
RECENZE: Bus Simulator 21
I ty se můžeš stát řidičem autobusu. Tak nějak by se dala charakterizovat situace v mnoha městech, protože lidí ochotných vykonávat tuto profesi se stále nedostává. Polemizovat o tom, proč tomu tak je, rozhodně nebude náplní následujících řádků. I když se řízením autobusů to souviset bude. Jsou to už dva roky od doby, co na konzolích vyšel Bus Simulator. Přijde mi to jako včera, kdy jsem se na hru opravdu těšil, jelikož jsem ani netušil, do čeho se to vlastně chystám.
Dostal jsem tenkrát pořádnou lekci o tom, jak zajímavá hra může být technickou stránkou shozena do průměru. Takže jsem od nového dílu vůbec nic nečekal a všechny ukázky téměř ignoroval. Od vydání nového dílu navíc uplynul již nějaký ten čas, protože distributor se z nějakého důvodu neměl k tomu, aby nám kopii pro recenzi poskytl. Nakonec se však věc podařila a my vám tak opožděně přinášíme pohled na tento pro mnohé zajímavý simulátor.

A začneme ho ne úplně pozitivně. Předešlý díl měl velkou výhodu v tom, že nabízel českou lokalizaci. Navíc byla lokalizace pěkně zpracovaná a na malou hru byla prostě fajn. O tom víc mě zamrzelo, že u pokračování čeština není v nabídce. Vzhledem k tomu, že se herní možnosti rozrostly o několik novinek, může se stát, že někteří hráči budou během hraní lehce tápat. Přitom právě lokalizace byla posledně jednou z věcí, která výsledné hodnocení trochu zachraňovala, takže pojďme dál, abychom zjistili, jestli jí to v konečném součtu uškodí.
V rámci rozšíření obsahu se naše cesta coby nového dopravce bude soustředit ne na jednoho, ale hned na dvě města. Začneme v tom, které je inspirované Amerikou, takže nabízí nejrůznější čtvrtě od mrakodrapů, přes tu čínskou až po domečky za městem. Tam všude jsou zákazníci ochotni počkat na naše autobusy a nechat se jimi dovést. Zvětšení měst je super, protože nabízí více plochy a trochu odvážně si troufnu tvrdit, že i zábavy. Ovšem úvod je hrozně pomalý a než jsem se dostal někam dál, znal jsem již dost částí města skoro nazpaměť.

Je to dáno tím, že příběh je sice na první pohled více koordinovaný, ale rozhodně bych ho neoznačil za dobrý tutorial. Párkrát mě hra dostala do situace, kdy po mě něco chtěla, ale tak nějak se zapomněla zmínit, jak že se to vlastně dělá. V jednom případě jsem dokonce musel sáhnout po YouTube, kde jsem kupodivu našel přesně to, co jsem hledal. Přiznám se, že občas ve hře něco přehlédnu, ale tak zásadní věc, jako je přiřazení autobusu k lince bych snad neminul ani já. Na druhou stranu je úprava misí fajn, protože jsou o něco krátkodobější a člověk má pocit, že se častěji něco děje a postupuje dál.
Dál dozajista postoupily možnosti tvorby tras a možnosti zastávek obecně. Celý systém je o poznání propracovanější a je třeba dělat vyvážené linky (každá zastávka má nějakou váhu a dá se vylepšit), a když chceme jako společnost vydělat, což ostatně chceme vždycky, je k dispozici přehled vytížení dané zastávky vzhledem k denní době. Někde jezdí lidi víc přes den, jinde v noci a i to je třeba zahrnout do plánu. Ve hře se plynule střídá den a noc s nejrůznějším počasím, takže jde o příjemné zpestření. Kdo například jezdí rád hlavně v noci, kdy všechno svítí, může si čas popohant, kam je libo.
Zdejší vozový park nabízí (nečekaně) celou řadu autobusů různých značek a velikostí. Potěšilo mě, že k těm kloubovým variantám jsem se dostal o dost dříve než v posledním díle. Co se týče jejich funkčního ovládání, žádné velké změny se nekonají a kdo jezdil posledně, letos tápat rozhodně nebude. Světla, dveře, plošina, směrovky, stěrače, všechno je na svém místě. Snad jedinou výtku bych měl k interfacu prodeje lístků, který mi přijde pomalejší, než si pamatuju. Právě v těchto chvílích jsem pochopil, proč vám řidiči nechtějí vracet na dvoustovku. Já bych ty lidi taky zabil.
Ještě, než se vydáme do ulic, koukneme do prostoru pro cestující. Jejich různorodost je na solidní úrovni, byť hra nemá problém vám do autobusu lifrovat dva identické cestující za sebou. Nenechávají však po sobě nepořádek, jako posledně, ale zase můžou usnout. Je tedy dobré na konečné autobus projít a takové cestující probudit. Bohužel zase je tady jedno ale. Interakce s lidmi je trochu horší, obzvlášť, když sedí vedle sebe. Často se mi stalo, že jsem několikrát mluvil na toho samého, protože aktivní oblast se ne a ne změnit na vedle sedícího pasažéra. Zachována zůstala možnost kontrolovat lístky – moje nejoblíbenější činnost.

