Xboxweb.cz

V letech, kdy jste už příliš staří na pleny, ale ještě nemáte nárok na občanský průkaz, jsou často vašimi hrdiny postavy stříbrného plátna. Za bezstarostných let mé generace to byla zdánlivě nesourodá dvojice Italů. Ať už byl v záběru Malý unavený Joe nebo Banánový Joe, vždy bezpráví trestali Dva machři mezi nebem a peklem. Přilepen k obrazovce jsem nečekal, až padne Sudá a lichá, protože už malé dítě ví, že Kdo najde přítele, najde poklad. A i když Dva výtečníci byli vlastně Dvojníci a občas zasahovali jako Superpolicajti z Miami, jejich moto znělo jasně: „Jestli se rozzlobíme, budeme zlí.“

A však já vím, že jste schopni jmenovat daleko víc snímků. Úvod také není výzva k vědomostnímu souboji z kinematografie minulého století, ale přípravou na Facky a Fazole. Na titul, který je pomníkem jedné úžasné spolupráce Laurela a Hardyho druhé poloviny dvacátého století. Právě na kontrastu postav a charakterů byl založen úspěch Buda Spencera a Terence Hilla. Zachmuřelému vousáčovi a modrookému provokatérovi se podařilo žánr spaghetti western přenést do tehdy moderní doby. Jednoduchý děj, padouši jak z bondovky a bitky tak primitivně zábavné, že se neokoukaly ani po třiceti letech. Z kladiva do hlavy, facek a pohlavků se stala poznávací znamení stejně rychle, jako ze záliby ve fazolích, pivu a párcích.

Myslím si, že tuzemští diváci mají k úderné dvojici blízko i díky tomu, že její filmy prošly komunistickým sítem. Italská produkce byla před revolucí hojně zastoupená a pánové vyplňovali akčním žánrem mezery mezi účetním Fantozzim, Sandokanem a Calimerem. A že se na nostalgické vlně vezu i já, to už je asi zbytečné zmiňovat. Teď konečně ke hře, jejíž komerční historie se začala psát v říjnu 2016. Tedy tři měsíce od úmrtí Buda Spencera. Italské studio Trinity Team zkusilo štěstí na Kickstarteru a hráče požádalo o 100 000 €. Na oplátku slíbilo hru od fandů pro fandy, která vzdá hold oblíbeným filmům. Za devět dnů měl tým o deseti lidech důvod k oslavě a než kampaň skončila, Slaps And Beans si přičetly dalších sto tisíc. Tvůrci tak díky komunitní štědrosti mohli zakoupit i práva na soundtracky. Konzolový milník sice nepadl, ale úspěch na PC platformě zajistil, že porty pro hlavní herní systémy přeci jen vznikly.

Zápletka hry je stejně pitomá jako geniální. Bud a Terence zde vystupují jako herci, vybraní pro hlavní role v natáčeném westernu. Když si odvedou to, kvůli čemu na place jsou, měla by je čekat výplata, cukrování s pokladní, a nakonec dlabanec teplých fazolí. Jenže za pokladní pálí gangsteři, kteří ji unesou i s penězi za honorář. Duo tedy musí opět spojit síly a rozplést přehnaně zamotané klubko zloduchů. Jen tak najdou budoucí choť jednomu a tučný šek druhému. Pitomost příběhu odpustíte ve chvíli, kdy začne opisovat známé scény nebo postavy. V některých místech doslova, v jiných po značné úpravě, aby se zachovala linie děje.

V zábavním parku tak například skutečně dojde na soutěž v pojídaní párků, četné bitky, červenou buginu a nechybí ani kultovní scéna s kovovou raketkou na kolejnici. Jen v trochu pozměněném sledu a zpracování. Role nechtěných agentů připomene zlatý kabriolet s rohy na kapotě, tropický ostrov opět obsadí motorkáři z Modré ústřice a za pohazování banánových šlupek lehce získáte achievement. Když to okolnosti scénáři dovolí, recituje snímky téměř doslova, jako v případě Dvou poldů a hospodských narážek na předstíraný handicap obou postav. Vývojáři znají tvorbu svých krajanů skutečně bravurně a jak můžou, střílí do vás jeden odkaz za druhým. Jen mě trochu mrzí, že si nepřizvali k ruce zkušenějšího spisovatele, který by to všechno pospojoval méně primitivními věty z čítanky pro první stupeň zvláštní školy.

