Recenze: Control

Autor: CryLineT Publikováno: 1.9.2019, 9:36

Publikováno: 1.9.2019, 9:36

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Vyslovím Max, vy odpovíte Payne. Zazní Alan, odezvou je Wake. A ke Quantum už ani nedojde, protože mě zahltí Break. Zmíněné hry nespojuje jen souzvučné zakončení názvů, ale především zrod. Za ním stojí finské studio Remedy. Komunitě, pro kterou je dnešní text určen, není třeba opisovat historická fakta. Vizionářský tým masově rozšířil zpomalení času. Bloudění s baterkou povýšil na hororové drama. Z hraných momentů udělal nedílnou součást vyprávění a myšlenkou změnil minulost. Po celou dobu s jediným mužem ve vedení. A kdybych se tolik neostýchala, označila bych Sama Lakea za severského Kojimu.

Možná o tom příliš nevím. Ale ukažte mi jiného autora, který mixuje zdánlivě neslučitelné žánry. Témata, jejichž první minuty vyvolávají zmatení. Naprosté nepochopení a možná i opovržení. Kdo další vepíše rodinné drama do kostry vládní budovy. Mezi stěny nekonečných chodeb, měnících se před vašima očima. Do vědecko-fantastických základů, zalitých paranormálními jevy. A kdo jiný se nebojí přidat hororovou akci s hlubokou myšlenkou. Na záda Controlu můžete naložit tuny připomínek, ale ty příběhové budete převažovat zlatnickou váhou.

Dostat se pod povrch dějového spletence zkouší Jesse Faden. Rusovláska nastupuje jako šéfka Federálního úřadu pro kontrolu, který sídlí v Nejstarším domě (Oldest House). Organizace se zabývá paranormálními jevy, tudíž je Jess připravena na ledacos. Přesto ji zaskočí vylidněná hala a bývalý ředitel po sebevražedné kapitulaci. Zbraň jako klíč od úřadu? Tím podivnosti pouze začínají. Zaměstnanci levitují u stropu, halami zní divný nářek a do myšlenek vstupuje rotující obrazec. Když už dojde na setkání s normálními lidmi, vyprávění se zamotává ještě více.

Oldest House je ve stavu nejvyšší pohotovosti. Veškerá jeho činnost podléhá elementu pojmenovanému Hiss. Manipuluje lidmi, ohýbá stavbu domu. Má na svědomí naprostý chaos výzkumné divize, ze které unikl projekt P6. Jaký je jeho podíl na situaci? Odpovědi má asistentka Emily. Ale místo rozřešení přidává do děje klíčové postavy úřadu, astrální prvky a objekty s nesmírnou mocí. A mezi tím vším se nachází Dylan. Unesený bratr sympatické Jesse, která přišla právě kvůli němu.

Kdyby Control byla kniha, zamykám byt, zatahuji závěsy a při lampičce hltám jednu stránku za druhou. Úvodní tajemno je dokonalé. Nevědomost otevírá představivosti desítky cest. Stačí vstoupit. První minuty se informace jen sypou. Nahrávky, desky, zprávy z výzkumů, rozhovory. Herní tempo téměř stojí, protože scénář okamžitě podsouvá jednu informaci za druhou. Díky tomu si Jess bezpečně získává sympatie. Svou obyčejností a lidskostí.

Remedy hrdiny z řad obyčejných lidí umí na výbornou. Zhrzené osobnosti, které po osobním traumatu cosi hledají. Osobu, smysl života, vendetu. A protože na počátku mají minimum informací, jsou vašimi rovnocennými parťáky. Nejsou nejkrásnější, ani neoplývají osobním kouzlem. Ale právě to je polidšťuje. Čím hlouběji se nová ředitelka dostává, tím více se o ni strachujete. Je mi trochu líto, že toto kouzlo nefunguje na všechny důležité postavy. Quantum Break dokázal i vedlejší osoby udělat zajímavé. Zde jsou Emily, Ahti, Frederick a doktor Darling pouze posunovači figurek.

