Xboxweb.cz

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a vyhodit je v teritoriu tvora, jehož hlavou se chtějí pochlubit při partičce nedělního pokeru. Najednou by milí lovci zjistili, že tohle asi nebude tak úplně zábava pro ně. Stejně jako Monster Hunter: World není hrou pro každého hráče.

Budu upřímný a rovnou přiznám, že ještě před rokem jsem o nějaké sérii Monster Hunter neměl ani páru. Možná jsem o ní slyšel, pravděpodobně jsem zahlédl její jméno, ale nikdy neskončila v mých rukách. Důvody jsou dva. Tím prvním je fakt, že RPG žánr nemám na vrcholné příčce oblíbenosti, tudíž ho primárně nevyhledávám. Když už se ale k nějakému zajímavému kousku dostanu, jsem schopný mu naprosto propadnout. A druhou část rovnice doplňují sami vývojáři, kteří hlavní herní sérii nikdy nevydali na Xbox. Navíc dva předešlé díly nevyšly ani na velké konzole, ale pouze na ty kapesní. O to přitažlivější výprava do Nového světa je, což dokazuje pět miliónů prodaných kopií během tří dnů.

Co lidi ke hře tak táhne, ptáte se. Že by příběh? Inu, nemá úplně marnou zápletku. Jako lovec či lovkyně, záleží na vašem rozhodnutí, se stáváte součástí Páté flotily. Jejím úkolem je doplout k břehům Nového světa a zjistit, proč se do tohoto neprozkoumaného ráje přesouvají draci každých deset let. Tak nějak si to alespoň Výzkumná komise představuje, proto expedici tvoří nejenom lovci, ale také vědci ze všech možných odvětví studií fauny a flóry. Plavbu, jak vystřiženou ze zápisků Kryštofa Kolumba, narušuje až vulkanická činnost, která z vody nechává vystoupit obrovskou horu žhnoucí horniny. Nakonec nejde o nový Vesuv, ale draka jménem Zorah Magdaros. Tak trochu připomíná Godzillu vyvrženou samotným Luciferem. Výprava proto rozbíjí tábor na jižním břehu Nového světa, kde ze zbytku lodí vzniká velká základna Astera. A ze Zoraha Magdarose se okamžitě stal cíl číslo jedna.

Když ale chcete svrhnout krále, nevezmete si cepín a nenakráčíte mu do obýváku. Tak, jako by vás zpacifikovaly stráže, stojí vám v cestě desítky tvorů, jež předtím nikdo neviděl. Každý je potencionální překážkou ve splnění úkolu a každý představuje další položku k poznání neprobádaného ekosystému. Výprava se tak pozvolna přesouvá hlouběji do vnitrozemí a za sebou nechává torza tvorů, jejichž trofej by se texaskému milionáři vešla na zeď jen z těží. Ano, většina příběhu se sestává z úkolů jdi, vystopuj, zabij, popřípadě chyť, ale u hry jménem Monster Hunter snad více nechcete? Nebo ano?

Tím vám lehce naznačuji, že děj je podřízen náplni hry a velké ambice od něj nečekejte. Scénárista mu do vínku dal osud průvodce encyklopedií zvířat a přesně tak funguje. Dialogy jsou jednoduché, takže vás nemusí mrzet absence české lokalizace a postavy jsou jasně definovány. Nejsou tu žádné třídy nebo specifikace, které by vám umožnily určit charakter postavy. V editoru si jen poskládáte vhodného hrdinu, k němu palica a zbytek zábavy zajistí propracované herní systémy. Ústřední postava takřka ani nemluví, což ze srdce nenávidím. Nejčastěji tak roli mluvčího zastává pravá ruka „Handler“. Jde o typickou japonskou infantilní otravu, kterou čím méně vidíte, tím lépe. Naštěstí její působení nezasahuje do lovcovi práce, tudíž se s ní potkáváte jen v Asteře a v táborech.

Nejsem z těch, kdo si stěžuje na dabing her, ale tady tak učiním s velkým důrazem. Je mi jasné, že snímání pohybu obličeje bylo děláno pro japonský dabing, tudíž nebudu hořekovat nad mizernou synchronizací úst a hlasu. Je ale smutné, že AAA hra takových rozměrů, se zmohla pouze na ozvučení dialogů příběhové části. Veškeré vedlejší questy, všechny úkoly plněné pro obyvatele Astery a každý jeden požadavek náhodného kolemjdoucího si musí vystačit pouze se psaným textem na obrazovce. Od giganta, který má pod palcem skoro tři tisíce zaměstnanců, to beru jako lenost a šetření peněz na nesprávném místě. Absence anglického dabingu nepříjemně sráží velkolepý dojem, jímž hra disponuje od prvních minut.

