RECENZE: eFootball PES 2020
Stejně jako každý rok startují naplno fotbalové soutěže po celém světě, tak každý rok nemůže chybět aktuální zpracování nejpopulárnějšího sportu na světě formou hry. A stejně jako každý rok se nám do rukou dostanou osvědčené série PES a FIFA, které se rozhodně nebudou šetřit a o přízeň hráčů si to rozdají na ostří nože. Souboje jsou to čím dál zajímavější, kdy spousta z nich se odehrála ještě před samotným výkopem.
Víc, než kdy dříve se obě firmy rvaly o licence, jež by nám měly nabídnout co nejuvěřitelnější zážitek. Z roviny licencování celých soutěží se přešlo k exkluzivitám pro jednotlivé týmy, díky čemuž se PESko dočkalo exkluzivní spolupráce s týmem Juventusu, a proto tento tým letos najdeme jenom v eFootball PES 2020. A právě těmto a dalším věcem se pokusím věnovat na dalších řádcích této recenze věnované právě zmíněnému fotbalu od Japonců z Konami.
A začneme hezky s menu, protože už u něj si na první pohled všimneme nového minimalistického designu. Ten sice pěkně vypadá, ale je třeba si na něj zvyknout. Prvních pár minut jsem jenom bloudil sem a tam a hledal, kam že se mi všechny moje oblíbené herní módy schovaly. Kdo sjede níže, nabídne mu menu video materiály k novinkám a dalším událostem, které pro nás vývojáři chystají. Ne každému musí nové menu na první pohled sedět, možná, že ani na druhý, ale nakonec je fajn, že člověk nemusí listovat přes dvacet stránek a stačí jenom rozkliknout příslušnou ikonku a vybrat herní mód zde schovaný.
Aby příval novinek hned tak neskončil, koukneme na novinku pojmenovanou Matchday. V podstatě jde o komunitní hraní, kdy nám vývojáři budou servírovat pikantní souboje z fotbalového světa, hráči si vyberou tým a budou proti sobě hrát. Ti nejlepší z každého týmu budou následně vybráni coby finalisté a utkají se o odměny. Matchday zní rozhodně jako zajímavá novinka, ale je otázka, jak moc si k ní komunita najde cestu.
Jednou z hlavních překážek by mohl být fakt, s nímž se PESko pere už řadu let a ani letos nedošlo k nějakému výraznějšímu zlepšení. Než hra najde nějakého soupeře, než se to spojí, no několik minut to zabere, což bych od hry, jejíž název se snaží ukázat na eSport, úplně nečekal. Je to škoda, protože naopak setkání s kamarádem je o něco lepší, než tomu bylo loni. Nicméně i zde bych si dokázal představit značně jednodušší cestu, jak někoho pozvat do hry, než se proklikávat přes všechny možnosti serverů. Pak už ale všechno funguje skvěle, a dokonce mi při hraní přišlo, že síťový kód je velice povedený. Nikde nic nelagovalo a reakce hráčů na mé pokyny byly okamžité.
Než se vydáme na trávník, ještě rychlý pohled na další oblíbené módy, kde sice novinek již není tolik, nicméně nějaké se najdou. Asi nejvýraznější novinkou kartičkového myClub je podstatně detailnější přehled statistik jednotlivých hráčů, takže by každý z nás měl mít vyčerpávající informace k tomu, aby si mohl poskládat vítězný tým. Navíc se můžeme těšit na týdenní updaty a speciální kartičky hráčů na základě jejich výkonů v reprezentaci nebo na klubové úrovni.
Manažerská Master League se snaží přinést něco jako příběh toho správného manažera klubu. Nechybí nějaká rozhodnutí, která by měla mít vliv na následný děj (to jsem si úplně nevšiml), lepší fázi jednání o příchodech hráčů (ta mi přijde hodně propracovaná a kdo se v tom vyžívá, bude určitě uspokojen) a také údajně propracovanější grafickou stránku. K tomu snad jen poznámka, že postavy nejsou špatné, ale některé obličeje moc povedené nejsou, hlavně oblast kolem očí působí místy až děsivě.
Licence se dočkala rozšíření, nechybí soutěže od minula, nově máme k dispozici kompletní italskou sérii A a celou řadu klubů z celého světa (nechybí Barcelona, Bayern, Manchester United a další). Stále to sice co do rozsahu není FIFA, ale pokrok a snaha je znát. Pomyslnou licenční třešničkou na dortu bude přítomnost šampionátu EURO 2020, jehož kompletní licenci PES 2020 přinese. Dostaneme ho zdarma formou DLC, které by podle plánu mělo dorazit ve druhém čtvrtletí příštího roku.