Model řízení mi od posledně přišel více jako simulátor a zároveň jsem se řízením trochu více bojoval. Až několik zásahů v nastavení (díky Zdendovi za rady) pomohlo hru trochu poladit. Pak už jsem mohl s trochou větší jistotou brázdit město. Při jeho designování se tvůrci opravdu vyřádili. Je zde totiž hromada zatáček, kam by bylo ideální, kdyby se autobus prostě zlomil. A do takového místa zajet s kloubovou verzí a nepotkat při tom značku nebo obrubník je opravdu heroický výkon. Další fintou v novém díly jsou zastávky hned nebo přímo v zatáčce, kam se prostě normální jízdou pořádně nedostanete, takže na lepší hodnocení při parkování do zastávky můžeme rovnou zapomenout. Pokud tedy člověk nejede jak šnek a neparkuje půl hodiny s chirurgickou přesností. Jedinou pomocí je manulání plánování linek, aby všechny zastávky byl po směru jízdy a nemuselo se k nim zatáčet, ale je otázka, jak se moc se hráčům s tímto bude chtít crcat.
Mimo toho, že je ve městě moc zákeřných zatáček, máme tu také líné řidiče autobusů. Jedno otočení volantem trvá půl století a než ho vrátí zpátky je to druhá polovina. Tohle je třeba brát v potaz, protože jinak skončíte jako já na začátku – věčně nacpaný v protisměru nebo zapíchnutý v chodníku. V tom lepším případě bylo v křižovatce místo, ale na dost místech je prostě větší provoz nebo jsou opravdu úzká. Pak už mi nezbývalo, než použít zpátečku. Na jednu stranu nás žene jízdní řád, ale na druhou si řidiči dávají na čas. Uměním tak je obě věci co nejlépe skloubit dohromady. Naneštěstí postihy za pozdní příjezd jsou téměř minimální.

Větším problémem, za který jsem také dostal nespočet pokut a finančních postihů, je doprava. Aut jezdí po městě docela dost, aby nevypadalo pustě a stejně intenzivní je provoz chodců. Málo platné, umělá inteligence je v obou případech žalostná. Chodci mají tendence se neustále motat po přechodech a dost často prostě skočí pod kola. Je jasné, že několika tunový autobus nezastaví na místě a střet s chodcem tak hodně bolí – hlavně finančně. Oproti tomu auta jezdí nesmyslně opatrně a pomalu. Na křižovatkách se světelnou signalizací ještě tak nějak jedou, i když dávat přednost autům odbočujícím vlevo je neskutečně zvrhlé.
Za to křižovatky se značkami jsou čisté utrpení. Díky tomu, že auta jezdí pomalu, jede po hlavní nekonečný proud aut, do kterého ti chudáci z vedlejší prostě nemají čas zapadnout. Za normálních okolností by člověk čekal frontu, ovšem autobus působí na okolní řidiče jako kdyby jela sanitka nebo hasiči (ti se ostatně ve hře ani nenacházejí, idylická to společnost). Prostě se nikdo nikam nehrne, občas vám uhnou a je jim jedno, že jedete z vedlejší. Dají vám v 90% přednost, ať je to jak chce nesmyslné. Stačí se tak nacpat do protisměru a kolonu prostě předjet. Přišlo mi to jako míň rizikové chování, než někde čekat a trpět.