Nový svět není tím největším herním prostředím, které v žánru najdete, je ale bezesporu jedním z nejzajímavějších a nejživějších. První střetnutí s divokým životem vzdáleného koutu světa by se dalo přirovnat k úvodu Jurského parku. Stejně jako Sam Neill nevěřícně zíral na vyhynulého tvora, jsem s pootevřenou pusou obdivoval každou novou lokaci. Do čerta, proč jich je jenom šest, napadlo mě, když došlo na odkrytí celé mapy. Každá část je originál a má nezaměnitelnou tvář s jedinečnou atmosférou. Z lesa přímo sává vlhkost hustých porostů, korály vás pohltí až dětskou pestrobarevností a v potemnělém údolí propadnete neutuchající tísní, když míjíte pozůstatky zvířat, které sem přicházejí prožít poslední minuty života. Nejde jen o to, že level design je skutečně okouzlující, ale také o skutečnost, že autoři ho využívají do sebemenších detailů.

Tvorové mají jasně dána teritoria, migrační trasy a přesně určenou pozici v potravinovém řetězci. Velcí predátoři, ne ti s plasmovým dělem na rameni, zpravidla brázdí větší kus mapy. Ten je úměrný tomu, jak velké nebezpečí pro ně představují jiná zvířata. Anjanath, Deviljho, Kushala nebo Vaal mají například tak vysoké postavení v řetězci, že pro ně takřka neplatí omezení v pohybu. Středně velká zvířata to samozřejmě vědí, a tak se zdržují buď na místech, kam nechodí nebo mají dostatek mrštnosti na to, aby případně utekla. Býložravce nenajdete v teritoriích dravých tvorů a zase opačně. Zcela mimo nebezpečí jsou malý živočichové, kteří nejdou chytat a ve hře plní funkci „křoví“. Jde o menší hmyz, drobné savce či malé ptáky. Díky všem těmto aspektům a několikaúrovňovým mapám, máte skutečně pocit, že jste součástí živého světa. Občas dojde k nevyhnutelnému střetu, který buď skončí soubojem dvou monster nebo požráním slabšího jedince. To hraje samozřejmě do noty vám, protože když se dvě potvory perou, lovec číhá v přítmí.

Od hry jménem Monster Hunter čekáte vypiplaný systém lovu, a tak se i děje. To, co je pro fanoušky série zajetým standardem, způsobí úplným nováčkům řádné překvapení. A z mojí strany nadmíru příjemné. Nazývejme teď lov na chvíli operací. Takovou, která má jasně daný postup a pravidla. Vše začíná sbíráním stop. Někdy to jsou pírka, otisky tlap, jindy škrábance, sliny, odřené stromy nebo to, v čem se normální člověk hrabat rozhodně nechce. Když jich je dostatek, magické zelené světlo vytyčí cestu k cíli. Tento příruční „maják“ je lovcovým průvodcem po Novém světě a upozorňuje na vše důležité, včetně materiálů a květin. Při prvním střetu s novým monstrem nic nevíte. Neznáte jeho slabiny, místa výskyty a už vůbec ne návyky. Až s poražením prvního kusu a nalezením dalších stop, se začne rýsovat obraz živočišného druhu, z něhož je možné získat hned několik užitečných věcí.

Veškeré informace se promítají do kapesního průvodce. Toho si nezapomínejte v Asteře aktualizovat, ať máte vždy adekvátní přehled. V deníku naleznete základní informace o zvířeti, největší položený kus, jeho slabiny, typ účinných zbraní a nejčastější výskyt. Při maximální úrovni nasbíraných stop se pohyb monstra odráží v interaktivní mapě, kde je veškerý život v dané oblasti vyobrazen v reálném čase. Nakonec jste takový machři, že znáte i místo, kam živočich teprve půjde. To se hodí, protože je možné lépe naplánovat strategii a přizpůsobit tomu následující kroky. Udolání monstra totiž není záležitostí na pět minut.