Tím jsme prošli novinky v herních módech a nabídkách a konečně nastal čas vstoupit na trávníky. Už při prvním doteku s míčem jsem si všiml spousty změn a každý další zápas odkrývá nové a nové možnosti, jak se dostat k soupeřově brance a zároveň ho nepustit k té naší. Chtěl bych pochválit pro mě lepší plynulost z fotbalového zážitku. PES měl v minulých letech takový trochu strojovější projev, kdy jednotlivé pohyby a situace nebyly úplně plynulé. S radostí vám oznamuji, že to pro letošek již neplatí a dění na hřišti je krásně plynulé a je přitom jedno, zda jde o standardní situace, vhazování nebo spojení jednotlivých animací pohybů do jednoho celku.
Skvělá je nově předělaná práce s míčem, na kterou jsem si musel hodně zvykat. Nemyslím teď jenom nové animace přihrávek nebo střel, ale také to, jak hráči přihrávky přijímají. Když dáte moc prudkou, míče pěkně odskakují nebo dokonce můžeme dát takovou ránu, že to dotyčného hráče na chvilku může zpomalit nebo úplně sestřelit. Nově navíc reagují také na situaci, v jaké se nacházejí, takže přihrávky v klidu a prostoru jsou podstatně přesnější, než když jste pod tlakem dvou hráčů. V tom případě se stává, že hráč sice přihraje, když mu řeknete, ale míč pošle úplně někam jinam. Stejně to platí i pro útočníky, kdy třeba střela z otočky moc často gólem neskončí, protože na vás tlačí obránci. Pokud tedy nemáte štěstí nebo nejste v dobré pozici. Pod tlakem sice vznikají diamanty, ale jak ukazuje skutečný fotbal, na zakončení to chce aspoň trochu klidu. Dostáváme se tam v těchto oblastech již hodně blízko skutečnému fotbalu, za což jsem velice rád.
Obecně jsem v novém ročníku hodně bojoval s poslušností hráčů, ale čím víc zápasů jsem odehrál, tím více byla hra pod kontrolou. A to je další věc, na kterou si velice snadno zvyknete. Díky novým pohybům máte výborný přehled a kontrolu nad děním na hřišti a opravdu se mi dostávalo pocitu, že já jsem ten, kdo hýbe děním na hřišti. Můžeme si krásně pokrývat míč, vyzívat spoluhráče ke skórování skvělými pasy nebo rychlou kombinací přenést těžiště hry jinam. Obrana je na tom podobně skvěle a dá se bránit opravdu efektivně. Jenom to chce trochu cviku, který se nejlépe získává během zápasů. Letošní trénink je na chlup stejný, jako byl ten loni, ale kvůli změnám v hratelnosti mi přišel o něco méně přívětivý. Ovšem nováčkům by měl poskytnout dostatečnou podporu.
Výborný fotbalový zážitek ze zápasů podporují také další věci jako větší možnosti faulů, kdy nejsme ochuzeni ani o fauly rukou, které navíc vypadají uvěřitelně a také máme možnost pád trošku přifilmovat a zkusit, zda nám to rozhodčí zbaští. Nicméně tuhle možnost jsem úplně nevyužil. Rozhodčí jsou fajn, ale musím říct, že občas mě štvala hodinářská přesnost posuzování offsidů. Nicméně je fakt, že oku virtuálního arbitra taková věc prostě ujít nemůže, takže se s ní budu muset naučit žít. Umělá inteligence ovládá také brankáře, k nimž moc výhrad nemám. Chytají pěkně a nedělají žádné vyložené chyby, takže za mě úkol splněn. Místy jim chytání neulehčuje dění na hřišti, protože se mi zdálo, že víc, než kdy jindy jsou moje střely nebo přihrávky plné tečí a nenadálých odrazů, což v kombinaci s akcí v pokutovém území může skončit hodně nepředvídatelně. A s tím by nic neudělal sebelepší gólman, natož umělá inteligence.
Celková atmosféra je také na výborné úrovni, což dokazuje skvělé grafické zpracování (byť rozdíl mezi známým týmem s kompletní licencí a slabším týmem je patrný na první pohled), nádherné stadiony nebo oslavné chorály umocňující dojem z toho, že tam jste a vaše šance diváky opravdu zajímají. Již tradičně výborně emotivní komentář nesmí chybět. Zmínkou o technické stránce bych zakončil shrnutím faktu, že hra krásně plynule běží ve 4K a s podporou HDR. To bych však doporučil nastavovat opatrně, protože jinak mohou být barvy a výsledný dojem značně přepálený.
Verdikt
Pokud jsem loni říkal, že PES je skutečnou fotbalovou hru, letošní ročník toto tvrzení opět posouvá na další úroveň. Zážitek ze zápasů je neskutečně uvěřitelný, a navíc neskutečně zábavný. Nebýt problémů s online hrou, jejíž založení je lehce nepřátelské a hlavně zdlouhavé, měli bychom tu dokonalou hru. Třeba se všechno na tuto úroveň dostane s DLC přinášejícím EURO 2020, kterého se už teď nemůžu dočkat.RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle
Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?
RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...
RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...