RECENZE: NBA 2K19

Autor: p.a.c.o Publikováno: 22.9.2018, 11:20

Publikováno: 22.9.2018, 11:20

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2340 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Sportovní nadšenci mají po herní stránce rozhodně z čeho vybírat a záleží jenom na preferencích každého hráče, jaký sport nebo sporty má rád. Výhodou virtuálního sportování je fakt, že člověk může i nadále pěstovat pivní břich a nemusí se bát, že by dělal nějaké pohyby či akce, díky nimž by o něj přišel. Navíc se za sportem může vydat za jakéhokoli venkovního počasí a samotné pořízení her vyjde ve výsledku levněji, než si nakoupit vybavení na všechny sporty, které virtuálně hraje.

Ne všechny sporty však svádí každý rok konkurenční boj (zdravím NHL, který je toho asi největším důkazem), díky čemuž se vývojáři musí snažit. Souboje pod bezednými koši konkurenci naštěstí nabízejí, takže se hráči musí rozhodnout, jakým směrem se vydají. Nekorunovaným králem jsou zde matadoři z 2K Sports, kteří s letošním ročníkem slaví 20 let výročí značky, takže pochyby o nedostatku zkušeností nejsou vůbec namístě a i kvůli výročí zdobí ty lepší obaly hry LeBron James.

Po loňském ročníku navíc měli vývojáři rozhodně co napravovat. Sice to nebyla špatná hra, ale potenciálu v ní bylo víc, než se nakonec ukázalo. K tomu se do hry za prémiovou cenu nevybíravým způsobem vetřely mikrotransakce, což hráči také dost nelibě nesli a nesou. Další přihrávka tak směřuje do území pod košem, kde se recenze pokusí zasmečovat.

Skalní fanoušci budou nejspíš u nového ročníku chrochtat blahem, protože jim jde většina věcí na ruku a mají je zmáknuté už od minula. Zabavit se mohou ve spoustě herních módů a je tak jenom na chuti každého, kam jeho kroky povedou. Stanete se GM nějakého týmu a půjdete od vítězství k vítězství? Dáte si jenom normální sezónu se svým oblíbeným týmem nebo vytvoříte vlastního hrdinu v módu MyCareer? To všechno a další věci na vás čekají, tudíž jak jsem řekl, herní možnosti jsou široké, jak zde bývá zvykem.

Příběhový herní mód letos nese název The Way Back, což zároveň trochu naznačuje, jakým směrem se bude pohybovat kariéra našeho profesionála. Stát se hvězdou NBA není jenom tak a náš profík musí překonat celou řadu překážek, než se jí vůbec stane. Na začátku kariéry je jeho sen skoro rozmetán na prach, protože se do NBA musí probít skrze čínskou ligu, kde ho ne všichni mají rádi, následně postoupí do nižší americké soutěže G League a pak už snad ochutná lesk palubovek slavné NBA. Od příběhu nečekejte kdoví jakou originalitu, najde se v něm spousta klišé, ale přeci jenom se stále jedná o příběh ve sportovní hře.

Díky příběhovému režimu si patrně všimnete největšího nešvaru celé hry, jímž je systém mikrotransakcí. Za odehrané zápasy sice získáte virtuální měnu. Musí se vám dařit, abyste nějaký drobné získali a pokud se vám dařit nebude, o peníze přijdete. Hra rozhodně není štědrá, pokud se daří, ale dost přísná, když se nedaří. Za peníze se přitom kupuje všechno, co chcete svému hráči dát. Můžete vyrazit na nákupy oblečení do vylepšeného Sousedství, ovšem je otázka, zda pracně našetřené penízky budete chtít utratit za kosmetická vylepšení typu trička a boty, nebo si radši vylepšíte nějakou schopnost či dovednost. Ovšem kdo se nebude bát sáhnout do peněženky, minimálně jeho start bude o dost hvězdnější a bude vypadat o dost víc cool než ti z nás, kdo platit chtít nebudou. Bez peněz v této fázi hry nastoupí nekonečný grind a to ne každému bude vyhovovat.

Stejná situace se zopakuje i v módu MyTeam, což je místní kartičková obdoba například fotbalového FUTu. I zde bude získání lepších hráčů trvat, takže vaše peněženka bude v neustálém pokušení. Dle mého by politika v hrách za plnou cenu neměla být tak agresivní, jako je zde. Ano, ta nejlepší vylepšení se dají získat pouze hraním, ale právě začátek je pro spoustu hráčů stěžejní pro rozhodnutí, zda hru hrát, či nikoli a může jim tyto herní módy velice rychle znechutit. Naštěstí mimo ně je situace v pořádku a můžete je krásně hrát bez obav zkažení zážitku.

Naštěstí na palubovce je všechno v nejlepším pořádku a basketbal v podání od 2K je opravdu hodně blízko simulaci. Nejblíže je v oblasti atmosféry zápasů, která je jednoduše elektrizující a show je přesně taková, jakou umí vykouzlit právě NBA. Sice ne všechna videa před zápasem jsou úplně úžasná, ale těch je ve výsledku tak málo, že nemohou narušit výsledný dojem.