Nakonec jsem trpěl stejně a to u grafické stránky. Na statických obrázcích hra vypadá vskutku pěkně, ale v pohybu to žádná sláva není. Tedy abych byl přesný, modely autobusů a jejich interiéry jsou pěkně detailní, k tomu nemám žádné výhrady. Ale textury města v jednom kuse doskakují nebo problikávají, chybí jim větší detail a počet FPS se mi při jeho průjezdu také nezdál dostatečný. Vezmu-li v potaz, že jsem hrál na Xbox Series X, kde hry vypadají skvěle a stejně dobře se hýbají, je zdejší optimalizace opravdu smutná. A mrzí tím víc, že podobné věci jsem psal u předchozího dílu před dvěma roky, který jsem hrál na Xbox One X.
Nový Bus Simulator přiváží více obsahu, lepší kampaň, střídání dne a noci nebo lepší editaci tras a jejich nastavení. To by samo o sobě na dobrou hru stačilo, protože zajímavý je i jízdní model, u něhož člověk tak nějak cítí, že jede autobusem a je potřeba se k řízení tak i chovat. Za technickou stránku by si ale vývojáři zasloužili pár facek, další za optimalizaci a minimálně poklepání na čelo za tupou umělou inteligenci chodců a řidičů v ulicích. Ale to nejsou vlastně novinky, to jsou chyby zopakované od posledně. Nicméně musím uznat, že nový Bus Simulator je lepší hrou, než jeho předchůdci a to i navzdory chybějící češtině.
Verdikt
Simulátor autobusu udělal několik věcí lépe, aby se hráči déle bavili a vydrželi u hry. To ovšem nestačí na to, aby se automaticky stal lepší hrou. Zejména technická stránka je jeho bolavou patou, na kterou by se konečně hodila nějaká pořádná rehabilitace. Že bychom se jí časem dočkali není úplně pravděpodobné, nicméně za nějakou fajn cenu ve slevě by se mohlo jednat o zajímavou koupi.
RECENZE: Ace Combat 8: Wings of Theve
Leteckých her v posledních letech nevychází tolik jako dříve a u těch arkádových je nabídka ještě menší. Série Ace Combat si díky tomu drží poměrně výjimečnou pozici. Nejde o simulátor, ve kterém by člověk půl hodiny studoval přístrojovou desku a následně zjistil, že zapomněl nastartovat jeden z motorů. Vybereme si letadlo, pověsíme pod něj absurdní množství raket a vydáme se zachránit svět.
RECENZE: Forever Ago
Stáří není jednoduchá disciplína, obzvláště pak ve chvíli, kdy vám na věčnost odejde vaše životní láska. V takové chvíli můžete velmi snadno propadnout depresím a ztratit chuť do života, případně se můžete vydat na jednu velkou pouť současností vstříc nostalgické minulosti. Pro druhou variantu se rozhodl Alfred, hlavní hrdina příběhové adventury Forever Ago z dílny studia Third Shift, které spadá pod známé vydavatelství Annapurna Interactive. Právě jméno vydavatele kovaným hráčům...
RECENZE: Star Wars: Galactic Racer
Fanoušci univerza Star Wars mají v posledních letech bez nadsázky žně. Titulů, které hráče vezmou do předaleké galaxie, je stále více a více, přičemž se nezaměřují jen na mnohdy ohrané a místy vyčpělé klání mezi dobrem a zlem, tedy rytíři Jedi a sithskými lordy. I díky popularitě seriálů, jako je Andor, nám herní světy ukazují i jiné stránky světa Hvězdných válek a často se také snaží oživit dříve populární herní...
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.


























