Recenze: Necromunda: Hired Gun

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 8.6.2021, 6:54

Publikováno: 8.6.2021, 6:54

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3054 článků

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože jde většinou o tahovky, taktické akce a strategie, občas někdo vystoupí z řady a pořádně flákne do stolu. Někdy se zadaří a vznikne Vermintide. A jindy zase ne.

Sci-fi svět Warhammeru nejspíš pozná každý. Industriální prostředí budoucnosti, kde se potkávají horníci se strojaři, aby společně vytvořili základ pro antické sochaře, kterým jejich velkolepá díla neustále zkrášlují metalisté nejrůznějšími lebkami a řetězy. Možná proto se mi kulisy vzdálené lidské společnosti tolik líbí. Jsou syrové, temné, řezavé, studené, lehce děsivé a neustále prolévané krví. Tohle prostředí musíte milovat. Je na něm něco znepokojivého, zároveň je neskutečně přitažlivé. Jako pracovnice vykřičeného domu, která v latexu s obnaženými bradavkami láká k návštěvě svého privátu, a přitom šleháním biče přetíná nedopalky na zemi. Je to dost úchylné, souhlasím, ale to je i Necromunda: Hired Gun.

Malý tým Streum On Studio po tomto projektu zamíří do pracovního tábora, kde ho budou orkové od úsvitu do soumraku mlátit po pazourách, a přitom mu chrchlat do obličeje včerejší shnilé jídlo. Výjimku dostanou pouze umělci stojící za level designem, protože jejich práce je od prvních minut neustále ponižována. Kreativní část studia byla nesjpíš jediná, která pochopila, na čem pracuje a před vývojem pečlivě studovala. Třináct úrovní zdobí bravurně vystavěné profily. V rámci možností podzemního města se lokace střídají s nečekanou kreativitou a nápaditostí. Tunely střídají stoky. Ty vysoké paláce, do kterých vede ďábelská vlaková souprava a v mezičase si skočím do obrovských sléváren nebo na futuristickou válečnou frontu.

Každá výprava nese štít Warhammeru. Otlučený, podrápaný a zasviněný zaschlou krví. Jenže za tou první legií, která dostává neustále po tlamě, se ukrývá i velká inspirace klasickými střílečkami. Kdosi chytrý dobře věděl, jak zpracovat horizontální stavbu levelů známou z DOOMu a také členité koridory patřící pod Wolfensteina. Kdybych potkal jako parťáka Blazkowicze, překvapení by nebylo na místě a s pokorou bych se mu uklonil. Za lokace, kam jsem se opakovaně vracel ve vedlejších misích, by se nestydělo 8 z 10 stříleček na trhu. Tak dobře jsou místa posledního spočinutí nadurděných frakcí zpracovaná. Bohužel jsou to jediné, co můžu s radostí pochválit.

Aby totiž hřiště milovníka drsných kvérů a nadupaných zásobníků došlo uznání, potřebuje dobře zvládnutou, a především zábavnou hratelnost. Už jsem byl svědek mnoha klopýtnutí, kdy i ti nejpovolanější zapomněli na to, co činí střílečku střílečkou. Hired Gun má téměř všechno. Jen ve fázi klinické smrti, kdy hysterky hledají poslední vůli manžela a představení dávají poslední pomazání. Akční část hry, tedy ta většinová, je zcela zabitá prapodivným ovládáním, jehož reakce by nezmapovalo ani špionážní letadlo americké armády. Přestože jsem dostal doporučení na úpravu citlivosti, ani za sopel jednorožce by se mi nepodařilo gamepad vyvážit do optimální polohy. Titul je primárně dělán na PC, kde klávesnice s myší zastanou práci, jak se patří, ale co na konzoli?

