
Recenze: Mulaka
Původní obyvatelé, kdysi neprobádaných končin, v dnešní době zajímají snad jen těžaře, kteří by jim rádi sebrali i poslední kus země pod nohami, anebo turisty dychtící po poznání. Zbytek světa má vlastní, povětšinou naprosto zbytečné, problémy a nějací indiáni v Mexiku jsou pro ně méně, než status na sociální síti. Není to ale škoda, ptám se? Však dávné kultury mají své kouzlo, určité poselství do budoucna a moudra, z nichž bychom si něco mohli vzít. A přitom se můžeme docela dobře zabavit při boji proti zlým duchům.
Mulaka je svým způsobem sonda do mytologie mexických indiánů, kterým se říká Tarahumarové. Pokud bychom je chtěli navštívit, naší cílovou destinací by bylo pohoří Sierra Madre Occidental táhnoucí se od Arizony přes několik mexických států. Nevím jak vy, ale já se na tak dalekou cestu zrovna nechystám, a tak beru za vděk akční dobrodružnou hrou, za kterou stojí tamní nezávislé studio Lienzo. Kdo jiný by nám měl tedy přinést příběh válečníka Sukurúamea, který musí zachránit svůj národ před zlou silou Teregori. Ta chce zahalit svět do temnoty a zahubit vše, co jí bude stát v cestě. Jestli vám příběh přijde omšelý, tak nejste rozhodně mimo. Jde o klasický souboj dobra se zlem, jež je vyobrazen i v jiných příbězích, ve kterých figurují bohové.

Ani Mulaka se bez nich neobejde. Sukurúame jich na cestách potká hned několik a pokaždé jde o čarovný moment. Ochranitelé mexické země jsou vtěleni do zvířat a často představeni jako pradávní tvorové, kteří takřka splývají s okolím. Jejich zevnějšek nezřídka připomíná zem či kamení, bývají obrostlý zelení a drobná zvířata je rádi využívají coby hnízda. Automaticky jsem v nich viděl Morlu z Nekonečného příběhu, která ukrytá v bažinách žila stovky let. Když se nad tím zamyslím, tak celý původní film by našel s Mulakou několik společných prvků. Mladší jedinci neznající Atreje s Falcem mohou najít podobnost božstva v jiném snímku, a tím je Kong: Ostrov lebek. Buvol vystupující z vody by se ve hře rozhodně neztratil.
Dějová linka má sice vypravěče, ale vyjma úvodu se příliš ke slovu nedostává. Když zkraje promluví hluboký hlas původním jazykem indiánů, zaplaví vás příjemný pocit čehosi tajemného a těšíte se, jak se v něm během hraní pozvolna ztratíte. Bohužel autoři se vydali směrem psaných dialogů s minimem hlasů či zvuků. Ano, vy, co nás čtete pravidelně, víte, že to nemám rád a vadí mi to i tentokrát. Jsem ale pro jednou trochu benevolentní. Postavy provázející hrou, jakožto příběhem, jsou velice mile vytvořeny, a i když se opakují, jde z nich příjemná atmosféra. A nemyslete si, že je budete ignorovat. Za prvé se nedozvíte nic o příběhu a za druhé se ztratíte v úkolech.
Hratelnost je složená z bojů, prozkoumávání prostředí a řešení hádanek, k nimž jsou klíče právě v dialozích. A to ještě tučně zvýrazněné. Kdybych tvrdil, že pouhým bloumáním po světě nenajdete legendu postupu, lhal bych. Jelikož má hrdina speciální vizi zvýrazňující stěžejní body, dříve či později se z místa hne každý. Až s přibývající herní dobou a získáváním speciálních dovedností, bývá řešení hádanek poněkud náročnější. Tak by to ale mělo být. A co dál lze najít v zemi indiánů? Tak kupříkladu duchy, nádoby s tekutinou potřebnou k vylepšení postavy, zajímavé monumenty nebo několik druhů bylin, ze kterých se tvoří lektvary. S jejich pomocí Sukurúame doplňuje zdraví, tvoří bomby a silové pole.
Jelikož je ústřední postava i zkušeným šamanem, využívá dary od bohů. Díky nim dokáže překonávat překážky vzduchem v podobě ptáka, přeskakovat vysoké skály jako puma nebo ničit zdi silou medvědí. Tyto funkce nejenom, že dělají hratelnost rozmanitější, ale otevírají všechny kouty herního světa. Zpočátku vám jsou totiž určitá místa zapovězena, protože se na ně nevyškrábete, dělí je pohyblivý písek, případně voda a vy se divíte, že na konci úrovně nemáte plný progres. Mulaka nemá klasický otevřený svět, ale prostorově velké úrovně, které jsou vyvedeny v rozdílných prostředích. Vývojáři se inspirovali snad vším, co se v Mexiku dá najít a nutno říct, že odvedli výbornou práci. Tak pestrobarevný svět, který pojme pouště, stepi, lesy, laguny, bažiny, hory a vesničky u nezávislé produkce jen tak nenajdete. Prostředí jsou nápaditá a barevně výborně sladěná. Celá úroveň vždy ladí do jednoho barevného tónu, který podtrhuje atmosféru a téma. Ve spojitosti s příběhem jde o hybný motor, který neztrácí výkon ani v tom nejstrmějším kopci.

