí k opětovnému hraní. Původně chválený soubojový systém má stále něco do sebe. Zejména díky kombinaci tradičního akčního přístupu s prvky souls her. Ale mě trvalo poměrně dlouho, než jsem si na něj zvyknul. Vadí mi mírná nepřehlednost při střetech, která ústí k nechtěným útokům na jiné protivníky nebo úskok přímo do výpadu nepřítele.

Tím se dostávám k předmětu dnešní recenze, kterou je Gold edice. Ta je konečným vydáním a vedle přidání optimalizace pro novou generaci konzolí, přináší i rozšíření The De Vespe Conspiracy. Než se na něj podávám, trochu k vylepšení původního vizuálu. Hra teď běží v rozlišení 4K, přičemž vyšší výkon konzole se podepsal i na lepším dojmu z grafiky. Obraz je ostřejší, čímž vyniknou nejenom detaily obličejů a zbrojí, ale také nasvícení a textury. Zejména pak ty v interiérech. Bleskové načítání pak hru zbavilo doskakujících textur a blikajících povrchů. Škoda, že výkon nedokáže sám od sebe spravit i staré nešvary pohybu v prostoru. Stále se zasekávám o neviditelné překážky. Stále mám problémy dosáhnout vyvýšených míst obyčejným překročením.

Všechny klady i zápory platí také pro nový obsah. Přístup k němu je snadný, pokud jste ovšem už hru načali nebo dokonce dohráli. Zhruba v polovině titulu dojde list z neznámého regionu, kde má dojít ke spojení dvou znesvářených rodin prostřednictvím domluveného manželství. Zápletka jak z viktoriánského románu je opepřena o pohřešování jedné důležité osoby a skutečnost, že o klid v oblasti nestojí zdaleka všichni. Vyjma dvou mocných klanů jsou ve věci zapleteni i původní obyvatelé, díky čemuž novinka ve všech směrech zapadá do základní části.

Design prostředí okamžitě prozrazuje, že se dívám na něco nového. Zároveň je stylem a barevnou paletou věrný ostrovu Teer Fradee. Skladbou připomíná tuzemské lesy a kopce, jen těch skal je poněkud víc, protože místo bylo „vymodelováno“ aktivní sopečnou činností. Škoda, že se nepodařilo vytvořit nějaký pamětihodný kout nebo výraznou přírodní dominantu, která by tajemnému místu dodala lepší vlastní, výraznou tvář. Tou mohly být například i jeskyně nebo obrovské kamenné zdi, kdyby jejich existence nepůsobila dojmem, že už designér neměl nápady a potřeboval se zbavit zbytečných modelů.

Mezi novými zbraněmi, protivníky a zvířaty vyčnívají především kříženci vlkodlaka s kočkou. Zubaté bestie se vykytují v několika druzích a představují skutečnou překážku. Nikoli, že by byly až tak silné, ale protože představují takřka jediné oživení soubojů. Zbytek nepřátel může vypadat jinak, ale nic to nemění na faktu, že strážci jen alternují již viděné a známé postavy. Jen s trochu tužším kořínkem. Těšil jsem se na Aurélia de Vespe, jako velitelku těch, kteří by mě rádi poslali hrobníkovi na lopatu. Ale její přítomnost naneštěstí neznamená přítomnost bosse. Což opět nesu velice těžce, ale už si pomalu začínám zvykat. A ne vždy musí dobrodružství končit epickým zadostiučiněním. Navíc The De Vespe Conspiracy je skutečně jen vsuvkou s několika misemi.

Herní doba se pohybuje kolem pěti hodin. V mém případě mnohem víc, ale hodně jsem se poflakoval okolím a zkoušel, zda opět platí variabilní přístup k misím. A ano, stále je přítomen. Základ jednotlivých úkolů vychází z běžné skladby typu „dojdi, promluv“, „dojdi, vyčisti“ nebo „dojdi a nenech se zabít“. Předměty questů se neopakují a do jisté míry dávají svobodu v jejich řešení. Samozřejmě s ohledem na velikost nového příběhu. Pokud však čekáte něco úplně nového, co GreedFall dosud neměl, tak se nedočkáte.

Samotné rozšíření je k mání i volně za 187 Kč, což pěkně reflektuje velikost a přínos do základní hry. Přesto si myslím, že se víc vyplatí v rámci Gold Edition, protože těm, co titul už dohráli, vlastně moc nepřinese. Naopak pro nováčky nebo ty, jejichž nová konzole vyzývá projít GreedFall ještě jednou, je vhodným doplňkem dokreslujícím herní svět. Navíc dává vylepšené edici určitou přidanou hodnotu.