Z reakcí hráčů kolem mě, zvyklých na akční RPG, jsem slyšel ohlasy, že souboje jsou příliš zdlouhavé a nudné. Také názor, ale nepřišlo by vám divné, kdyby několikametrová variace na T-Rexe padla po sérii zběsilého bušení do ovladače? Pak by výprava nepotřebovala lovce, ale stačila by parta nalitých dřevorubců, co by tvora ubila sekerami, prázdnými půllitry a sprostými nadávkami. Na zdolání nebezpečné bestie bývá zpravidla 50 minut, přičemž samotný souboj mi zabíral dvacet až třicet minut. Tudíž nějakou polovinu času. Protivníka je totiž nutné nejdříve oslabit, doslova z něho omlátit silnější části kůže a pak ho dorazit. Zní to lehce a s pořádným vercajkem to i lehké být může, nicméně pokud jdete primárně za příběhem, a ne cestou nejlepší možné výzbroje, pořádně se zapotíte.

Reakce zvířete se během soubojů mění. Z počátků bývá méně agresivní a umožňuje vám častější střet na blízko. S přibývajícími šrámy a blížícím se koncem však přitvrdí a začne po lovcovi jít mnohem sveřepěji. Útoky jsou rychlejší, silnější a tvor chvíli nepostojí. Ke slovu se dostanou odlišné útoky, které může doplňovat určitý element a výjimkou není ani využití předmětů v okolí. Misky vah převahy se mění každou minutou a co bylo ještě před chvílí na umření, může z posledních sil roztočit pořádný kolotoč. Ještě rádi využijete prostředí k vlastnímu dobru a nalákáte cíl pod balvany, do vody nebo do zajetí pevných lián. Přitom ne vždy končí souboj usmrcením zvířete. Tu a tam je nutné dodat zvíře živé, což otevírá dveře pastem, uspávacím prostředkům a trochu odlišné taktice.

Té se přizpůsobuje i volba zbraní. Ve hře jich je celkem 14 a zastupují varianty lehké, těžké, s obranými prvky nebo s možností transformace. Jestli se vám zdá číslo malé, tak si zapište následující: každá zbraň má minimálně dvě varianty základních materiálů. V dalších fázích upgradu se větví podle surovin získaných z monster a v posledních krůčcích je doplněna o jeden z pěti elementů. Ve výsledku existuje několik desítek variací s rozdílným rozložením ostří, rozdílným zaměřením boje a odlišnou kombinací tlačítek. Zkoušení jednotlivých typů se snad nikdy neomrzí a expedice, spolu s vedlejšími questy, jsou skvělou příležitostí, jak si je osahat. Postava sice sama o sobě nemůže skákat, ale různá komba ji dokáží udržet ve vzduchu dostatečně dlouho na to, aby si monstrum osedlala a uštědřila mu pořádnou nálož.

Rád bych řekl, že si ve hře přijdou na své i dívky posedlé módou, ale zbroj rozhodně nebude ladit s poslední kolekcí kabelek Dolce & Gabbana (píše se to tak vůbec?). Co nový objevený druh monstra, to nové možnosti v oblasti ošacení. Zbroj tvoří celkem pět položek a nikde není psáno, že musíte mít komplet od jedné „značky“. Díly je možné různě kombinovat, abyste dosáhli vámi kýžené kombinace. Některé materiály hůře odolávají vodě, jiné ohni a další třeba ledu. U všech je možný upgrade, avšak jen do jisté míry. Moje oblíbené kosti se nedostanou k indexu 10 ani na dosah, zatímco zbroj z Barrotha ho ještě převyšuje. Co naplat, že vypadáte jak kmen po nájezdu vzteklých bobrů.

K nohám si mi lehá pes a oddaným pohledem mi připomíná, že jsem vynechal huňatého společníka. Velká chyba, protože bez něj je lovec tím samým, čím by byl Vinnetou bez Old Shatterhanda. Palico sice nebude hrdinovým bratrem, alespoň moje spanilá lovkyně nemňoukala a nehonila klubko, ale plní důležitou roli podpory. Útočí spolu s vámi, dokáže si ochočit menší tvory a když je nejhůř, umí přispěchat s navýšením zdraví. I na tuhle roztomilou kočku se vztahuje úprava zbroje, avšak dovednosti si osvojuje sama tím, jak se navyšují zkušenosti nasbírané v boji. A když máte štěstí, funguje jako spojka mezi vámi a dalšími zatoulanými pomocníky podobného druhu.

Systému, kde nic nepřijde na zmar a vše má nějaké uplatnění, dominuje craftování. Abych byl upřímný, ještě po patnácti hodinách jsem v něm bloudil jak v arabské knížce a vše, co nesouviselo se staminou a zdravím ignoroval. Jenže pak přišly pasti, všemožné úpravy masa, munice do palných zbraní a těch sto zhotovitelných položek se podvědomě začalo řadit do úhledných šuplíků. Neříkám, že už v tom mám pořádek, ale obrovské množství výrobků, nutnost měnit strategii a upravitelná nabídka rychlého přístupu, vás přinutí si systém osvojit. V rychlé nabídce výrobků mimochodem sídlí také věci jako prut na ryby, malá síť, nástroj na broušení zbraně, kamufláž či speciální munice do samostřílu na paži.

