RECENZE: High On Life

Autor: Michael Chrobok Publikováno: 31.12.2022, 7:30

Publikováno: 31.12.2022, 7:30

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Animovaný seriál pro dospělé Rick a Morty vzal před pár lety stanici Adult Swim útokem a poměrně záhy si nekonvenční humor vědátorského alkoholika Ricka a jeho pubertálního vnuka Mortyho získal srdce diváků po celém světě. Proč začínám recenzi střílečky High on Life shrnutím animáku? Protože mají společného více, než se na první pohled zdá. Nejambicióznější projekt studia Squanch Games má totiž na svědomí Justin Roiland, který je právě spoluautorem zmíněného seriálu, kde rovněž dabuje obě hlavní postavy.

Hlavním pojítkem není pouze grafická stylizace, která sází na spoustu barev, ale především nekonvenční humor. High on Life se rozhodně nebere vážně, což mělo být hlavní předností titulu. Jenže co funguje v krátkých dvacetiminutových epizodách, na ploše interaktivní videohry o délce přibližně 16 hodin ztrácí velmi rychle dech. Možná až překvapivě rychle. High on Life humorem doslova praská ve švech a jde až na dřeň, což se velmi rychle přejí, a z hlavní přednosti se stává jeden z rozporuplných faktorů. Mluvící zbraně zkrátka neví, kdy by už měly mlčet, a ostatní postavy v roztodivném mimozemském světě si také rády pouští pusu na špacír, přičemž zbytečných dialogů je v ní na akční hru až příliš. Tím ale nechci říct, že by se autorům žádné vtipy nepovedly – tu a tam narazíte na vyloženě povedené komické situace, které si rozhodně zapamatujete na delší dobu. Občas hra přijde trefným komentářem či jiným odkazem – někdy se jedná o rafinovaný humor, jindy jde „přímo na komoru“, například když se uprostřed souboje zjeví Jack Black a Susan Sarandonová. Ty se ale v záplavě trapnosti a průměrnosti snadno ztratí.

Hře nepomáhá ani okaté trefování se do nejen společenských klišé, ale také do všemožných konkurenčních titulů. Aby totiž vtip působil jako vtip, měla by hra nabídnout něco lepšího. Jenže High on Life si sice ze spousty mechanik dělá legraci, jenže pak je zkopíruje a nechá vás se v nich pořádně vyrochnit. Poté vám po takovém vtipu nezbyde v ústech nic jiného než nepříjemná pachuť. Například takové třídění lejster k podpisu se na papíře mohl zdát jako skvělý gag, během hraní jsem nad ním ale jen kroutil hlavou.

Situaci by zachraňoval alespoň povedený gunplay, jenže ani ten v High on Life není k nalezení. První zbraň, kterou ve hře naleznete, všeználek Kenny, sice umí jako každá zbraň ve hře dva různé režimy střelby a lze také vylepšovat, jenže co z toho, když pocit ze střelby je zkrátka nijaký. O moc lepší to není například ani se zbraní na blízko jménem Knifey, který sice velmi rád bodá vše živé, avšak ten správný pocit uspokojení byste po zapíchnutí vesmírného gangstera hledali marně. Bohužel ani další vybavení vašeho arsenálu tento pocit nezlepší, byť nápad naroubovat na mluvící zbraně různé osobnosti není vůbec k zahození. Zbraní je ovšem pomálu stejně jako druhů nepřátel, kteří se drží zavedených škatulek a příliš vás nepřekvapí. Střílení lze v High on Life hodnotit nanejvýš průměrně, což je u střílečky z první osoby zásadní problém.

Spásou nejsou ani souboje s bossy, které mají být jedním z hlavních pilířů hratelnosti. Ačkoli jsou zajímaví svou stylizací a odlišnými charakteristikami, jakmile se s nimi pustíte do křížku, nelze se ubránit pocitu jisté zatuchlosti. Samotné souboje jsou totiž jako vystřižené z dob minulých, pochopitelně se všemi přednostmi a neduhy. Zajímavá je například možnost jednoho bosse odpravit ještě před finální konfrontací, avšak na samotný souboj to až tak zásadní vliv nemá – odehraje se tak jako tak. Takzvané boomer shootery jsou sice aktuálně v kurzu, ale se starými mechanikami se musí umět zacházet s citem, protože ne všechno dnešní hráči titulům odpustí. Bohužel High on Life se zajetých klišé drží v některých případech až příliš, což má negativní dopad na hratelnost, a především na plynulost průchodu hrou.

Rozporuplná je také technická stránka hry. Na jednu stranu lze s výmluvou na grafickou stylizaci hře odpustit slabší technickou stránku, na druhou si autoři mohli přeci jen více vyhrát se světy, které navštívíte. Při hraní jsem měl celou dobu pocit, že tvůrci jen recyklují nápady ze svého seriálu, případně využívají ty méně zajímavé pasáže, které museli vyškrtnout. Tu a tam se v titulu objeví i nepříjemný bug, u kterého na první dobrou nevíte, zda je součástí hry – když se mi například jeden z bossů během souboje stal neviditelný, považoval jsem to nejprve za chybu. Jenže poté, co jsem v souboji zemřel a pustil se do něj znova, se již nic podobného nestalo. Příležitostně také hra své technické selhání vtipně okomentuje, nicméně byl bych raději, kdyby se chyby vůbec neobjevovaly.

