Recenze: HyperX ChargePlay Duo

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 29.6.2021, 11:04

Publikováno: 29.6.2021, 11:04

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3054 článků

Ačkoli se tomu nechce věřit, baterie tu jsou s námi už nějaké to století. A vzhledem k tomu, že je do nich soustředěna budoucnost nejen automobilového průmyslu, nejspíš nám ještě dlouhou dobu sloužit budou. Jde totiž o nejúčinnější zdroj mobilní energie, který se dokáže přizpůsobit použití a umožňuje relativně rychlé opětovné dobití. No, a právě ta poslední výhoda článků je v případě základního balení xboxových ovladačů trochu mimo.

Tužkové baterie se staly svým způsobem symbolem „domácích gamepadů“. Konkurence si z nás kvůli nim už několik generací utahuje, protože moderní je být integrovaný a nabíjecí. To je do jisté míry pravda, ale herní ovladač je trochu specifický. Zejména, máte-li jen jeden, maximálně dva. Pakliže je po každém hraní nestrčíte do sítě, dojde jim, dle Murphyho zákona, šťáva v ten nejméně vhodný okamžik. A oběma najednou. My jsme vysmátí, protože vyměníme dvě tužkovky a jedeme dál. V případě nejvyšší nouze píchneme ze zadní strany USB kabel a pokračujeme. A když se výměna zdrojů energie stane přeci jen otravnou, existují nabíjecí kity. A jeden takový má v nabídce i HyperX.

Příslušenství ChargePlay Duo je alternativou k originální dobíjecí sadě a nebojím se říct, že tou výhodnější alternativou. Za podobnou cenu totiž nabízí baterie hned dvě, k nim dobíjecí stanici a podporu dvou generací. Příslušenství je uzpůsobeno jak pro éru konzole Xbox One, tak pro Xbox Series X/S, a dokonce ho lze použít i pro Elite ovladače první generace. Můžete tak nabíjet libovolnou dvojici vašeho ovládacího hardwaru. Opomenout nesmím ani vlastní krytky baterií, které jsou nezbytností, protože k nabíjení dochází skrz zadní stranu gamepadu.

Aby se kryty akumulátorů nepletly, ty pro minulou generaci mají logo HyperX, kdežto ty nejnovější dostaly tradiční signaturu Xboxu. K druhým jmenovaným mám malou výtku, která se týká dosedu. Kryt nechává malou škvírku v oblasti plastových zámků. Není to závada, jen optická nedokonalost dráždící pečlivost některých hráčů. Pakliže je vaší zálibou sbírání barevných ovladačů, pak se musíte smířit i s černými zády vašich plastových miláčků.

Při koupi jsou články plné zhruba ze 4/5, tedy okamžitě připraveny k použití. Jejich instalaci zvládne každý. Stačí se držet přiloženého manuálu nebo zdravého rozumu. Změny ve váze ovladače se odvíjí od vámi používaných tužkovek. Ty mají od 15 do 30 gramů (typ/možnost dobíjení), resp. 30 až 60 gramů, protože jsou potřeba dvě. Článek HyperX váží 45 gramů, takže ruce vám rozhodně neupadnou. Subjektivně jsem změnu nepociťoval a nijak mi nevadil ani změněný profil zadní části ovladače. Ten vyjma díry na nabíjení dostal i malinký hrb, díky kterému lépe drží v dobíjecí stanici.

Kapacita baterií je shodně 1 400 mAh (výrobce Kingston, typ NiMH), což je o dost méně než u tradičního tandemu tužkovek. Proto se výdrž nejčastěji vyšplhá k nějakým patnácti hodinám. Hodně záleží na hře, míře vibrací a připojenému headsetu. Při Sea of Thieves dochází k mnohem menšímu vybíjení než při Forze nebo Gearsech. Asi všichni známe hry, kde je simulace střelné zbraně tak silná, že ovladač připomíná sbíječku. Reálně se tak bavíme o rozmezí 10 až 18 hodin, než světelné logo Xbox definitivně pojde. Menší kapacita má naopak výhodu rychlejšího nabití a marketingové „dvě a půl hodiny od 0 do 100 %“ se dají považovat za skutečnost.

Stav nabití indikují dvě bílá světýlka. Pakliže blikají, probíhá přísun energie. Když nepřetržitě svítí, gamepady mají „plnou nádrž“. Je mi jasné, že většina bude stanici využívat zároveň jako stojánek, a tak bude dobíjet průběžně. Nedělám to jinak a jsem rád, že konečně neuklízím ovladače do šuplíku. Přesto bych uvítal lepší signalizaci s detailnějším znázorněním stavu akumulátoru. To by však vyžadovalo malý displej na horní části doku a tím by se zvedla lidová cena celého produktu. Tím se dostávám k samotné stanici a jejímu zpracování.

