
RECENZE: Bus Simulator 21
I ty se můžeš stát řidičem autobusu. Tak nějak by se dala charakterizovat situace v mnoha městech, protože lidí ochotných vykonávat tuto profesi se stále nedostává. Polemizovat o tom, proč tomu tak je, rozhodně nebude náplní následujících řádků. I když se řízením autobusů to souviset bude. Jsou to už dva roky od doby, co na konzolích vyšel Bus Simulator. Přijde mi to jako včera, kdy jsem se na hru opravdu těšil, jelikož jsem ani netušil, do čeho se to vlastně chystám.
Dostal jsem tenkrát pořádnou lekci o tom, jak zajímavá hra může být technickou stránkou shozena do průměru. Takže jsem od nového dílu vůbec nic nečekal a všechny ukázky téměř ignoroval. Od vydání nového dílu navíc uplynul již nějaký ten čas, protože distributor se z nějakého důvodu neměl k tomu, aby nám kopii pro recenzi poskytl. Nakonec se však věc podařila a my vám tak opožděně přinášíme pohled na tento pro mnohé zajímavý simulátor.

A začneme ho ne úplně pozitivně. Předešlý díl měl velkou výhodu v tom, že nabízel českou lokalizaci. Navíc byla lokalizace pěkně zpracovaná a na malou hru byla prostě fajn. O tom víc mě zamrzelo, že u pokračování čeština není v nabídce. Vzhledem k tomu, že se herní možnosti rozrostly o několik novinek, může se stát, že někteří hráči budou během hraní lehce tápat. Přitom právě lokalizace byla posledně jednou z věcí, která výsledné hodnocení trochu zachraňovala, takže pojďme dál, abychom zjistili, jestli jí to v konečném součtu uškodí.
V rámci rozšíření obsahu se naše cesta coby nového dopravce bude soustředit ne na jednoho, ale hned na dvě města. Začneme v tom, které je inspirované Amerikou, takže nabízí nejrůznější čtvrtě od mrakodrapů, přes tu čínskou až po domečky za městem. Tam všude jsou zákazníci ochotni počkat na naše autobusy a nechat se jimi dovést. Zvětšení měst je super, protože nabízí více plochy a trochu odvážně si troufnu tvrdit, že i zábavy. Ovšem úvod je hrozně pomalý a než jsem se dostal někam dál, znal jsem již dost částí města skoro nazpaměť.

Je to dáno tím, že příběh je sice na první pohled více koordinovaný, ale rozhodně bych ho neoznačil za dobrý tutorial. Párkrát mě hra dostala do situace, kdy po mě něco chtěla, ale tak nějak se zapomněla zmínit, jak že se to vlastně dělá. V jednom případě jsem dokonce musel sáhnout po YouTube, kde jsem kupodivu našel přesně to, co jsem hledal. Přiznám se, že občas ve hře něco přehlédnu, ale tak zásadní věc, jako je přiřazení autobusu k lince bych snad neminul ani já. Na druhou stranu je úprava misí fajn, protože jsou o něco krátkodobější a člověk má pocit, že se častěji něco děje a postupuje dál.
Dál dozajista postoupily možnosti tvorby tras a možnosti zastávek obecně. Celý systém je o poznání propracovanější a je třeba dělat vyvážené linky (každá zastávka má nějakou váhu a dá se vylepšit), a když chceme jako společnost vydělat, což ostatně chceme vždycky, je k dispozici přehled vytížení dané zastávky vzhledem k denní době. Někde jezdí lidi víc přes den, jinde v noci a i to je třeba zahrnout do plánu. Ve hře se plynule střídá den a noc s nejrůznějším počasím, takže jde o příjemné zpestření. Kdo například jezdí rád hlavně v noci, kdy všechno svítí, může si čas popohant, kam je libo.
Zdejší vozový park nabízí (nečekaně) celou řadu autobusů různých značek a velikostí. Potěšilo mě, že k těm kloubovým variantám jsem se dostal o dost dříve než v posledním díle. Co se týče jejich funkčního ovládání, žádné velké změny se nekonají a kdo jezdil posledně, letos tápat rozhodně nebude. Světla, dveře, plošina, směrovky, stěrače, všechno je na svém místě. Snad jedinou výtku bych měl k interfacu prodeje lístků, který mi přijde pomalejší, než si pamatuju. Právě v těchto chvílích jsem pochopil, proč vám řidiči nechtějí vracet na dvoustovku. Já bych ty lidi taky zabil.
Ještě, než se vydáme do ulic, koukneme do prostoru pro cestující. Jejich různorodost je na solidní úrovni, byť hra nemá problém vám do autobusu lifrovat dva identické cestující za sebou. Nenechávají však po sobě nepořádek, jako posledně, ale zase můžou usnout. Je tedy dobré na konečné autobus projít a takové cestující probudit. Bohužel zase je tady jedno ale. Interakce s lidmi je trochu horší, obzvlášť, když sedí vedle sebe. Často se mi stalo, že jsem několikrát mluvil na toho samého, protože aktivní oblast se ne a ne změnit na vedle sedícího pasažéra. Zachována zůstala možnost kontrolovat lístky – moje nejoblíbenější činnost.

