Xboxweb.cz

„Jste na tahu!“ Kolikrát už jste slyšeli nebo četli pobídku k dalšímu úkonu, jehož následky mohou skončit slavnostním poplácáním po ramenou nebo nechtěným funusem bez poct a posledního pomazání? Tahové strategie zastupují minoritní větev v jinak poměrně bohatém žánru a pakliže se skalních fanoušků optáte, koho mají na piedestalu kvality, zábavy a komplexnosti, nejspíš odpoví kultovní XCOM. Je pravdou, že na něj přímo nebo oklikou odkazuje kde kdo, včetně nedávných Crown Wars.

Čtrnácté století a dvě evropské mocnosti si dokazují, kdo má většího pindíka a jak daleko za hranice toho druhého s ním dočůrá. Protože jako vždy, i ve stoleté válce šlo především o sousedova území, která tehdejší Anglie poměrně neslavně prokaučovala. Nicméně trvalo to nechutně dlouho a s následky se dotkly okolních zemí, včetně té naší. Stačí vzpomenout bitvu u Kresčaku, kde našel smrt Jan Lucemburský. Ale to už jsem příliš daleko za hranicemi hlavního konfliktu, kterému se hra věnuje. Jako jeden ze zástupců vybraného šlechtického rodu přicházíte na kloub zákulisním tahům na vysokých místech, které mají co dočinění s okultismem. Celá uzemní rošáda má tak zcela jiného režiséra, jemuž je zapotřebí podívat se do skript.

Tvůrci se pokusili naroubovat na jasně dané události trochu konspirace, a přitom se rozhodli ignorovat fakta, která jim příliš nehrají do not. Že byla Evropa zbídačena hladomorem, po němž zbývající populaci pročistila Černá smrt, nikoho příliš nezajímá. Stejně tak poměry daleko od Lamanšského průlivu. Kvůli tomu je děj přehnaně zkratkovitý, klíčové události starého kontinentu podává jak epizodu večerníčku před spaním a náplň misí věnuje hloupým záminkám, sloužícím jen jako vata pro další hraní. Jak jsem se zpočátku těšil na výživné téma skýtající stovky možných scénářů, o to víc na mě dopadla tíha reality, že titul mohl být fiktivním střetem Valorie Imperium s Theragonií a šlo by o dobytí bájné Dracarye. Například. Studio Artefacts nechť příště vypráví raději obsah akčního letáku hypermarketu, k němuž by se hodily i primitivní dialogy a znuděná práce dabérů.

Že pozlátko projektu nepatřilo mezi hýčkané primadony s VIP pasem dokazuje grafické pojetí. Polygonová stylizace by se dala pochopit při celkové celistvosti, jenže ona je někdy větší, někdy menší a jindy chybí úplně. Kontrast mezi „detailními“ postavami a kartonovým prostředím nemohu přijmout jako záměr, ale jako východisko nekomfortního vývoje, kde bylo tlačeno na čas či náklady. Titul, kde máte celé, a nejednou docela velké, bojiště jako na dlani a ze všech možných úhlů, nemůžete postavit na kulisách vystřihaných z rozpitého vydání ABC. Jestli vám přijde, že si potřebuji otřít pokálenou botu o bezbranného nebožáka nízkonákladové produkce od Naconu, tak vězte, že tohle páže z chatrče stojí čtrnáct stovek v základu, a dokonce sedmnáct se zcela zbytečným kosmetickým balíčkem. A také mě nesmírně rozčiluje, že vývojáři nanesli tunu hnoje na výbornou hratelnost.

Od volby rodu, nebo třídy chcete-li, si vy sami určujete, jak bude hraní probíhat. Zastoupeny jsou predispozice ke kontaktnímu boji, magii, plížení či k ovládání divoké zvěře. Rozhodně to však neznamená, že se coby záludný alchymista nemůžete obklopit bojeschopnými pomocníky s ostrými meči. Desítky volných slotů dovolují vycvičit kohokoliv k čemukoliv a třebaže hlavní postava zůstane v jádru stejná, upgrady a vhodně vybraní bojovníci určují strategii, postup a délku hraní. Než se vybraní dostanou do týlu nepřítele, připomenu drobný management sídla. Království čítá několik budov a každé jedné prospěje trocha revitalizace. Odměnou vám jsou nové možnosti obrany, ale především výroby. Perfektní výcvik je jedna věc, ale bez schopných tovaryšů a expertů na tvorbu všeho možného můžete akorát tak číhat v křoví a sprostě nadávat. Osobně se mi líbí systém zajatců, kteří mají vliv na rozvoj prostředí a schopností. Běžně bych svědky a zbabělce poslal hledat světlo na konci tunelu. Nyní vyčůranost ukrývám za šlechetnost, čímž si zvedám společenský status.

Zpět na bojiště, kde se zatím jednotka rozmístila, aby překvapila nepřítele. Rozložení úrovně dovoluje využít krytí, vyšší body pro lučištníky a temná zákoutí pro zablokování únikových cest. Posouvání figurek může narušit jen prozrazení, které automaticky spouští souboj. Jak bývá zvykem, každá postava má body pro pohyb a body útoku. Grafika pěkně zobrazuje bezpečnou zónu a oblast, kdy už saháte do zásob a ohrožujete výběr boje. Když už se náhodou dostanete do presu s body, prostě vojáka necháte na místě s rozkazem, že má vzít po hlavě vše, co nezná heslo. Krytí minimalizuje škody a vhodně zastoupené pozice zase maximalizují použité útoky. Jakmile má protivník kolem sebe více potencionálních cílů, stává se méně efektivním a náchylným na zranění. Crown Wars mají z hlediska hratelnosti vše, co byste od tahové strategie chtěli. Třebaže to nemusí tak znít, ani umělá inteligence nepatří mezi nejhorší a umí překvapit. Předem prohraný boj dokáže obrátit, a to navzdory početní nevýhodě a vašemu nezdolnému přesvědčení.