Přesto důležitými. Federální úřad pro kontrolu je úžasný svět. Komplikovaný a obrovský. Bez cizí pomoci se z něho stává antické bludiště. Jeho provázanost se získáním informací je klíčová. Jednou přeskočíte dialog, minete důležité desky a už bloudíte. Průzkumu pomáhá hned několik typů misí. Vedlejší a časově omezené nehrají na příběh. Vylepšují dovednosti a rozšiřují možnosti. Také bývají obtížnější, což je pro trdlo jako já značná překážka. Ale co, alespoň jsem si odemykala body rychlého cestování.

S nimi hra hbitě odsýpá. Ale nemusíte je používat. Jestli se raději procházíte a hledáte přehlédnuté informace, je utopická architektura jen vaše. Vlastně není ničím zvláštní. Nevyniká tak, jako například vesmírná stanice v posledním Prey. Přesto k vám promlouvá víc, než byste čekali. Navzdory velkým místnostem pociťujete tíseň. Nepříjemný pocit. Depresivní úzkost, že vás někdo neustále sleduje. Mysteriózní náladu kazí jen zhoršená kvalita optimalizace. Na stěnách někdy blikají spoje textur a nápisy občas zůstávají nevykreslené.

To jsou drobnosti, které mi nevadí. Tak fanaticky jsem se zamilovala, že se ráda otočím na druhou stranu. Jenže Control mi dává košem. Jak se navyšuje herní čas, hromadí se chyby. Jako první se opožďuje vykreslení mapy. Bez ní hrát skutečně nejde. Možná, když jste vlastníky fotografické paměti. Následuje zasekávání obrazu po výstupu z nabídky hry. To se později přenáší do pohybu s mapou, až se nakonec dostane až do komplikovaných akčních pasáží. A to je hodně velký problém. Jsem na přestřelky slabší. To klidně přiznám. Proto je promítání diapozitivů pro mě konečná. Třebaže k němu nedochází často.

Studio opět doplácí na vizuální glorifikaci vlastního díla. Quantum Break ubíral výkon konzole pro oslepující práci s hmotou a Control dělá to samé. Krev je při soubojích nahrazena Hissem. Elementem, který přechází z kapalného stavu do aerosolu. Přestřelky jsou jedna velká olejomalba. Jak vojáky opouští síly, plní se prostředí omamnou párou. Zas a znova jsem zapomínala hrát, jak efekty braly v potaz proudy vzduchu. To je patrné při střelbě. Ale také při telekinezi a destrukci prostředí. I kdyby vás akce nebavila, její následky musíte obdivovat.

Ale počkejte, proč by vás akce neměla bavit? Vývojáři souboje navrhli tak, abyste využili všechny dovednosti. Servisní zbraň je sama o sobě dobrým nápadem. Jess nemusí tahat celý arzenál. Místo něho přetvoří zbraň na některou z libovolných forem. Ty přibližně zastupují munici běžné střílečky. Jako bonus se automaticky nabíjí. Čas k tomu strávený zastoupí telekineze. Házení předmětů, tlakové vlny, telepatie, štíty ze sutin, levitace a možná i něco víc.

Obě akční složky se doplňují. Nezkoušejte se hrou jen prostřílet. Nespoléhejte pouze na sílu. Jess není rytíř Jedi. A už vůbec ne terminátor. Navrch byste se připravili o skvěle vyváženou hratelnost. Že nemám v akčních hrách silné kramfleky, jsem přiznala. Přesné míření mi příliš nejde. Intuitivní volba zbraní je ve vývinu. A vidíte. Pobyt v Oldest House ze mě dělá poslední akční hrdinku. Jako by hra četla myšlenky a předvídala další krok. Ale telepatie v tom nebude.

Dobře rozvržené ovládání, pohled za zády a zjednodušená manipulace s objekty. Obrysy zvýrazňují vhodné předměty. Avšak jejich použití není kauzální. Pokud v zorném poli žádný není, energie vytrhne kus zdiva. Nebo podlahy. Po chvíli nad tím ani nepřemýšlíte. Jen si užíváte dynamické střety plné nápadů. Jak se mísí výbuchy s destrukcí je neuvěřitelné. A bavíte se od začátku až dokonce. Control akci postupně graduje. Nepřehání to s ní a neustále ji oživuje novými protivníky a prvky.

