
RECENZE: F1 2021
Velkou novinkou letošního roku byla koupě závodních matadorů z Codemasters, které pod svá křídla pojala neméně známá společnost Electronic Arts. Codemasters se pečlivě starají o několik závodních her, kdy jednou z nejpovedenějších značek jsou jistě licencované závody Formule 1. Ty nám přináší rok co rok a my jsme zatím vždy byli s dosavadním pokrokem spokojeni. Nový ročník F1 2021 je ale první, který vychází pod hlavičkou EA, takže se jistě mnohým hráčům vkrádají do hlavy myšlenky, jak tato fúze nakonec dopadla.
Pro letošní ročník nějaké větší obavy nebyly úplně na místě, jelikož vývoj hry byl v době akvizice již v plném běhu. Takže EA nakonec neměli na hru takový vliv a přítomnost mikrotransakcí jsme zaznamenali již posledně. I když je pravda, že mírně větší důraz na ně kladen je. Kdo si chce svého matadora vylepšit o něco více speciálně, bude muset sáhnout do peněženky. Nicméně kosmetické úpravy za peníze neberu jako mínus. Já jsem se bez nich v pohodě obešel a spokojil jsem se s těmi získatelnými normálním hraním, a pokud někdo chce utratit peníze navíc, jeho boj.

Za sebe jsem se v novém ročníku těšil na dvě věci – příběhovou část a kooperativní kariéru. Oboje slibovalo fajn hratelnost a musím říct, že jsem dostal, na co jsem čekal. Braking point je název té příběhové části. Její tvůrci se evidentně nechali volně inspirovat Netflixovským hitem F1: Touha po vítězství a přinášejí nám pohled do závodního zákulisí. Náš mladý jezdec Aiden se musí vypořádat s posledním závodem v F2, aby následně na dvě sezóny mohl naskočit do F1.
Jeho stájový kolega Casper je ostřílený veterán těsně před koncem kariéry, ovšem začátek jejich pracovního vztahu rozhodně není idylický. Třenice ve všech ohledech jsou na denním pořádku a napětí ze zákulisí se následně přenáší i na závodní okruh. Není to nic originálního nebo překvapivého, ale na ploše 7-8 hodin to funguje pěkně. I když některé úkoly jsou pro nováčky v reálu splnitelné, jako potkat jednorožce, takže moc uvěřitelně kariéra nepůsobí (jak by se taky mohl nováček s průměrnou formulí dostat z poslední pozice do TOP 10 nebo snad dokonce do TOP 5).

Oproti tomu filmečky a animace jsou na poměry zpracování v závodní hře opravdu skvělé a je radost se na ně koukat. Co mi na příběhu nejvíc chybělo, je absence hlubšího nastavení herního zážitku. Při nastavení normal a nějakých běžných asistentech je hraní triviálně snadné. Lewise Hamiltona nebo Maxe Verstappena jsem při ježdění celého závodu porážel o 20 sekund jako nic. Bohužel pro změnu obtížnosti musí člověk rozjet i kariéru znovu, což není úplně šťastné řešení.
Další novinka, kooperativní kariéra, je něco, o čem jsme se bavili již nějaký ten pátek, že by bylo moc fajn to ve hře mít. Letos jsme se konečně dočkali a než se všichni hráči pustí do závodění, je třeba vybrat jednu z možností. Buď se všechno bude řídit podle zakládajícího jezdce (šéfa) a veškeré změny budou pro ostatní hráče podle něj, nebo se dá vybrat kooperativní kariéra, kdy ve výsledku každý může jít vlastní cestou. Kdo se u hraní potkává pravidelně, je to skvělá volba a rozhodně se u toho dá zabavit tak, jak jsme si představovali.
Velice příjemné změny se odehrávali také v režimu My Team. Předně vývojový strom je nyní upraven a nabízí lepší přehlednost toho, co zrovna vyvíjíme a na co daná věc bude mít vliv. Body pro vývoj se vždycky získávaly přes minihry během tréninků a ani letos tomu není jinak. Naštěstí už nebudeme stále dokola jezdit všechny dovednostní věci, ale pro každý závod na nás bude čekat náhodně vybraná trojice. Díky tomu se minihry okoukají o něco pomaleji, než tomu bylo dříve a za to rozhodně palec nahoru.
Když jsem pak skočil na trať, zjistil jsem, že za volantem se moc změn neodehrálo. Pocit z řízení bych označil za úplně stejný, jako loni. Změnou, které si člověk všimne na první pohled, je přepracovaný a trochu jinak poskládaný HUD. Nicméně formule se chová podobně jako loni, takže kdo hodně jezdil, bude napřed. A kdo loni bojoval s nenadálou změnou závodnické strategie, protože ve 320 km/h odklikávat, jak to bude, není žádný med, bude trpět stále stejně (a to je tento okamžik i součástí příběhové části).

