
RECENZE: Taxi Life: A City Driving Simulator
Taxikář je ten týpek, co pro nás zajede v jakoukoliv denní nebo noční hodinu a za patřičný obnos nás zaveze, kam se nám jenom zamane. Jeho život je jedno velké dobrodružství, protože nikdy neví, na koho narazí, takže to musí umět nejen s volantem, ale taky s lidma. Ano, občas se v Praze stane, že si nějakému chudákovi turistovi řekne o jednou takovou částku, než by bylo správné, ale jinak je to jistě poctivé řemeslo.
Jeho nástrahy se pokouší zpracovat Taxi Life: A City Driving Simulator, který se řadí po bok dalších simulátorů jako byl ten strojvedoucího nebo kuchaře. V obou zmíněných případech šlo o velice zdařilé kousky, které byly zajímavé a také velice dobře hratelné. Simulátor taxíku si ukrojil dost velké sousto, protože se rozhodl 1:1 zpracovat kus Barcelony (dohromady 460 km silnic), kam se vydáme budovat své taxikářské impérium.

Na začátek se nám dostane do ruky bílý taxík, který nemá podobou daleko k tomu z filmu Taxi. Podoba je však čistě náhodná, protože ani jedno auto ve hře není licencované. Všechno jsou to bezejmenné plechovky pro přepravu osob. Naším úkolem je vozit nejrůznější cestující a rozvíjet svou firmu. To obnáší nakupování dalších aut, přijímání zaměstnanců a přidělování lokalit, kde a v jakou hodinu se mají vyskytovat. Management firmy je velice snadný a nepřináší žádné zajímavosti. Jednou za čas do něj člověk vleze, něco udělá a pak se vrátí zpět za volant, protože přesně tam se odehrává to hlavní, co nás zde čeká.
Ani nevím, z jaké strany se do hratelnosti pustit, protože ani z jedné to není žádná hitparáda. Hned v tréninku, kdy jsem zkoušel dělat blbosti se mi povedlo bugnout tutoriál, protože jsem najel na kužel, auto se na něm zaseklo a nešlo pokračovat dál. Hra vůbec nepočítá s tím, že by se auto z nějakého důvodu mohlo dostat do vzduchu nebo být jinak provozu neschopné, takže jsem něco jako restart auta hledal marně. Musel jsem tedy udělat restart a kus projet znovu. Nicméně díky tomu jsem pak k dalšímu hraní přistupoval více obezřetně.

Zákazníci totiž velice přísně hodnotí naši jízdu a na základě spokojenosti se odvíjí velikost spropitného. A netřeba dodávat, že všichni samozřejmě chceme co největší. Je tedy třeba dodržovat předpisy, dávat směrovky a dávat pozor na chodce a ostatní řidiče. Zajímavým prvkem měla být možnost klábosit s některými pasažéry, ale možnosti jsou nejen omezené, ale také divné. Třeba když se vás někdo zeptá, jak se vám jezdí po městě a vy máte možnost dát odpověď: „Doprava stojí za ho*no“ a „Co se sakra staráš“. Nevím, který chytrák to vymýšlel, ale je jasné, že ani jedna odpověď není taková, aby byl zákazník spokojen, takže je lepší mlčet a nic nepokazit. Není to při rozhovorech pravidlo, ale těchto situací není úplně málo. Navíc občas je komunikace důležitá při speciálních zakázkách, kdy po vás zákazník chce, ať jedete rychle nehledě na pokuty nebo abyste se naopak co nejvíc drželi předpisů. Tyhle mise jsou opravdu těžké, ale ne tak kvůli zadání, jako kvůli ostatním řidičům.
Jednou z největších bolestí téhle hry jsou řidiči řízení umělou inteligencí. Jezdí totiž jako úplní dementi, co nemají problém to do vás na červené napálit, takže nejen že to hra bere jako nehodu, ale zároveň vás můžou hodit na procházejícího chodce, což má za následek tučnou peněžní penalizaci, ale také automatické ukončení aktuální zakázky. Další skvělou věcí je, že tihle řidiči v pohodě jedou na červenou, nedávají přednost a třeba taky umí blikat doprava, aby zatočili do leva. Aby toho nebylo málo, ani design silnici není úplně dobrý a častokrát se mi stalo, že jsem musel zatočit někam, kam se vlastně nesmělo (třeba na křižovatce jsem musel doprava, ale šipky na silnici jenom rovně a doleva), ale navigaci se přece neodporuje To všechno je smrtící koktejl debilnosti, který na silnici potkat rozhodně nechcete a nedej bože ještě plnit nějaké zakázky.

