Xboxweb.cz

Už jsem si myslel, že simulátory všeho možného mají to nejlepší za sebou, ale evidentně jejich trend stále sílí. A když už si člověk myslí, že ho nic nepřekvapí, objeví se simulátor bezdomovce. Ke cti vývojářů však musím dodat, že jejich projekt, kterému budou věnovány následující řádky, je ve vývoji již nějaký ten pátek, kdy si svou premiéru odbyl na PC platformě v roce 2017. Zde sklidil velice solidní úspěch a do dnešní doby je hráčské hodnocení veskrze pozitivní. Práce na hře běžely neustále dál, a tak jsme se letos dočkali vydání velkého updatu a také verze pro konzole.

Dokonce si představte, že za Hobo: Tough Life stojí české studio Perun Creative, takže o důvod víc tuto velice zajímavou simulaci života, kterého se nikdo z nás nejspíš dobrovolně dočkat nechce, podpořit. Tím spíš, když nám vývojáři i na konzolích nabízejí kompletní českou lokalizaci – dabing a titulky. Abych však předešel zbytečné euforii, pojďme si říct, že důležitá je hlavně ta textová lokalizace. Rozhovory jsou totiž čistě textové bez nějakého dabingu. Když už ve hře něco zaslechneme, jsou to jenom nějaké hlášku typu „Nechte mě na pokoji“ nebo „Naval cíga“. I tak je ale fajn, že je lokalizace taková, jaká je a opravdu je na ní poznat, že je hlavně od Čechů pro Čechy.

I hra na bezdomovce má své příběhové pozadí a nedává si vůbec malé cíle. Pokud všechno půjde hladce a mi neumrzneme, nezemřeme na infekci nebo hladem, získáme na svou stranu všechny frakce a budeme zkrátka nejlepší, můžeme se stát Králem bezdomovců. A to je titul, který rozhodně chcete, protože i v tomto ne úplně komfortním životě dokáže nabídnout jisté výhody. Cesta na vrchol však nebude snadná, protože šéf každé frakce si ve skrytu duše na tohle místo myslí také.

Byť se Hobo tváří jako survival hra, obsahuje velice robustní RPG systém, a to včetně hromady dialogů, skrze něž se bude třeba prokousat. A jelikož bezdomovci nehovoří jako otevřené kniha, je to sranda a život sám. Na své cestě skrze Praslav, které byla matička Praha předlouhou, potkáme nejen ostatní bezdomovce, ale také řadu známých osobností jako třeba kuchařského mága Zdeňka Pohlreicha nebo bývalého premiéra Andreje Babiše. Všechno s tou správnou dávkou humoru a nadsázky, která je českému prostředí tolik vlastní. Vtípků a odkazů je zde opravdu velké množství, takže je radost zkoušet v rozhovorech nejrůznější cesty. Díky tomu se nejen něco dozvíme, ale také potrénujeme rétoriku.

Jak jsem předeslal, náš bezďák si musí osvojit celou řadu dovedností. A nejlepší cestou, jak se je naučit, je dělat je. Kdo bude hodně a rád mluvit, získá perk výřečnosti. To samé platí pro hrabání se v bordelu a popelnicích. Komu není cizí někde něco ukrást za pomoci šperháku, může se zlepšit i v této oblasti. Musím přiznat, že variabilita a počet možností mě velice mile překvapila, a i po několika desítkách hodin mě hra dokáže nějakou drobností nebo detailem překvapit. To samé bych mohl říct o jednotlivých úkolech, které se budeme snažit plnit. Někdy je třeba hledat lepší kuchyň, pak zase shánět pro někoho nějakou věc od alkoholu až po kvalitní maso nebo něco jiného, bez čeho by nejen bezdomovec nemohl existovat.

Moment překvapení je dán také tím, že hra neobsahuje vůbec žádný tutoriál a na všechno, co je potřebné k přežití nebo zdokonalení nějaké dovednosti si musíme přijít sami. Ale ani na ulici nás nebude nikdo vodit za ručičku, takže je třeba si zvykat, že bezdomovec tvrdý chleba má – a je za něj rád. Přežití totiž není žádná legrace a první noc je opravdu hodně krušná. S klesající teplotou klesá i naše šance přežít. Byl jsem proto rád, když jsem první noc po hledání dobrot z posledních sil doklopýtal k sudu s ohněm. Už, už se nahrávala obrazovka oznamující smrt, ale oheň ukázal svou sílu a tak jsem i za pomoci krabicáku doslova utekl hrobníkovi z lopaty.

Zdejší hratelnost zkrátka nebude sedět všem, protože herní tempo je opravdu pomalé. Prvních několik dní jsem přes noc jenom stál u sudu a čekal, až se teplota zase o něco zvedne a spal jsem přes den. Ono totiž dostat se k dobré posteli v teple není sranda, protože do armády spásy nepustí smradlavé pobudy a něco si zaplatit je až neuvěřitelný luxus. A jestli si myslíte, že hned půjdete úspěšně žebrat, musím vás zklamat. Ze začátku se s vámi totiž nebude bavit ani klika od dveří, natož spoluobčané. Na druhou stranu, když nic nemáte a smrdíte, nechají vás na pokoji zdejší chuligání. V opačném případě vám rádi pomohou od pracně získaných věcí. Ne vždycky má člověk sílu a energii na nějakou bitku.

Na první pohled vypadá Praslavská mapa hodně malá, ale opak je pravdou. Nejen, že spousta míst připomíná známá pražská místa, a to dost věrně, ale nabízí velké množství nejrůznějších uliček a dalších zákoutí. Kdo však čeká nějaké propracované interiéry bude zklamán, protože se do žádného nepodíváme. I když je někdo, koho potřebujeme vevnitř, bavíme se sním formou dialogu skrze dveře. Nejpropracovanější věcí na mapě jsou základny. Ty se budují na předem daných místech, ale na druhou stranu se toho do nich dá nacpat opravdu hodně. Jsou místem, kde člověk nemusí nic platit, ale než si něco kloudného postavíme, zabere to dost času.

Když pominu pomalou hratelnost, která mě také úplně nebavila, největší problém jsem měl, a stále mám, s technickou stránkou hru. Grafika je opravdu ošklivá, ale to byla už v roce 2017, kdy vyšla na PC. Ani vydání pro konzole na tom nic nemění. Textury jsou opravdu hodně málo detailní, prostředí je sice poměrně pěkné, ale také žádná hitparáda a nejsmutnější je fakt, že město je prostě mrtvé. Po chodnících krouží docela dost lidí, ale ulice jako takové zejí prázdnotou. Nejezdí zde žádná auta, tramvaje, autobusy prostě nic. V parku kromě lahví nic poletuje a detaily typu keře nebo květiny také nejsou doménou téhle hry.

Hobo jasně ukazuje, že život bezdomovce není žádný med. Nabízí zajímavé a vtipné úkoly, hodně robustní RPG systém a poměrně těžké survival mechaniky. Než však člověk začne v tomhle světě fungovat, potká ho několik smrtí, ze kterých se jistě poučí, a kromě ztráty vybavení, které se dá ze těžké love koupit zpět, o nic dalšího nepřijde. Pokud tedy nepočítám snížení statistik o 5% s každou smrtí. Je však nutné překousnout místy hodně nudné činnosti jako čekání na ráno a také opravdu starou, nicméně dobře funkční technickou stránku. Stejně jako život bezdomovce i tahle hra je zkrátka o kompromisech.