Xboxweb.cz

Pokračování Injustice: Gods Among Us nebylo ani zdaleka jedinou bojovou hrou loňského roku. I když nepřímo, muselo svést boj se sedmým Tekkenem a také s Marvelem, který se postavil opět po letech Capcomu. Přesto vyšlo z bojů nejlépe, a to nejen v mém osobním hodnocení, ale taktéž v recenzích napříč celým světem. Teď se hrdinové z DC Comics vrátili v Legendární edici, do které nabalili veškerý dodatečný obsah a přidali pár bonusů navíc. Pokud si říkáte, proč hru pořizovat, když od původního dne vydání byla k dispozici Ultimate edice s téměř shodným obsahem, tak vězte, že nejen na tuto otázku vám dám odpověď.

Je jasné, že majitelé veškerého obsahu, který do minulého měsíce vyšel, nekoupí novou edici jen kvůli tomu, že má rozšířený systém tutoriálů a vyšší úroveň postav. Legendary Edition jasně cílí na vlastníky holé hry, a pak na všechny ostatní, kteří si k Batmanovi, Supermanovi a dalším komiksovým postavám najdou cestu až letos. Jenže uběhl už téměř rok. Za takový časový úsek mohou zestárnout i zvučnější značky než Injustice. Příběh se ve světle jiných kulturních děl může zdát tupý, grafika ztratí šmrnc, online část hráče a hratelnost zápal. Je to případ zatím posledního počinu z dílny NetherRealm Studios?

Jelikož jsem byl v kině smutným svědkem toho, jak u Warnerů nedokáží ani na několikátý pokus dodat obstojnou filmovou týmovku, je dějová linka Injustice 2 vlastně malým zázrakem. Navzdory všem možným klišé, přes hromadu „nečekaných“ zvratů a přeběhů mezi stranami těch dobrých a zlých, je příběh kompaktní a dokáže na poli několika hodin využít maximum z nabízených hrdinů. I když jsem dobře věděl, že Brainiac není tím největším nebezpečím a že Superman s Batmanam nakonec nenajdou společnou řeč, zopakoval jsem si kampaň takřka jedním dechem. Vděčím za to nejen stále skvělé hratelnosti, ale především výpravě, která prezentuje skutečný význam slov „filmový zážitek“.

Cut-scény jsou prostě výtečné a nadále platí, že animace obličejů jen stěží hledají konkurenci. Vše navíc probíhá v herním enginu, takže přechody mezi filmem a vámi ovládanými bitkami jsou plynulé, aniž by ztratily výraznou část kvality. Ztvárnění jednotlivých postav vycházejí z komiksových předloh, takže fanoušky filmů popadne občas nechápavý výraz. Ten blonďák je opravdu Aquaman a ne, nevypadá jako Jason Momoa. Ani Batman se nepodobá jeho posledním filmovým představitelům, což je zejména u toho posledního jedině dobře. Jindy se ale svět stříbrného plátna s tím komiksovým potká na podobné vlně a výsledkem jsou Harley Quinn či Wonder Woman.

Na soubojový systém lze uplatnit omšelou frázi, že je jako jízda na kole. Stejně jako v případě dalších bojovek, také Injustice 2 staví na vršení komb a využívání co možná největšího počtu tlačítek. Celý systém je ale intuitivnější, lépe padne do ruky a mnohem snadněji se učí. Před zapnutím hry jsem si pamatoval vlastně jen tři kombinace: využití předmětů v prostředí, úchop dvojicí tlačítek a speciální útok, který je k dispozici po nabití ukazatele. U něho platí, že čím více na budku dostáváte, tím rychleji se nabíjí. Stačil ale letmý pohled na seznam komb, pár seznamovací bitek a byl jsem zpátky v sedle. Když dokážete pracovat s přednostmi jednotlivých hrdinů a osvojíte si alespoň základní hmaty a komba, projdete singleplayerovými režimy bez větších problémů. Na hru více hráčů musíte samozřejmě cvičit víc, ale to je nutnost u všech titulů vyžadujících určitou dávku dovedností.