Titul je vybavený českými titulky, které jsou až na drobné detaily plně dostačující. Bohužel si tak v plné kráse užijete rozdílu mezi citací originálu a nových dialogů. Vzájemné rytí dodávalo filmům šťávu v místech, kde nelétaly facky a kusy nábytku. Studio se sice snaží o jejich replikaci, ale s nevalným úspěchem. Terence Hill se tak z lamače dívčích srdcí mění na sňatkového podvodníka a charakter Buda Spencera připomíná strýčka Skrblíka s vrozenou demencí. Do jisté míry takové postavy vždy hráli, ale nikdy nepůsobili hloupě. Ta tenká hranice mezi komičností a trapností, je svým způsobem malým uměním, kterému se tvůrcům nedostává.

Ještě, že v ostatních ohledech mají talentu dost. Devadesát procent hry tvoří souboje tak, jak je známe z her typu Double Dragon, Final Fight nebo Streets of Rage. Obě postavy mají podobné ovládání, ale rozdílný styl boje. Tam, kde Bud volí silné rány po hlavě, házení protivníky a rozmáchlé facky, tam Terence využívá rychlých úderů, úskoků a gymnastických manévrů. Jako by se ti dva zhmotnili v pixelové grafice, aniž by ztratili cokoliv ze svých dovedností. Když hrajete sólo, můžete se mezi postavami libovolně přepínat a volit tak zajímavé strategie. Pivo a fazole slouží k doplnění zdraví a široká paleta předmětů pomůže při soubojích. Na pár místech se z bojovky stane plošinovka a řádka filmových momentů našla uplatnění při minihrách. To se týká přestřelek, hromadných bitek, soutěžení v jídle nebo závodů.

Celá hra vám vydrží na dvě až tři hodiny. Záleží, jak hrajete a s kým, pokud vůbec. Během této doby nemá nuda šanci, protože se neustále mění jak prostředí, tak protivníci. V posledních čtyřech úrovních jde nahoru i obtížnost a už to není jen o bezhlavém fackování všeho živého. Během dobrodružství vás čeká i několik bossů, kteří se ne vždy aktivně účastní. Občas slouží jen jako motivátor pro ostatní, aby se vám pokusili vyspravit fasádu. S ohledem na krátkou hrací dobu se nabízí opětovné hraní. Pokud hrajete sólo a prvně jste nevyužili přepínání postav, není od věci to napravit v kůži druhého hrdiny. To se týká i lokálního kooperativního hraní. Tam napodruhé volte vyšší obtížnost.

V úvodním menu najdete i základy personalizace. Hrdinové v průběhu hry vystřídají několik, pro ně typických, druhů oblečení a vy si můžete předem navolit jejich barvu. Hezké, ale ctím originál, tudíž z mého pohledu zbytečné. Větší radost mi udělal jukebox obsahující všechny nahrávky použité ve hře. Dohromady se sešlo šestnáct skladeb, v poměru jedenáct původních a pět nových. Původní patří mezi originály, tudíž jsou pod nimi podepsáni Oliver Onions nebo Franco Micalizzi. Nová hudba je pouze orchestrální a vyplňuje některá hluchá místa. Když už byl Trinity Team u toho soundtracku, zakoupil práva na původní ozvučení. Veškeré rány tak zní naprosto stejně, jako když je rozdávala Pravá a levá ruka ďábla.

Tentokrát je mnohem těžší udržet při hodnocení střízlivou optiku. Jako redaktor musím přiznat, že pod retro grafikou dostanete průměrnou hru s primitivním příběhem a lacinými dialogy. Hru, která si cenovku nedokáže obhájit, protože je příliš krátká a chybí jí online multiplayer. Pohledem fanouška, který toužil padouchy zatloukat jak hřebíky, jsem ale štěstím bez sebe. V každém náznaku vidím ty hodiny prosezené nejdříve u televizních repríz, pak u utahaných VHS pásek, a nakonec u modernizovaných DVD verzí. I přes muzejní vizuál dobře poznám stěžejní postavy a při fackování paňáců si pobroukávám „Dune Buggy“ a „Flying Through the Air“. Tohle je památka k nezaplacení a dal bych za ni i dvojnásobek. A víte co, tentokrát nechci být dospělý. Nechť tuto recenzi ovládne zbytek dětství, co mi vnitru ještě zbyl.