V úvodu jsem zmínil, že NBA 2K19 je spíše pro pravidelnější hráče a nyní si řekneme proč. Ovládání hry je natolik komplexní, že bez předchozích zkušeností hráči budou mít co dělat, aby se se hrou vypořádali. Bohužel zde jako sůl chybí nějaký tréninkový mód, v němž by se ovládání, jednotlivé finty nebo střeli daly vyzkoušet. Musíte se tak podívat do nastavení ovládání a všechno zkoušet při zápasech. Obranná fáze je navíc o něco těžší než útok (úspěšné vypíchnutí míče nebo jenom obyčejné navázání protihráče chce hodně cviku), i když ani v něm hra chyby neodpouští. Je to docela škoda, že ovládání není víc přístupnější nebo že není k dispozici alespoň lepší tréninkový režim. Tím spíš, když ostatní sportovní hry ho umějí o dost lépe. V oblasti ovládání je konkurenční NBA Live 19 přístupnější a kdo chce spíše odpočinkovou arkádu, bude v něm jako doma.

Na druhou stranu pohled na hru je v nejlepším pořádku. Jednotliví hráči jsou si podobní, až to kolikrát není možné. Nemám teď na mysli jenom autentická tetování, ale zejména chování na palubovce a jejich pohyby. Hra disponuje opravu velice širokou paletou pohybů, díky čemuž všechno vypadá plynule a přirozeně. Jo a abych nezapomněl, novinku si vývojáři připravili v oblasti umělé inteligence. Ty tam jsou nějaké naučené akce končící košem. Soupeř vás teď více sleduje a pokud budete více opakovat nějaké akce, brzy se naučí vám je zatrhnout. Tam kde Al soupeře dokáže předvídat a odhadovat naše kroky, spoluhráči mají občas slabší chvilky, kdy nejvíce je to poznat v případě, že hrajete ze slabší tým. Naopak tým plný hvězd si dokáže poradit o poznání lépe.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

NBA 2K19 je stále výbornou basketbalovou hrou, kterou si však nejvíce užijí skalní příznivci díky trochu hůře přístupnému ovládání. Pak jsou tady dost vlezlé mikrotransakce, které mi lezly krkem, ale když se od nich člověk odprostí, dostane báječnou hru hodně blízkou simulaci a se skvělou atmosférou, jakou známe ze skutečné NBA.
20. 09. 2021 • SeedarCZ0

RECENZE: NBA 2K22

NBA 2K22 – král sportovních her opět na scéně. Jistě, můžete si o basketbalu myslet co chcete. Nakonec, ani já nejsem kdovíjaký fanoušek tohoto spíše amerického sportu. Nicméně, v žánru sportovních her tato série nejspíš nemá konkurenci. A to už dlouhá léta.

»
17. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC 10

Jubilea jsou fajn v tom, že se při nich většinou pořádá nějaká fajnová oslava. V herním světě se opijí tak maximálně vývojáři, ale ani hráči nestrádají. Letošní ročník rally soutěží s oficiální licencí WRC také letos slaví a to kulatým 10. dílem. Zároveň je to pro Francouze z Kylotonnu taková menší derniéra, jelikož příští ročník bude jejich poslední. Pak si značky a licenci WRC přeberou konkurenti z Codemasters.

»
16. 09. 2021 • HusekD0

RECENZE: Crown Trick

Když bychom si měli vybrat jeden z nejpopulárnějších herních žánrů u indie vývojářů, tak se ve většině určitě shodneme na žánru rogue. A není se vůbec čemu divit. Ať už se budeme bavit o jeho zakladateli Rogue z roku 1980, nebo titulech z posledních let jako je například Binding of Isaac, Dead Cells, cenami ověnčený Hades, tak všechny tyto hry mají jedno společné. Smrt v nich není něco, co vás přivede k poslední uložené...

»
15. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange True Colors

Adventurní série Life is Strange se nezapomenutelně zapsala do herní historie především svým prvním dílem, za kterým stálo francouzské studio Dontnod. Teenage drama řešící běžné starosti dospívání a zároveň nadpřirozené schopnosti u publika zkrátka zabodovalo. Navázat na tento úspěch druhým dílem se studiu příliš nepodařilo a Life is Strange 2 sbíralo rozporuplné reakce. Ani odbočka Tell Me Why se nepovedla tak dobře, jak její autoři jistě zamýšleli.

»
13. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Super Animal Royale

Je to pár let, co multiplayerové řežby ovládl režim battle royale. Ten vychází se stejnojmenného japonského filmu (který není vůbec špatný) a je postaven na jednoduchém principu – skupina hráčů bojuje na ostrově do posledního muže, přičemž k vítězství jim dopomáhají nejen vlastní schopnosti, ale také všude možně poschovávané zbraně. Postupně zmenšující se herní mapa je příslibem nervydrásajících soubojů, ze kterých může vyváznout živý jen jeden.

»
03. 09. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Iron

„Lid přepadli, vesnici vypálili a protějšek zabili. Obraťte kroky své a pospěšte z tohoto kraje, kde smrt číhá na každém kroku.“ Podobným způsobem by ústřední postava mohla varovat každého, kdo se odváží, natáhne ruku po gamepadu a pomůže ji sjednat nápravu brutálních činů. V době, místech a legendách, kde se msta stává nejlepším přítelem, tepe další titul do severských mytologií, aby z run vykřesal dalšího hrdinu. Nebo hrdinku. To záleží, zda při...

»
01. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Pile Up! Box by Box

Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé...

»
31. 08. 2021 • tonyskate0

RECENZE: Rustler – středověká parodie na GTA

Kdo by si nechtěl zahrát středověkou GTA, která je navíc parodií na slavný hit umí si udělat srandu i sama ze sebe. Přesně tak se dá popsat Rustler, jenž si po předběžném přístupu našel cestu i na konzole a my se v naší recenzi podíváme, jestli je tato premisa skutečně tak dobrá, jak zní.

»