Pohyb v jednotlivých arénách je relativně zábavný, stejně jako objevování truhel s pokladem. Bohužel kromě výbušných sudů a příležitostné možnosti využít prostředí ve svůj prospěch souboje připomínají spíše design starších titulů, které jsou již dávno překonány. U sudů se mi navíc ani po delším hraní nepodařilo odhadnout, jaký mají dosah a zda odpraví skupinu nepřátel celou, nebo jen některé z nich. Postupné objevování nových schopností vám na jednu stranu umožňuje lépe prozkoumat již absolvované lokace ve stylu metroidvania, na druhou stranu kromě truhel s penězi se toho v úrovních moc dalšího nenachází, takže hledání motivace k návratu s postupem času čím dál tím těžší. Ostatně také navigace v prostoru za pomocí waypointů není příliš intuitivní a nalezení správné cesty vpřed spíše komplikuje, než usnadňuje.

O příběhu se snad ani nemá cenu rozpovídat dopodrobna. Po krátkém úvodu na planetě Zemi je naše rodná hrouda napadena emzáky, kteří mají v plánu lidstvo zotročit a zneužít je jako drogu. Vtipné, ale na udržení mé pozornosti je to přeci jen trochu málo. Záhy se dostanete do spirály dobrodružství, ve kterém má být vaší primární motivací hledání rodičů, které jste vlastně nikdy neviděli, pomsta a také trochu chamtivost ve formě neustálého vylepšování a sbírání nové výbavy. Příběh High on Life je na tom zkrátka podobně jako humorná stránka – velká očekávání zůstala nenaplněna.

High on Life slibovalo býti vtipnou a originální střílečkou, která se vám vryje do paměti a jejíž svět budete doslova hltat. Autorům se jejich snaha nicméně rozpadla pod rukama – neustálé hláškování prakticky všeho, co může dýchat, se velmi rychle omrzí a u hry vás neudrží ani gunplay, který je mdlý a nevýrazný. Objevování světa se po chvíli stane rutinou a příběhová motivace není dostatečná, aby vás hnala neustále kupředu. Všeho moc škodí a High on Life je bohužel příkladem toho, že by tvůrci měli alespoň na chvíli sundat nohu z plynu – hra by díky tomu mohla více dýchat a řada vtipů by získala dostatečný prostor pro vstřebání.

Základní premisa je přitom velmi dobrá a rozhodně se nedá říct, že by autoři zkazili úplně všechno, na co sáhli. Jen přílišný důraz na všudypřítomný humor a zároveň podcenění ostatních aspektů hry bohužel zlomil hře High on Life pomyslný vaz a odsoudil ji pouze do vod průměrnosti. Přitom na trhu je jistě spousta místa pro skvělý titul, který se nebere příliš vážně. Záchranou pro High on Life je umístění v předplatném Game Pass, v rámci kterého si ji můžete vyzkoušet bez nutnosti dalšího poplatku. Kolik lidí ji ale skutečně dohraje až do konce, a navíc se u toho bude po celou dobu bavit, si ovšem netroufám odhadnout.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Autoři slibovali poctivou střílečku obohacenou o humor podobný tomu, jak známe z Ricka a Mortyho. Co ale funguje na ploše dvacetiminutového seriálu se v 16 hodinové hře snadno přejí. Neustále hláškující svět začne být po chvíli otravný a situaci nezachrání ani hratelnost, která velmi rychle obnaží kostru jen průměrné střílečky.
Po dlouhé době hra, která se nebere vážněNevýrazný gunplay
Duchovní propojení se světem Ricka a MortyhoPrůměrná grafika
Zdarma v rámci Game PassNevytěžený potenciál mimozemských světů
Humor se velmi rychle přejí
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»
24. 03. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: New Star GP

Ač se to nemusí zdát, i svět mobilních her ukrývá celou řadu kvalitních titulů, jejichž prostřednictvím se můžeme bavit déle, jak jedno záchodové sezení. Vybírat můžeme z celé řady herních žánrů, a to včetně sportovních simulátorů. Třeba takový New Star Soccer dokonce dostal několik ocenění a jeho vývojáři z New Star Games po získání zkušeností vyrazili sbírat finanční prostředky také na velké konzole. Nepřináší nám však nějaký free to play titul, ale...

»
15. 03. 2024 • DandyCZE0

Recenze: Classified: France ’44

Právě jsem byl vysazen do Francie a mám pomoci domácímu odboji. Úkolů budu mít hned několik, škodit němcům, zajištovat zásoby, shánět nové členy odboje, a hlavně připravit vše na den vylodění. Tak nějak začíná tato tahová strategie od studia Absolutely Games.

»
14. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Food Truck Simulator

Máme u nás v redakci takové oblíbené rčení. A to, že simulátorů není nikdy dost! Food Truck Simulator jsme tedy s chutí otestovali. Nakonec, vývojáři z Drago Entertainment mají velmi široké portfolio simulátorů které už objevily svět, mimo jiné třeba Gas Station Simulator, který se vskutku povedl. Povedlo se tento úspěch zopakovat i v simulaci fast foodu na kolech?

»