A když už okolní řidiči alespoň trochu spolupracují, máme tady chodce. Ti sice přechází na přechodech, ale kolikrát jsou za dodávkou, takže nejsou vidět, díky čemuž je bouračka na světě. Nebo vám jich hra u přechodu vygeneruje třeba deset, takže člověk čeká jak trubka, než všichni přejdou. Své sebevražedné sklony pak potvrzují také na semaforech, kde pro ně červená rozhodně není zeď. Třešničkou na dortu byla situace, kdy auto řízené AI vjelo na přechod, kde zastavilo. Přes přechod šel týpek, co do auta narazil, otočil se a šel zpátky. Jenže algoritmus hlásal „přecházíš“ takže se zase otočil a šel to zkusit znovu se stejným výsledkem. No neměl jsem na to nervy, vzal jsem to přes chodník, kde naštěstí bylo místo a jel dál, protože jinak bych tam stál asi doteď.
Většinu hry jsem tak nadával na řidiče nebo chodce a ve stresu jsem se snažil předvídat, kdo mi kde skočí pod auto nebo vjede do cesty. Tohle je zkrátka průser a nevím, proč někdo dělá takovou hru, když neumí programovat dění kolem. A to se přitom autoři chvástají, jak dělali realistické simulátory. Ty asi ale byly pro armádu, kde je fuk, když tanku vjede auto do cesty. A nebo dělali nějaké simulátory Hummeru, co jezdí uprostřed pouště a nikdo široko daleko není.

Hru nezachraňuje ani Barcelona, kde můžeme objevovat zdejší památky nebo graffiti, díky čemuž dostaneme bonusové dovednostní body. Její zpracování není špatné, ale rozhodně jsme dneska zvyklí na jiné věci. Je to celé takové neostré a kromě památek je město zkrátka dost podobné a celkově hrozně málo detailní. Co však pochválím, jsou náhodné události objevující se na trase. Kdyby AI fungovalo lépe, člověk by si je užil o dost víc, ale i tak aspoň nějaké plus.
Úplně už jsem taky zapomněl na to, že dřív se auta před námi objevovala a za námi zase mizela. Taxi Life mi to hrdě připomenul, ovšem není to nic ke chválení. Stejně tak se „krásně“ dokreslují textury a doskakují nejrůznější objekty. Modely aut docela ujdou, ale u postav je to horší. Navíc ty lidi, co nabíráte, tak na chodníku vypadají úplně jinak než pak v autě. Na druhou stranu se naši cestující alespoň liší od ostatních chodů, kterých jsou ve hře jednom dva modely, cože je dost smutné, když vám po přechodě jdou tři stejní lidé za sebou. Ano, jsou to detaily, ale pokud si hrajeme na simulátor, jsou to právě detaily, co rozhodují.
Řízení nebylo špatné, ale za simulátor bych ho rozhodně neoznačil. Je to takové arkáda, kdy auta dobře brzdí, když zastavíte na nulu tak pořád jedou a zatáčejí skoro do pravého úhlu. Ani jsem neměl potřebu auta moc měnit, protože člověk se beztak snaží dodržovat předpisy, hlavně rychlost a na ježdění třicítkou po historickém centru žádné extra žihadlo není třeba. Když už jsem u těch aut, ta se dají v garáži vylepšovat a upravovat jejich vzhledem a stejně tak jde opravovat poškození, dotankovat nebo auto umýt. Co mě ale překvapilo je fakt, že v garáží nejde měnit prázdná pneumatika. To se musí dělat jenom na pumpě a nikde jinde, což mi přijde minimálně zvláštní.
Verdikt
Asi jste pochopili, že koupit si Taxi Life nemá cenu, pokud nemáte nějakou obsesi v sebepoškozování. Tahle hra je i zadarmo drahá, natož za plnou cenu. Vývojáři sice mají přinést updaty, ale ty jistě nezmění chování aut, chodců, dneska už ne úplně pohlednou grafiku a nudnou hratelnost. A přitom to mohla být taková pěkná odpočinková a pohodová hra s přepravou pasažérů. No nic, za volantem se sice nepije, ale jdu si dát panáka, abych na tenhle počin co nejdřív zapomněl.
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.
RECENZE: The Sinking City 2
Potápějící se město, hromady mrtvol a neutěšená okultní situace. Po sedmi letech nás vývojáři z Frogwares opět zvou k návštěvě města plného vody. Nechybí ani hororové prvky z pera H.P Lovecrafta doplněné o několik novinek v hratelnosti. Pojďme se podívat, zda se jedná o dostatečně zábavnou kombinaci pro pokračování The Sinking City 2.Tentokrát se posouváme do roku 1929 a města Arkham, které je sice vnitrozemské, ale i tak ho zasáhla nevídaná povodeň. Lidé začali...
RECENZE: Assassin’s Creed Black Flag Resynced
Ubisoft nemá v posledních několika letech na růžích ustláno a dobré okamžiky střídají ty horší. Stejný popis pasuje také na sérii Assassin’s Creed, která dělá, co může, aby zůstala úspěšná. Japonský Shadows se nakonec opravdu povedl a byť k němu hráči i kritici měli nějaké připomínky, je to dobrá hra. Navázat na úspěch se pokusí předělávka jednoho z nejoblíbenějších dílů. Ano, piráti a pirátky, do našich obýváků se řítí remake, tedy kompletní předělávka, Assassin’s...
RECENZE: F1 25: 2026 Season Pack
Sportovní hry a jejich každoroční vydávání, to je hrozně zrádná věc. Znáte to, vývojáři s předstihem slibují hory doly, naprostou revoluci v hratelnosti a fotorealistickou grafiku, ale když to pak poprvé zapnete, zjistíte, že jste v podstatě dostali jen loňský ročník s novými dresy nebo lehce upravenými polepy. Ono je totiž nepoměrně těžší přinést do zajetých a pravidelně vydávaných sérií něco opravdu inovativního, aniž byste nenaštvali komunitu, která je už léta...



