Grafika využívající velké kusy polygonů už dávno není ojedinělá. Jak by také mohla, když za poslední léta ji využily Superhot, Abzú, Astroneer, Lara Croft GO nebo Grow Home. Přesto se na obdobný styl hry neskutečně hodí, neboť v ní hezky ožívají prastaré malůvky, a přitom neztrácejí mnoho ze svého původu. Stále je to jiné a trochu pohádkové. Zároveň však důvěrně známé a lehce čitelné. Detailisté ocení plovoucí mraky nebo pestrou paletu protivníků, které dominují mohutní bossové. Naopak je nepotěší drobné chyby, kterých se vývojáři dopustili. Opravdu velký pozor si dávejte na to, kam vstupujete. Sukurúameovi nedělá velké problémy zaseknout se mezi stromy, za nevděčně ležícím kamenem nebo propadnout zemí do volného pádu, což se mi stalo naštěstí jen dvakrát. Doskakující stíny jsou spíše vzácností, což ovšem neplatí o horším bojovém systému.
S ním jdete celou hru a s přibývajícími kilometry v nohách vás začne iritovat víc a víc. Když máte k ruce jen útok silný, slabý, dále úskok a hod kopím, mezi bojovníky Tekkena se s tím nezařadíte. Souboje s protivníky přitom zaberou polovinu hry, takže se omezené kombinace rychle okoukají. Prostor pro menší modifikaci mohl dát lektvar vyvolávající zlost, ale autoři místo toho zrychlili jen standardní sadu pohybů. Ve volném prostoru, kde máte možnost si nepřítele povodit kousek dál nebo se mu ukrývat za stromy a kameny, to není tak viditelné. Problém nastává až s většími šarvátkami, při nichž si vás hra zavře v „ringu“. Pak už bývá problém doplňovat i zdraví, protože brouci s netvory vám nedají chvíli klidu. Od věci by nebylo ani přidání zámku na oponenta. Pozitivně naopak hodnotím kameru s možností nastavení vzdálenosti. Neschovává se za textury velkých předmětů a velice dobře reaguje.

Mulaka nemá podporu konzole Xbox One X a chybí jí další režimy. Za to má ale příjemný, hádám, že pro region typický, hudební doprovod, odpovídající cenu a dobrou znovuhratelnost. Během hraní jsem si několikrát vzpomněl na ReCore, protože i tady se mísí do akčního dobrodružství prvky plošinovek. Což mi připomíná, že středoamerická hra má velice rychlé načítání, které oceníte zejména ve chvíli, kdy musíte nějaký úsek opakovat znova. Tentokrát za pomoci inteligentních checkpointů, kdy začínáte od pokaženého místa.
Verdikt
Chtěl jsem navštívit místa, o kterých Tarahumarové vyprávějí svým dětem před spaním a stalo se. Malá nezávislá hra zabaví, okouzlí a zároveň seznámí s kulturou, která je nám na míle vzdálena. Splňuje přitom žánrový standard, který ještě předčí dobře vystavěnou obtížností a pěkně navrženými bossy. Škoda soubojového systému, u něhož dříve či později musíte začít zívat nudou. Drobné chyby by mohly opravit aktualizace, pokud tedy autoři neskončí u ohnivé vody.
RECENZE: Ace Combat 8: Wings of Theve
Leteckých her v posledních letech nevychází tolik jako dříve a u těch arkádových je nabídka ještě menší. Série Ace Combat si díky tomu drží poměrně výjimečnou pozici. Nejde o simulátor, ve kterém by člověk půl hodiny studoval přístrojovou desku a následně zjistil, že zapomněl nastartovat jeden z motorů. Vybereme si letadlo, pověsíme pod něj absurdní množství raket a vydáme se zachránit svět.
RECENZE: Forever Ago
Stáří není jednoduchá disciplína, obzvláště pak ve chvíli, kdy vám na věčnost odejde vaše životní láska. V takové chvíli můžete velmi snadno propadnout depresím a ztratit chuť do života, případně se můžete vydat na jednu velkou pouť současností vstříc nostalgické minulosti. Pro druhou variantu se rozhodl Alfred, hlavní hrdina příběhové adventury Forever Ago z dílny studia Third Shift, které spadá pod známé vydavatelství Annapurna Interactive. Právě jméno vydavatele kovaným hráčům...
RECENZE: Star Wars: Galactic Racer
Fanoušci univerza Star Wars mají v posledních letech bez nadsázky žně. Titulů, které hráče vezmou do předaleké galaxie, je stále více a více, přičemž se nezaměřují jen na mnohdy ohrané a místy vyčpělé klání mezi dobrem a zlem, tedy rytíři Jedi a sithskými lordy. I díky popularitě seriálů, jako je Andor, nám herní světy ukazují i jiné stránky světa Hvězdných válek a často se také snaží oživit dříve populární herní...
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.



























