
RECENZE: Chariot pro Xbox One
Logické plošinovky se často snaží nabídnout něco nového, abyste narušili běžnou hratelnost, která by se časem mohla stát stereotypní. Nejlépe k tomu ještě přihodit hráče navíc pro kooperaci. Kanadské studio Frima se pokusilo dosáhnout obou těchto cílů se svou novou hrou Chariot. Cílem je navádět pohřební vůz skrze jeskyně a to za pomocí dvou hratelných postav.
Prvně si ale trochu představme příběh, který je velmi prostý, ovšem v tomto případě postačí. Zpočátku hry se sice nic moc nedozvíte, ale postupně jsou odhaleny aspoň nějaké detaily. Ovládáte princeznu a jejího snoubence, kteří musí najít vhodné místo pro odpočinek jejího zesnulého otce, krále říše. Problém je v tom, že jeho dosti otravný duch chce, aby byl pohřben na to nejlepším místě na celé zemi, což znamená, že náš páreček se musí táhnout s rakví, která je na kolech, skrze sérii jeskyní, jež jsou plné různých pokladů a nebezpečí.
Příběh je tak docela zábavný, i když o mluvení se starají jen duch krále a jistý kostlivec. Nicméně po čase vám duch mrtvého krále začne lézt na nervy, zvláště když se od povozu s rakví oddělíte. Poté totiž máte šest sekund, abyste se k ní opět připojili, jinak se vrátíte k předchozímu záchytnému bodu. Během těchto několika sekund stihne duch prudit s různými poznámkami a po čase už tak uvažujete, jestli mu vůbec chcete pomoci.
Hlavní podstatou titulu je ale hratelnost a příběh tak spíše jen doplňuje celek hry. Co se týče mechanismů této plošinovky, tak Chariot odvádí dobrou práci. Doplněk v podobě rakve na kolech je zpočátku zajímavým zpestřením, ale časem to ztratí kouzlo. Pohybu dosahuje tažením či tlačením, ať zepředu či zezadu a překonáváte různé překážky za pomocí lana, které se rozvine při stisknutí tlačítka. Problém je, že i po zachycení je třeba tlačítko stále držet, abyste lano zůstalo přichyceno. Postupně se tak postup těžšími a těžšími úrovněmi stává komplikovanější a nejspíše už vás řádně bude bolet prst od držení triggeru.

Fyzika povozu a postav je velmi stálá a vše se stane ještě více hektické, když jsou postupně představeny další prvky, jako jsou například odrazové plošiny, které vám navigaci ztíží. Ve hře se vyskytuje i zamrzlé prostředí, které stíží manipulaci s postavami a povozem a nastupuje tak spíše systém pokus omyl.
Úrovně jsou ovšem poměrně velké a nabízí i více cest, jakými se vydat. Ta hlavní cesta je naštěstí vždy značena, takže se vlastně ani nemůžete ztratit. Ostatní cesty jsou potom spíše složitější a více nebezpečné, protože zde narazíte na více nepřátel, a nakonec získáte odměny v podobě speciálních lebek či modráků pro extra vybavení. Vybavení získáte spíše vzácně, ale poskytne vám zajímavé výhody. Vždy mějte na paměti, že do úrovně si můžete vzít vždy jen jedno vybavení. Nachází se mezi nimi třeba kolík k přivázání lana, jakýsi granát pro zbavení nepřátel a další.
Ve spoustě úrovních narazíte na již zmíněné nepřátele, kteří připomínají krysy, netopýry a další havěť, která se bude snažit útočit na váš povoz, aby vás připravili o zlaťáky. Útok většinou vyvolá zvuk povozu. Některým střetům se dá vyhnout pomalou jízdou, ale jindy se jim nevyhnete vůbec. Zpočátku navíc proti nepřátelům moc nezmůžete, a jedinou možností, je „prásknout do koní“ a pokusit se uniknout.
Chariot je samozřejmě stvořen především pro lokální kooperaci, kdy druhý hráč se může připojit kdykoliv, ovšem týmová práce dá zabrat a chvíli potrvá, než budete vědět, kdo má kdy tlačit či tahat, a kam přesně jít. Samozřejmě můžete hru hrát i sami, ale s kamarádem si užijete více srandy. Výzvy pak čekají v oblastech, kam se mohou vydat jen dva hráči a jejich design je už dosti pekelný a k jejich splnění bude třeba kvalitní spolupráce.
Po vizuální stránce vypadá Chariot moc pěkně spolu s bohatými prostředími, různorodými barvami a skvělým designem postav. Některé úrovně jsou spíše temnější a je tak občas složitější odhadnout, co je vlastně před vámi, ale většinou vše vypadá jasně. Hru pak doprovází jednoduchý hudební doprovod, který vám ale může přijít otravný, pokud se na nějakém místě zaseknete na delší dobu, a to nemluvě o ukecaném duchovi.
Zlatí členové Xbox Live mohou hru Chariot po celý měsíc říjen stahovat zcela zdarma.
Verdikt
Chariot je velmi slušná logická plošinovka s pěknou grafikou, kterou trochu kazí otravní nepřátelé a občas vyšší obtížnost. Nabízí ale zajímavý design, který ovšem bohužel v některých situacích doprovází systém pokus omyl. Doporučujeme hrát ve dvou, abyste si hru více užili a hlavně se dostali na její konec.
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...






























