Xboxweb.cz

Železné pravidlo říká, že darovanému koni se na zuby nekouká. A je-li herkou na jarmarku nečekané dědictví nemovitosti, s nadšením sklopíte zrak, i kdybyste místo oře měli dostat mulu v posledním tažení. George Rhodes se měl také víc ptát, než vyrazil na obhlídku nového sídla, jehož adresa je v pochybné vísce, kde lišky dávají dobrou noc. Pokud tam tedy ještě nějaké zůstaly. Rhodes Village je opuštěná jak žebrák na nádraží a hrdina hororu Lunacy začíná pochybovat nad správností rozhodnutí vydat se k opuštěnému sídlu. Ovšem to si měl rozmyslet dřív.

Další z řady průměrných hororů je na skladě, a to po loňské premiéře na PC, kde se titul potýkal s nepříliš dobrým technickým stavem. Dobrou zprávou je, že konzolová optimalizace nedopadla nejhůř a když pominu drobné objekty bránící v pohybu a výlety mimo hlavní cestu, které mohou končit kolizí s texturami, vše šlape jak provozovatelka nejstaršího řemesla na okraji silnice. A podobně to i vypadá. Zapomeňte na 4K, HDR nebo nedej bože na Ray Tracing a další nástroje rozmazlující hráče malebným obrazem. Grafika je strohá jak hrobníkův slovník, ale ve své podstatě to není na škodu. Potemnělý zapadákov tak dostává syrovou patinu, přispívající k nepříjemnému pocitu.

Co bude George v domě dělat? Inu, až se tam dostane, což mu samo o sobě chvíli zabere, pokusí se složit rodokmen, a tak odhalit tajemství svých příbuzných, kteří byli daleko víc než jen prominentní rezidenti uprostřed ničeho. Hratelnost střídá rozvláčné tempo s logickými pasážemi a prvoplánové mysteriózní prvky udržují napětí v dostatečné míře, abyste se nenudili. Prostředí mohlo být rozhodně bohatší na průzkum a informace. Autoři předkládají jen nezbytně nutné věci a příliš si nelámou hlavu s tím, co budete dělat mezi jednotlivými příběhovými milníky. Kreativitě nešlapou na krk ani v případě hádanek, složených nejčastěji ž hledání, skládání, dodání a vykonání určitého činu. Na tříhodinovou herní dobu by to i stačilo, kdyby zlo zůstalo jen v náznacích. Ale ne, ono musí exhibovat jak úchyl v parku.

Přirovnání k perverznímu umělci s choutkami je zcela na místě, protože „ono“ nelze definitivně eliminovat, a tak se objevuje, aby vás potěšilo svým… strašením. Podobná schémata, kde plížením či únikem bojujete proti nebezpečí, nejsou ničím novým. I tady platí, že utečete, ale neschováte se a že vágní nástroje odporu nic neřeší. Ovšem trpí tím křehce budovaná atmosféra, která se příchodem negativní entity rozplývá, až zbyde dobrodružná adventura, v níž nemáte chvíli klidu. Celé zpracování zla působí na sílu a jako by ho vývojáři dodělávali na poslední chvíli, aby Lunacy trochu oživili. Nepodařilo se.

Princip jednoduchých duchařin, který děsí především tím, co není vidno, nadarmo nefunguje už desítky let. S trochou umění a štěstím stačí primitivní zápletka, vhodné prostředí a solidní řemeslné dílo je na světě. Ovšem zde nebezpečí ukazuje falešnou tvář, kterou sice můžete plesknout, ale nijak si nepomůžete. Nepřítel v zádech není strašidelný ani démonický. Je pouze smrtící, a to z principu věci. Rád přistupuji na tvůrčí pravidla, i když občas nedávají smysl, ale tentokrát nechci, protože přílišná iniciativa pokazila i to málo, co fungovalo.