
Recenze: Mortal Kombat X pro Xbox One
Jestli se někdy bude v dějepise na školách učit o počátcích herního průmyslu, určitě o hodinách zazní jméno Mortal Kombat, hra, která podpořila rozvoj herních automatů při úpadku v devadesátých letech, hra, která v hernách zapříčiňovala konflikty a naučila mladé, co je znamená brutalita ve hrách, hra, coby masivní spojnice mezi dvěma kamarády a značka, která přežila dvě desetiletí a dnes se může pyšnit už desátým dílem hlavní série. Tam kde pro východ je modlou všech bojovek Street Fighter, tam na západě ještě dnes mastí první díl Mortal Kombat.

I přes tři a dvaceti leté stáří značky nás pořád baví a neustále má co nabídnout a zaujmout nejen veterány žánru, ale dnes už i mladší, značkou nepolíbené hráče naučit, co to v herním průmyslu znamená být naštvaný na protihráče. Desátý Mortal Kombat totiž snad poprvé má naběhnuto k tomu, aby přilákal naprosté nováčky, a nejenže si zde každý může perfektně navolit obtížnost a vytrénovat své palce na tréninkovém módu, ale i projít si příběhový mód, jenž má oproti devátému dílu šmrnc střižený snad Hollywoodskými kanci. Je však laciný a bude brát snad jen hráče, co příběh okolo původní trilogie neznají nebo snad chtějí poznat znovu a lépe. Nicméně jde o perfektní rozcvičku a to nejlepší seznámení se všemi postavami ve hře. Navíc teprve až po dohrání Story módu se vám odemkne poslední postava (pokud nebereme v potaz DLC) – Shinnok.
Obtížnost se nám vrátila ke starým dobrým kořenům a nutno říci, že NetherRealm Studios o značku starají s nevídanou pečlivostí a s ohledem na minulost, a proto bez hrdosti veřejně přiznáme, že jsme absolutně nebyli schopni hrát například takový Story mód ani na obtížnost normal. Teprve na Very easy, jsme se výrazně v příběhu posunuli, ale pro pocit trapnosti jsme si ho zvedli alespoň na to Easy, abyste nás něměli za másla. Přesto nám občas někteří protivníci dali občas zabrat, a tak jsme je díky omezené možnosti přeskočení přeskočili. Tokeny na přeskakování nepřátel, ať už ve Story módu, v klasické postupové věži, která se vrátila ve velkém stylu, jelikož jsou teď čtyři druhy od klasické až po tu nekonečně dlouhou, se získávají ve kryptě, která byla představena už v devátém dílu, kde mimoto získáváte všelijaké nové skiny pro postavy, tokeny na rychlou fatalitu (stačí dvě tlačítka namísto kombinace více) a další, a to všechno nakupujete za peníze získané napříč všemi herními módy.
Naprostou novinkou je při výběru postavy (Story mód vám postavy mění sám dle příběhové linie) si možno také zvolit mezi třemi typy variant vybrané postavy. Každá má jiné způsoby boje a většina se od sebe alespoň minimálně liší. Není to ale tak, že si při získání zkušeností levelujete právě zvolený typ postavy. Postavy se vlastně vůbec nelevelují, leveluje se jenom váš účet, kde úrovně rostou také u další novinky, a to vaší frakce, jež si při vložení hry do mechaniky a následném spuštění vyberete. Je jih celkem pět a nijak drasticky se od sebe neliší, dalo by se říct, že v současně chvíli ani nejsme schopni odhadnout jak, protože válka frakcí vypukne až za 4 dni od doby psaní recenze. Tíží-li vás však váš level v dané frakci, mimochodem po změně frakce se váš level vynuluje, tak stačí plnit každodenní daily challenge, čímž body k vašemu prospěchu nabíhají nahoru a nahoru.
Asi nemá význam sáhodlouze rozebírat singleplayer a hru pro dva hráče, snad jen stojí za zmínku pár herních módů, jako třeba souboj, kde hra sama určí obtížnost a jeho nastavení (mimochodem docela rozsáhlé), nebo mód kde se spoluhráčem dobýváte veleznámou věž. Ne, tentokrát je to především o multiplayeru a několika jeho herních módech. Výčtem: klasický versus, Team battle 3v3 a 5v5, obdobné dobývání věže jako ve hře pro dva hráče, King of The hill, kde do vás protivnícu budou bušit, dokud nekápnete božskou, Team battle a jako třešničkou na závěr jsou tu Rooms, neboli Místnosti, kde si připadáte úplně stejně jako poprvé na tanečních – spousta lidí, co čekají, až je někdo vyzve k tanci (správně by to ale měli být pánové, pánové), navíc se společným chatem, což kvitujeme, jelikož jsme dlouho nikde chat pro psaní neviděli.