Model řízení mi od posledně přišel více jako simulátor a zároveň jsem se řízením trochu více bojoval. Až několik zásahů v nastavení (díky Zdendovi za rady) pomohlo hru trochu poladit. Pak už jsem mohl s trochou větší jistotou brázdit město. Při jeho designování se tvůrci opravdu vyřádili. Je zde totiž hromada zatáček, kam by bylo ideální, kdyby se autobus prostě zlomil. A do takového místa zajet s kloubovou verzí a nepotkat při tom značku nebo obrubník je opravdu heroický výkon. Další fintou v novém díly jsou zastávky hned nebo přímo v zatáčce, kam se prostě normální jízdou pořádně nedostanete, takže na lepší hodnocení při parkování do zastávky můžeme rovnou zapomenout. Pokud tedy člověk nejede jak šnek a neparkuje půl hodiny s chirurgickou přesností. Jedinou pomocí je manulání plánování linek, aby všechny zastávky byl po směru jízdy a nemuselo se k nim zatáčet, ale je otázka, jak se moc se hráčům s tímto bude chtít crcat.
Mimo toho, že je ve městě moc zákeřných zatáček, máme tu také líné řidiče autobusů. Jedno otočení volantem trvá půl století a než ho vrátí zpátky je to druhá polovina. Tohle je třeba brát v potaz, protože jinak skončíte jako já na začátku – věčně nacpaný v protisměru nebo zapíchnutý v chodníku. V tom lepším případě bylo v křižovatce místo, ale na dost místech je prostě větší provoz nebo jsou opravdu úzká. Pak už mi nezbývalo, než použít zpátečku. Na jednu stranu nás žene jízdní řád, ale na druhou si řidiči dávají na čas. Uměním tak je obě věci co nejlépe skloubit dohromady. Naneštěstí postihy za pozdní příjezd jsou téměř minimální.

Větším problémem, za který jsem také dostal nespočet pokut a finančních postihů, je doprava. Aut jezdí po městě docela dost, aby nevypadalo pustě a stejně intenzivní je provoz chodců. Málo platné, umělá inteligence je v obou případech žalostná. Chodci mají tendence se neustále motat po přechodech a dost často prostě skočí pod kola. Je jasné, že několika tunový autobus nezastaví na místě a střet s chodcem tak hodně bolí – hlavně finančně. Oproti tomu auta jezdí nesmyslně opatrně a pomalu. Na křižovatkách se světelnou signalizací ještě tak nějak jedou, i když dávat přednost autům odbočujícím vlevo je neskutečně zvrhlé.
Za to křižovatky se značkami jsou čisté utrpení. Díky tomu, že auta jezdí pomalu, jede po hlavní nekonečný proud aut, do kterého ti chudáci z vedlejší prostě nemají čas zapadnout. Za normálních okolností by člověk čekal frontu, ovšem autobus působí na okolní řidiče jako kdyby jela sanitka nebo hasiči (ti se ostatně ve hře ani nenacházejí, idylická to společnost). Prostě se nikdo nikam nehrne, občas vám uhnou a je jim jedno, že jedete z vedlejší. Dají vám v 90% přednost, ať je to jak chce nesmyslné. Stačí se tak nacpat do protisměru a kolonu prostě předjet. Přišlo mi to jako míň rizikové chování, než někde čekat a trpět.

Nakonec jsem trpěl stejně a to u grafické stránky. Na statických obrázcích hra vypadá vskutku pěkně, ale v pohybu to žádná sláva není. Tedy abych byl přesný, modely autobusů a jejich interiéry jsou pěkně detailní, k tomu nemám žádné výhrady. Ale textury města v jednom kuse doskakují nebo problikávají, chybí jim větší detail a počet FPS se mi při jeho průjezdu také nezdál dostatečný. Vezmu-li v potaz, že jsem hrál na Xbox Series X, kde hry vypadají skvěle a stejně dobře se hýbají, je zdejší optimalizace opravdu smutná. A mrzí tím víc, že podobné věci jsem psal u předchozího dílu před dvěma roky, který jsem hrál na Xbox One X.
Nový Bus Simulator přiváží více obsahu, lepší kampaň, střídání dne a noci nebo lepší editaci tras a jejich nastavení. To by samo o sobě na dobrou hru stačilo, protože zajímavý je i jízdní model, u něhož člověk tak nějak cítí, že jede autobusem a je potřeba se k řízení tak i chovat. Za technickou stránku by si ale vývojáři zasloužili pár facek, další za optimalizaci a minimálně poklepání na čelo za tupou umělou inteligenci chodců a řidičů v ulicích. Ale to nejsou vlastně novinky, to jsou chyby zopakované od posledně. Nicméně musím uznat, že nový Bus Simulator je lepší hrou, než jeho předchůdci a to i navzdory chybějící češtině.
Verdikt
Simulátor autobusu udělal několik věcí lépe, aby se hráči déle bavili a vydrželi u hry. To ovšem nestačí na to, aby se automaticky stal lepší hrou. Zejména technická stránka je jeho bolavou patou, na kterou by se konečně hodila nějaká pořádná rehabilitace. Že bychom se jí časem dočkali není úplně pravděpodobné, nicméně za nějakou fajn cenu ve slevě by se mohlo jednat o zajímavou koupi.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...