Plastová základna má zakulacené strany v místech gamepadů, díky kterým přední profil ovladače pokračuje dál. Jde o klasické řešení, k němuž se uchylují výrobci všech dodatečných periferií s licencí pro Xbox. Z dálky to vypadá dobře. Z blízka se ale všimnete, že spodní okraj gamepadu lehce přesahuje, a to u obou generací příslušenství. Nejde o nic hrozného, jen to kazí přirozený dojem a někomu může vadit vzniklý lem. Dosedy kontaktních spojů jsou bezproblémové. Již zmíněný hrb pomáhá přesnému usazení, a to i v případě, že ovladač nejde přímo kolmo na stanici. Hloubka držáků je dostatečná, aby ovladače vydržely nežádoucí pohyb v okolí a samovolně nespadly. Ani kavkazskému ovčákovi se nepodařilo je shodit, a to se po bytě pohybuje jak buldozer sklárnou. Spodní pogumované části zabraňují jak klouzání doku, tak poškrábání povrchu, pokud náhodou máte lesklý nábytek. Adaptér přivádí elektřinu zadní stranou, tudíž je skrytý. Kabel je dostatečně dlouhý, alespoň mně dva metry stačí.

 

Nabíjecí sada byla testována na dvou ovladačích. Jeden na konzoli Xbox One X s hrami BioShock Collection, SnowRunner a Mortal Kombat. Druhý běžel na PC a vedl mě tituly Days Gone, Need For Speed, Sea of Thieves a D&D: Dark Alliance. Nikdy jsem nezaznamenal problémy s odpojováním nebo s nepřiměřeným vybíjením. Čas vybíjení byl zaznamenáván a nejsou v něm zahrnuty situace, kdy gamepad v zapnutém stavu chvíli ležel z důvodu jiné činnosti nebo odskočení. Během hraní nebyl použit headset, jen párkrát špunty, abych nerušil noční klid. Akumulátory se chovaly ve všech směrech jako tužkové baterie a přiměly mě definitivně odložit USB kabel. Doporučená cena celého setu je 699 Kč, ale v době recenze se dá pořídit bez problémů i pod pět stovek.

8

Verdikt

Jestli hledáte levný způsob, jak se definitivně zbavit tužkovek, máte doma omezené množství ovladačů a nebaví vás sledovat kapacitu jejich baterií, pak je ChargePlay Duo vhodným kandidátem. Jeho zaměření na dvě herní generace neomezuje použití a dvě pozice v doku zase zajistí, že vám nikdy nedojde šťáva. Menší kapacita může dělat vrásky vášnivým pařanům, kteří tím pádem nedocení ani brzké dobití. Ale to je daň za vstřícnou cenu, která je bohužel znát na drobných konstrukčních nedostatcích kosmetického typu.
25. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Thrustmaster T.Flight Hotas One

Gamepad jako univerzální ovladač všech her je nedílnou součástí herní konzole. A to už od dob, kdy připomínal spíš dálkové ovládání a značka Xbox byla hudbou budoucnosti. Ale nutně to neznamená, že není k mání lepší varianta, která vaši oblíbenou hru prodá v úplně jiném světle. V reálnějším a možná i pohodlnějším, čímž se okamžitě dostávám především k simulátorům. A rozhodně není náhodou, že v době vydání Microsoft Flight Simulatoru pro konzole Xbox Series X/S...

»
22. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: GreedFall – Gold Edition

Pokud mají rozšíření někde smysl, je to rozhodně v žánru RPG. Tituly dělající z nás hrdiny, jejichž velikosti se nikdy nebudeme rovnat, jsou živnou půdou příběhů a neotřelých dobrodružství. Ostatně takový Zaklínač by mohl vyprávět, jak se dá základní hra natáhnou pořádnými přídavky. GreedFall studia Spiders se sice nemůže rovnat s polskou trilogií, ale před pár lety překvapil zajímavým příběhem, neprobádaným prostředím a vlastní verzí kolonizace.

»
21. 07. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 2021

Velkou novinkou letošního roku byla koupě závodních matadorů z Codemasters, které pod svá křídla pojala neméně známá společnost Electronic Arts. Codemasters se pečlivě starají o několik závodních her, kdy jednou z nejpovedenějších značek jsou jistě licencované závody Formule 1. Ty nám přináší rok co rok a my jsme zatím vždy byli s dosavadním pokrokem spokojeni. Nový ročník F1 2021 je ale první, který vychází pod hlavičkou EA, takže se jistě mnohým hráčům vkrádají...

»
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»
02. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Hood: Outlaws & Legends

Robin Hood je známé jméno. Ještě aby ne, když šlo údajně o lupiče, který bohatým bral a chudým dával. Tento lidový hrdina nejspíš žil na přelomu 12. a 13. století, ovšem není úplně jisté, že skutečně existoval. To nicméně nezabránilo zábavnímu průmyslu ve spoustě seriálových, filmových a také herních zpracování. Hrou, kterou si nejvíc pamatuju, je pro mě Robin Hood: Legenda Sherwoodu, která vyšla v roce 2002 jako taktická akční hra,...

»