Xboxweb.cz

Já osobně mám studio Double Fine strašně rád. Mám k tomu svůj osobní důvod a množná bude pro některé asi ne zcela pochopitelné – Tim Schafer. Simpatický, proslulý herní programátor dnes již pouze designer a scénárista, který dal vzniknout adventurním legendám jako Secret of Monkey Island a Grim Fandango v době, řekněme, zlatých časů adventur studia LucasArts. Na přelomu milénia Tim dělal na nové hře, jenže se s Lucasem nejspíše úplně nepohodli, a tak se hra na pulty obchodu nikdy nedostala, načež Tim Schafer opouští LucasArts, zakládá vlastní studio Double Fine a dělá do světa díru parádním, avšak komerčně neúspěšným Psychonauts [:sajkonauts:], jež míchá neokoukatelný grafické zpracování a mix spousty žánrů. A právě vizuální stránka je pro Double Fine tak specifická. Barevná, stylová, a místy i zábavná se zajímavými zápletkami a humornými dialogy. Pak následuje tentokrát už úspěšnější metalový nářez, Brutal Legend, a pak skoro stejně úspěšné halloweenské braní Costume Quest, který kytarového šílence opět předchází v kreslené, možná až dětské grafice, čím si ale do budoucna buduje stuhu „i po letech stejně dobře vypadající hra“. Ostatně, všechny hry Schafera vypadají tak nějak podobně (chápejte v podobném vizuálním střihu), což ale není na škodu, Schafer má alespoň jistotu, že si jeho hry budou hráči kupovat i po letech. A jeho slova se v současné době přinejmenším naplňují. Hry od Double Fine zkrátka nestárnou, a pokud byste vedle sebe postavili první a druhý Costume Quest a neznali ani jeden díl, maximálně byste si mohli tipnout, který vyšel dřív. Mezi vydáním prvního a druhého dílu je časová mezera čtyři roky, kdy mezitím Schafer vydává mnoho her, namátkově například Iron Brigade (byla v minulosti zdarma v programu Games with Gold), Broken Age (počítačová a tabletová adventura) nebo třeba Kinect Party, nutno uznat, že ne všechny tyto hry a další z jejich portfolia, byly prodejně úspěšné, to ale už záleží na vydavateli, víme?

Možná to zatím nebylo úplně zřetelné, ale jak jste již z nadpisu recenze pochopili, dnes se budeme věnovat druhému dílu Costume Quest. Teda my už se věnovali. A dojmy? Jsme tak nějak na rozpacích. Proč? Protože vlastně nevíme, co jsme čekali. Novou hru? Tou není. Lepší jedničku? Tou také ne. Pokračování? Co se do příběhu, ano, bohužel ne tak jak by si každý přál. Druhý díl navazuje na DLC Grubbins on Ice k prvnímu dílu. To není úplně košer, vzhledem k hráčům, jež stažitelný obsah nehráli. V herním průmyslu to běžné není, DLC by měl být obsah navíc, a pokud ne, měli by ho vydat jako plnohodnotný datadisk, navazující na příběh. Ten je v zdejším halloweenském světě krapet zmatený a na minulost navazuje už ve vtipně udělaném menu. Děcka se dostali do pozadí portálu, kterýž kamsi vede, vy, jakožto třetí kolo u vozu, rozhodnete, kdo, jestli holčička nebo chlapeček, půjde jako první skrze portál. Tím si ve skutečnosti vyberete pohlaví, jež budete ovládat. Bum! Ocitli jste se ve skutečném světě. Příběhová linka se točí kolem pošahaného a fanatického dentisty, co si usmyslel, že ze světa sprovodí strašidelný svátek, protože kazí kvůli rozdávání bonbónů dětem zuby. My si říkáme… neměl by chtít spíš opak? Vždyť si tak pod sebou podřezává větev, když bude mít méně lidí v ordinaci, ne?

Nechybí sladký, decentní až infantilní humor přelitý přes dějové zápletky, ozdobený roztomilými postavičkami a na vrch umístěným tupým pokusem o napětí. Dobře, nechceme si hrát na cukráře, ale místní svět, tak trochu sladký je. A to napětí? To byl jen žert. Vždycky předem poznáte, kdo z domu při veleznámém Trick-or-Threat vyleze, jestli přehnaně nadšený rodič, nebo nekrvelačný příšerák, čili záměrná, napětí evokující hudba nám přišla spíš pro smích. Možná chápete správně, že koncept se nezměnil, pořád se jedná o akční rádoby RPG adventuru, kde často chodíte od domu k domu a sbíráte bonbony, hledáte truhly, nakupujete vylepšení, sestavujete oblečky a sbíráte kartičky, právě u nich proběhla drobná změna. Kartičky už nefungují jako upgrade vašich statů, k tomu nyní slouží levelování všech tří postav, nyní kartičky slouží jako pomocník při boji, tedy více se soubojový systém přibližuje k tahovému způsobu boje, známého z japonských „rpgéček“ nebo třeba Penny Arcade Adventures. Každá kartička má speciální schopnost, kterou využijete v boji a najdete jich ve hře opravdu hromadu. Samotné oblečky potom pobrali větší ojedinělou funkci ve světe k prozkoumávání. Každá překážka ve hře potřebuje jiný typ oblečku či jejich kombinaci, takže dostat se k té a té truhle není zrovna možné bez nutné, byť slabé, dávky intelektu. A to že se u každé třetí truhly schovává boss asi ani nemusíme zmiňovat. Celkově vzato bychom se ale, bez takových ne vždy zábavných, vedlejších úkolů asi vážně nudili. Leč každý obleček má svoje vlastní schopnosti a u bitek je občas potřeba takticky uvažovat, souboje se stanou velmi rychle otravnou částí hry a tím vším, co vás bude především bavit, se stane opět povedená adventurní stránka hry. Nakonec to jediné, co by vás mohlo u televize ještě udržet budou někdy možná až moc ukecané postavy a vlastně i ten zprvu nesmyslně podaný příběh.

Překvapivě po druhém díle doporučujeme sáhnout spíše hráčům, co o první díl nikdy nezavadili, nejen proto, že je o píď lepší, ale taky protože je o šedesát korun levnější. Vůbec nevadí, že prvních pět minut příběhu nepochopíte, my taky ne, koneckonců DLC Grubbins on Ice jsme nehráli, takže nám stačilo vědět, že jde o kouzelný svět, kde se převleky mění ve skutečnost a podivné stvůry nejsou jen výplodem naší fantazie a opravdu nás chtějí sníst. Ty, co hráli první díl, v polovině je přestal bavit a čekají, že druhý je lepší, musíme zklamat… ani ten druhý v polovině jiný nebude. A ani překroucení zaběhlých, skvěle fungujících prvků tomu nepomůže. Hra je to sice stejně dobrá jako ta předchozí, jenže jsme prakticky dostali to samé. Kdyby se ale autoři poučili z předchozí chyby a souboje trošku poředili, určitě by Costume Quest 2 obdržel klidně i o bod navíc. Konec konců, pokud vám nevadili a třeba jste si je i užívali, klidně si jej přihoďte. Proč? Protože Double Fine.