Začlenit zisk nadpřirozených schopností do příběhu, bylo chytré. Máte motivaci. Děj je neustále v běhu a hra nenudí. Vše z kategorie zbraň a postava řeší perky a crafting. Přirozený a nenásilný. Téměř nevíte, že něco sbíráte. Nebýt krabic v rozích místností. Jestli můžu poradit, hlídejte si třídu perků. Hodně vám usnadní vyvážení akce. A také výběr a správu inventáře. S ním mám jen jednu negativní zkušenost: demontáž nepotřebných věcí. Skutečně by se hodilo třídění podle kategorií a hromadné rozebrání.

Přeji titulu úspěch. Mám pocit, že hráči vyhlížejí daleko přitažlivější hry. Přitom Control má vše, co byste si mohli přát. Zároveň ctí autorský rukopis. Nechybí televize, rádio a hrané pasáže. Styl vyprávění v mnohém připomíná Alana. Práce s akční složkou naopak přináší to nejlepší z Quantum Break. Děj má tajemno a spletité vysvětlování. A rozbitý chod by měl opravit budoucí patch. Tak dejte klukům z Finska šanci.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Najít hru, která má zajímavý příběh, jímavé zpracování a zábavnou hratelnost. To se rovná výhře v loterii. Nebo nalezení životního partnera. Jess si od prvních minut razí cestu Nejstarším domem a vaším srdcem. Jestli najde uneseného bratra a vrátí Federální úřad do původního stavu, je ve vašich rukách. V jedné držíte zbraň a v druhé sílu celého světa. Control boduje ve všech směrech, protože vývojáři vědí, co dělají. Jen kdyby trochu ubrali z vizuálních orgií, možná by nedocházelo k trestuhodným zaváháním optimalizace.
25. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Thrustmaster T.Flight Hotas One

Gamepad jako univerzální ovladač všech her je nedílnou součástí herní konzole. A to už od dob, kdy připomínal spíš dálkové ovládání a značka Xbox byla hudbou budoucnosti. Ale nutně to neznamená, že není k mání lepší varianta, která vaši oblíbenou hru prodá v úplně jiném světle. V reálnějším a možná i pohodlnějším, čímž se okamžitě dostávám především k simulátorům. A rozhodně není náhodou, že v době vydání Microsoft Flight Simulatoru pro konzole Xbox Series X/S...

»
22. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: GreedFall – Gold Edition

Pokud mají rozšíření někde smysl, je to rozhodně v žánru RPG. Tituly dělající z nás hrdiny, jejichž velikosti se nikdy nebudeme rovnat, jsou živnou půdou příběhů a neotřelých dobrodružství. Ostatně takový Zaklínač by mohl vyprávět, jak se dá základní hra natáhnou pořádnými přídavky. GreedFall studia Spiders se sice nemůže rovnat s polskou trilogií, ale před pár lety překvapil zajímavým příběhem, neprobádaným prostředím a vlastní verzí kolonizace.

»
21. 07. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 2021

Velkou novinkou letošního roku byla koupě závodních matadorů z Codemasters, které pod svá křídla pojala neméně známá společnost Electronic Arts. Codemasters se pečlivě starají o několik závodních her, kdy jednou z nejpovedenějších značek jsou jistě licencované závody Formule 1. Ty nám přináší rok co rok a my jsme zatím vždy byli s dosavadním pokrokem spokojeni. Nový ročník F1 2021 je ale první, který vychází pod hlavičkou EA, takže se jistě mnohým hráčům vkrádají...

»
29. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: HyperX ChargePlay Duo

Ačkoli se tomu nechce věřit, baterie tu jsou s námi už nějaké to století. A vzhledem k tomu, že je do nich soustředěna budoucnost nejen automobilového průmyslu, nejspíš nám ještě dlouhou dobu sloužit budou. Jde totiž o nejúčinnější zdroj mobilní energie, který se dokáže přizpůsobit použití a umožňuje relativně rychlé opětovné dobití. No, a právě ta poslední výhoda článků je v případě základního balení xboxových ovladačů trochu mimo.

»
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»