Xboxweb.cz

Jídlo je nedílnou součástí našich životů. Ne každý má potřebu dávat si nejrůznější speciality, ale všichni ho musíme konzumovat hlavně proto, abychom vůbec mohli existovat. Jeho příprava často bývá kreativní záležitostí, a tak není divu, že jídla a situací s ním spojených se často chytá také herní průmysl. Snad každý někdy zkoušel nějakou takovou hru, i když většina z nich se nejčastěji odehrává na displeji mobilních telefonů. Dneska se však podíváme na kousek, který by nám měl nabídnout opravdu kompletní správu restaurace ve všech myslitelných směrech, a to i na velkých konzolích.

Ostatně dalo se to vytušit už z jejího názvu, který zní Chef Life: A Restaurant Simulator. Cílem bude postarat se nejen o hladové zákazníky tím, že jim připravíme delikatesy, kterými ten hlad zaženou. Musíme také vybrat a nakoupit patřičné suroviny, ty uvařit, udržovat pořádek v kuchyni, vylepšovat vybavení a celou řadu dalších věcí, které jsem v herním zpracování snad ještě neviděl. A to si myslím, že mám tuto tématiku docela nahranou. Cílem hry je mít nádhernou restauraci nabízející skvělá jídla, což bude nakonec oceněno odznáčkem panáčka Michelina na našich vstupních dveřích.

Cesta pro dosažení tohoto úspěchu není vůbec snadná, byť začátek hry vypadá jako idylka. Vezmete suroviny, uvaříte dle pokynů nějakou dobrotu, dáte ji na talíř a servírujete. Jenže takhle snadné to ani zdaleka není. Než člověk začne vařit, musí nejdříve z dostupných jídel, které se postupně odemykají v závislosti na levelu naší postavy, sestavit menu o minimálně třech jídlech. Pak je třeba nakoupit potřebné suroviny od dodavatelů. Ale ani to není snadné, protože na výběr je několik možností dle ceny, kvality surovin a celkové udržitelnosti. Kdo chce šetřit, může levně naplnit mrazáky a pak vařit tak dlouho, než všechny zákazníky skolí zdravotní potíže. Všechny suroviny totiž mají stanovenou maximální lhůtu použitelnosti a pokud ji přešvihnete, jídlo sice uvaříte, ale jeho kvalita moc valná nebude.

Samotné vaření probíhá v několika krocích dle daného receptu. Máme tu přípravu surovin, vlastní vaření u sporáku v definovaném hrnci či na pánvi. Následně musíme některé věci dát dohromady, mixovat, nezapomenout ochutit (sůl, pepř a další) a odnést na dokončovací stůl. Zde se všechno připraví na servírovací talíř a odnese zákazníkovi. Kreativní duše mohou být v klidu, protože si mohou suroviny na každý talíř nandat dle své fantazie. Ostatní však mohou být v klidu a využít přednastavený způsob servírování.

Každý den, kdy je naše restaurace otevřena, je rozdělen na tři části. Zařizovací, přípravnou a otevírací. Ráno začneme organizačními věci. Vymyslíme menu a objednáme věci. Následně je čas na nakrájení zeleniny, brambor na hranolky či přípravy mas. To všechno následně putuje do lednice. Doporučuji co nejdříve koupit další lednici, protože mít dostatek připravených surovin dokáže notně pomoct při večerním otevření restaurace hostům. V tu chvíli člověk musí co nejrychleji a co nejkvalitněji uvařit objednané pokrmy z námi sestaveného menu. Výhodou je, že pokud nám nějaké recept z nějakého důvodu nevyhovuje nebo se třeba špatně vaří, prostě ho nedáte na menu. Do jeho skladby nám nikdo nekecá a nejsme za menu nijak penalizováni.

Ze začátku si všechno musí člověk udělat sám a pomocník tak maximální uklidí sklad. Postupně se však zlepšuje a můžeme určovat, jakým směrem se jeho dovednosti budou vyvíjet. Tým lidí se pak rozšiřuje a v ideálním případě člověk večer kontroluje jednotlivé kroky a v případě zájmu se může zapojit nebo to nechat na ostatních. Záleží, jak se každému bude chtít. To samé platí i pro obslužný personál jako jsou dodavatelé nebo obsluha restaurace.

Na jednu stranu je super, že hra nabízí hromadu možností, co všechno se zde musí dělat a zařizovat. Na druhou je všechno zpracováno tak nějak povrchně a uvítal bych nějakou větší hloubku. Ať už se jedná o mikro management firmy, skladování a zprávu surovin, zaměstnanců a ten hlavní prvek vaření. I když jsou recepty později docela komplikované, příprava základních surovin je pořád stejná. Přitom jiné hry ukazují, že se recepty dají zpracovat velice zábavnou a zajímavou formou miniher. Třeba drhnutí špinavých hrnců by mohlo být něco víc, než jen držení jednoho tlačítka a stejně tak obrácení masa nebo míchání je pouze o stisku dvou tlačítek nebo maximálně nějakém malém pohybu páčkou.

Celkový dojem ze hry kazí ne úplně přehledný uživatelský interface. Něco se potvrzuje jedním tlačítkem, další akce pak jiným a je v tom prostě trochu bordel, co kdy zmáčknout. Naštěstí je všechno stále přímo na obrazovce, takže když si člověk není jistý, může se hned podívat co a jak. Stejně tak rozhraní pro vaření je fajn, když člověk nic nedělá, ale při samotném vaření – samotné provádění daného úkonu – se už na recept nepodíváte. Člověk si musí stoupnout od sporáku / dřezu / prkýnka pryč, podívat se, jak dál a pak pokračovat. Vzhledem k tomu, že některé pokrmy jsou na jednotlivé kroky docela citlivé, může tohle odskakování skončit katastrofou ve formě spálení nebo převaření jídla. To pokračuje jeho vyhozením a následným zhoršením sledovaného parametru hospodárnost.

Podobně nepřehledná je také správa surovin. Není poznat, kolik toho vlastně člověk koupil a kolik porcí z daného množství nakonec udělá. To je velice důležité, protože se suroviny z velkého mrazáku přendávají do lednic a regálů v samotné kuchyni. Ty se však po každém dnu vyčistí od všech položek a je přitom jedno, jak moc čerstvé byly. Stejně tak se mi po každé denní fázi vyprazdňovaly kapsy, takže sem standardně běhal po kuchyni a zase a znovu si bral sůl a pepř.

Vzhledem k tomu, že hra má jenom lehce nadprůměrné grafické zpracování, které nijak nevyčnívá vlastně v žádném směru, hýbe se pěkně plynule a stejně tak rychlé jsou loadingy. Je ale škoda, že jednotlivé pokrmy nebo suroviny nejsou o něco více detailní, a to samé by platilo také pro postavy nebo celkové zpracování prostředí restaurace jako takového.

Chef life z nás udělá šéfa se vším všudy a musím uznat, že tahle hra dokáže každého kuchaře vybičovat k opravdu skvělým výkonům. Je přitom jedno, jestli to bude v oblasti vaření, managementu nebo designu všeho možného. Na druhou je těch věcí možná až moc, čemuž nakonec odpovídá také ne úplně velká hloubka jednotlivých disciplín. Stejně tak by mohlo být o něco promyšlenější a přehlednější uživatelské rozhraní, s nímž by se následně lépe pracovalo. Jak říká klasik, méně je někdy více.