Tvůrci chtěli, aby hra disponovala prvky, které jsou vlastní online multiplayerovým hrám. Mimo kampaň tak hojně využijete levelování jednotlivých postav, jejich přizpůsobování funkčními změnami výbavy a své místo mají i všemi nenáviděné lootboxy. V jejich nitru se po dekódování ukrývají kosmetické doplňky, hodnotnější výbava nebo grafiky herního profilu. Jelikož jste v jednom kuse odměňováni, v tom nejchudším případě herní měnou, není jediný důvod utrácet skutečné peníze. Jestli si na ostatní hráče netroufáte s tím, co máte, jednoduše hrajte zatím ostatní režimy. K dispozici máte lokální multiplayer, vlastní offline turnaje, rychlé hry a mou oblíbený režim Multiverse, který má aktuálně i náročnější verzi Legendary.

Díky nejmodernějšímu systému netopýřího muže nahlížíte do alternativních vesmírů, v nichž jsou planety v područí náhodně kombinovaných nepřátel. Souboji s nimi zvyšujete úroveň zvoleného hrdiny a při pokoření jednotlivých mezníků obdržíte kostku (lootbox). Když to přeženu, tento režim můžete hrát do absolutního zblbnutí nebo do té doby, dokud nejste na maximálním levelu. Pro Legendary Edition je navýšen na třicítku, kdy se otevře i speciální slot pro vybavení. Když už se přeci jen vydáte vstříc online komunitě, můžete vstoupit do jednoho z cechů nebo založit vlastní. Mimo to, že guildy mají vlastní Multiverse založený na týmové kooperaci, týkají se jich specifické události a vlastní odměny. Online ovšem můžete hrát i bez nich, a to v hráčských místnostech, ranked soubojích nebo zápasech rozdělených do podrežimů Versus, Competitive Versus nebo King of the Hill. Obsahu, jak sami vidíte, je tedy více než dost a najít hráče v multiplayeru nebyl větší problém.

Injustice 2 tedy stále žije, je pořád zatraceně dobrá a neskutečně návyková. A teď k tomu, co hra při vydání nenabízela. Na chvilku opustím obsah Legendární edice, s nímž vylepšení pro Xbox One X nemá nic společného. Už verze pro původní Xbox byla po technické stránce bezproblémová a vizuálně působivá. Nejvýkonnější konzole celý zážitek jen umocňuje. Při šedesáti snímcích za sekundu se rozlišení chlubí hodnotou 1620p, což sice není 4K, ale díky podpoře HDR si na pár chybějících pixelů ani nevzpomenete. Na pořádné úhlopříčce souboje doslova berou dech a přispívají k tomu i vylepšené textury s filtrováním.

Je trochu škoda, že nová edice staví „jen“ na dodatečných hrdinech. Jelikož hra vyšla v době, kdy se na pultech obchodů potkaly tituly Sea of Thieves, A Way  Out a Fra Cry 5, hráči určitě nedají plnou cenu za rok starou hru bez rozšíření příběhu nebo dalších režimů. Opačná strana mince vzbuzuje otázku, co přidat do skvěle fungující bojovky jiného než další postavy. Warner Bros. mají v držení licence na postavy i od jiných vydavatelství, což se odrazilo na skladbě třech balíčků bojovníků. Po bok dalších zástupců DC Comics tak nastupují Raiden a Sub-Zero z Mortal Kombat, Hellboy od Dark Horse Comics nebo Želvy Ninja z Mirage Studios. Neříkám, že všichni hrdinové jsou zajímaví. O některé bych nezakopl ani v noci ve zhasnutém sklepě, ale to je subjektivní záležitost. I kdybyste si oblíbili jen polovinu, plné vylepšení dvaceti postav vám zabere nejeden pátek.