Míření je buď moc rychlé nebo naopak pomalé. Při mířidlech zatuhne úplně a já mám pocit, že tahám kopcem krávu s kostelním zvonem na krku. Citlivost má sice tradiční nastavení v rozsahu sta bodů, ale ideální kombinaci, která by se alespoň částečně blížila pohodlné střelbě, jsem prostě nenašel. Možná by to zachránil odstupňovaný auto aim, ale ten v jedné polovině nastavení doslova trhá zbraní za nepřítelem a v té druhé ho naopak zcela ignoruje. Po třech misích a dvou hodinách kalibrování došlo na kapitulaci. Nezbylo, než zvolit cosi jako zlatou střední cestu a té přivyknout. S velkým sebezapřením a pocitem naprostého znásilnění mého pohodlí.

Ona totiž Necromunda je dobrou hrou. Tam někde uvnitř, kde se koncepty a skicy teprve stávají hmatatelnou ukázkou hry, se kterou se jde za vedením pro peníze na vývoj. Ve velmi ojedinělých případech jsem se dokonce bavil a s radostí kosil hordy nepřátel. Slastný pocit ustřelené hlavy střídaly exekuce na blízko, během nichž došlo na nože, pistole a silné pěsti. I to dobré se však po čase okouká a ohraje. Variabilita nepřátel je hodně tristní a koukat neustále na stejné modely, případně na gumové huby obrů, dlouho nevydrží ani masochista. Jako bonus, AI je hodně pitomá a místo aby využila přečíslení nebo malé bossy ve svých řadách, chodí jak hladový čokl za buřtem. V kampani nefunguje téměř vůbec a jediné, kde poznáte její sílu, jsou vedlejší kontrakty stylu zaber, osvoboď nebo rozbij

Autory fackují základy žánru a oni se přesto vydali do dalšího, aby v cyberpunkovém stylu načrtly RPG prvky. Říkám načrtli, protože kde takový Biomutant hýřil kreativitou, tam se nájemný lovec odměn zmůže na vylepšování výzbroje a skromný strom dovedností, který je možné spatřit téměř v každé hře. Modifikovat zbraně se mi příliš nechtělo, protože kořist z misí přinášela stále nové. Ale pokud si chcete prolétnout jen kampaň, pak vám obchod a dokupování dílů padnou k užitku. Biomechanické díly mají potenciál, ale po odemknutí určitého typu už dochází jen k zesilování jeho předností. To není úplně nejlepší řešení a motivace. Rozhodně bych vylepšení používal mnohem víc, kdyby neměla horší přístupnost přes kruhovou nabídku.

Zbytek věcí je vlastně nadbytečný. Modifikovatelný pes sice může krátkodobě zaměstnat nepřítele, ovšem nakonec mě bavilo jen jeho přivolání pískací krysou. I jako plně kovový mazlíček totiž příliš nevydrží a jediný povel ho předurčuje k brzké záhubě. Ladem leželo také běhání po zdech, které na rozdíl od jiných stříleček, nemá praktické využití, protože ho plně nahrazuje dvojskok a vystřelovací hák. Nerad, ale mezi zbytečnosti řadím i příběh. Hrdina se slovníkem prvoligového fotbalisty nemůže najít sympatie snad ani u ryb v tůni. Nejčastěji se zmůže na dvě věty nebo strohé popohnání dialogu. Ostatně žádná z postav není tak zajímavá, aby se zapsala do povědomí, natož hráčova srdce. Dialogy jsou vedené tím nejprimitivnějším způsobem a veškeré motivy dopující příběh vyznívají béčkově nebo dokonce směšně. Warhammer je výpravný a Necromunda špinavá jak zatoulaný kocour. Ale vývojáři to neumí prodat, ostatně jako většinu své práce.