Před úplným závěrem, bychom chtěli ještě vypíchnout dvě věci. Tou první je grafické zpracování, jež se přeci jen od rebootu z roku 2011 razantně zlepšilo, ale naschvál neříkáme zrealističtělo, jelikož to v případě zbrusu nových, dvojnásobně brutálnějších fatalit či x-ray pohledů (když vidíte jak protivníkovi drtíte kosti) úplně neplatí, nebo teda nevíme jestli je úplně reálné vystřelit chlápkovi hrudník, hodit do něj písečnou bombu, po jejímž následném znovu průstřelu vytéká písek všemi otvory nepřítelova těla, ale to už je zase jiná kapitola. Druhou a zároveň novinkou je interakce s prostředím. Na jinak velmi pestrých a neokoukaných mapách se totiž vždy objevují alespoň dvě pomůcky, coby útočná zbraň nebo odrazový můstek pro přeskočení půlky mapy. Ovšem výjimečně se objeví i balvan, kam když namíříte protivníkovu hlavu chyceného za trenky, tak mu s klidem uberete přes 20% energie. Právě podobné předměty, nám přišly nejvíce znevýhodňující pro hráče stojícího mimo balvan, jelikož ho takovýmto způsobem hladce udoláte, než přijde na způsob, jak se vám dostat do zad, což ve většině postav asi není problém. My vám do budoucna přejeme, aby to nenapadlo vašeho protihráče. Je to fakt zákeřné.

Jsme fakticky rádi, že se vývojáři poučili z drobných chyb posledního dílu a konečně nám přinesli pořádný a moderní Mortal Kombat s jeho starou dobrou obtížností. My především vyšli ze cviku, a tak nás těší user-friendly tréninková část, kam si chodíme každodenně potrénovat, abychom rozdrtili konečně ty borce sedících 24/7 v Rooms a čekajících na pořádnou výzvu. Tou sice při jejich 128 výhrách a 21 prohrách asi nebudeme, ale aspoň máme při každodenních výzvách pro frakci neustálou tendenci se na bojiště vracet, což se zatím jeví jako fajn vychytávka a v nadcházejících frakčních bitkách teprve ještě poznáme její opravdový potenciál. Sic jsme neměli možnost řádně otestovat hru pro dva hráče, umělá inteligence se nám jevila jako daleko silnější protivník, než staří přátelé a rodinní příslušníci. NetherRealm Studios, ať už to bude Street Fighter, Tekken nebo Dead or Alive, hodně bychom se divili, kdyby přeskočili nastavenou laťku, ba dokonce srazili samotný Mortal Kombat X na kolena. Ať tak či onak, k překonání kvalit desátého dílu to bude chtít hodně píle a nápadů. A ty, jak nám poslední dobou přijde, už asi došly.
Verdikt
Starý Mortal Kombat s novými a brutálnějšími fatalitami, v moderním kabátku a s zbrusu novým obsahem. Hezčí, lepší a vůbec vypiplanější než jeho předchůdce z roku 2011. Ať už jste v bojovkách zajetí, či nikoliv, Mortal Kombat X vás přijme s otevřenou náručí, navíc vám poví něco o původním příběhu a veteránům zase ukáže, že značka Mortal Kombat ještě nepatří do starého železa a je na čase přejít z vyklepaných automatů ve staré herně na něco nového, ale přesto stejně dobrého jako ten starý MK, jak ho známe a v případě multiplayeru, jak ho ještě neznáme. Teda vy, my už ano...
RECENZE: Ace Combat 8: Wings of Theve
Leteckých her v posledních letech nevychází tolik jako dříve a u těch arkádových je nabídka ještě menší. Série Ace Combat si díky tomu drží poměrně výjimečnou pozici. Nejde o simulátor, ve kterém by člověk půl hodiny studoval přístrojovou desku a následně zjistil, že zapomněl nastartovat jeden z motorů. Vybereme si letadlo, pověsíme pod něj absurdní množství raket a vydáme se zachránit svět.
RECENZE: Forever Ago
Stáří není jednoduchá disciplína, obzvláště pak ve chvíli, kdy vám na věčnost odejde vaše životní láska. V takové chvíli můžete velmi snadno propadnout depresím a ztratit chuť do života, případně se můžete vydat na jednu velkou pouť současností vstříc nostalgické minulosti. Pro druhou variantu se rozhodl Alfred, hlavní hrdina příběhové adventury Forever Ago z dílny studia Third Shift, které spadá pod známé vydavatelství Annapurna Interactive. Právě jméno vydavatele kovaným hráčům...
RECENZE: Star Wars: Galactic Racer
Fanoušci univerza Star Wars mají v posledních letech bez nadsázky žně. Titulů, které hráče vezmou do předaleké galaxie, je stále více a více, přičemž se nezaměřují jen na mnohdy ohrané a místy vyčpělé klání mezi dobrem a zlem, tedy rytíři Jedi a sithskými lordy. I díky popularitě seriálů, jako je Andor, nám herní světy ukazují i jiné stránky světa Hvězdných válek a často se také snaží oživit dříve populární herní...
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.




