Téměř veškerá dobrodružství, tedy příběhové mise, questy a expedice je možné projít až s dalšími třemi hráči. Vaše šance proti velkým monstrům se tím rapidně zvyšují a hra dostává úplně jiný rozměr. Můžete se spojit s přáteli, náhodnými hráči nebo odpovědět na volání SOS a podat pomocnou ruku lovci, který už sotva odolává mocným výplodům přírody. Monster Hunter: World je k multiplayeru více než vstřícný, tudíž disponuje chatem, gesty, samolepkami nebo možností zakládat skupiny (variace na guildy). Autoři neseparovali hráče z Japonska od zbytku světa, takže složit mezinárodní loveckou skupinu není zase tak velký problém. Online sezóna může pobrat až 15 hráčů, jejichž základnou se stejně, jako v offline režimu, stane Astera. Ta pak slouží podobným stylem jako například Farma v druhém Destiny.

Multiplayer je opravdu výborný, ovšem když funguje. Už druhý den po vydání se pro mnohé hráče započala noční můra, která nemá konce. A jelikož jsem dítě štěstěny, vezu se i já. Matchmaking je jak automat v tom nejzavšivenějším kasinu. Rád se nechá pobízet, ale místo chtěné odměny servíruje hořké zklamání, které je prezentováno chybovou hláškou. Připojení, do již existující skupiny, se rovná ruletě. Máte větší šanci, ale nevyhnete se doporučení, ať zvolíte raději offline režim, protože hra je nedostupná. Největší úspěch jsem zaznamenal při pozvání přítele a při vyslyšení volání o pomoc. Zde je výskyt chyb nejmenší a tady jsem upřímně nabral jediné zkušenosti s hrou více hráčů. Capcom vydal už dvě opravující aktualizace, ale problém se výrazně nezlepšuje. Stav služby Xbox Live pak hlásí omezení hry a omluvu, ale za tu si s ostatními nezahraju. I když se to netýká všech hráčů, titul není stoprocentně funkční.

To nejhorší za námi? Pokud hrajete na konzoli Xbox One X tak ano. Na vrcholné řadě si můžete vybrat ze třech režimů zobrazení s ohledem, preferujete-li rozlišení, grafickou kvalitu nebo počet snímků za sekundu. K hodnotě 4K se hra nepodívá nikdy. Dosažitelné maximum je 1728p a rozhodně si nestěžujte, protože se všemi detaily a plynulým chodem vypadá hra impozantně a minimálně o generaci lépe, než na původním Xboxu. Z něho vývojáři vytáhli jen 864p a já se v duchu vrátil půl roku zpět, kdy jsem sedmičce Tekkena vyčítal zfušovanou optimalizaci. Obraz má do dokonalosti daleko a kdykoli se na moment zastavíte, přemýšlíte, proč tomu tak je. Když vám v členitém prostředí s větším množstvím zvířat začne padat počet snímků pod hranici třicet, chcete vyrabovat uspořené peníze a pořídit Xbox One X. Ty rozvody do auta přeci ještě počkají nebo ne? Trochu těžkopádná kamera je pak v tom všem vlastně jen drobnou malicherností. Alespoň, že načítání je rychlé a nic nedoskakuje či nebliká. Ona celková optimalizace pro výrobky značky Microsoft je velice diskutabilní a poněkud jednostranná, ale to sem teď nepatří.

Jsem na konci a zase je to v negativním duchu. Proč hergot nefunguje ten multiplayer pořádně? Proč musí být původní Xbox zase tím ošklivým káčátkem? A jak se k tomu mám vůbec postavit? Odpovědi si najdu v sobě a pochválím velice dobře zkomponovanou hudbu. Občas jsem tam slyšel trochu Zimmera, někdy krapet Williamse, což se k výpravné RPG hodí naprosto dokonale. Úsměv dokázala vykouzlit i samotná Astera, která se neustále vyvíjí a svým zpracování mi připomínala outposty v mém oblíbeném Sea of Thieves. A co si ze hry zapamatuji nejvíce? Nebudou to důmyslné herní prvky, bohatý svět nebo svéhlavý bojový systém. Bude to mistr kuchař a jeho chlupatá parta kuchtíků.