Xboxweb.cz

Kdysi jsem polemizoval o důležitých prvcích plošinovek, díky kterým lze automaticky vytvořit působivou hru. A po letech bych mohl to samé udělat u dnešních konzumních RPG, které se souhrou různých okolností našly v soulsovkách a hrdinkách s fortelnou povahou. Nedávno si milovníky démonických řežeb snažil naklonit Soulstice a teď se o to pokouší Asterigos: Curse of the Stars. A jde na to dobře, protože se opírá o populární téma bájné antiky.

Je to odvážné, ale budu tvrdit, že dávné řecké božstvo má stále co nabídnout. A to navzdory faktu, že ho herní těžaři poslední léta rubou až k zemskému jádru. Za pravdu mi dává příběh kolem Hildy, válečnice legií. Ta se za divokých okolností oddělí od skupiny vedené jejím otcem a dostává se do města ovládaného démony. Když se probije uvítacím výborem, objevuje zbytky obyvatel ukryté podzemí, kde se pomalu formuje odpor hodlající dobýt město zpět. Jenže to je z mnoha důvodů hodně náročné, neboť ve vlastních řadách číhají záškodníci. Hilda tak musí pomoct druhým, aby pomohla sobě.

Námět příběhu příliš originální není, ale jeho pojetí ano. Scénář sice využívá známé postavy, ale vypráví s nimi vlastní příběh. Nikdy tak nevíte, koho potkáte, a jakým směrem se osudy jednotlivých postav vydají. Navíc svým konáním můžete ledacos ovlivnit, třebaže závěr děje nikoliv. Co hra ztrácí na vizuální výpravnosti, to dohání tou příběhovou. Hilda je velice sdílná. Okolní svět také. A to až do takové míry, že byste ty hlasy okolo nejradši chvíli vypnuli. Rozhodně si ale nelze stěžovat, že by relativně nízkorozpočtový titul neměl ambice zaujmout. Jde také o zajímavou alternativu k Immortals: Fenyx Rising, který se o něco podobného pokoušel také, jen vágněji, v obřích kulisách a přeci jen s cílením na všední, až příležitostné hráče.

Asterigos sice také vypadá, že vypadnul z dětských pohádek, ale od první minuty dává na odiv vyšší obtížnost a inspiraci v kultu sebemrskačů a milovníků hardcore herního zážitku. Ostatně s hrami typu Dark Souls najdete mnoho podobných prvků v oblasti získávání zkušeností. Nápadná je skladba vybavení, kdy titul od začátku nutí ke kombinaci slabých útoků, silných výpadů a obraných prvků, přičemž rozmanitá skladba nepřátel donutí využívat vše do posledního ostří. Bossové jsou pak nejenom maturitou z trpělivosti, ale také z prstovýchovy. Náročnější a pokročilejší útoky vyžadují používání větší části ovladače, včetně RB a směrového kříže, a buďme upřímní, ani kamera není vždy nakloněna rychlému zdolání soka. Zejména, když musíte rychle uhýbat.

Dobrou zprávou je, že pokud se vám hra zalíbí, navzdory nižším dovednostem v žánru, disponuje titul i nižší obtížností. S ní se ze hry stává téměř regulérní hack and slash rubačka, kde vy jste bozi a ostatní plevel hodný vytrhání. Což oceníte především během cestování světem, protože nepřátelé se restartují vždy, když se někam vrátíte a jejich neustálá likvidace se časem stane otravná. Ano, všichni to nesnášíme, ale prostě k RPG tato mechanika patří. Nic s tím nezmůžeme.

Nic se nedá dělat ani s faktem, že vývojářskému týmu chyběly zkušenosti a peníze. To nemyslím přímo jako výtku, neboť jde o hru za tisícovku z vydavatelství tinyBuild. To, jak jistě víte, pomáhá na svět těm nejobyčejnějším hrám. A to je škoda. Asterigos má rozhodně potenciál, ale také béčkové modely a animace postav, které doplňují často až céčkové kulisy s fádními texturami. Když se do hry zaberete, grafickou všednost přehlédnete, ale jak už bylo řečeno Hilda si ráda povídá. Dříve či později zrak spočine na místech, která byste raději neviděli.