Pravidelný technický závěr tentokrát budiž varováním všem majitelům konzolí řady Xbox One. Ani kdysi vrcholné „Xko“ si se hrou neporadí. Počty snímků kolísají jak staříkův puls při striptýzu a ladnost chodu je termín, k němuž se hra neblíží ani na délku žhnoucí hlavně kulometu. Věčné sekání, dočítání, dokreslování a padání do nabídky konzole je stejnou součástí hratelnosti jako přebíjení prázdného zásobníku. Series X má dost výkonu, aby udržela snímky aspoň nad průměrem, i když k pádům dochází taky. Naštěstí ji pomáhá SSD disk, který některá technická opomenutí dokáže zahladit a učesat natolik, že se dá mluvit o plynulosti.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Necromunda byla mým černým koněm jara, ale hobluje zadní pozice hned od startu. Nevyladěná technická stránka a ovládání se železnou koulí při pohybu, neumožní vyniknout hratelnosti, která třebaže průměrná, dokázala by zabavit alespoň po dobu hlavní kampaně. K ničemu je parádní design úrovní a levely prorostlé mnoha přístupy, když se po nich pohybuje tlupa tupců, která nemá ponětí, proč byla stvořena. A tak atmosféra Warhammeru pozvolna upadá, až se rozmělní do břečky po odpoledním dešti, kterou slunce za pár minut vymaže z povrchu. Hired Gun míří na střední produkci, tedy někam mezi Shadow Warriora a remasterovaný Hard Reset, ale ani zdaleka se k nim neblíží a zůstává jen nadějným konceptem s prapodivným výsledkem. A geniálním designem světa.
25. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Thrustmaster T.Flight Hotas One

Gamepad jako univerzální ovladač všech her je nedílnou součástí herní konzole. A to už od dob, kdy připomínal spíš dálkové ovládání a značka Xbox byla hudbou budoucnosti. Ale nutně to neznamená, že není k mání lepší varianta, která vaši oblíbenou hru prodá v úplně jiném světle. V reálnějším a možná i pohodlnějším, čímž se okamžitě dostávám především k simulátorům. A rozhodně není náhodou, že v době vydání Microsoft Flight Simulatoru pro konzole Xbox Series X/S...

»
22. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: GreedFall – Gold Edition

Pokud mají rozšíření někde smysl, je to rozhodně v žánru RPG. Tituly dělající z nás hrdiny, jejichž velikosti se nikdy nebudeme rovnat, jsou živnou půdou příběhů a neotřelých dobrodružství. Ostatně takový Zaklínač by mohl vyprávět, jak se dá základní hra natáhnou pořádnými přídavky. GreedFall studia Spiders se sice nemůže rovnat s polskou trilogií, ale před pár lety překvapil zajímavým příběhem, neprobádaným prostředím a vlastní verzí kolonizace.

»
21. 07. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 2021

Velkou novinkou letošního roku byla koupě závodních matadorů z Codemasters, které pod svá křídla pojala neméně známá společnost Electronic Arts. Codemasters se pečlivě starají o několik závodních her, kdy jednou z nejpovedenějších značek jsou jistě licencované závody Formule 1. Ty nám přináší rok co rok a my jsme zatím vždy byli s dosavadním pokrokem spokojeni. Nový ročník F1 2021 je ale první, který vychází pod hlavičkou EA, takže se jistě mnohým hráčům vkrádají...

»
29. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: HyperX ChargePlay Duo

Ačkoli se tomu nechce věřit, baterie tu jsou s námi už nějaké to století. A vzhledem k tomu, že je do nich soustředěna budoucnost nejen automobilového průmyslu, nejspíš nám ještě dlouhou dobu sloužit budou. Jde totiž o nejúčinnější zdroj mobilní energie, který se dokáže přizpůsobit použití a umožňuje relativně rychlé opětovné dobití. No, a právě ta poslední výhoda článků je v případě základního balení xboxových ovladačů trochu mimo.

»
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
02. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Hood: Outlaws & Legends

Robin Hood je známé jméno. Ještě aby ne, když šlo údajně o lupiče, který bohatým bral a chudým dával. Tento lidový hrdina nejspíš žil na přelomu 12. a 13. století, ovšem není úplně jisté, že skutečně existoval. To nicméně nezabránilo zábavnímu průmyslu ve spoustě seriálových, filmových a také herních zpracování. Hrou, kterou si nejvíc pamatuju, je pro mě Robin Hood: Legenda Sherwoodu, která vyšla v roce 2002 jako taktická akční hra,...

»