Někteří hráči si stěžují na technickou stránku hry, takže nevím, jestli jsem měl jenom štěstí nebo všechno opravdu funguje. Nicméně během hraní jsem se nepotkal s jediným pádem, zamrznutím nebo něčím takovým. Největší bug, co mě postihl, byl výjezd z boxu do boxové uličky. Hra mě normálně pustila do soupeřovy formule, kdy jsme chvíli jeli dvě formule v sobě jako duchové do té doby, než soupeř zatočil ke svým mechanikům. Jinak všechno funguje tak, jak má a v tomto směru bych se hraní rozhodně neobával.
Ještě než se dostaneme ke grafické stránce, dáme si další obsahové hodnocení. Někde Codemasters obsah přidali, aby evidentně mohli jinde ubrat. Tím, co nám po předešlých dvou ročnících bude chybět, jsou historické formule. Nevím jak ostatní, ale já jsem závody za volantem těchto strojů měl hodně rád, takže mi docela chybí. Stejně tak je zajímavá skladba tratí. Některé, na nichž se letos nejede, tady jsou (třeba Austrálie), ale jiné, kam se závody chystají, zatím chybí (třeba Portiamo). Nicméně v tomto ohledu bychom se nápravy údajně měli dočkat ve formě updatů později po vydání. Tato věc se týká i aktualizace F2, kde zatím najdeme pouze loňský stav.

Situace s tratěmi je taková asi proto, že vývojáři se snaží připravovat zejména nové tratě, díky čemuž bohužel není čas na aktualizaci těch stávajících. Docela často se tak stane, že skutečný okruh se od toho herního v některých částech liší. Občasnému hráči to bude asi jedno, ale fanouška, to může lehce rozhodit.
No a teď tedy ta grafická a zbytek technické stránky hry. Na Xbox Series X se dá vybrat režim 4K/60FPS nebo 1440p/120 FPS. Já jezdil spíš na grafiku, pro mé schopnosti 60 FPS bohatě dostačuje a musím říct, že hra vypadá skvěle. Při závodním tempu totiž není tak úplně čas objevovat detaily všech zákoutí tratě, takže je dobré hru v rámci replay zastavit a rozhlédnout se. Formule sama o sobě je nádherná a dost se těším příští rok na nový design. Stejně tak přilehlé okolí není vůbec ošklivé a splňuje nároky. Ovšem třeba ve Francii jsou stromy za plotem areálu hodně obyčejné a celá řada detailů by v dnešní době, a s výkonem nových konzolí, měla být rozhodně lepší.
Kde F1 tlačil kamen v botě, byly nahrávací časy. Tady člověk konečně vidí v praxi efekt SSD disků, jimiž konzole z rodiny Xbox Series disponují. Díky nim nahrávací časy prakticky téměř neexistují a my se tak dostáváme rychle do hry a rychle také do menu. Posledním střípkem do co nejuvěřitelnější mozaiky jsou upravené zvuky formulí, které by nově měly znít více uvěřitelně.
A teď přišel bod, kdy jsem se v recenzi dostal na rozcestí. Na jednu stranu nabízí F1 2021 porci zajímavého, nového obsahu. Na druhou stranu o některý přišla a problém s aktualizacemi tratí také úplně nepotěší. To, že se hraje stejně jako posledně je spíš plus, protože jízdní model je podařený a není vlastně moc co na něm měnit. Navíc díky lepším možnostem nastavení platí víc než kdy dřív, že nové formule jsou přístupné opravdu pro každého zájemce.
I letos si ale nakonec řekneme, že nové formule jsou skvělou porcí zábavy pro všechny fanoušky a také zájemce o formule obecně. Po grafické stránce je nač koukat, příběhový režim je i přes některé výtky fajn zpestřením a když vývojáři dodají aktuální tratě a F2 sérii, budeme mít zase rok co hrát a v kooperaci s kamarády se tahat o pozici týmové jedničky. Kdo hrál loňský díl a láká ho některá z novinek, bude spokojen. Nejlépe jsou na tom ti, co F1 již déle nehráli, protože ti budou ze hry rozhodně nejvíce nadšeni.
Verdikt
Nové formule jsou opět skvělé, nový příběhový mód se podařil a kooperace je super. Bohužel se začínají objevovat první pihy na kráse, které by mohly působit jako pomyslný varovný prst pro vývojáře, že by bylo dobré zase přidat a třeba aspoň odstranit opakující se chyby. Nicméně i tak to zatím stačí na pěkné hodnocení, protože lepší hru (hlavně vzhledem k absenci konkurence) na herním trhu nenajdeme.
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.



























