
RECENZE: F1 24
Nevím, jak to přijde ostatním, ale já jsem s letošní sezónou F1 zatím velice spokojen. Vyhrál Lando, konečně taky Charles, do toho Max ukazuje, že když jim jede auto (nebo i když úplně ne), dokáže z toho dostat o parník lepší výkon, než ostatní a zkrátka se pořád něco děje. Uvidíme, jak to bude pokračovat a jestli letos skončí nadvláda RedBullu a na prvním místě, ať už v jezdcích nebo konstruktérech, se ukáže někdo jiný. A jelikož každý fanoušek si chce tohle závodění užít aspoň trochu na vlastní kůži, je tady další ročník série F1 od Codemasters.
Tím hlavním, na co se každý rok těším, je režim kariéry. Přeci jenom se člověk vyhne těm online bláznům, kteří vás dokážou hned v první zatáčce sestřelit, jako by se nechumelilo a je jim úplně jedno, že takovou jízdou kazí zážitek ostatním. Bohužel, oproti loňsku chybí příběhový režim (třeba se ho dočkáme zase příští rok), nicméně zmíněná kariéra to bohatě vynahrazuje.
Konečně si můžeme vybrat, jestli budeme jezdit s námi vytvořeným nýmandem nebo pomůžeme našemu oblíbenému jezdci k titulu, který by jinak získával jenom těžko, i když nikdy neříkej nikdy. Mimo současných jezdců F1 a loňských F2 (zdravím Romana Staňka) můžeme do monopostů usadit také nějakou z legend jakou jsou třeba superstar Michael Schumacher nebo Mika Häkkinen.

Než jsem se pustil do závodění, musel jsem si nastavit opravdu hodně věcí – jízdním modelem počínaje, přes délku závodů, úroveň vývoje a výzkumu až po svůj osobní cíl, jakého chci během sezóny dosáhnout. Díky všem těmto nastavením si každý jezdec může přizpůsobit zážitek přesně pro sebe. Kdo se nebude bát jít složitější cestou, dostane možnost nahlédnout pod oponu tohoto sportu, kde se spousta věcí odehrává tak trochu mimo zraky veřejnosti. Jde o nejrůznější zákulisní jednání o smlouvách, rivality týmů a jezdců nebo přístup k ještě lepším upgradům svého závodního stroje. Za tahle vylepšení určitě velká pochvala a jak jsem již zmínil, nakonec mi příběhový režim vlastně ani nechyběl.

Zajímavou novinkou jsou Fan Zone, kde si vybereme, jakému týmu a jezdci chceme fandit, abychom následně mohli vyrazit plnit zajímavé výzvy. Těch je plný také vracející se F1 World, kde můžeme soupeřit buď sólo nebo proti hráčům z celého světa a napříč všemi platformami. Nechybí ani kariéra pro dva hráče, splitscreen a také My Team. Bohužel, tento režim se nedočkal vůbec žádných změn, což je tak trochu škoda.
Hurá na trať, kde se díky novému jízdnímu modelu odehrává zajímavé drama. Čeho jsem si všiml i já je, že monoposty nově poměrně hodně drží přilnavost na předku, ale za to mají divočejší zadek, což se mi z počátku opravdu špatně zpracovávalo. Nicméně časem jsem novému modelu přišel na chuť a začal si ho užívat. To samé platí pro brždění. Po novu se totiž při opravdu prudkém stisknutí brzdy zablokují přední kola. Důsledkem toho uděláte z formule neřiditelné saně, ale také si pěkně odrbete pneumatiku. V pozdější fázi závodu, kdy tlačíte všechno na pokraj životnosti se to může ukázat jako fatální chyba, díky níž místo zisku můžete nějakou pozici klidně i ztratit.
Hráčská komunita, tedy to nejzarytější jádro, nový jízdní model hodně odsuzuje, ale pro mě, jakožto obyčejného smrtelníka, jde o příjemné změny a možná právě i díky nim jsem si letošní závodění zase pěkně užíval. A díky neuvěřitelným možnostem přizpůsobení snad všeho si nové formule může zahrát klidně i člověk, co v životě závodní hry nehrál a udělat si z nich výzvu adekvátní svým schopnostem.
Příjemné změny se odehrávali také po grafické stránce. Jak už je dobrým zvykem, formule vypadají skvěle za všech podmínek a stejně tak trať nebo obličeje jezdců, které dostaly pěkný facelift a jsou si opravdu podobní, což je zejména u cutscén více než žádoucí. Co se tratí týče, vývojáři na nich pracují a snaží se doručit co nejautentičtější zážitek, co se jejich zpracování týče. Ale sportovně je třeba přiznat, že jejich okolí působí občas trochu fádně a nezajímavě, byť třeba Circuit de Spa-Francorchamps po vylepšení opravdu hodně prokouklo.

Ruku v ruce jde příjemný komentář, který by se však nemusel tolik opakovat. Ve hře nově uslyšíme také skutečné hlasy jezdců, ale musím se přiznat, že během závodu jsem soustředěn na svůj výkonu a tyto okolní vlivy jdou trochu mimo mě. Nicméně pro filmečky opět fajn. Optimalizaci asi nemá cenu moc zmiňovat, protože ta je skvělá. Nikde nejsou žádné poklesy snímků a při průjezdu každou šikanou nebo naopak po rychlé rovince jsem měl pocit, že mám v ruce ten nejlepší závodní stroj, jakým formule jsou.
Ještě, než jsem se pustil do psaní téhle recenze, vyrazil jsem podívat se na to, jak jsem hodnotil loňský ročník, a tak nějak jsem zjistil, že jsem sám sebe zahnal do kouta, ze kterého se mi bude špatně dostávat. Asi to bude tím, že mám zkrátka formule rád a stejně tak i tuhle herní sérii. Letošní ročník je taky super, i když výsledná známka je o jeden bod horší, než to loňská, protože i přes to, že jsem se skvěle bavil, pocitově jsem si již tu devítku nedokázal nijak obhájit.
Verdikt
Je to dané tím, že přepracovaný jízdní model nemusí zkrátka sedět každému a stejně tak i jeho větší příklon k arkádě. Na druhou stranu tu máme hodně obsahu, notně vylepšenou kariéru s pěkným nahlédnutím do skutečného života jezdců a také široké a pestré online možnosti a výzvy. Pořád tak jde o velice kvalitní titul, ale bude hodně záležet, jak každému sedne. Proto neváhejte a před koupí určitě vyzkoušejte trial verzi hry. Během ní si jistě uděláte dostatečný obrázek o tom, zda vás letošní ježdění bude bavit, nebo ne. Za sebe však říkám bravo a hurá na start.
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...

























